Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Oranžová sjezdová sebevražda, dokonáno jest!

13. 03. 2017 17:16:00
Co je to politika? Politika je svinstvo. Ať žije lidská tragikomedie! Já osobně mám ze sjezdu ČSSD velmi dobré pocity

Bylo poměrně už dost pozdě, když jsem dorazil ze sjezdu strany konečně domů. Dálnice byla jako vždy ucpaná, taky se mi chtělo spát. To o sobě dávala vědět únava ze zákulisních sjezdových jednání, jež se protáhla až do rána, když už začínali zvesela na hlavách kokrhat oranžoví kohouti.

Musil jsem zastavit na odpočívadle kdesi u Humpolce a na chvíli si zdřímnout, abych vůbec dojel domů.

Konečně jsem zaparkoval před barákem, vylezl z auta, oddechnuv si, že už to mám zase za sebou, že dva roky bude zase, co se týče partaje, pokoj a klid, pokud se ovšem něco nesemele na podzim po těch mizerných volbách, čert aby je vzal.

Přivítání, které mě čekalo doma, nebylo však zrovna dvakrát vřelé.

„Kde seš, prosím tě, tak dlouho? Já už dvakrát vyprala a vyžehlila všechno špinavý prádlo, co máme doma a ty pořád nikde!“ spustila na mě hned manželka.

„Promiň, trochu se to protáhlo. Museli jsme ještě řešit po obědě procedurální otázky, pak ještě po sobě uklidit. Skončili jsme až ve tři. Bože, jak jsem unavený,“ sedl jsem si na židli.

„Bodejť bys nebyl unavený! To je taky nápad, tahat se takovou dálku!

Kterýho vola to napadlo, pořádat ten slavnej sjezd v Brně?“ hartusila manželka.

„Toho nejvyššího,“ odpověděl jsem, a položil si hlavu na stůl.

„Koho jinýho, že taky!?“ odplivla si manželka a začala mnou třást, „nespi, tady nejsi v práci!“

„Co je? Co chceš?“ zeptal jsem se ospale.

„Přijdeš domů a hned chrápeš!“ vyčetla mi manželka, dodávajíc, „to mi ani neřekneš, jak to dopadlo?

Obhájil jsi to křeslo prvního místopředsedy, nebo ne?

Kvůli tomu jsi tam přece jel skoro na celý prodloužený víkend!

Ani mi neříkej, že’s to neobhájil.“

„Obhájil. Co bych neobhájil?

Jsem snad na hlavu padlý?“ zamumlal jsem a definitivně usnul, jakkoliv mnou manželka třásla, chtějíc se dozvědět další podrobnosti ze sjezdu, hlavně pak drby a co měly ženské na sobě.

A jak jsem usnul, zdálo se mi, že už jsou volby a my je vyhráli se strašně vysokým náskokem, k nadpoloviční většině nám moc nechybělo.

Byl jsem v Lidovém domě a jásal se všemi ostatními nad tímto omamným vítězstvím ve volební loterii.

Když jsme se všichni najásali do sytosti, řekl mi přede všemi předseda strany do očí: „Zvítězili jsme díky především tobě, málo platné. Tvoje tvář přitahuje voliče jako hovno mouchy. Bylo by nespravedlivé, kdybys nebyl premiérem. Vím, že už jsi mě dávno přerostl.

Buď tedy premiérem. Já odejdu do ústraní, nebudu ti stát v cestě. Strana si zaslouží takového předsedu, jako jsi ty a celá naše země pak takového premiéra.

Můj čas už vypršel, půda je prokypřena, a já, já se chci proměnit v uleželý hnůj.“

To řka, proměnil se předseda strany v uleželý hnůj, ze kterého rostly růže, a já se stal předsedou partaje. Chodili za mnou z jiných stran, lísali se do mé přízně, a chtěli, abych je vzal do koalice.

„Toužíme po vládní odpovědnosti. Nechceme ztrácet čas čtyři roky v opozici, jež odsouzena je ve svých poslaneckých lavicích k potupné nečinnosti, k pouhému zvířecímu vegetování, k bytí zcela hovadskému.

Předseda jednoho hnutí mi dokonce nabízel: „Všechno si nechte, všechna ministerstva i všechny náměstky. Nám stačí bohatě ministerstvo kultury, vždyť i tam se dá zamakat!“

Nakonec jsem šel do koalice s komunisty, neboť s nimi nalezl jsem, po důkladném zkoumání jejich a našeho programu, nejvíce programových průsečíků. Většina, kterou jsme takto spolu měli ve sněmovně, byla nadmíru pohodlná, však si nikdo od nás nestěžoval, ba právě naopak.

I naši staří, ostřílení poslanci si libovali: „Tak pohodlně se nám ještě nikdy nevládlo!“

Komunisté spokojili se třemi křesly ve vládě, s ministerstvy vnitra, spravedlnosti a obrany.

Jejich předseda, když jsme podepsali koaliční dohodu, mi sladce řekl: „Pro začátek to stačí. Nechceme si vzít příliš velké sousto. Všechno má svůj vývoj, svou dialektiku, příkladem budiž třeba moje břicho. I ono se vyvíjí, časem a postupně, roste a bobtná. Teď máme tři křesla. Příště jich budeme mít třeba deset.

Proletářská revoluce zvítězí tam, kde je kapitalismus a jeho služka parlamentní demokracie nejprohnilejší. Dost už bylo demokracie, nyní potřebujeme především klid na práci.“

„Ano, klid na práci, to je oč tady běží!“ přikývl jsem, a pokračoval, „potřebujeme klid na práci. Abychom se mohli soustředit na své úkoly. Chci pracovat bez přestání, a na to potřebuju klid!“

Ale to už jsem byl najednou u prezidenta, abych mu představil svoji vládu.

„Jmenuji vaši vládu, ale jen pod jednou podmínkou,“ řekl mi prezident a usmál se tak, jak to umí jen on, „a to takovou, že mi políbíte moji prdel, protože chci mít stejná práva jako Havel.“

Jsa vázán důvěrou voličů vyjádřenou ve volbách, jsa vázán slibem tří ministerských křesel našemu milovanému koaličnímu partnerovi, přistoupil jsem nebojácně k tomu úkolu, jehož splnění mi zaručovalo jmenování premiérem.

Prezident za pomoci svého mluvčího obnažil svoji zadnici, podivně vypouklou, a vlastně připomínající vepřovou hlavu.

„Pan prezident se dvakrát denně myje v krvi právě narozených selátek. Víno pije, dlouho žije,“ poznamenal významně prezidentův mluvčí.

Přitiskl jsem své, jako by trochu napuchlé rty na zadnici prezidenta a v tom se probudil.

Manželka mnou pořád třásla.

Ale, zdálo se. že mezitím, co jsem spal, politicky vyspěla. Už ji najednou nezajímaly drby, ani to, co měly na sjezdu ženské na sobě.

„A co předseda? Dostal silný mandát? Jestli ne, tak je to v prdeli, tak jste to pěkně posrali! Tak řekni, dostal nebo ne!?“ třásla mnou manželka takřka již nepříčetně.

„Dostal, to se ví, že dostal. Nejsme přece totální pitomci!“ uklidnil jsem ji.

Manželka mnou přestala třást a dala se do radostného pláče, opakujíc pořád dokola: „Má silný mandát! Má silný mandát! Má silný mandát! Má silný mandát!“

Využil jsem toho a zase usnul, ale už se mi nic nezdálo.

Když jsem se probudil, bylo ráno a já zase musel už zítra do práce, na ministerstvo. Sjezd proměnil v dávnou minulost. Tu mi připomíná už jen asi deset centimetrů dlouhá a dva centimetry široká jizva na mém čele, které je lepší než poplužní dvůr.

Autor: Karel Trčálek | pondělí 13.3.2017 17:16 | karma článku: 16.56 | přečteno: 737x

Další články blogera

Karel Trčálek

Mluvit česky je přežitek. Smrt češtině!

Včera se zde jeden kolega zamýšlel nad českým dabingem a jeho budoucností. Dovoluji si jít ještě trochu dál, a odsoudit k zániku rovnou češtinu

23.3.2017 v 15:54 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 480 | Diskuse

Karel Trčálek

Muslimové jsou stejně mírumilovní jako křesťané

Pokud se nějakým způsobem zbavíme jedné a půl miliardy lidí, bude nas světě konečně klid a pokoj, nehledě, že naše křesťanská civilizace bude zachráněná. To přece stojí za pokus!

22.3.2017 v 18:20 | Karma článku: 10.86 | Přečteno: 640 | Diskuse

Karel Trčálek

Havel psal Husákovi, Babiš píše Sobotkovi

Napíše Sobotka Babišovi taky dopis? V časech, kdy už se dopisy skoro nepíšou, bychom měli být vděční za každý dopis

22.3.2017 v 17:18 | Karma článku: 8.26 | Přečteno: 221 | Diskuse

Karel Trčálek

Kardinál Vlk byl a už navždy zůstane nejlepším českým kardinálem

Všichni tak nějak zemřeme, někdo jako kardinál, a někdo jako obyčejný člověk. Někteří zase budou vzkříšeni k životu věčnému, ale spousta jiných ne. Co k tomu říct?

21.3.2017 v 17:30 | Karma článku: 11.80 | Přečteno: 397 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Žijeme ve svobodě, nebo v kapitalismu se socialistickou tváří?

Na současném kapitalismu středoevropského typu leží temný stín socialismu. Je totiž až fascinující, jak se historie opakuje. Neboť pokud jsme v minulosti byli vazaly východu, dnes jsme vazaly západu.

24.3.2017 v 15:15 | Karma článku: 12.19 | Přečteno: 229 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

18.3.1921 je podepsán Rižský mír ... závěr

...... mír, který ukončuje více jak dvouletý konflikt se souběžně probíhající s občanskou válkou v Rusku, odehrávající se mezi Polskem a RSFSR, dvěma státy, vzniklými v letech 1917 a 1918.

24.3.2017 v 13:44 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 171 | Diskuse

Jana Slaninová

Skončíme nemrtví/mrtví v klecích a v igelitech?

Izolovat, separovat, oddělit... V době propojení světa technologiemi, kdy je vidno z jedné polokoule na druhou až do talíře sobě navzájem, děje se oddělování lidí. Strachem.

24.3.2017 v 12:54 | Karma článku: 9.74 | Přečteno: 382 | Diskuse

David Dvořák

Zdrcující protiútok povedeme směrnicí EU na levém křídle, zákazem nožů na pravém....

Agentuře WD [Wild Duck] se podařilo zjistit příčinu mlčení vedení EU na teror v Londýně. Dle nepotvrzených zpráv je možno p. Junckerovi sdělovat špatné zprávy only ze střízliva ....

24.3.2017 v 12:42 | Karma článku: 26.97 | Přečteno: 566 | Diskuse

Pavla Kolářová

Povaleč koulivý a nedělní rozjímání...

"Cejtim se jak váleč koulivý", prohlásila dcera po dobrém nedělním obědě. "Já taky", vydechnu ztěžka. "A víš vůbec, mami, co to je?" opáčí dosti neomaleně druhá dcera. Jak je známo, matky si jaktěživo nic nepamatujou. "Náhodou,...

24.3.2017 v 9:32 | Karma článku: 9.20 | Přečteno: 207 | Diskuse
VIP
Počet článků 283 Celková karma 16.06 Průměrná čtenost 908

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.