Všude dobře, pod sněhem nejlíp

19. 01. 2017 16:32:03
V Jablonci n. N. jakési „Stalinovy ruce“ odklízejí sníh. A já se ptám: „Proč!?“ Ano, proč nenecháme na pokoji ty, kteří pod sněhem našli bezpečný úkryt, svoje štěstí?

S naším jedním dobrým známým to jde několik posledních zim náramně z kopce. Kdoví, co je toho skutečnou příčinou. Jest však nepochybné, že už mluví z cesty. Chtěli bychom mu nějak pomoci, ale nevíme jak. Tak mu zkoušíme aspoň rozumně domlouvat, ovšem ani to nikam nevede. Ale něco pro jeho záchranu přece jen dělat musíme.

Nejhorší je to, když sněží.

Proto když začne sněžit, jdeme k němu, aby si snad bez našeho bezvědomí něco neudělal.

Sedíme u něho doma a pečlivé jej pozorujeme. Náš známý zatím cosi vykládá, venku padá sníh a celé to, všechna ta existence, jíž jsme přítomni, jíž jsme pohlcení, evidentně nikam nevede.

Ale co se s tím dá dělat?

Ta otázka je příliš filosofická, abychom si na ni dokázali odpovědět, a nejspíše by na ni nedokázali odpovědět ani mnozí filosofové. A tak nám nezbývá, se tomu všemu odevzdaně podřídit. Když začne sněžit, běžíme ke svému známému, protože nemůžeme jinak.

Dnes v noci začalo sněžit. Vstali jsme a běželi za svým dobrým známým, na jehož bytí nám tak záleží. Vzbudili jsme ho a posadili za stůl, abychom ho měli hezky na očích.

„Sněží,“ oznámíme mu stroze.

Známý na nás pohlédne, v jeho očích mihne se cosi metafyzického.

„Vskutku?“ zeptá se nás neméně stroze.

„Vskutku?“ přikývneme a poněkud odtažitě dodáme, „nebo nám nevěříš? Proč bychom ale potom k tobě běželi uprostřed noci, kdyby nesněžilo?

Vidíš, to je čerstvý sníh.“

Kývneme hlavou na svá ramena, která jsou ještě zasněžená. Známý po těchto slovech upadne do onoho stavu, pro který byl vynalezen pojem šílenství. Mluví z cesty, jako by nikdy nebyl normální, jako by nikdy neokusil skutečnost, ale žil v jakési vzdálené dimenzi.

„Když sněží, nemám většinou co na práci,“ řekne a vypadá přitom jako neznámý cizinec,

„hledím na netečně padající sníh a myslím si: ,Do čeho bych tak mohl píchnout?‛

Ale ptám se zbytečně.

Když sněží, není do čeho píchnout.

Sníh padá a usazuje se v mohutných vrstvách na všem, co je hmotné.

,Mám vzít lopatu a proházet cestu?‛ napadne mne přece jen.

Ale žádnou lopatu nevezmu a žádnou cest neprohážu, už jen proto, že nevím, kam by ta cesta měla vést.

Nakonec zapadnu sněhem i já sám.

Jsem po pás ve sněhu a říkám si: ,To přece není vůbec zlé, co by jiní za to dali!‛

Je spousta lidí, kteří touží zapadnout sněhem, ale nikdy se jim to nepodaří. Jednoho dne zemřou, zpopelní je a maximálně tím popelem posypou nějakou zledovatělou pěšinu na hřbitově.

Tomu se říká pohnutý osud.

Ale na mne se štěstí usmálo.

Lidé, kteří si pořídili sněhovou frézu, jsou, když sněží, jako na trní. Nevydrží chvíli posedět, ani postát na jednom místě. Pořád odklízí sníh.

,To jste si na sebe upletli pěkný bič,‛ chci jim říct, ale oni mě neslyší, protože mají puštěnou frézu.

Vidíte, za jiných okolností bych byl možná prorokem!“

Slova našeho známého nás pochopitelně zneklidní.

„Tak nesmíš mluvit. Lidé, kteří tak mluví, jsou šílenci,“ upozorníme ho.

„Opravdu?“ podiví se známý.

„Opravdu“ přitakáme.

„Nelžete mi?“ nedůvěřuje nám známý.

„Nevěříš nám snad?“ zeptáme se ho přímo.

„Jde to se mnou z kopce. Několik posledních roků. Odchlipují se mi tapety a já tomu nedokážu zabránit. Jsou jako strupy na odřenině. Je pod nimi ukrytý jiný život. Když sněží, je to nejhorší. To nevím, kde mám svůj hrob. Možná mne taky jen vysypali na zledovatělou pěšinu.

Nebo si mne rovnou spletli se sněhem.

Co myslíte?“ zadívá se na nás známý.

„Měl bys změnit vzduch. Pobyt zde ti vůbec nesvědčí. Měl bys sednout na letadlo a letět někam pryč. Prostě zmizet beze stopy, být nezvěstným. To by ti prospělo ze všeho nejvíc,“ nevíme ani už my sami, co říkáme.

Všechno je pod sněhem.

Náš dobrý známý i my sami.

Sedli jsme na lep, dali se vylákat z bezpečného úkrytu. Sníh je past a my se do ní chytli. Jsme odříznuti od světa a svět je odříznut od nás. Kladiva buší do kovadliny, ale to kovadlinou nejsme my, ale kdosi jiný, my jsme pod sněhem.

Známý vstane a řekne: „Jdu si zase lehnout.“

Lehne si, co bude teď s námi?

Zkoušíme vstát a odejít, ale sníh nás tlačí k zemi.

„Ještě nám ukaž cestu zpátky!“ žádáme dobrého známého.

Ale ten už zase spí. Jsme opuštěni a ztraceni v plynulém toku elektrického protiproudu. Bez jeho negace by nebylo života tam na druhé straně sněhové peřiny, kterou jsme přikryti ve skrčené poloze mrtvých plodů.

Čas od času se objeví hák, zasekne se do nás a vytáhne nás ven z toho sněhového lůna.

To je naše jediná naděje.

Až zemře, přestane sněžit.

Ale věříme ještě tomu?

Neříkáme si už dávno: „Sníh jsi, a ve sníh se obrátíš, otče náš, jenž si na pitevním stole našich zad, odhrň se jméno tvé, přijď šílenství tvé!“?

Ne, už dávno tomu nevěříme!

Autor: Karel Trčálek | čtvrtek 19.1.2017 16:32 | karma článku: 10.78 | přečteno: 257x

Další články blogera

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.21 | Přečteno: 601 | Diskuse

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 808 | Diskuse

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma článku: 32.18 | Přečteno: 765 | Diskuse

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma článku: 42.98 | Přečteno: 9607 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 274 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 476 | Diskuse
Počet článků 2931 Celková karma 24.72 Průměrná čtenost 868

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...