Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Osm let neperspektivním blogerem. Jářku, nestačilo už?

7. 02. 2017 15:09:26
V těchto dnech je to osm let, co jsem začal zcela neperspektivně blogovat. A tak se ptám: „Nestačilo už, jářku, toho blábolení?“

Už je pozdě!

Už si nestihnu vlézt pod postel, skrýt se tam, proměnit se v nějaký odporný hmyz.

Tak odporný, že se i mně při pomyšlení na to udělalo trochu nevolno. Kdybych někde takový odporný hmyz viděl, jistě bych ho, pociťuje jen čirý hnus, rozmáčkl a pak se nejspíše pozvracel při pohledu na všechno to, co vyteklo z chitinové tělesné schrány, kterou jsem podrobil totální destrukci.

A přece by to všechno, že bych si vlezl pod postel, proměnil se v hmyz, který by pak někdo s odporem rozmáčkl, záchranou, ne-li rovnou spásou, neboť měl bych od všeho a od všech nepochybně svatý pokoj.

Je to totiž právě osm let, co smolím bláboly, jež se vzletně, kdoví proč, nazývají blogy.

Osm let, co se dýchavičně plazím na jakýsi kopec, abych se z něho, jsa pořád ještě pod vrcholem, pokaždé skutálel jako shnilé jablko.

„Kousni si a poznáš, co je to být ženou, co to znamená mít dlouhou pochvu,“ řekl had, ukázav v rajské zahradě na shnilé jablko poznání, celé černé, držící po kupě už jen nezměrnou silou boží vůle, Evě, první ženě, tehdy ještě panenské prámati.

„Šibe ti? Do takovýho hnusu se mám zakousnout svými zoubky?

To se radši zakousnu do tebe, bláznivej hade!“ řekla Eva a zakousla se svými nádhernými zoubky do proradné hadí bestie.

Tak nebyl člověk vyhnán z ráje, tak jsem se nenarodil (a proto taky nezemřel) ani já, tak jste se nenarodili (a taky nezemřeli) ani vy.

Takovým shnilým jablkem poznání jsem, když se kutálím takto z kopce dolů.

Kutálím se takto dolů už osm roků, a nikam to nevede.

Ale čím jest všechno lidské poznání než jen právě shnilým jablkem?

Kvůli tomuto konstatování však netřeba osm let smolit bláboly.

A já je osm let smolím.

Proč?

Ale už je pozdě.

Už si nestihnu vlézt pod postel, proměnit se v odporný hmyz.

Už jsou zde moji soudcové. Vynořili se, jako každý rok, když slavím toto smutné výročí, z podvědomí nebo odkud, obehnali mne hradbou svých očí, obuti v měkkých, jako by nafukovacích, papučích.

Ti nejkrutější soudcové, protože soudcové milosrdní, neboť tím nejkrutějším trestem za každý zločin je odpuštění.

Však uvidíte sami.

„Slíbil jsi před rokem, že toho necháš. Slíbil jsi to nám, svým soudců, a co hůř, slíbil jsi to i sám sobě!“ říká tvrdě Nejvyšší soudkyně, jež má můj případ na starosti, obklopena suitou přísedících, ti mlčí, pečlivě vážíce všechna slova, která nevyřknou, „lhal jsi nám, a co hůř, lhal jsi i sám sobě.

Pořád smolíš bláboly, hniješ u toho víc a víc!“

Co mám na to říct?

Jak se mám hájit, když obvinění vznesené proti mně je absolutně pravdivé?

„Slíbil jsem to, přiznávám,“ řeknu, klopě zrak, hledě na zem, jež je pustá a prázdná, neběhají po ní žádní švábi, ani myši, „ale je to silnější než já, všechny ty bláboly, co je někdo musí číst ve svém deliriu.

Vždyť i já sám nejsem než blábol!

Moje vůle je jen lehce nahozený námět, motiv docela vedlejší. Není to strom života, o němž mluví ze spaní kabalisté, s kořeny sahajícími až za onen svět.

Jsem tedy a musím být blábol, neboť i veškeré bytí není než samomluvným dialogem, jenž zalyká se adresným solipsismem.

I bůh není než jen samomluvou zhnětenou v rámci možností.

Svoboda volby neexistuje.

A pokud existuje, pak sama je tou nejkrvavější diktaturou.

Čím je člověk slabší, tím je větším tyranem. Největšími tyrany jsou pak ti nejslabší. Silného člověka, abys pohledal. Silní jsou jen ti, co milují své bližní jako sebe sama, neboť pravou podstatou lásky je ubližovaní.

Ten více miluje, kdo více ubližuje!

Nahradíme-li slovo bůh, jakýmkoliv jiným slovem, dostaneme víru umocněnou na n-tou, kde n je společný jmenovatel veškerého násilí, kterým svoji víru ospravedlňujeme před bohem.

Víra bez násilí je negací naděje.

Skutečná naděje spočívá ve své vlastní obludnosti, naděje, která není obludná, je jen sentimentálním průjmem.

Vidíte sami, že nemůžu říct na svou obhajobu než jen to, že já sám jsem toliko a pouze zástupný problém, že všechny moje viny jsou jen vinami vás, kteří mne soudíte, ale nikdy neodsoudíte!“

To řeknu a Nejvyšší soudkyně na to odvětí: „Osm let je dlouhá doba. Dost dlouhá na to, aby stala se lahodným soustem pro ty, co žebrají o nejpřísnější potrestání. Nemůžeme tě odsoudit, nebo ses již odsoudil sám porušením svého slibu.

Slib tedy, nám i sobě, že toho necháš, a kdykoliv tento slib porušíš, sám vykonáš nad sebou rozsudek.

Slibuješ?

Jménem toho, co bude sedmou republikou, až dozraje čas?“

Nejvyšší soudkyně na mě hledí, stejně tak i suita přísedících, taláry se jim nadouvají jak tváře notorických pijanů.

„Jménem toho, co bude sedmou republikou, až dozraje čas, slibuji, že toho nechám,“ odsoudím sám sebe k porušení slibu.

„Proti tomuto rozsudku není odvolání!“ řekne slavnostně vznešeně Nejvyšší Soudkyně a, odhodivší talár, promění se v Evu, v první ženu.

Jsem zase v rajské zahradě na prahu roku devátého.

Vše je zde Slovem a Slovo není nic než Blábol.

Něco jsem napsat musel.

A napsal jsem Blábol, nu ovšem, je to už osm let, co jsem blogerem...

Autor: Karel Trčálek | úterý 7.2.2017 15:09 | karma článku: 13.77 | přečteno: 364x

Další články blogera

Karel Trčálek

Modrá velryba existuje. Jmenuje se islamistický teror

Udělám tímto článkem aspoň někomu radost? Jsem skromný, klidně se spokojím i s jedním jediným člověkem, ve kterém snad zachráním celé lidstvo (žádné lidstvo pochopitelně zachraňovat nechci)

21.4.2017 v 18:42 | Karma článku: 15.07 | Přečteno: 497 | Diskuse

Karel Trčálek

Česká republika na rozcestí

Česká republika se ocitla na rozcestí. Přichází čas rozhodnutí. Pokud se chceme ubírat po cestě vedoucí ke svobodě, musíme zásadně změnit způsob svého myšlení, jakož i paradigmata myšlení celé společnosti. O tom žádná

20.4.2017 v 16:53 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 639 | Diskuse

Karel Trčálek

Šárka je lesba

Opět jsem narazil na článek (vy možná taky), v němž se připomíná sexuální orientace jisté naší sportovkyně. Její věc samozřejmě, ale nemohu se zbavit dojmu, že ježdění na snowboardu je symbolem degenerace naší konzumní civilizace

19.4.2017 v 18:29 | Karma článku: 16.16 | Přečteno: 894 | Diskuse

Karel Trčálek

Jsem kategoricky proti tvrdému postupu vůči Severnímu Koreji

Už je to tak. Nesouhlasím, na rozdíl od jiných, s tvrdým postupem vůči Severní Koreji. Cosi ve mně měkne a jihne, vzbuzuje soucit se severokorejským lidem

18.4.2017 v 17:52 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 888 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Majová

Zamyšlení nad porody doma – aneb kdy dítě získává právo na ochranu svého života?

Mám hluboko v sobě zakořeněný respekt ke svobodě rozhodování jednotlivců o svém vlastním životě, na straně druhé ho mám ale vyvážený podmínkou povinnosti nést odpovědnost. Kdo ale nese odpovědnost za doma se rodící dítě?

23.4.2017 v 20:54 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 90 | Diskuse

Jitka Štanclová

Mně svítí zuby, kámo!

Běžně na reklamy nadávám, jako snad většina z nás. Ale Plyšáci Zanzibaru mě svými hláškami prostě dostali, zvlášť Žrasoň a jeho zuby. Ach jo, zuby!

23.4.2017 v 20:06 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 176 | Diskuse

Dagmar Stárková

Modrá velryba je problém, nikoliv politické téma

Tak se nám sebezraňují a sebevraždí děti. Měli bychom zpozornět, začít se bát o své dospívající a snažit se je ochránit. Potřebujeme ale jistotu, že nám příslušné státní orgány pomohou. Jde však o přehazovaný horký brambor.

23.4.2017 v 17:37 | Karma článku: 12.91 | Přečteno: 360 | Diskuse

Pavla Kolářová

Léto začíná!

Jestli si naivně myslíte, že střídání ročních období podléhá jakýmsi podivným přírodním zákonům nebo snad geografickému umístění a klimatickým podmínkám dané lokality, tak to se hluboce mýlíte. Začátek nové sezóny přece určují...

23.4.2017 v 13:06 | Karma článku: 8.70 | Přečteno: 176 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Já - rasista, čuňák a pašerák protirežimní literatury

Vůbec jsem se s tím nepáral a slečny za knižním pultem se optal přímo: „Máte Černocha?“ Okolní zákaznictvo strnulo v hrůze a roztěkaný pan knihkupec do dramatického ticha zavyl „jauvajs!“, jak mu kasa přirazila prsty.

23.4.2017 v 7:35 | Karma článku: 34.33 | Přečteno: 1107 | Diskuse
VIP
Počet článků 306 Celková karma 15.97 Průměrná čtenost 903

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.