Mladý Klaus brzy přeroste tatíka

3. 03. 2017 10:29:45
Václav Klaus mladší je důkazem toho, jak je demokracie neefektivním systémem. Ten člověk měl už být dávno přinejmenším premiérem. Jenže zatím musíme čekat, až to dojde i většině voličů. Nebo ne?

Kvetly už kočičky, letos obzvláště huňaté, když pražská ODS sestavila svoji kandidátní listinu do nadcházejících podzimních parlamentních voleb, v nichž půjde, jako vždy, takřka o všechno, o další směřování naší vlasti etc.

Nebyl bych si toho snad ani vůbec všiml, jsa zaměstnán povětšinu dne tvrdou prací v podvědomí, kde lámu kusy skály, z níž sestává se lidská vůle té nejvyšší kvality.

Náhoda tomu však tomu chtěla, že mne jarní Slunce, prodělávající právě jakýsi záchvat dobromyslnosti takřka neslýchané, vytáhlo z mých hlubin ven na povrch, do ulic a parků, mezi lidi. Nu, potácel jsem se jak ten největší opilec, ačkoliv jsem opilý nebyl. To se mi jen přemíra jarního vzduchu trochu vrazila do hlavy.

A já, uvyklý spíše podzemním hlubinám, tvrdé práci tam, než něžnému šimrání, kterým mne častovala jarní nálada, jež zmocnila se nejen hmyzu, byl jsem nucen usednout na lavičku, neboť moje rovnováha se kamsi zcela ztratila.

„Jak se jen dostanu domů?“ bědoval jsem, marně se pokoušeje vstát, zpěv ptáků, kvetoucí kočičky, vlahý vzduch, to všechno mne opět nemilosrdně posadilo zpátky na lavičku, kdykoliv jsem se pokoušel zvednout.

Po několika takových pokusech zmocnila se mne však lhostejnost, ne nepodobná lhostejnosti opilců, kteří hledí na svět zakaleným zrakem a je jim všechno jedno, mající v krvi příslušné množství etanolu.

Seděl jsem tedy na lavičce a bylo mi najednou všechno jedno.

Ale tím se to nekončilo.

Po nějaké době, takto sedící, všiml jsem si najednou z ničeho nic, že stromy v parku, dosud holé a bez listí, avšak s pupeny nalitými zrovna tak jako prsní bradavky ženy, jež právě před malou chvílí porodila dítě nikoliv císařským řezem, jsou živé bytosti.

A nejen živé, ale dokonce i inteligentní.

Mnohem inteligentnější než lidé, nebo aspoň než drtivá většina lidí.

Sedě na lavičce v parku, opilý jarním dnem, jsa ke všemu lhostejný, přijal jsem účast na tajném životě stromů. Tajném ovšem jen pro toho, kdo neví, o čem je řeč, neboť život stromů j zcela zjevný, není na něm nic tajného. To, co nám jej brání vidět, není jeho „tajnost“, ale naše hloupost.

Sedím tedy v parku, a naslouchám tomu, co si vykládají stromy, jež zde vyrůstají z půdy, která je prolezlá jejich kořeny, různě vzájemně propletenými.

„Tak mladý Klaus bude poslancem, hehe! Dali ho na třetí místo, ale kam se na něj hrabe Černochová! Všechny přeskočí, hehe! Dostane nejvíc kroužků jako modrý pták, hehe!“ slyším, jak si stromy mezi sebou vykládají, avšak nedokážu určit, kterému stromu hlas patří, ale na tom konec konců nijak nezáleží.

„Kdyby jen poslancem, hehe! Do roka a do dne bude i předsedou ODS, hehe!“ zaševelí stromy.

„Synek brzy přeroste tátu! O čem táta jen zoufale snil, jsa ve skrytu duše neschopným zbabělcem, to synek hravě uskuteční, jdoucí pevně za svým cílem, hehe!“

„Velebit bude národ mladého Klause jako svého spasitele! Synek neponechá nic náhodě. Všechno si chce odpracovat! Češi konečně mají svou Marine Le Pen v kalhotách, hehe!“

„Může být táta pyšný na synka, i když jej synek sežere!

Václav Klaus je jen jeden, počatý za temné noci tím, kdo propůjčil mu svoje jméno, hehe!“

„Budou se Češi zalykat zase svobodou, budou se jí opíjet, budou se potácet zrovna tak jako ten, co sedí tady na lavičce, ubohý člověk, človíček, směšný, hehe!“

„Hehehehehe!“ rozesmály se stromy sborově, tím ubohým človíčkem myslely samozřejmě mne.

Smály se, až se ohýbaly, jako by zuřila ta nejprudší vichřice.

Smály se tak, až se začaly vyvracet a lámat, padajíce k zemi s těžkým žuchnutím.

Ale ještě dlouho potom, když už ležely na zemi, dozníval smích stromů, kterým se jako nervová vlákna chvěly jejich kořeny: „Hehehe! Hehehe!“

Z parku nezbylo vůbec nic.

Jaký div, že žádný z těch kmenů nespadl i na mne, a nerozmáčkl mne tak, jako mladý Klaus nejspíše brzy rozmáčkne všechny své protivníky, brnkaje na tu správnou strunku.

Ještě chvíli jsem seděl a pak se kupodivu bez problémů zvedl. Moje opilost se kamsi ztratila. Přelézal jsem padlé stromy a nemohl si nevšimnout, že většina z těch velikánů byla zevnitř již důkladně prohnilá.

„Hniloba je nejvlastnějším projevem života. Co nehnije, není živé!“ uvědomil jsem si holou pravdu.

Co nehnije, není živé!

A my, my ještě žijeme.

Proto musíme i hnít, proto mladý Klaus brzy přeroste starého Klause, ze semenáčku vytáhne se k nebi nádherný solitérní velikán, jak to stromy v parku zvěstovaly, samy již dávno skrz naskrz prohnilé.

Vraceje se domů, byl můj krok pevný, ničím jsem již nepřipomínal jedno z mnoha opilců, kteří se odněkud vynořili, jsouce politicky organizováni ve stranách. Doraziv šťastně domů, vrátil jsem se zpátky, ke své práci a na to, o čem mluvily stromy, už více nepomyslel.

Autor: Karel Trčálek | pátek 3.3.2017 10:29 | karma článku: 19.88 | přečteno: 865x

Další články blogera

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.43 | Přečteno: 608 | Diskuse

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 812 | Diskuse

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma článku: 32.18 | Přečteno: 766 | Diskuse

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma článku: 43.02 | Přečteno: 9614 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 17.83 | Přečteno: 220 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 284 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 495 | Diskuse
Počet článků 2931 Celková karma 24.72 Průměrná čtenost 868

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...