Kdo nám bude dělat na důchody? Muslimové?

8. 03. 2017 16:09:42
Nechápu, proč názorné příklady netáhnou a každá žena nemá aspoň pět dětí? Vždyť jde, jak poznamenal jeden moudrý člověk, o spojené nádoby,důchody nebudou klesat a nikdo se k nám nebude cpát

Ne, že bych nebyl optimista.

Co se týká, například, návratu lidstva na Měsíc či přistání na Marsu, jsem pevně přesvědčen, že se tak brzy, a možná i mnohem dřív, než si myslíme, určitě stane, byť by oněmi lidmi na Marsu či na Měsíci měli být i Číňané. Ale i Číňané jsou Homo sapiens sapiens (viz de Chardin).

Jenže pořád lepší Číňané než muslimové, kteří nerespektují žádný jiný právní řád krom té své blbé šáriy (nebo jak se to skloňuje).

Ano, jsem optimista a jsem přesvědčen, že lidstvo má to nejlepší stále ještě před sebou.

Ale tu a tam zaslechnu přece jen v soukolí naší civilizace jakousi disonanci, z níž brní mne hlava, jež se časem promění v utkvělou myšlenku, která mne nakonec mučí a trýzní tak, že mi nezbývá, než si požádat o medikaci a tuto myšlenku ze své hlavy vymazat, abych už více netrpěl.

Bylo už po večerních zprávách v televizi. Šel jsem na kutě. Ale spát se mi ještě nechtělo, jen snít. Snil jsem o chytrých městech, o autech na vodík, o hyperloopu, jenž zkrátí cestu mezi Prahou a Brnem na pouhopouhých patnáct minut.

Snilo se mi náramně dobře.

Oknem dopadal do mého pokoje ostrý svit pouliční lampy, takže to vypadalo jako by byl přízračný věčný den. Hluk, jenž rovněž doléhal z venku, měl na mé snění blahodárný účinek. Na nedaleké magistrále hučela bez přestání auta, z oblohy snášelo se rachocení letadel, skrz všechny zdi bylo slyšet televize s tisíci různými programy.

Propadal jsem se hlouběji a hlouběji do svého snění.

Viděl jsem se, jak jedu plynule samořiditelným autem chytrým městem k nástupní stanici hyperloopu. Tam přikládám k turniketu svůj chytrý telefon. Turniket mne pouští dál, jízdenka stojí toliko deset korun (je dotována státem). Vstupuji do přepravní kapsle, sedám si na poslední volné sedadlo z inteligentní hmoty, která se okamžitě přizpůsobí tvarům mého těla.

Je to nadmíru pohodlné a ničím to nepřipomíná koženková sedadla, s nimiž bylo se možno setkat ve vlacích. Představa, že člověk musel sedět na takové kožence třeba i tři hodiny (!), je nadmíru úsměvná. Všichni lidé v přepravní kapsli mají hlavy skloněné nad displeji svých tabletů. Nikdo mne neobtěžuje pokusy o navázání rozhovoru, či trapnými a dotěrnými dotazy na přípoje.

Aniž to zpozoruji, dá se kapsle do pohybu.

Okna sice nemá, ale na co okna, když můžu pohodlně streamovat?

Stihnu si stáhnout sotva 10 TB, když kapsle, opět takřka nepozorovaně, zastaví. Já z ní vystupuji, jsa o dobrých dvě stě kilometrů dál než před pár minutami. Sedám si do nedaleké kavárny a skrze inteligentní sklo sleduji cvrkot na stanici hyperloopu, pozoruji davy lidí, které se chystají odcestovat, a davy lidí, které právě přicestovali.

Muslim není mezi nimi ani jeden. Všechny ženy jsou vkusně obnažené, žádná z nich nemá na sobě nic splývavého. Ani těhulky své břicho neschovávají, nýbrž vystavují patřičně na odiv, aby daly za pravdu velkému básníkovi, který konstatoval, že holky jsou na světě proto, aby byly maminkami.

A tu se právě vkrade do mého snění ona disonance.

Najednou mi totiž připadá, že těch těhulek s vyzývavě vypouklým břichem je nějak málo.

„Proč jich není víc?“ ptám se sám sebe, znepokojen tou skutečností, „proč není každá druhá žena, jež nasedá do přepravní kapsle, těhotná?“

Mé znepokojení roste a tu si najednou uvědomím i další věc, která mě vyděsí neméně tak.

Totiž jak málo rodin s dětmi cestuje hyperloopem!

Lidé, zdá se, většinou cestují bez dětí. A když se přece jen objeví nějací cestující s dětmi, není těch dětí nikdy více než dva kusy!

Ta přemíra dospělých lidí mne vyděsí.

Kdo jiný by už měl cestovat hyperloopem než děti?

Cítím, že mne to dohání k šílenství.

Marně vyhlížím z kavárny někoho, kolem něhož by pobíhalo aspoň pět dětí, což by mne jistojistě uklidnilo.

Ale nikdo takový se neobjevuje.

Mé šílenství se stupňuje, až konečně vstanu, přistoupím ke komusi, kdo právě vešel do kavárny, aby se občerstvil po krátké cestě, vezmu ho za klopy a pln nepředstavitelného zoufalství mu vmetu do jeho nic netušící tváře: „Kdo nám, kurva, bude dělat na důchody!?“

V tu chvíli se proberu i ze svého snění. Ležím na posteli a zdánlivě je všechno stejné. Oknem dopadá pořád totéž ostré umělé světlo, hluk neutichl, ani televize zničehonic nepřestaly vysílat. Ale to všechno mne už optimismem nenaplňuje.

Uhnal jsem si utkvělou myšlenku, že až budeme v důchodu, nebude mít na nás kdo dělat. Naše penze budou nanejvýš směšné, budou-li vůbec nějaké, a naše životní úroveň bude tak nízká, že živí budou závidět mrtvým. Dlouhověkost stane se prokletím, nikoliv požehnáním.

Přes noc kvůli tomu nezamhouřím oka. Utkvělá myšlenka nabobtná do tak nestvůrných rozměrů, že musím vyhledat psychiatra.

„Musíte mi nasadit nějakou účinnou medikaci, pane doktore!“ uhodím na něj okamžitě, když se konečně protlačím k němu do ordinace, a, aniž bych ho pustil ke slovu, pokračuji„trýzní mne a mučí představa, že až budeme v důchodu, tak se celý důchodový systém zhroutí a my nedostaneme zpět to, co jsme do něj vložili.

A na straně druhé mě děsí představa, že kdyby každý člověk měl minimálně aspoň šest, nebo ještě lépe osm dětí, tak bychom se v důchodě měli jako v ráji.

Tolik rukou a tolik hlav by na nás pracovalo!

Děsí mne na tom to, že stačí tak málo, abychom se v důchodu měli už jako v ráji. Stačí k tomu, aby každý, nebo skoro každý měl šest, nebo raději osm dětí. Ale i tak málo je najednou čímsi nemožným, neuskutečnitelným, jako by v nás vyschl už všechen život, jako by plodivé síly odumřely, jako by lidé už dávno ztratili smysl života, jako by je plození dětí unavovalo, jako by je teprve teď postihla kletba dědičného hříchu!“

To řka, rozhodím ruce, ztěžka oddechuje.

Psychiatr, až teď si všimnu, že vypadá velmi unaveně, si sundá svoje brýle s kostěnou obroučkou a promne si oči.

„Nemohu vám nasadit žádnou medikaci,“ pronese jako by mluvil z hrobu.

„Ne?“ vytřeštím na něj zrak.

„Ne. Zoufale se mi nedostává psychofarmak. Poptávka po nich je větší než nabídka. Výrobní kapacity jsou už zcela nepostačující,“ vysvětlí mi psychiatr a nasadí si opět své brýle, „jediné, co mohu udělat, je zmírnění jednoho bodu vaší utkvělé myšlenky rozumným argumentem.“

„Rozumným argumentem?“ podivím se.

„Ano, rozumným argumentem,“ přikývl psychiatr a pokračoval, „mluvíte o tom, že kdyby každý člověk měl šest dětí, nebo ještě lépe osm dětí, nemuseli bychom se o své důchody bát.

Ještě před sto lety by tato vaše úvaha byla správná, protože zcela logická.

Ale dnes zažívá trh práce prudké, dá se říct revoluční změny. Člověk je stále víc, co se týká pracovního procesu, vytlačován na okraj. Veškerou iniciativu převzala umělá inteligence.

Co z toho vyplývá?

Vyplývá z toho, že i kdyby teď každý člověk nasekal šest nebo osm děcek, proto aby tato děcka dělala na jeho důchod, není vůbec jisté, že se tyto lidské bytosti v budoucnu na trhu práce skutečně uplatní, nehledě na to, že trh práce, tak jak jej dnes známe, bude sotva existovat.

V tomto ohledu jsou vaše obavy z toho, že lidé nemají šest nebo osm děcek, čímž by se důchodová otázka dle vás vyřešila, zcela zbytečné.“

Psychiatrova slova skutečně zmírní děsivost mé utkvělé myšlenky, i když poctivá, nešizená medikace je poctivá, nešizená medikace.

Ale co mi zbývá než vzít zavděk aspoň touto útěchou?

Přesto se však nemohu zbavit nutkání svěřit se každému, koho potkám, s obsahem své fixní ideje.

„Ano, to, co říkáte je skutečně smutné. A je to dvojnásob smutné, když si uvědomíme, jak je dnes náramně lehké si najít ženu, která vám bez nejmenšího odmlouvání porodí dítě. Stačí jen, když se důkladně necháte obřezat,“ přitaká mi jakýsi muž, kterému všechno řeknu, a hvízdne na slušně vypadající ženu, která jde právě kolem.

Ta mu bez odporu dovolí, aby se do ní zavěsil, takže to vypadá, že jsou manželé, ačkoliv se zcela jistě neznají!

Autor: Karel Trčálek | středa 8.3.2017 16:09 | karma článku: 19.45 | přečteno: 1339x

Další články blogera

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.89 | Přečteno: 581 | Diskuse

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma článku: 33.37 | Přečteno: 804 | Diskuse

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma článku: 32.18 | Přečteno: 765 | Diskuse

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma článku: 42.96 | Přečteno: 9574 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 20 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 237 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 413 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 105 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.97 | Přečteno: 581 | Diskuse
Počet článků 2931 Celková karma 24.71 Průměrná čtenost 868

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...