Prezident Zeman? Mluvititi stříbro, mlčeti zlato.

Tak se nám v poslanecké sněmovně sešly dva zákony na ochranu přírody. Jeden vychází z vědeckého poznání a má přírodu nechat žít svým životem. Druhý jde na ruku nejrůznějším podnikavcům. A za co že lobbuje pan Zeman?

Stala se vzkutku nevídaná věc v té naší zemičce. Pány poslance napadlo dát hlavy dohromady a z toho vzešla konečně snaha dát nám zákon podepřený vědeckým bádáním a poznáním. A tak se sehnaly vzdělané hlavy, které po třech letech bádání, hledání kompromisů a zohledňování moderních principů přišly s novým zákonem o ochraně přírody. Se zákonem, který by nechal žít si přírodu v národních parcích svým vlastním životem, bez mnohdy nesmyslného zasahování člověkem.

Zákon opřený o vědecké poznání. Tatíček Masaryk by asi zajásal.

Co se však nestalo? Naši páni senátoři dospěli asi k závěru, že oni přírodě rozumí lépe a za pouhé tři týdny splácali zákon nový, jdoucí na ruku spíše člověku, nežli přírodě. Zákon, který dle mnohých vrací náš vztah k přírodě o třicet let nazpět.

Tak se nám zákon vrátil do dolní komory parlamentu ČR, aby se o něm znova jednalo. Totiž o něm. Vlastně o nich, neboť nyní máme zákony dva. Jen jeden z nich však projde. A právě spor o to, zda nechat přírodu žít či nikoliv, zaujal právě našeho lidem milovaného prezidenta, který neváhal ani okamžik a na opětovné projednávání zamířil, aby zde pronesl zase jednou řeč. Kéž by se tak nikdy nestalo. Náš bohem osvícený a z jeho vůle i vládnoucí panovník totiž došel závěru, že všemu rozumí lépe než česká učená společnost, neopomněl pourážet zeleně myslící spoluobčany, dovolil si pár přešlapů, zalobboval za zákon podporující zasahování do přírody a nezapomněl pohrozit vetem. Myslí jako komunistický tankista. Kdo by to byl od tohoto objímače stromů jenom čekal. 

Ano pane prezidente, kdo rozumí přírodě víc, než vy. Vždyť ta by si bez člověka vůbec neporadila. Byla zde miliony let před ním. A ještě milióny let po něm zde bude. Ale v jednadvacátém století se bez něj určitě neobejde. Ona potřebuje naši úzkostnou péči, jako je kácení, vysušování, budování cest a odstřel divoké zvěře. Dík naší bezohledné činnosti za posledních šedesát let hrozí přerod Moravy v polopoušť, ale my jsme přeci pro přírodu to pravé ořechové. Větru, dešti sice neporučíme, ale proč si i přesto nehrát na bohy a šťourat se v přírodě vesele dál. A to především v tom posledním člověkem nedotčeném 1,5 % naší země.

Ano, les napadený kůrovcem možná nevypadá pěkně. Ale i ten kůrovec je součástí přírody. A les, který zemře z vůle přírody, se zrodí a obnoví mnohem lépe a rychleji, než les "opečovávaný" rukou člověka. Mrtvé stromy poskytují stín, živiny a ochranu mladým stromům. Stromům, které se postarají o zrození nového lesa.  Udržují potřebnou vlhkost půdy. Vše v přírodě zaniká a opět vzniká. A tak je to i s lesem. Dobře znám stezku po povodí Bílé Opavy na Praděd. Když jsem tam byl se školou, všude kolem krásný les. Když jsem tam byl opět, stromy nikde. Vítr je prý strhal. Nikdo se jich ani nedotkl. Válejí se zde dodnes. Avšak při mé poslední návštěvě jsem si nemohl nevšimnout, jak se vše opět zelená. Jak kolem raší nové stromy. Jak se zde rodí nový les. 

Zamyslím-li se však nad většinou jeho zcestných a nepřesných výroků, docházím k závěru, že nejlepší služba, kterou by této zemi mohl prokázat, je nemluvit vůbec. V jeho případě je totiž mlčení někdy k nezaplacení. Jen tak závěrem mne napadá však ještě otázka, proč prezident dolních deseti milionů, tak rád lobbuje za zájmy některých podnikavců. Alespoň tak se mi to někdy jeví.