Osobní vzpomínka na zimní vojenské cvičení 1. armády VZO v roce 1987

17. 02. 2017 12:15:29
V roce 1987 jsem se osobně zúčastnil zimního taktického cvičení 1. armády Západního vojenského okruhu. Krom jiných mi v paměti utkvěla i tato vzpomínka

Bylo to v roce ’87, v únoru, během zimního taktického cvičení 1. armády ZVO, kterého jsem se osobně účastnil jako velitel jedné z tankových divizí. Náročné bojové úkoly i drsné klimatické podmínky důkladně prověřovaly naši techniku a, koneckonců, i lidi.

Naše ztráty, materiální i lidské, byly však naštěstí minimální. Bojové úkoly se nám dařilo plnit na výtečnou, nevázlo ani zásobování.

V polních podmínkách si ovšem člověk nemůže moc vybírat, a tak jsem byl nucen sdílet v kasárnách, jež byly součástí výcvikového prostoru, jeden pokoj společně se zástupcem náčelníka politické správy 1. armády , člověkem i na můj vojácký kus přespříliš nekompromisním.

Únava po namáhavém dni plném taktických bojových manévrů byla ale tak velká, že jsem každého večera hned usínal, ušetřen tak lekcí z leninsko-marxistického katechismu, kterými armádní politruk nijak nešetřil, maje přitom nelidskou výdrž, jako by snad ani nepotřeboval spát.

Cvičení se blížilo ke svému konci, před námi byl již jen jeho poslední den. Hodil jsem sebou, jako vždy, do postele a okamžitě usnul. V noci jsem se však zničehonic probudil. Pokoj byl osvětlen jasným měsíčním světlem, před dvěma nebo tři dny byl úplněk. Viděl jsem tedy jasně postavu politruka, jež přecházela po pokoji sem a tam, rozhazujíc rukama.

„Nemůžeš spát, soudruhu?“ zeptal jsem se ho.

Politruk sebou trhl a, zastaviv se, řekl: „Říkal jsi něco, soudruhu plukovníku?“

„Ptal jsem se, proč nespíš. Je noc, zítra nás čeká náročný den. Měl bys sis odpočinout,“ odpověděl jsem.

Politruk rozhodil rukama: „Jak bych mohl spát, soudruhu plukovníku, když třídní nepřítel taky nespí?

Číhá na každou naši chybu. Čeká, až usneme, ztratíme bdělost, aby mohl zaútočit, vloupat se do našeho ovčince!“

„Moc si to bereš, soudruhu. Naše lidová armáda, to je přece pevná hráz. Lehni si a prospi se. Když budeš unavený, snadněji uděláš nějakou osudovou chybu v politické práci,“ snažil jsem se mu domluvit.

Ale bylo to marné.

Nebohý politruk divže nevykřikl: „Nemohu spát! Nemohu spát, když ideové uvědomění mužstva strašlivě upadá.“

„Nu, snad nebude tak zle,“ chlácholil jsem politruka.

„Bude ještě hůř!“ zalkal politruk a posadiv, se na pelest své postele, začal naříkat: „lidé už v nic nevěří, to je to! Už nemají víru ve vítězství pracujícího lidu, jejich láska ke straně ochabuje, v jejich srdcích už není žádná naděje!

Třídní nepřítel jim zatemnil rozum, zbavil je víry, lásky i naděje!

Místo citátů soudruha Lenina či Marxe, vykládají si na latríně politické vtipy. Soudruh generální tajemník je pro ně jen komický dědek!

Dělám, co můžu, snažím se posilovat v mužstvu víru, ale podvratné živly všechnu moji práci sabotují.“

Politruk se odmlčel. Vstal jsem ze své postele a přistoupil k němu, abych ho donutil lehnout si, nic víc mu nemohlo prospět než spánek.

„Lehni si, soudruhu, musíš si odpočinout. Je to rozkaz!“ chytil jsem nešťastníka za ramena.

Ale ten se v tu chvíli vymrštil z postele a pln zoufalství se chytil mého pyžama, sípavě pronášeje: „Co je to člověk?

Řekni mi, soudruhu, co je to člověk?

Proč už člověk nevěří ve vítězství pracujícího lidu nad kapitalismem?

Proč už člověk nemiluje stranu, která ho dělá lepším?

Proč v srdci člověka pohasla naděje, že se nám naše velké dílo podaří?

Proč člověk věří třídnímu nepříteli, proč jej miluje, proč v něj doufá, když jej třídní nepřítel tolikrát zradil, když jej třídní nepřítel vykořisťuje a zneužívá ke svým zištným cílům?

Děláme pro člověka první poslední. Obětujeme se pro něj, schůzujeme do noci, a on přece nakonec skočí na lep třídnímu nepříteli, dá se omámit pozlátkem jeho sladkých řečí!

To mi řekni, soudruhu plukovníku, co je člověk zač?!“

„Řeknu ti to. Ale až ráno. Teď musíš spát, soudruhu!“ řekl jsem rázně.

Politruk kupodivu poslechl. Nijak se už nevzpouzel, když jsem ho ukládal do postele. Kdoví, kolik nocí ten nešťastník nespal, užíraje se poklesem politické uvědomělosti mužstva, ze kterého se snad i obviňoval, trpě nelidsky tím, že nedokáže zabránit průniku třídního nepřítele do duše člověka, pro jehož dobro byl by schopen, kdyby na to přišlo, skočit i pod pásy nepřátelského tanku.

Uloživ politruka, lehl jsem si zpátky do své postele a záhy usnul. Ráno se ukázalo, že politruk má horečku, že je slabý tak, že se ani nedokáže zvednout z postele. Bylo vidět, jak ho mučí to vědomí, že třídní nepřítel okamžitě využije jeho bezmoci a vší silou zaútočí na duši mužstva, aby podvrátil jeho bojovou morálku.

Zavolal jsem samozřejmě k politrukovi lékaře. Ten nařídil okamžitý odvoz do nemocnice, jakkoliv se tomu politruk bránil, bylo to až komické vzhledem k jeho slabosti. Jinak se nám ovšem poslední den cvičení náramně dařilo. Odrazili jsme útok nepřítele a sami, v taktické součinnosti s letectvem, bitevními vrtulníky, uskutečnili obchvat a,překonavší vodní překážku, vpadli mu do týla (ten manévr se velmi líbil i přítomným sovětským generálům).

Politruk se už ke své politické práci, skončiv v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Ostatně i já sám jsem sotva půl roku tomto cvičení opustil divizi a přešel do štábu Západního vojenského okruhu, byv povýšen na generálmajora, bylo mi čtyřiačtyřicet let.

Tam mne taky potom zastihl listopad ’89. Ale to už jiná kapitola. A já, starý voják, generál ČSLA na penzi, chtěl jsem si jen dnes, když se další zima opět pomalu chýlí ke svému konci, zavzpomínat na cvičení v roce ́87, na ty časy, kdy naše armáda byla ještě bojeschopná, kdy patřila k nejlepším na světě...

Autor: Karel Trčálek | pátek 17.2.2017 12:15 | karma článku: 19.39 | přečteno: 1122x

Další články blogera

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.58 | Přečteno: 613 | Diskuse

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 812 | Diskuse

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma článku: 32.18 | Přečteno: 766 | Diskuse

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma článku: 43.02 | Přečteno: 9624 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 320 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 287 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 504 | Diskuse
Počet článků 2931 Celková karma 24.72 Průměrná čtenost 868

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...