Mezináboženský dialog "Profesora" Tomáše H. už nese své plody

Ze všech stran zde na blogu probíráné události posledních našich dní, teror a tak podobně, ukazují, že mezináboženský dialog mezi křesťanstvím a islámem se ubírá tím nejlepším směrem,  

Jsou lidé, kteří se po několika šlucích, byť i toho nejkvalitnějšího skanku, stávají nesnesitelnými cyniky.

Takový je i případ Tomáše H. (jeho celé jméno je mi známo), starého huliče, přezdívaného pro jeho moudrost „Profesor“.

Tento starý hulič si i dnes ubalil skank, párkrát obřadně potáhl, a místo toho, aby byl vysmátý a v poho (proto přece trávu hulí tolik lidí, kam se podíváš!) začal být jako vždy cynický.

„Farář Jacques Hamel kázal v kostele nedaleko města Rouen v severní Francii více než padesát let,“ začal Tomáš H. svoje cynické kdákání, a pokračoval, ,Bůh nás miluje! Kdo uvěřil v Ježíše, je spasen!’ vykládal pořád dokola padesát let to, čemu sám věřil, totiž, že takto slouží svému bohu, že v něm žije.

Ano, padesát let to trvalo, než se bůh konečně slitoval nad svým stařičkým věrným služebníkem.

Jsa toho dne v obzvláště dobré náladě, vzpomněl si bůh zničehonic na svého věrného služebníka.

,Ha! Jacques už mi věrně slouží padesát, nebo možná ještě více let, sám nevím, ač jsem vševědoucí, ale já z Jacquese ještě pořád neudělal mučedníka. Nedal mu příležitost umřít pro víru, což je pro každého křesťana zkouška pekelným ohněm, teprve ten pravý křest!

Nestačí jen ve mne věřit!

Kdo chce být spasen, musí i pro mne zemřít!

Takový jsem já, křesťanský bůh!

Kdo není mučedník, kdo pro víru nezemře, ten mne nikdy nespatří v mém království!

A Jacques je už starší než Wojtyla, když se ten odebral do věčných pekel. Musím ho zachránit, dokud mám ještě čas, před peklem, když tak pěkně o mně káže!’

To si řekl všemohoucí bůh, Hospodin národů, a kvapně se vypravil za Alláhem, bohem dvou miliard lidí, strašným ukrutníkem. Hospodin měl štěstí, Alláh byl doma, ve svém ráji, obložen tunami hurisek.

,Máš to tady pěkné, Alláhu,’ pochválil Hospodin Alláhovi jeho ráj a přešel hned k věci, ,potřeboval bych, abys mi trochu píchnul.’

,Prosím, bez všeho! O co jde?’ byl Alláh jako máslo, protože si právě zasouložil (zamrdal) s blondýnou, konvertitkou k islámu (shodou okolností se jmenovala příjmením jako farář, kterého chtěl Hospodin zachránit, svým jménem, a byla to pěkná děvka, protože sluníčkářka).

,Ale mám tam dole, však víš, jednoho faráře. Už padesát, nebo kolik roků, říká, že miluji lidi, že jsem pro ně obětoval svého jediného syna. Pozemský čas se mu krátí, a mně ti ho dnes nějak přišlo líto.

Klidně se mi směj, všechny pronárody jsem vyhladil z povrchu zemského, pro svoji větší slávu nechal zbudovat v Osvětimi svůj třetí chrám, a teď je mi líto nějakého kněze.

Kdyby to byl aspoň kardinál!

Ale je to tak. Chtěl bych ho štandopede dostat k sobě do nebe.

Nemohl bys mi půjčit nějaké svoje lidi?

Víš, ty tvoje islamisty.

Aby ho podřízli?

Protože, když ho podříznou, tak se s ním shledám ve svém království, uchráním ho před pekelnými mukami.’

Hospodin se prosebně podíval na Alláha.

Ten nadšeně luskl prsty: ,Říkáš, někoho podřezat?

Tomu já říkám plán, jako že jsem světa pán!

Hned za tím tvým farářem pošlu nějaké svoje maníky!

Podříznou ho a ještě to natočí na video, ačkoliv korán zakazuje jakékoliv zobrazování.

Ale pro jednou se nic nestane, ať to má nějakou šťávu!’

I Hospodin byl spokojený: ,-Je to dobrý kšeft pro obě strany,´ jak by řekl rabi Jehuda Liva ben Becalel, víš který, uplácal z hlíny Golema, a tak porušil Korán, však to taky tak dopadlo, to byla tenkrát v ghettu mela, hehe.

Můj kněz se dostane ke mně do nebe, kam můžou jen mučedníci, a ti tvoji maníci se dostanou zase do nebe k tobě, bratře, hehe!´

Hospodin se rozesmál a Alláh, který byl jeho brácha, se smál se taky: ,Terorista nebo hrdina, hlavně že jsme rodina!’

,My jsme Semité, jedna rodina, Palestina je naše Otčina!’ začali naši bráchové zpívat, a tak se taky stalo, hehe!“

Konečně se rozesmál i zhulený Tomáš H.

Ale byl to tak hnusný a odporný smích, že se mi vůbec o něm nechce psát.

Všichni, kdo ten smích slyšeli, mu říkali: „Ty, nehul už to svinstvo! Už ti z toho šibe!“

Ale jako bys růženec v rádiu Proglas na stěnu, nebo kameny v Miná na Satana házel!