Trump (Ivana) na Hrad!
„Máš všechny trumpy mládí, a prachů plno máš, jen na tobě teď záleží, na jakou hru se dáš. Musíš za svou pravdou stát, musíš za svou pravdou stát,“ notoval si Donald Trump jakýsi popěvek.
Právě vyšel z koupelny, strávil v ní dvacet minut čistého času, což byl na miliardáře jeho ranku vcelku slušný čas. Takový Henry Ford trávil v koupelně sotva deset minut, nemluvě o Billu Gatesovi, který do koupelny ani nepáchne, jak je účetní rok dlouhý. Ale Donald Trump naštěstí věděl, že čistota (ve smyslu osobní hygieny) je půl Bílého domu.
Ostatně měl za sebou náročný den. Jako prezidentský kandidát si ani nemohl dovolit odjet někam na chalupu do Skalistých hor, tam se zavřít a relaxovat, kašlat na všechno a na všechny, nechat věcem volný průběh. Ale předvolební mítink, kterého se dnes zúčastnil, se vydařil.
Byla to příjemná akce.
Lidé skandovali jeho jméno, mávali jeho portréty, nad hlavami se jim vznášely cedule s nápisy: „Ano, volte Trumpa!“
Užíval si to, jak se patří.
Už si nevzpomínal, co všechno vykládal do boubelatých mikrofonů, které měl před svými ústy, a které do jisté míry opravdu připomínaly pyj (jak to trefně napsal jeden severský detektivkář ve svém ponurém opusu). Říkal, co mu jeho sliny přinesly na jazyk.
Mluvil o Americe a po každé jeho větě propukly davy v jásot a dokonce ani jeho poradci mu pak nic nevyčetli, neřekli mu jako tolikrát předtím: „Podívejte, pane Trumpe, jestli vás máme dostat do toho zatraceného Bílého domu, a my vás tam dostat chceme, nemůžete říkat všechno, co vás napadne.
OK?“
Ano, byl to dnes pěkný den a Donald Trump si to náramně užil. A všechno to korunovala sprcha na závěr, příjemně horká sprcha, kterou tělo Donalda Trumpa vždy milovalo, která byla pro něj tou největší odměnou, třešničkou na dortu, ačkoliv většina dortů je bez třešní, ale to jsou jen nuance.
Donald Trump vytáhl z ledničky plechovku piva, sedl si v obýváku do křesla, dal na nohy na stůl, sáhl po ovladači a pustil si televizi.
Byl tam baseball.
„Bože, jak mám křivé palce na nohou!“ všiml si najednou Donald Trump a rozechechtal se na celé kolo, bryndaje přitom pivo na svůj župan, „to kdyby viděli voliči, hehe!
Kdyby viděli, jaké mám křivé palce na nohou, hehe!
Ale co já!?
Hillary je má určitě ještě křivější, hehe!
Zítra ji v televizi vyzvu, ať ukáže celému národu svoje palce na nohou, hehe!
Bude úplně namydlená!“
Už dlouho se tak nezasmál.
Snad naposled, když vydělal svoji první miliardu dolarů.
„Tak jsem dolarový miliardář, hehe!“ smál se tehdy na celé kolo, až sousedi na něho zavolali policii, že ruší noční klid.
„Musím brnknout, Ivaně! Zeptám se jí, jestli jsem měl vždy tak křivé palce,“ napadlo uprostřed smíchu Donalda Trumpa.
Odložil plechovku piva, vylovil z kapsy županu mobil a zavolal své bývalé manželce.
Dlouho to nikdo nebral, ale pak se přece jen do ucha Donalda Trumpa ozvalo: „To jsi ty, Donalde?“
„Jo, já,“ odpověděl realitní magnát.
„Myslela jsem, že už spíš. Odpočíváš, máš toho teď přece hodně,“ řekla Ivana Trump.
„Jo, mám toho teď hodně. Ale já byl zvyklý vždy tvrdě pracovat,“ řekl Donald Trump.
„Já vím. Pracoval jsi od rána do večera. Byly tenkrát dny, kdy jsem tě ráno stačila sotva políbit na čelo,“ přitakala Ivana Trump.
„Byznys je byznys. Kdo chvíli stál, už stojí opodál. Co děláš?“ zeptal se Donald Trump.
„Ale, ležím v účetnictví svých firem. Zdá se, že bych mohla být v letos zase v zisku,“ odpověděla Ivana Trump.
„To je fajn. Poslyš, chci se tě na něco zeptat. Měl jsem vždycky tak křivé palce u nohou?“
„Proč se ptáš? Jak tě to napadlo?“
„Sedím u televize, mám nohy na stole a vidím, že mám křivé palce na nohou.“
„Díváš se na baseball?“
„Jo, na baseball. A tak mě napadlo, že ti zavolám a zeptám se tě, jestli jsem měl vždy tak křivé palce u nohou.“
„Jo, měl. To se mi na tobě líbilo vždycky nejvíc, Donalde. Ty tvoje křivé palce na nohou.
Na ně jsi mě dostal, utáhl jako na vařené nudli.
Když jsem je viděla poprvé, hned mě napadlo: ,Bože, tak křivé palce nemá ani Husák!´“
„Já myslel, že jsem tě utáh na prachy.“
„Jo, to taky. Na prachy taky, Donalde. Ale někdy nejsou prachy všechno. Nejsou všechno, když nevíš, co s nimi, když se v nich topíš.
Říká ti něco jméno Jimmy Carter?“
„Carter? Jimmy? Ne, neříká mi to nic. Do čeho dělal? Taky do realit?“
„Ne, do realit nedělal, Donalde. Ten po mně taky jel. Psal mi desetistránkové milostné dopisy, měla jsem po přečtení spálit. Sliboval mi hory doly, že mě udělá první dámou. Ale neměl tak křivé palce jako ty, Donalde. Mohla jsem být v Bílém domě o čtyřicet let dřív než ty, Donalde. Ale já se zamilovala do tebe.
Byl jsi tak prachatý, a měl jsi tak křivé palce, a já byla tehdy jen holka z Východu, co umí trochu lyžovat.“
„Kdybych tě nepotkal, nikdy bych se nenaučil jíst příborem.
Ale víš, co mě napadá?
Když jsi mluvila o tom Bílém domě?“
„Co, tě napadá, Donalde?“
„Napadá mě, nemáte tam u vás, tedy chci říct, nejsou tam, odkud pocházíš, v té Čečně, taky prezidenti voleni lidem? Zdá se mi, že jsme tam taky vyvezli demokracii.“
„To není Čečna, ale Czechia, Donalde.“
„Czechia?“
„Jo, Donalde. Czechia.“
„Tak dobře, Czechia, když říkáš. Ale prezidenti tam jsou?“
„Jo, jsou tam prezidenti. Ten současný tě podpořil.“
„Cože? Nějaký čečenský prezident se vměšuje do vnitřních záležitostí Ameriky? To je směšné!“
„Nezlob se na něho, Donalde. Je to blb.“
„Vidíš, to je zrovna to! Napadlo mě, že bys tam mohla taky kandidovat na prezidenta.“
„To je bláznivé, Donalde! Jsi crazy! Vždyť ani nemám žádný politický program.“
„Já taky nemám žádný politický program. Ale stačí, že Ivanka je moje dcera. A tvoje dcera taky. Když může být Ivanka dcerou amerického prezidenta, proč by nemohla být zároveň i dcerou čečenské prezidentky?
Tam u vás v Čečně vyhrávají přece prezidentské volby blonďaté dcery, nebo si to pletu s Ruskem?“
„Nepleteš, Donalde. Ale co můj byznys? Musela bych kvůli tomu nechat svůj byznys. A já nechci ještě do důchodu, nechci objímat stromy na Vysočině, rochnit se v nafukovacím člunu.“
„Ale to se přece nevylučuje! Já mám taky byznys a taky budu prezident!
Proč bys nemohla být prezidentka a mít byznys?“
„Snad. Ale já nerozumím politice ani za mák.“
„To já taky ne. Ale neboj, není to těžké, ta politika. Prostě říkáš to, co chtějí lidé slyšet. A co chtějí lidé slyšet, to ti řekne nějaký poradce, kterému za to platíš. To je celé. To je celá politika. Mohl by to, toho prezidenta, klidně dělat nějaký Mexičan, kdyby nebyl ilegální přistěhovalec.“
„Já ti nevím, Donalde. Ten blb, co je tam teď, bude nejspíš kandidovat znova. A víš, co se říká. Že nejhorší je srážka s blbcem.“
„Snad je to blb, když se vměšuje do vnitřních záležitostí Spojených států amerických, když velkopansky nařizuje americkým voličům, koho mají volit.
Ale takové nohy jako ty určitě nemá!
Stačí, když ukážeš nohy a bude nahraný. Může to být sebevětší blb, ale co zmůže i sebevětší blbost proti tvým nohám?.
Ach, ty tvoje nohy, Ivano!
Ještě se mi o nich tu a tam zdá.
Já vím, nemělo by, jsem potřetí šťastně ženatý, mám zase krásnou ženu.
Ale podvědomí neporučíš!
Já ti řeknu jedno, Ivano.
Kdybys kandidovala proti mně, místo té krávy, neměl bych nejmenší šanci.
Lidé už mají dost těch užvaněných politiků, těch vyžírků, co nikdy nesáhli na pořádnou práci, neměli na rukou mozoly jako já.
Lidé chtějí, aby se stát řídil jako firma, efektivně, bouří se proti zkorumpovaným elitám.
Ale když má někdo kromě vlastního byznysu ještě navíc tak krásné nohy jako ty..., jediné štěstí, že ses nedala k demokratům!
Já budu prezidentem tady, a ty v té Čečně. To bude přece fantastický příběh, důkaz, že žijeme skutečně v postpolitické době, že je nepolitická politika životaschopný koncept, prof. Bělohradský se zblázní radostí a prof. Klaus vztekem.
Už jen kvůli tomu bys do toho měla jít.
Vždyť je to výzva jako hrom!“
„Neměls bys do toho telefonu tak křičet. Vzbudíš Melanii, a taky Barona. Pořád máte před sebou ještě nejtěžší část kampaně, musejí být plní sil, aby ve finále nepadali na hubu.
A ty bys už měl jít taky spát.
Musíš si taky odpočinout.“
„Promiň, už nebudu křičet. Dopiju pivo, a půjdu spát, když chceš.
Víš, o čem si mi bude zdát?“
„O čem, Donalde? Snad ne zase o mých nohou?“
„Jo. O nich. Bude se mi zdát, že jsou na poštovní známce ,Čečenská republika‘. Že jejich fotografie visí v každé školní třídě, že ty nohy vstupují do Bílého domu, a já je přijímám v oválné pracovně...
Proč má vlastně ta Čečna za hymnu pohřební píseň?
To jsi mi nikdy neřekla.“
„To je dlouhá historie, Donalde. A ty už musíš spát.“
„Slib mi, že do toho půjdeš, že budeš prezidentkou v Čečně. Jinak neusnu a zítra v televizi spadnu na hubu zrovna jako ta kráva, hehe!“
„Vyděrači!“
„Slíbíš mi to?“
„Dobře, slibuji ti to. Půjdu do toho. Ale varuji tě! Až budu na Hradčanech, tak si přestanu holit nohy, budu je mít zarostlé jako ten blb, co tam sedí teď.“
„To se ti povedlo! To je typický čečenský humor! Ironie se tomu, myslím, říká a my Američani vůbec tomu nerozumíme! Ale mě nenachytáš, hehe.
Tak dobrou, Ivano!“
„Dobrou, Donalde.“
Donald Trump odložil mobil, dopil plechovku piva, vypnul televizi, vstal z křesla, zašel si na hajzl, ledabyle po sobě spláchl a zapadl do dobře větrané ložnice, odkud bylo za malou chvíli slyšet jeho chrápání.
Ale, po pravdě řečeno, Hillary chrápe ještě hlasitěji, proto hraje Bill v noci na saxofon.
Karel Trčálek
Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas
Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje
Karel Trčálek
Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?
Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou
Karel Trčálek
Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu
Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“
Karel Trčálek
Má ho Varel Chrčálek taky malého?
Jsou témata, kterým se chtě nechtě, nemůžeme vyhnout. Proto by chtěl tímto článkem rozvířit diskuzi, ze které by vykrystalizovala odpověď na výše položenou otázku...
Karel Trčálek
Soumrak éry válečných štváčů Jirky Paroubka...
Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství válečného štváče ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb
Karel Trčálek
Volební vlak vypravený z České republiky vítězství Korčokovi evidentně nepřivezl
Pokud chce někdo vypravovat ze Slovenska vypravovat vlaky na Ukrajinu plné vojáků, aby měla ruská děla co žrát, nemůže se divit, že není slovenským prezidentem...
Karel Trčálek
Jak se papež František I. stal z Antikrista oslavovaným chcimírem
Není to tak dávno, co naší jedině praví katolíci typu Petra Hájka či Michala Semína označovali Františka I. za Antikrista a naši vlastenci jej bičovali pro jeho velebení migrantů...
Karel Trčálek
Markétka letí do Senátu
A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!
Karel Trčálek
Cože? Jaký „zimní čas“? Polemika s váženým panem Ladislavem Jaklem
Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery a pan Jakl musí chodit z práce ještě za světla. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál...
Karel Trčálek
Putin složil zbraně, morální převaha českých chciválků potvrzena!!! Ať žije mír!
Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat, protože špatný mír je i pro něj pořád lepší, než když umírají lidé....
Karel Trčálek
Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?
Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...
Karel Trčálek
Takže Velký pátek našeho největšího básníka...
Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....
Karel Trčálek
Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!
ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou
Karel Trčálek
Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch
No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....
Karel Trčálek
Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....
Karel Trčálek
Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?
Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...
Karel Trčálek
Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím
Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...
Karel Trčálek
Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!
No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!
Karel Trčálek
Proč všichni mluví jen o válce? Plzeňský koncert Jaromíra Nohavici
Proč všichni mluví o válce? Proč nikdo nemluví o míru jako náš největší Básník, který už zase píše psaní pánům nahoře, maje při tom na své hrudi blyštivou Puškinovu cenu...
Karel Trčálek
Kateřina Konečná prozradila, že dnešní komunistické názory jsou docela nelidské
O tom, že se komunisté nepolepšili a že jsou pátou kolonou putinovského Ruska, víme už dlouho. Ale že komunisté dnes vyhánějí demokratické politiky z televizních studií, otřáslo námi všemi. Kde se nová komunistická zvůle zastaví?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2944
- Celková karma 25,07
- Průměrná čtenost 868x