Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zítra se bude znásilňovat všude. Nejen v Německu

15. 02. 2017 13:26:29
Ale to už k válce, rozvratu a všeobecnému chaosu tak nějak patří. A jak by taky nepatřilo? Člověk přece není zvíře

Zdá se mi nějaký hloupý sen.

Pořád v něm před něčím utíkám, a pořád před tím nemůžu utéct. Cítím, že nebezpečí stále trvá. Ale na druhou stranu, to, co mne pronásleduje, cosi odporného, nepojmenovatelného a nepopsatelného, mne nemůže (nebo nechce) stále dostihnout, polapit a rozdrtit, docela rozmačkat jako ospalou ponravu.

Zkrátka a dobře, mezi námi je stále tatáž vzdálenost.

Jak říkám, je to příšerně hloupý sen, asi jsem neměl pít před spaním tolik vodky.

Utíkám, ale už melu z posledního.

Zastavím se, a hle!

To, co mne pronásleduje, se taky zastaví, ačkoliv to vypadá, že by tomu nepopsatelnému a nepojmenovatelnému stačil skok a má mě to v docela ve své odporné hrsti.

Hledím na to, a ono to hledí na mě. Moji duši zaplavuje takový hnus, jaký musí pociťovat samotný Kristus, když nějaký farář vezme do svých rukou hostii a začne ji pozdvihovat.

Nadechnu se a zase se rozběhnu. Běžím, běžím, ale pořád tomu nemůžu utéct. Zase zastavím, nemoha popadnout dech a tamto se taky zastaví. Všimnu si, že je to ještě více nepojmenovatelné a nepopsatelné. Zase se rozběhnu a i to, co mne pronásleduje, se dá opět do pohybu.

To se pořád opakuje dokola.

Jak říkám, je to příšerně hloupý sen, já sám se cítím nanejvýš trapně.

„Snad tak nebudu běhat sem a tam až do konce života! Proč mě to pořád pronásleduje, ale nechce chytit, lapit, rozdrtit jako ospalou švadlenu?

Kéž by mě to už radši chytilo!“ pomyslím si nakonec zoufale.

A to, co mne pronásleduje, to nepojmenovatelné a nepopsatelné, opravdu po mně najednou skočí a v tom se probudím.

Probudím se a vidím, že za stolem sedí Budkin.

Před sebou má lahev vodky a nějaké staré noviny, na nichž si krájí zavíracím nožem zrnitý salám, přikusuje k tomu cibuli, jako by to bylo to nejsladší jablíčko.

„Kde se tady bereš, Budkine?“ ptám se ho.

„Šel jsem po ulici a najednou mě začalo mrazit v zádech. Zastavím se, rozhlédnu a vidím, že zrovna stojím před domem, kde bydlíš.

,Co už, zajdu na návštěvu,‘ řeknu si.

Naštěstí jsem se předtím zastavil v krámě, a koupil si vodku, salám a cibuli. Ještě mi zbyly tři koruny.

A tak si tady sedím a debužíruju.“

Vstanu, Budkin mi ukrojí kus salámu, dá cibuli.

Napiju se vodky přímo z lahve, zajím to salámem, cibule se ale zatím ani nedotknu: „Říkáš, že tě mrazí v zádech, Budkine?

Tak to bude válka!

Vždycky jak tě mrazí v zádech, je pak válka!“

Budkin přikývne: „To se ví, že bude válka! Hybridní! Proč by nebyla, když mě mrazí v zádech. Zase vojáčci na dovolené potáhnou do boje, zase matky budou oplakávat své syny, zase se bude drancovat a znásilňovat.

Proč by se neznásilňovalo?“

„Nu, ovšem, proč by se neznásilňovalo?

Člověk touží po lásce i uprostřed válečných hrůz.

Kdyby člověk netoužil po válce ani uprostřed válečných hrůz, klesl by na úroveň zvířete, možná i níž, byl by možná míň než kdejaká améba.

Nemám pravdu, Budkine?

Řekni sám, jsi přece moudrý člověk, není to svatá pravda?“

Budkin zase přikývne: „Svatá pravda to je, to se ví!

Proč by to nebyla svatá pravda, míň než améba!“

Zase se napiju vodky, zajím to salámem, teď už kousnu i do cibule, a začnu vyprávět Budkinovi svůj příšerně hloupý sen.

„A to je všechno. Víc se mi toho nezdálo,“ řeknu, když skončím a dodám, „dal bych nevím co za to, kdyby mi někdo řekl, co mne to v mém snu pronásledovalo. Víš, Budkine, kdyby mi někdo řekl, co bylo to nepojmenovatelné a nepopsatelné.“

„To tě v tvém snu pronásledoval bůh.

Co jiného by to mohlo být?

Řekni sám!“ odvětí Budkin.

„Svatá pravda, Budkine. Teď už je mi to jasné. Byl to bůh!“ udeřím se dlaní do hlavy a vzrušením vstanu, „je to jasné, jak facka.

Host do domu, bůh do domu!

Už je to tak!

Počkej, Budkine, taky tě pohostím.

Jen musím zaběhnout do krámu, protože doma nic nemám!“

Rychle na sebe hodím zimník, obuju se a vyběhnu ven. Ulice jsou plné tlustých a blahobytně vypadajících lidí, i žebrák na rohu ulice je opálený, jako by právě přiletěl z Krymu od moře, jeho zvučný hlas se nese ulicí: „Obdarujte chudáka, co trpí pro pravdu!“.

Asi nikdo ještě neví, že Budkina mrazí v zádech, že bude hybridní válka. Lidi asi ještě netuší, že i oni již brzy, možná už zítra, procitnou ze svého hloupého snu, budou rabovat a znásilňovat, jako v každé válce, protože co je člověk bez lásky?

Zvěř!

Koupím lahev vodky, jedny olejovky a běžím domů.

Jenže když přijdu domů, Budkin už leží pod stolem a chrápe na celé kolo.

Co se dá dělat, budu muset vypít vodku sám.

Načnu olejovky a pustím se do toho...

Autor: Karel Trčálek | středa 15.2.2017 13:26 | karma článku: 15.79 | přečteno: 1220x

Další články blogera

Karel Trčálek

Čeští vojáci nemohou být pěšáky plánů NATO!

Jak to, že vysíláme do Pobaltí sto nebo kolik vojáků?! Ztratili havloidi definitivně poslední zbytky zdravého rozumu!?

21.7.2017 v 21:08 | Karma článku: 22.56 | Přečteno: 904 | Diskuse

Karel Trčálek

Hledání ztraceného šílenství

Může mi někdo vysvětlit (rozumně samozřejmě), proč dobrá polovina lidí pod mými blogy mluví stylem, jako by byli z nějaké ujeté maloruské sekty?

20.7.2017 v 17:27 | Karma článku: 11.08 | Přečteno: 354 | Diskuse

Karel Trčálek

Nad lidskými zrůdami můžeme zvítězit! Když budeme taky zrůdami

Ze všech zrůd dosud poznaných a objevených jsou nejzrůdnější, málo platné, zrůdy lidské. Někdy to díky nim vypadá, že náš svět není ani tak světem lidským, jako světem démonů

19.7.2017 v 17:18 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 581 | Diskuse

Karel Trčálek

Bůh je mrtvý! A my taky!

Zase nicotná erekce! Zase dvě A4 trapností! Tady už jsou jen dvě řešení. Buďto zvýšení medikace na maximální možnou míru, nebo konec světa! Další z cyklu „náboženských“ článků. Poslužte si!

18.7.2017 v 16:37 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 442 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Čas táborových letních lásek

Na vnitřek víka sbaleného kufru na tábor si nalepit seznam věcí, přibalit krémy, čepici proti slunci a do seznamu to připsat. Ale žádná holka tam nepřipíše sbalenou tajnou naději, že by se na táboře mohl vyloupnout kluk...a láska

22.7.2017 v 11:07 | Karma článku: 16.33 | Přečteno: 372 | Diskuse

Libuse Palkova

Podobá se současná vlna protiislamismu dřívějšímu antisemitismu?

Vše se opakuje jen pokaždé trochu jinak. Když pročítám blogy o burkinách a muslimech a soudy lidí všeobecně, mám pocit, že něco podobného jsem už někdy někde četla...jen v bleděmodrém.

22.7.2017 v 9:53 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 2673 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Blondýnka v kabriu

Je letní hezké odpoledne. Provoz jako vždy hustý. Přijedu ke křižovatce. Mám signál stůj. Tak se tak rozhlížím kolem a kousek přede mnou a díky výšce umístění mé kabiny i pode mnou, si stojí zlatý mercedes kabriolet.

22.7.2017 v 9:45 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 450 | Diskuse

Jiří Turner

Neúprosné zákony trhu fungují

Václav Klaus senior a možná i junior by ze mě mohli mít konečně radost, protože jsem po letech pochopil, že s neúprosnými zákony trhu se nedá nic dělat. Je nutné je akceptovat a smířit se z jejich důsledky, ať jsou jakékoli.

22.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 9.04 | Přečteno: 342 | Diskuse

Helena Vlachová

Rodiče a děti

Děti tak rychle dospějí, vylétnou z hnízda a bývají rády, že jsou samostatné. To je bezesporu můj případ

22.7.2017 v 7:19 | Karma článku: 13.87 | Přečteno: 412 | Diskuse
VIP
Počet článků 398 Celková karma 17.81 Průměrná čtenost 975

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.