Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Chystá se další velký přestup z byznysu do vysoké politiky

7. 03. 2017 10:46:27
Je to tak! Další bývalý miliardář se chystá rozčeřit zahnívající vody naší politické scény. Jeho ambice sahají přinejmenším po nafukovacím křesle premiéra

Zadlužil jsem se, i když ne snad tak docela vlastní vinou.

V záchvatu nepopsatelné dobromyslnosti podepsal jsem bianco směnky, maje to za nanejvýš ušlechtilý čin. V tu chvíli jsem byl skutečně spalován nevýslovným vnitřním žárem, jako každý, kdo se obětuje pro druhé, byť sám sebe tím vydává napospas záhubě.

„Děkuji. Moc jste mi tím pomohl. Jsem momentálně na úplném dně, ale s tímto,“ řekla osoba, jíž jsem směnky podepsal, ukazujíc na ně, „s tím se zase postavím na nohy.

Váš majetek je odhadován na necelé tři a půl miliardy, jestli se nemýlím.“

„Nemýlíte, na necelé tři a půl miliardy,“ přikývl jsem rozhodně, jsa zcela opit tímto svým, zřejmě šíleným činem, který však považoval jsem za nutné provést, neboť jsem takto pomáhal svému bližnímu, ušlechtilá a čistá láska k němu, moje touha býti dobrým člověkem jednoznačně a drtivě zvítězila nad rozumem.

Neměl jsem jediný důvod podepisovat nějaké bianco směnky než jen ten, abych překonal všechny ty majetkové a finanční konvence, jež už na tomto světě způsobily tolik zla. Jsa miliardářem, sotva jsem mohl být finančně negramotný. Ale nic mi nezabránilo v tom, abych udělal to, před čím se důrazně varuje už v první hodině každého kursu finanční gramotnosti.

Takto jsem přišel o všechno.

Ona osoba, jíž jsem tímto svým dobrým skutkem pomohl odrazit se ode dna, jíž jsem takto vrátil do života, obratem výhodně prodala tyto, již vyplněné směnky, finančním žralokům, plnícím ve světě financí stejnou, to jest, především sanitární funkci, jako skuteční žraloci ve skutečném oceánu.

Proces mého nezadržitelného úpadku byl tím nastartován.

Ale proč úpadku?

Ano, ptám se: „Proč úpadku?“

Nebylo to, že jsem takto o všechno přišel, nikoliv úpadkem, ale vzestupem?

Zbaven veškerého majetku, neklesl jsem přece ke dnu, ale naopak, zbaven jeho závaží, vystoupal jsem k hladině, do nesmírných výšin, kde všechno to, co bylo mým, byť miliardovým majetkem, musí se stát titěrným a nicotným!

Ptám se proto znova: „Jakýpak úpadek?“

Samozřejmě, že nemohu a ani nechci zamlčet celou pravdu.

Celá pravda je taková, že jsem nejen o všechno přišel, ale na krku mi zůstal ještě i dluh ve výši miliardy a půl, neboť ona osoba, které jsem tyto bianco směnky vyplnil, nakonec spokojila se s pěti miliardami, které, rozdělené jednotlivě na pět set miliónů, neboť oněch směnek bylo deset, dopsala do příslušných políček předtištěného a víceméně standardizovaného tiskopisu směnky.

Dlužím tedy ještě miliardu a půl nynějším majitelům oněch směnek, plus k tomu nějaké penále z prodlení, takže faktická výše mých dluhů dosahuje už takřka dvou miliard.

No a co?

Nepopírám, že člověk, který dluží nějakému svému známému již delší dobu deset korun, může se cítit trapně, kdykoliv tohoto známého potká, aniž by u sebe měl nadbytečných deset korun, moha tak svůj dluh konečně uhradit.

A chápu, že mu musí být trapně dvojnásobně, když mu jeho známý tento dluh nepřipomíná, protože i průměrně sociálně inteligentní člověk ví, že upomínat někoho o dlužných deset korun je nesmírně trapné, a proto on, jako dlužník, staví svého věřitele do ještě trapnější situace, než v jaké se nachází on sám, dlužící deset korun.

Ano, kdybych dlužil deset korun, a tento dluh nedokázal splatit, bylo by mi jistě trapně. Užíral bych se tím, že nesplácím svůj dluh, že vystavuji toho, kdo mi velkoryse půjčil deset korun, mukám trapnosti, protože deset korun, chtě nechtě, nenajdete každý den na cestě a i věřitel musí z něčeho žít, musí z něčeho živit a šatit a obouvat přinejmenším sebe, ne-li rovnou celou rodinu.

Já mám ale to štěstí, že nedlužím deset korun, ale skoro dvě miliardy.

Co to jsou dvě miliardy proti deseti korunám?

Nedokáže-li člověk splatit deset korun, je to nanejvýš smutné, bezpochyby tragické.

Ale dlužíte-li dvě miliardy, je to nanejvýš veselé, to vám mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.

Není snad hodiny, abych se nezasmál.

„Hehehe!“ vidíte sami, že se teď i tomu směji.

A není vůbec vyloučeno, že se tomu směji i ze spaní, ostatně můj spánek je nadmíru zdravý a vydatný.

Vůbec nemám problémy, jako mnoho ostatních lidí, s usínáním.

Stačím, když si vzpomenu, že dlužím dvě miliardy, a hned chrním jako dřevo. Dejte mi pokoj s nějakými prášky na spaní, takové svinstvo, fuj!

O všechno jsem přišel, nadto dlužím ještě dvě miliardy finančním žralokům, co můžu chtít víc?

„Co můžu chtít víc?“ zeptal jsem se i jedné, velmi inteligentní, ženy, když jsem se dnes ráno chystal vyjít z její ložnice.

„Ještě bys mohl vstoupit do politiky. Do vysoké, té nejvyšší. O všechno jsi přišel, dlužíš dvě miliardy finančním žralokům, co k tomu ještě potřebuješ víc?“ opáčila mi ona žena, zaujímajíc ve své posteli polohu nanejvýš chlípnou.

„Máš pravdu! Víc už přece k tomu nepotřebuji!“ ťukl jsem se do čela, vrátil se ještě k ženě, políbil ji na jisté místo, jež tak vystavovala na odiv a pak už pelášil zařídit všechno potřebné, abych vstupem do vysoké politiky umocnil opojnou lehkost bytí, jež mne má ve své moci od chvíle, kdy jsem podepsal ony směnky.

Všechno šlo jak po másle. Vypadá to, že po podzimních volbách budu přinejmenším premiérem. Lidé, na které jsem se v této věci obrátil, byli velmi vstřícní. Dokonce mi sami od sebe, znajíce dobře můj příběh, nabídli i prezidentskou funkci, s tím, že je to mnohem jistější.

„Děkuji, ale to má čas. Rád bych ve vysoké politice začal od píky, stejně jako kdysi v byznysu. To jsem si tehdy nabral úvěry dobře za dvě miliardy. Napřed premiér, pak prezident,“ odmítl jsem s díky jejich nabídku.

Oni lidé ocenili moji moudrost, velmi se jim líbila, doslova řekli: „Moudrost, to je ten nejcennější politický kapitál.“

Rozloučili jsme se pevným stiskem ruky.

Dlužím dvě miliardy a ještě budu ve vysoké politice, kam se už náramně těším. Jasně se ukazuje, že ty bianco směnky, co jsem podepsal, byla ta nejlepší možná investice do budoucnosti, na takové věci musíte mít prostě čich.

Autor: Karel Trčálek | úterý 7.3.2017 10:46 | karma článku: 13.06 | přečteno: 1317x

Další články blogera

Karel Trčálek

Čeští vojáci nemohou být pěšáky plánů NATO!

Jak to, že vysíláme do Pobaltí sto nebo kolik vojáků?! Ztratili havloidi definitivně poslední zbytky zdravého rozumu!?

21.7.2017 v 21:08 | Karma článku: 13.87 | Přečteno: 422 | Diskuse

Karel Trčálek

Hledání ztraceného šílenství

Může mi někdo vysvětlit (rozumně samozřejmě), proč dobrá polovina lidí pod mými blogy mluví stylem, jako by byli z nějaké ujeté maloruské sekty?

20.7.2017 v 17:27 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 336 | Diskuse

Karel Trčálek

Nad lidskými zrůdami můžeme zvítězit! Když budeme taky zrůdami

Ze všech zrůd dosud poznaných a objevených jsou nejzrůdnější, málo platné, zrůdy lidské. Někdy to díky nim vypadá, že náš svět není ani tak světem lidským, jako světem démonů

19.7.2017 v 17:18 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 575 | Diskuse

Karel Trčálek

Bůh je mrtvý! A my taky!

Zase nicotná erekce! Zase dvě A4 trapností! Tady už jsou jen dvě řešení. Buďto zvýšení medikace na maximální možnou míru, nebo konec světa! Další z cyklu „náboženských“ článků. Poslužte si!

18.7.2017 v 16:37 | Karma článku: 9.94 | Přečteno: 437 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Co dokážou zubožené menšiny které emigrují za lepším životem

Poté co Španělé a Portugalci dobyli ty civilizované národy v Americe, a Angláni se museli spokojit s divochy, tak zubožení Evropaně si to našněrovali do Ameriky. Území kde dnes leží USA bývalo obydleno kulturami které neviděly

22.7.2017 v 0:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 5 | Diskuse

Jana Slaninová

Burácející kina

V době, kdy moje o dva roky mladší ségra byla "mazák", protože už chodila na základce do první třídy, na zahradě u babičky zakopla o skleničku a jak pád nemohla vybrat, ještě na ni dupla.

21.7.2017 v 20:02 | Karma článku: 8.97 | Přečteno: 316 | Diskuse

Pavel Hruban

Blahoslavený Hroznata

V letošním roce uplynulo 800 let od smrti blahoslaveného Hroznaty, člena premonstrátského řádu a patrona plzeňské diecéze.

21.7.2017 v 16:49 | Karma článku: 9.24 | Přečteno: 210 | Diskuse

Lucie Pražáková

Damiánův zápisník

Mívali jsme černého kocoura, říkali jsme mu Damián. Damián již několik let prohání se svojí tříbarevnou kamarádkou Lindou duhové myšky v kočičím nebi, před nedávnem jsem však ve sklepě mezi starými krámy našla jeho zápisník.

21.7.2017 v 15:47 | Karma článku: 11.76 | Přečteno: 159 | Diskuse

Milan Šupa

Jsou Slované méněcenná rasa? Z hlediska západu žel ano!

Pro západ jsou Slované stále cosi méněcenné, co mu má sloužit. Západ totiž vždy byl a stále je vůči Slovanům nepřející a nevraživý.

21.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 37.17 | Přečteno: 1836 | Diskuse
VIP
Počet článků 398 Celková karma 17.67 Průměrná čtenost 973

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.