Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kým je řízen Pehe? Čí groše Pehe konzumuje, aby psal jeho slova?

9. 03. 2017 14:15:11
Přiznávám, že je pro mě tak trochu záhadou, jak tak hloupý článek, jako je text páně Vyoralův o Jiřím Pehem, může mít takovou karmu. Dal jsem si proto tu práci a napsal článek ještě hloupější. Co na to karma?

Vystudoval jsem ekonomii (psal jsem o tom zde) a jako rozený básník (psal jsem o tom zde) až moc dobře vím, že není všechno pravda, co se třpytí (psal jsem o tom zde).

Není proto divu, že jsem se před nějakým časem (kdy přesně říct nemůžu, abych se neprozradil) vetřel čirou náhodou na Bildberger (několikadenní zasedání současných či bývalých politiků, byznysmenů, bankéřů a ředitelů mediálních veřejných domů za zavřenými záchodovými dveřmi).

Toužil jsem totiž již delší čas napsat nějakou báseň na to téma, rozumějte téma světovlády.

Když se mi naskytla příležitost být přímo u pramene (a nehynout žízní), stal ze mne zloděj, a já se ocitl za zavřenými dveřmi Bilderbergu, abych mohl dokončit onu báseň, jejíž první verše strašily mi v hlavě snad už od puberty: „Světovládcům velký mozek přeji, by nám prostým lidem řekli, že kdo poctivě nepracuje, ten ať raději nejí.“

Nyní tedy, nalézaje se v samotném srdci temnot, hodlal jsem dokončit toto své stěžejní dílo, jež mělo se navždy stát zlatým hřebem postnezvalovské poezie, myšleno samozřejmě v zaprděném českém kontextu (psal jsem o tom zde).

Mohu potvrdit, že konference Bilderbergu byla na vysoké úrovni. Účastnili se jí lidé, kteří měli politickou zkušenost, nebo stáli v čele vysokých korporací. Ale to bylo asi tak všechno. Brzy jsem pochopil, potloukaje se po konferenčních sálech, že i pouhopouhá hodina pobytu v „Institutu Václava Klause“ by mi dala mnohem víc, než kdybych tady pobýval třeba i celou věčnost.

„Měli bychom zničit všechna včelstva, vypálit všechny úly, které nemáme pod kontrolou, aby se zvýšila cena ovoce na světových trzích,“ říkal například jeden byznysmen nějakému politikovi.

Politik pokyvoval hlavou: „Postarám se, aby bylo u nás zavedeno EET, to spolehlivě zničí všechny včelaře.“

Jiný politik zase vykládal: „Musíme zvýšit gáži Bartoškovi a jiným druhořadým hercům, aby nepřeběhli na druhou stranu, protože bez nich jsme namydlení, bez nich nerozhodneme o budoucnosti světa ani ň.“

A byznysmen, který tomu bankéři naslouchal, opět moudře pokyvoval hlavou: „Zavedeme EET, aby se zlepšil výběr daní, a tak bylo na zvýšení gáží pro Bartošku a další druhořadé herce.“

Brzy jsem seznal, že celý tento Bildberger je jedna velká nuda, jež byla ke všemu umocněna nepřítomností žen.

Ty spousty vážně se tvářících mužů vyvolaly ve mně nakonec natolik tísnivý pocit, že zastavil jsem se u muže, který vypadal, že tomu všemu šéfuje a rovnou se ho zeptal: „Sakra, proč tady nejsou žádné ženské?“

Muž se na mne podíval s neskrývaným despektem: „Proč tady nejsou holky? To je mi hloupá otázka! Holky jsou přece proto na světě, aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký. Ale páni kluci jsou k tomu, aby svět byl veselý, páni kluci jsou tu k tomu, aby se vět točil vpřed.“

Mávl jsem rukou a zamířil si to rovnou k zavřeným dveřím. Další pobyt zde byl bohapustou ztrátou času. Musel jsem se až vetřít Bilderberg, abych teprve poznal, jaký skvost máme v „Institutu Václava Klause“, kde se toho člověk dozví stokrát, ne-li tisíckrát víc.

Ale nějak jsem ve spleti těch mužských těl zabloudil a ocitl se na nějaké tmavé chodbě, jež končila se nekompromisní zdí.

Došed k ní, obrátil jsem a šel zpátky, doufaje, že mi podaří najít východ, když v tom mne zaujaly hlasy, jež se ozývaly z jednoho výklenku, kde se nejspíše právě konalo jakési separátní jednání.

„Tady je těch jidášských třicet kutnohorských grošů ražených na Vlašském dvoře v Kutné hoře,“ říkal kdosi, dodávaje k tomu, „a tady jsou notičky z USA.“

Slovo notičky, jež jsem tady na Bildbergu uslyšel poprvé, mne čímsi mocně zaujalo. Zastavil jsem se, abych si poslechl, o čem se bude hovořit dál.

„Takže se mám dál lísat perem ke globalizaci? Mazlit se dál s několika tématy a jediným správným pohledem na ně?“ odpověděl druhý hlas, v němž jsem poznal hlas jistého spisovatele a politického analytika, ředitele jedné soukromé pražské univerzity a taky jakéhosi institutu pro demokracii a kulturu a kdoví co ještě

„Tak je to!“ pomyslil jsem si, usmívaje se pod vousy, „tady ho máme, Jidáše! Už je jasné, proč zrovna tato a ne jiná témata, třeba zahrádkaření nebo chovatelství, proč ne samozásobitelství jako sebeobrana proti globalizaci! Teď už víme, čemu a komu tím prospívá! Víme za čí bakšiš šíří své hlubokomyslné úvahy!“

Ale v tom už opět promluvil druhý člověk, v němž jsem teď konečně rozpoznal dalajlamu: „Jo, a taky se ještě mazli s vějičkou liberální demokracie, s EU a nezapomeň na Jeho Svatost Havla.“

„Nebylo toho Havla už dost? Musím se s ním pořád mazat?“ pokusil se náš Jidáš o jakýsi odpor.

„Havla není nikdy dost!“ napomenul ho dalajlama, dodávaje, „u nás v Tibetu se říká, čí groše jíš, toho píseň zpívej!“

„No, jo, no jo,“ zamumlal Jidáš a zamlaskal, „páni, já mám hlad! Tady na tom Bilderbergu se s jídlem nepředají. To za Havla na Hradě, tam se švédské stoly jinak prohýbaly.

Hned si dám nějaký groš.“

Bylo slyšet šustění papírového výplatního sáčku, který se však, jsa už nejspíše docela vetchý, zničehonic roztrhl, protože se groše se stříbrným zvoněním rozsypaly po zemi.

„Do prdele práce! Všechno je to na zemi,“ zvolali oba muži ve výklenku.

V tu chvíli se ke mně dokutálel jeden z těch třiceti jidášských grošů. Na nic jsem nečekal, zvedl jej ze země a strčil do kapsy. Pak jsem se rychle rozběhl onou tmavou chodbu, chtěje Bilderberg definitivně opustit. Už jsem byl jednou nohu venku, ale přece jen mi to nedalo, a ještě jsem se do té tmavé chodby, na místo své zlodějny, vrátil, abych viděl Jidáše a jeho mecenáše.

A tamti dva, představte si, tam pořád ještě klečeli na kolenou, jak hledali ten ztracený groš, klejíce u toho jak faráři: „Hergot, někde ten zkurvený groš musí být, není možné, aby se vypařil!“

Vida je, musel jsem se tiše smát: „Hehe, vy již dlouho tápete v krajině hlouposti a ne a ne najít východ, co?“

Já jsem však východ z Bilderbergu našel a s lehkým srdcem jej opustil. Doma jsem potom ochutnal uzmutý jidášský groš. Ale jen jsem si ho vložil na jazyk, obličej se mi zkřivil hnusem. Tak by Jidášův groš hořký, přinejmenším jako zeměžluč.

„Jak to ten Pehe může žrát v takových kvantech?“ kroutil jsem hodně dlouho hlavou, zvedaje obočí do výšky takřka nadoblačné.

To až mně se bude chtít zpívat z notiček, tak si raději zajdu si do „Institutu Václava Klause st.“.

Je to, takříkajíc ,za rohem a je tam mnohem větší sranda než v nějakém pitomém Bilderbergu, který už nikdy víc!

Autor: Karel Trčálek | čtvrtek 9.3.2017 14:15 | karma článku: 19.75 | přečteno: 1023x

Další články blogera

Karel Trčálek

Čeští vojáci nemohou být pěšáky plánů NATO!

Jak to, že vysíláme do Pobaltí sto nebo kolik vojáků?! Ztratili havloidi definitivně poslední zbytky zdravého rozumu!?

21.7.2017 v 21:08 | Karma článku: 13.87 | Přečteno: 422 | Diskuse

Karel Trčálek

Hledání ztraceného šílenství

Může mi někdo vysvětlit (rozumně samozřejmě), proč dobrá polovina lidí pod mými blogy mluví stylem, jako by byli z nějaké ujeté maloruské sekty?

20.7.2017 v 17:27 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 336 | Diskuse

Karel Trčálek

Nad lidskými zrůdami můžeme zvítězit! Když budeme taky zrůdami

Ze všech zrůd dosud poznaných a objevených jsou nejzrůdnější, málo platné, zrůdy lidské. Někdy to díky nim vypadá, že náš svět není ani tak světem lidským, jako světem démonů

19.7.2017 v 17:18 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 575 | Diskuse

Karel Trčálek

Bůh je mrtvý! A my taky!

Zase nicotná erekce! Zase dvě A4 trapností! Tady už jsou jen dvě řešení. Buďto zvýšení medikace na maximální možnou míru, nebo konec světa! Další z cyklu „náboženských“ článků. Poslužte si!

18.7.2017 v 16:37 | Karma článku: 9.94 | Přečteno: 437 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Co dokážou zubožené menšiny které emigrují za lepším životem

Poté co Španělé a Portugalci dobyli ty civilizované národy v Americe, a Angláni se museli spokojit s divochy, tak zubožení Evropaně si to našněrovali do Ameriky. Území kde dnes leží USA bývalo obydleno kulturami které neviděly

22.7.2017 v 0:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 5 | Diskuse

Jana Slaninová

Burácející kina

V době, kdy moje o dva roky mladší ségra byla "mazák", protože už chodila na základce do první třídy, na zahradě u babičky zakopla o skleničku a jak pád nemohla vybrat, ještě na ni dupla.

21.7.2017 v 20:02 | Karma článku: 8.97 | Přečteno: 316 | Diskuse

Pavel Hruban

Blahoslavený Hroznata

V letošním roce uplynulo 800 let od smrti blahoslaveného Hroznaty, člena premonstrátského řádu a patrona plzeňské diecéze.

21.7.2017 v 16:49 | Karma článku: 9.24 | Přečteno: 210 | Diskuse

Lucie Pražáková

Damiánův zápisník

Mívali jsme černého kocoura, říkali jsme mu Damián. Damián již několik let prohání se svojí tříbarevnou kamarádkou Lindou duhové myšky v kočičím nebi, před nedávnem jsem však ve sklepě mezi starými krámy našla jeho zápisník.

21.7.2017 v 15:47 | Karma článku: 11.76 | Přečteno: 159 | Diskuse

Milan Šupa

Jsou Slované méněcenná rasa? Z hlediska západu žel ano!

Pro západ jsou Slované stále cosi méněcenné, co mu má sloužit. Západ totiž vždy byl a stále je vůči Slovanům nepřející a nevraživý.

21.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 37.17 | Přečteno: 1836 | Diskuse
VIP
Počet článků 398 Celková karma 17.67 Průměrná čtenost 973

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.