Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ubití hudebníka Sahuly a mlčení o etnické příslušnosti pachatelů

14. 03. 2017 16:42:32
Samozřejmě sluníčka budou křičet své řečičky o rasismu a xenofobii. Ale takto to není. Je to úplně jinak. Jako všechno

Vrazil jsem si nůž do zad a začal se plazit po ulici.

Zprvu mi to nešlo tak, jak jsem si představoval, totiž, že se budu plazit mnohem rychleji.

„Něco dělám špatně!“ bylo mi jasné, když mne předstihl jakýsi člověk, jenž měl taky nůž v zádech, ale plazil se o poznání rychleji než já.

Byl však naštěstí tak hodný, což nebývá vůbec zvykem, že na mne křikl: „Děláš to špatně! Dělej to jako já!“

Podíval jsem se, jak to dělá.

Dělal to opravdu trochu jinak. Jeho pohyby byly mnohem úspornější a zároveň efektivnější. Jeho tělo se při plazení nevychylovalo ze strany na stranu tolik jako moje. Mnoha dalších podrobností jsem si ovšem všimnout nestačil, protože mi ten člověk brzy zmizel z dohledu.

Zašel, respektive zaplazil se za roh ulice a já ho už vícekráte nespatřil (nutno ovšem podotknout, že ve chvíli, kdy mne míjel, jsem mu neviděl do tváře, rovněž postava plazícího se člověka ztrácí spoustu pro ni jinak charakteristických znaků, jako je například držení těla, nebo taková docela obyčejná chůze, podle níž lze poznat konkrétního člověka třeba i na dálku sto metrů či ze záznamu bezpečnostní videokamery).

Ale i to málo, protože ve skutečnosti toho muselo být jistě mnohem víc, mi stačilo, abych své plazení přece jen vylepšil. Pokrok, jenž jsem tak učinil, mne velmi potěšil. Přidal jsem do kroku, respektive do plazení a cesta, byť neměla žádný konkrétní cíl a tedy byla sama nejspíše cílem, ubíhala mi mnohem veseleji.

V oné, tak pochopitelné euforii, neboť se mi do krve vyplavilo příliš endofirnů, jsem trochu přecenil své síly.

Přece jsem s tím začal docela před nedávnem a moje trénovanost nebyla na takové úrovni, aby mne nedostihla slabost vlastního organismu, všech těch buněk a tkání a orgánů z nich stvořených, které jsou mnou samotným, včetně genetické informace obsažené v jejich jádrech (kdoví, kolik je to celkem atomů, potažmo protonů, elektronů, neutronů, pozitronů a já nevím, čeho ještě, a kdo ví, to by mne zajímalo nejvíc, kolik je z toho všeho temné hmoty!?).

Musil jsem tedy své plazení, nechávaje si ovšem nůž v zádech, chtě nechtě přerušit, abych si trochu odpočinul, popadnul dech, vrátil se zpátky do hry, jak se říká.

Shodou okolností se to stalo zrovna ve chvíli, kdy jsem se doplazil k nohám nějakých dvou žen. Ženy měly obuv typickou pro dnešní, již trochu jarní časy, netřeba ji důkladně popisovat. Nepochybuji ani v nejmenším o tom, že víte, o jakou obuv se jedná, že jste ji už jistě viděli, ať už na ulici, nebo kdekoliv jinde, neboť ženy zpravidla nechodí bosé tam, kde by byly nejspíše za své bosé nohy bity (viz příslušná súra).

Zastavím se tedy u těchto nohou, místo je to pro odpočinek jako stvořené.

Zámková dlažba je zde o poznání měkčí, vlastně velmi nápadně připomíná mech. Je tady i poměrně čisto, až na pár cigaretových nedopalků.ovšem jinak neškodných.

A zatímco odpočívám před další svou cestou, jež nemá, opakuji, žádný konkrétní cíl, ženy se mezi sebou baví. Baví se docela otevřeně a přitom genderově vyváženě, nemůžu říct proti tomu nic.

„Už jste byli v ZOO? Podívat se na toho ubitého plameňáka?“ ptá se jedna žena druhé.

„Chystáme se tam pozítří. Musíme se na to pořádně vyspat,“ odpoví druhá žena.

„My byli v ZOO včera. Nic jiného nás nezajímalo. Ani tygři, ani opice, ani blechy.

Chtěli jsme vidět jen ubitého plameňáka.

Ubily ho pěkně.

To víte, děti!

Kdyby se všem dětem do deseti let rozdaly střelné zbraně, jak to kategoricky požaduje europoslanec Mach, tak to aby si člověk pomalu pořídil neprůstřelnou vestu.

Pro děti je všechno hra!

Chtěly by hned zjistit, co se stane, když namíří na kamaráda pistol a zmáčknou spoušť.

Kdo by jim v tom dokázal zabránit?

Ubily plameňáka, protože si hrály!

Třeba jako si hrají myslivci.

Sedí na posedu, sedí a pak, přímo na komoru, bum bác, a jelen je mrtvý stejně jako plameňák.

Nebo lovec na safari. Třeba ta ženská, tuhle o ní psali. Fialová se jmenuje. Loví opravdové lvy a taky buvoly, má na kontě už spoustu trofejí. Ono ulovit s puškou buvola není o nic lehčí, než ubít plameňáka klackem, nemyslete!“

„To si nemyslím. Ale prý to nebyly docela obyčejné děti, co ubily toho plameňáka. Říká se všelicos. Proto tam taky chceme jít, abychom to zvěrstvo viděli na vlastní oči,“ odpověděla druhá žena.

„Byly, nebyly, co s tím naděláte? Když nějací mladíci z legrace ukopali bývalého kytaristu Tří sester Sahulu, taky se nezdůrazňovala jejich etnická příslušnost.

Nepsalo se v novinách ,Češi jak poleno z legrace ukopali Sahulu!‘

Nebo se nepíše ,Čech jako poleno Krejčíř je souzený v JAR za vraždu!‘

A tak se píše a říká, že děti ubily plameňáka.

Kolik takových dětí běhá po světě!

Co třeba děti v amazonském pralese?

K čemu je vychovávají jejich rodiče?

Nebo k čemu vychovávají děti rodiče v Rusku, když je tam tolik alkoholiků?

Z kolika dětí vyrostou skutečně slušní lidé?

A kolik slušných lidí o sobě byť jen tuší, že jsou slušnými?“ povzdechla si první žena.

„No, třeba Petr Kellner jistě vychoval své děti nanejvýš řádně. Jeho dcera má ráda koně, o ničem jiném ani nechce slyšet. Na nic jiného nemyslí. Od rána do večera by jen na nich rajtovala, hřebelcovala je, splétala jim hřívu. Ta by svého milovaného koně na jatka jistě neposlala, ani ho neumlátila tyčí. To by s ním raději vyhrála olympiádu.

Ještě, že nikdo neřekl, co to bylo za děti, proč nebyly obyčejné.

Jen by v nás rostlo napětí, a nakonec bychom bouchli jako papiňák.

Ale nezdá se ti, že už blábolíme?“ zeptala se druhá žena

„To se ví, že blábolíme!“ zvolala první žena, dodávajíc, „za to může tady ten! Vrazí si nůž do zad, plazí se po ulici, jak pak nemáme blábolit!“

„Jeden nůž si do zad vrazil, ale druhý si už do zad vrazit nedokázal. Na to se má už příliš rád. Takoví lidé by se měli svazovat do otepí, takoví lidé by se měli platit z norských fondů, aby se jejich odporná pravda ukázala v celé své nahotě!

Pojďme pryč, nebo mu ten nůž ještě vypadne, a někdo nás obviní, že jsem ho ukradly,“ řekla druhá žena.

„Pojďme! Rychle! Čím rychleji, tím lépe!“ vykřikne první žena.

Ženy se opravdu začnou rychle vzdalovat.

Ale já už jsem odpočatý a nůž v zádech mi pořád vězí dostatečně pevně, takže nemusím ani vstávat ze země. Pustím se za nimi, plaze se za nimi více než hbitě tak, že i kdyby sedly někde do auta, nemůžou mi ty ženy utéct, hehe!

Autor: Karel Trčálek | úterý 14.3.2017 16:42 | karma článku: 20.90 | přečteno: 1854x

Další články blogera

Karel Trčálek

Míšení kultur je obohacující, píše se v tomto článku

Kdoví, kdo všechno si tento můj článek přečte, a kdoví, co všechno z toho vyvodí! Možná jsem ho měl nechat rovnou přeložit do němčiny nějakým rodilým mluvčím

20.9.2017 v 18:17 | Karma článku: 11.23 | Přečteno: 697 | Diskuse

Karel Trčálek

Komu je určena propaganda synka z Poruby?

Podle pamětníků býval prý synek z Poruby celkem vtipným pozorovatelem života. On sám nejlíp ví, proč se dal na propagandu, poněkud směšnou ve své předstírané nevážnosti

19.9.2017 v 18:42 | Karma článku: 20.99 | Přečteno: 1333 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 410 | Diskuse

Karel Trčálek

Čeští voliči jako obětní beránci demokracie

Po pravdě řečeno, čím více se blíží parlamentní volby, tím menší je moje naděje, že to dobře dopadne, a tím větší je můj strach, že z nás budou obětní beránci

18.9.2017 v 17:15 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 1113 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Nedobitý

Odstřelovací puška SV-99, malorážka v rukách profesionálních “sniperů“

Píše se leden roku 2000. Druhá čečenská válka dosahuje svého krutého vrcholu. Ruské síly jsou blízko dobytí města Groznyj, které už několik týdnů obléhají. Město samotné je téměř srovnáno se zemí.

21.9.2017 v 10:04 | Karma článku: 5.56 | Přečteno: 143 | Diskuse

Ladislav Jakl

Zničili Klaus s Mečiarem Československo?

Nezničili. Bylo už zničené a vlastně už de facto rozdělené. Oni se jen postarali, aby bylo toto rozdělení co nejhladším způsobem vypořádáno i de iure a po technické stránce.

21.9.2017 v 9:31 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 309 | Diskuse

Klára Leuthold

We are all foodies.

To mě tak napadlo, když jsem si dneska ráno u kafe otevřela Facebook a místo stalkování lidí mi vyskočilo tolik receptů, že bych si s nimi vystačila až do Vánoc.

21.9.2017 v 9:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 92 | Diskuse

Jana Slaninová

Nejkrásnější obrazovka na světě

Má malou úhlopříčku, vůbec není na dálkové ovládání a vysílá jen jeden jediný program. K jejímu spuštění není nutné mačkat tlačítko, nepotřebuje přívod elektřiny.

21.9.2017 v 9:19 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 172 | Diskuse

Tomáš Králíček

Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich

Reinhard Heydrich. Blonďatá bestie, pražský kat, řezník z Prahy, archanděl zla... Přezdívek měl zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava řadu. Co předcházelo atentátu, jak k němu došlo a jaké měl důsledky?

21.9.2017 v 8:35 | Karma článku: 8.93 | Přečteno: 323 | Diskuse
VIP
Počet článků 462 Celková karma 15.75 Průměrná čtenost 971

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.