Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Homosexuálové chtějí naše děti, neomarxistická hydra vítězí!

16. 02. 2017 14:08:34
První homosexuálové se už těší na miminko. Dá se předpokládat, že brzy se vynoří stovky ne-li desetitisíce registrovaných párů, které budou adaptovat děti, jež stát kvůli tomu odebere „nezpůsobilým“ rodičům z „tradičních“ rodin

Tuhle se ke mně na našem maškarním farním plese o přestávce přitočila maska Ďábla převlečeného za svatého otce a říká mi sytým basem: „Všimli jste si, velebný a důstojný pane, že jeden z vašich farníků, o jehož duši pečujete, je prorok?“

„Opravdu?“ podivil jsem se, protože o ničem takovém mi nebylo nic známo.

„Ano, zvěstuje konec světa. Ostatně můžete se přesvědčit sám. Stojí tamhle v rohu,“ pokynula maska do jednoho z rohu zrcadlového sálu našeho pastoračního centra, kde se maškarní ples konal.

A vskutku jsem tam spatřil hlouček všelijakých masek, které se tam mezi tancem neobčerstvovaly, nýbrž evidentně čemusi naslouchaly. Nenápadně jsem se přikradl a vmísil mezi posluchače, kteří obklopovali onoho našeho farního proroka. Hned jsem vytušil o koho se jedná, ačkoliv jeho tvář zdrobila škraboška ne nepodobná sv. Matce Tereze, za kterou byl maskován, ovšem v poněkud zkarikované podobě.

Napjal jsem své velebné a důstojné uši, které už vyslechly tolik hříchů, skrze které jsem nahlédl do těch nejzazších koutů lidské duše, a zaposlouchal se do prorokových slov.

„Bůh to tak nenechá!“ hlásal onen prorok, zatímco ostatní mu mlčky, ne bez určité dychtivosti, naslouchali, „a potrestá ty, kteří svým hříchem poskvrnili Kristovu oběť, kteří svou zvráceností a nepěkným příkladem svého života vzývají samotného Ďábla nám přímo před očima a tím vystavují nebezpečí i naše bohabojné duše!

Bůh tomu dosud nečinně přihlíží, neboť jeho láska k nám lidem je nekonečná.

Ale jednoho dne se v našem bohu cosi vzbouří a bůh se rozhněvá, plodem jeho lásky k lidem stane se spravedlivý hněv.

,Proto jsem člověka nestvořil jako muže a ženu z muže, takže v každém muži je obsažena žena (to jest žebro) a v každé ženě muž (to jest ono žebro, ze kterého byla stvořena), aby muž miloval muže!‘ vykřikne rozhněvaně bůh na svém nebeském trůnu, patře na neřest, jež rozbujela se na zemi, ,ne proto jsem člověka nestvořil, aby muž miloval muže čistou láskou, aby jej zahrnoval něžnostmi, aby jej doprovázel v dobrém i zlém na cestě životem!

Je nepřípustné, aby muž nalézal štěstí ve svazku s mužem, aby v muži nalézal svého životního partnera!

Ne, proto jsem člověka nestvořil, aby dva muži (natož pak ženy!), stavěli na odiv svou lásku, aby se pyšně chlubili svým štěstím v době, kdy tradiční rodina rozpadá se pod rukama, drolí se, hroutí se k zemi jako babylonská věž!

Ne, proto jsem nestvořil člověka, aby dva muži, již se milují, pokoušeli se vytvářet láskyplné prostředí pro děti, které neměly být počaté, a které přesto, nepotracené, přišly nemilované na svět!

Ne, proto jsem člověka nestvořil, nevdechl jsem do něj život, nepřikázal mu, aby se množil stejně tak, jako všechna polní zvěř!

Mohl jsem přece stvořit všechny lidi naráz, rozmnožit je nepohlavní cestou, mohl jsem je hned uvést do života věčného, ale já jim dal okusit jablko poznání, aby aspoň něco z toho života měli.

Ale aby dva muži byli spolu šťastní, a aby se toto jejich sobecké štěstí násobilo péči o dítě, které je jejich jen de iure, nikoliv de facto, to už je příliš!‘

Tak se rozhněvá bůh a jeho hněv bude strašlivý!

Kajme se, konec světa přichází!

Církev svatá změnila se v babylonskou nevěstku, neboť je prolezlá homosexuály.

Tito homosexuálové se veřejně prohlašují za katolíky, ačkoliv ve skutečnosti pravými katolíky nikdy nemohou být. Vetřeli se do církve svaté, chtějí ji ovládnout, chtějí jí vnutit svůj diskurs!

Církev, ve které jsou homosexuálové, nemůže být nikdy církví svatou!

Svět, ve kterém jsou už jen šťastní muži, již svým soužitím, svým štěstím veřejně parodují tradiční rodinu, je světem, který si nezaslouží nic jiného než jen konec!

Modleme se za tento konec, neboť on bude pro nás, Kristovy věrné, vysvobozením, on bude pro nás spásou a vykoupením, neboť my jediní jsme ti spravedliví!

Přijď, pane Ježíši, co nejdřív, a vezmi nás do svého království!“

Tímto prosebným výkřikem skončilo se ono proroctví našeho farního proroka.

Cítil jsem, že bych měl k tomu jako duchovní osoba něco říct.

Pronést pár obligátních slov o boží lásce, trochu otupit ostří oněch slov ve prospěch všeobecné křesťanské lásky k bližnímu, připomenout, že každému, kdo toho lituje a kdo se kaje, mohou být jeho hříchy odpuštěny. Prostě cítil jsem, že bych měl v tuto chvíli vystoupit jako duchovní, a ovšem i církevní autorita, a to i za cenu toho, že se budu muset předčasně demaskovat, čímž ovšem ztratí náš maškarní farní ples na půvabu.

Ale nic jsem už neřekl, protože v tu chvíli se rozehrála opět hudba a všechny masky se daly rázem do vířivého tance. Mne samotného se zmocnila jakási orientální kráska v burce a tančila se mnou tak divoce, až se mi z toho začala točit hlava. Chtěl jsem se z jejího objetí vyprostit, na chvíli si odpočinout.

Ale nešlo to. Držela mně pevně, jako v kleštích, tančíc stále vášnivěji a divočeji. Hudba pořád hrála, už se mi dělaly mžitky před očima. Zahlédl jsem divoce se šklebícího Ďábla v masce svatého otce, jak se kroutí v bocích v rytmu divoké hudby. Ale pak všechno najednou zmizelo, protože začali hrát ploužák, byl jsem najednou jen já a ta kráska v burce.

Čas se zhroutil do sebe, zdálo se, že ploužák proměnil se v život věčný.

Tu se ve mně cosi vzbouřilo, stejně jako v bohu jednoho dne. Snad to byla touha po životě, ale ne tom věčném, po životě skutečném. Napjal jsem všechny své síly a částečně se osvobodil se sevření orientální krásky.

„Kdo jsi, tajemná svůdnice!?“ zvolal jsem a volnýma rukama strhl, byť to tak trochu bylo proti pravidlům maškarního plesu, z orientálky její burku.

„Nepoznal jsi mne podle mého dechu, podle tlukotu mého srdce? Tak už teď víš, kdo jsem?!“ řekla ta osoba, jež se pod maskou skrývala a ve mně by se tu v chvíli krve nedořezal, protože hleděl jsem na jemnou tvář Pána Našeho, jež byla orámována rusým, jemně zkadeřeným, jako by panenským plnovousem...

Autor: Karel Trčálek | čtvrtek 16.2.2017 14:08 | karma článku: 15.43 | přečteno: 946x

Další články blogera

Karel Trčálek

Bacha na chlupatý ocas!

Chlupatý ocas mají, například, vlci. Ale vlci nejsou sami. Chlupatý ocas mají i čerti. Ti ho mají především. Bacha na to!

26.5.2017 v 17:47 | Karma článku: 10.80 | Přečteno: 371 | Diskuse

Karel Trčálek

Tak jsem prý hypersluníčkář pod vlivem drog, který podporuje terorismus!

Stačilo napsat jeden článek a hned mají mnozí jasno. Ale co když jsem opravdu sluníčkář pod vlivem drog a proto se mi zdá, že vidím, co ostatní, ti islamofobové, hehe, nevidí? Nebo taky naopak samozřejmě

25.5.2017 v 17:37 | Karma článku: 16.64 | Přečteno: 564 | Diskuse

Karel Trčálek

Svobodomyslní lidé by se měli upalovat na hranicích

Napsal jsem stovky a stovky článků o nacismu a rasismu. Ale teď ne, bo to kohosi nezajímá. Na blogování mě ještě pořád baví manipulace s lidmi. I když dělat si prču z primitivů nemusí být nakonec prča

25.5.2017 v 12:02 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 636 | Diskuse

Karel Trčálek

Zdejší islamofobní stádo zůstane islamofobním stádem

Ještě trapnější a ubožejší pokračování mého předchozího článku, o jehož sesmolení jsem byl požádán jedním z diskutujících. Není důvod, abych mu nevyhověl, vždyť jsem takové naivní sluníčko, hehe

24.5.2017 v 18:32 | Karma článku: 23.41 | Přečteno: 4141 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Miroslav Palfi

Atentát nebo likvidace?

Při dnešním výročí atentátu na Heydricha bych rád podotkl několik věcí. Ne o samotném atentátu, ale spíše o tom, co se o něm traduje.

27.5.2017 v 11:17 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 1013 | Diskuse

Štěpán Bicera

Atentát na Heydricha proti vůli českého odboje

​Třináct dnů před atentátem obdržel domácí odboj z Londýna zprávu, ve které plk. F. Moravec psal:" Nemějte starosti, pokud se týče teroristických akcí. Akce proti oficiálním říšským osobám nepřipadá za této situace v úvahu.

27.5.2017 v 11:00 | Karma článku: 19.26 | Přečteno: 835 | Diskuse

Helena Vlachová

"Já jsem nevinný..."

"Já jsem nevinný...," je věta z Haškova Švejka. A opět se mi tento román vybavuje, když vidím, co se odehrálo na naší politické scéně

27.5.2017 v 6:03 | Karma článku: 13.31 | Přečteno: 633 | Diskuse

Jan Tomášek

Pozdrav z Bledu

Jsa v domácí léčbě, probírám se starými – převážně rodinnými pohlednicemi a tentokrát mě zaujala především rubová čili korespondenční strana. Nalezl jsem zde třeba korespondenci z První Světové války.

26.5.2017 v 23:29 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 234 | Diskuse

Jan Pražák

Zrádnost obřího poprsí

Těsně po střední škole před započetím dalšího vzdělávacího procesu jsme podstoupili takzvanou letní aktivitu. Tehdy to bylo zvykem a já se svými třemi budoucími spolužáky „narukoval“ na jakési pražské staveniště.

26.5.2017 v 21:39 | Karma článku: 27.87 | Přečteno: 1171 | Diskuse
VIP
Počet článků 342 Celková karma 16.34 Průměrná čtenost 916

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.