Karma, karma a zase ta karma
„A dost, kocoure“
Seděli jsme takto doma u jednoho stolu a probírali život ze všech stran. Mezi tím vším - „co a jak“, „proč“ a tak - došlo i na náš kocouří (nebo kocourkovský?) web a tento blog. (Bloger na iDnesu, to zní skvěle, biju se do prsou, honím ego a honem, honem hledám slova, která by dala vznik dalšímu článku… Honem, honem, honem. Ego volá.)
Ego volá, múza spí.
Ohlížím se, hodnotím, prohlížím čísla. Ego je u vlády - zdrhni, kdo můžeš.
Chvilka nepozornosti (koho? no ega přece) - a jedna malá, promiňte mi, možná i nejapná myšlenka: Jak je to vlastně s tím egem a karmou? Neměla by být karma o tom, že se od svého ega odpoutám? Přiznejme si, že pokud jde o karmu blogu, ta umí ego pěkně podráždit (anebo také ne).
„A dost, kocoure,“ tak zní závěr mého největšího kritika, přítele, kolegy a mé partnerky – 4 v 1, vše v jedné osobě. „Takto to dál nejde,“ říká ona a já s ní souhlasím. A to i přesto, že už několik týdnů se dle tradice zarytě brání veškerému masu, mluví o jakési vnitřní očistě a cpe do sebe cosi zeleného „4 v 1“ (důkaz, že nekecám). Už mě i napadlo, jestli ji náhodou (čistě náhodou) nemůže zezelenat mozek.
Ona to vidí opačně. Prý má konečně ve všem jasno. Pravdou je, že je beran od narození a trvá si na svém (i tom zeleném) pořád. Tak či tak. Tentokrát s ní musím souhlasit. A to i přesto, že to zelené občas nacpe i do mé polívky. Možná je trochu bláznivá, ale její ego určitě neznám jak to své. A vím jistě, že ho mám.
Každý si hřejeme tu svoji polívčičku
Každý občas dáváme příliš prostoru svému egu a vzniká z toho jakýsi guláš činů, myšlenek a slov. Možná se ta očista fakt hodí a možná je na ni právě teď ten pravý čas.
Jak to poznat? V ideálním světě by o tom rozhodla třeba nějaká karma jako nezávislé hodnocení, ale ideální svět neexistuje. V ideálním světě by si každý článek našel své čtenáře, přestože by každý autor psal pouze ze svých vnitřních pohnutek. A sakra. V tomto světě tu aktuálně máme i soutěž o blogera roku! (Držte mě, ať mě to ego neskolí!)
Tlachání o ničem
Jako tlachání o ničem někdy mohou vyznít některé texty, ano, i mé texty. O tom žádná. Jenže co když autor textu měl v mysli něco, co chtěl dát do slov? A možná těm slovům chtěl dát i nějakou hodnotu. Chtěl svým slovům přidělit čtenáře, tak to uveřejnil na blogu. Vždyť jaká mají slova význam, když nemají své adresáty?
Takže je tu autor a adresát, čtenář/čtenáři. A dál? Čísla, čtenost, karma a ego. Soutěž.
Ale stejně mám pocit, že nejdůležitější je ten začátek, prostě touha použít text k (sebe)vyjádření.
Dohoda
Někdy tady na blogu narazím na skvělý článek, úvahu, zamyšlení, zajímavý postřeh. Jsem za to strašně rád. Jsem vděčný, když narazím na podnět, který mě donutí přemýšlet, cítit, být člověkem. A může být klidně i o něčem ze zvířecího světa. Děkuji za tyto články. Doufám, že se tady budou objevovat dál, bez ohledu na to, co je právě v kurzu, bez ohledu na čísla a karmu. Protože ta karma se tady nějak pojí s egem, ne s tou pravou, čistou karmou, která nemá s egem nic společného. (Budu moc rád, když mi tento poznatek někdo vyvrátí.)
Jakkoli, mé internetové snažení vzniklo z touhy podělit se o střípky radosti z toho našeho reálného světa u kocoura. U toho bych rád zůstal, resp. rád bych se na tomto blogu vrátil zpět ke kořenům.
Tímto příspěvkem chci své „tlachání o ničem“ uzavřít, příště už budu tlachat jenom o životě s chlupáči, je bohatý a inspirativní. Alespoň pro mě. Je toho dost o čem psát. Redakční plán sice ještě nemám, ale jeho hlavním tématem má být „radost“. To vím jistě. Jde mi o radost, ne o karmu.
Snad se mi to povede. Posoudit to budete moci hned v dalším článku, jen ještě nevím, kdy bude. Múza je zvláštní proměnlivé, nejisté a nestálé stvoření. Člověk nikdy neví, kdy se zjeví, kdy zmizí. A vlastně ani někdy neví, zda ta múza není jen nějaká můza, můra či převlečená lůza.:-)
Ondra Musil
Doufám, že o víkendu nebudete nic dělat
Chápejte, jde mi o vaše dobro... Máte pochybnosti? Máte už dost všech těch dobráků, co to s vámi myslí určitě dobře a jejich snahy zaručeně vedou jen ty nejčistší úmysly?
Ondra Musil
Tak tu máme volby. Co s tím? Nebudu nic měnit!
Měl bych na plnou pusu, černé na bílém říct/napsat nebo zaštěkat, co si myslím? A zajímá to vůbec někoho? Anebo to bude jen pro ty, co jsou plně připraveni k nesmyslným útokům a jenom čekají na to, až se někdo vyjádří jinak?
Ondra Musil
Novoroční orgie
Tak. A je to tady. Světlé zítřky. Zářná budoucnost. Ono BUDE LÍP už je. Zítra je dnes. Budoucnost je v roce 2018, je tady. Sváteční obžerství a jiné orgie patří minulosti a prostor dostávají orgie nové, tedy novoroční.
Ondra Musil
Jak by měl vypadat správný prezident?
Milí občané České republiky, milí voliči, napadla vás také někdy tato otázka? Dobře, možná by se dalo podívat na hrad, tam přeci jeden prezident je. Dá se říct, že prezident má vypadat jako prezident, který je nyní prezidentem.
Ondra Musil
Nejdelší noc v roce. Co s ní podniknete?
Máme tu jeden kratičký, zato praktický návod pro všechny, kteří si chtějí dnešní noc užít, jak se patří.
Ondra Musil
Pravdoláskaři všech zemí světa...
A když je dneska toho osmnáctého, tak tu mám jeden krátký vzkaz, vzkaz pro všechny tzv. pravdoláskaře.
Ondra Musil
To je zase jízda, už s těmi čerty nestrašte
Svátek má Mikuláš. Je po mikuláši a čerti by měli být zase pěkně zpátky v pekle. A s nimi i všichni hříšníci! Jaképak copak!
Ondra Musil
Něco od Martina, vlastně od Ondry
Letos Martin bílého koně neosedlal, alespoň u nás ne. Bílá zima je jistě krásná, ale klidně může ještě chvilku počkat. I barvy podzimu totiž mají své kouzlo, i na Martina.
Ondra Musil
Jaká je naše volba? Volíme...
Volební napětí stoupá do závratných výšin. Už to máme za pár. Člověk se pod vlivem, pod vlivem médií jen těžce brání nelibým pocitům z nedostatku slušnosti, tolerance a otevřenosti k názorům druhého.
Ondra Musil
A kde jsou sakra ty kytky?
Nemusí to být přece zrovna karafiáty, vždyť je tolik jiných kytek. Minulost je minulost, ta je pryč, přítomnost je důležitá. A dnes je 8. března.
Ondra Musil
Jeden velký kýč
aneb Když jsou dojmy nad pojmy. Když se podívám kolem sebe očima kritika, klidně se vše dá označit jako Jeden velký kýč. Bohužel - anebo bohudík?
Ondra Musil
R.I.P., pane Janota
Tak trošku s křížkem po funuse, ale mně se prostě nedaří být pořád in a online. Teprve tento týden jsem narazil na článek pana Janoty o tom, jak to celé bylo a až poté jsem se dozvěděl o tom, jak to celé skončilo. Definitivně.
Ondra Musil
Nikdy! Nikdy jsem neselhal
"To myslíš vážně, kocoure? Opravdu?" Opravdu si můžu dovolit toto tvrdit a ještě použít jako nadpis? Ano, můžu. A chci to oslavit!
Ondra Musil
Promeškal jsem Valentýna
Ach jo... Ale přiznávám, doma růži ve váze od včerejška máme. A taky máme o jednu kostičku míň. Zatímco panička dostala růžičku, kostičku dostala naše Adélka, včera totiž měla narozeniny.
Ondra Musil
Já jsem já
Každý z nás je nějaký, každý je jedinečný. Možná jsem byl loni až příliš sladký, tedy neobjektivní, zjednodušující či dokonce laciný...
Ondra Musil
Letos jsem zlobila
"Letos jsem zlobila," prohlásila suše má partnerka, hned když jsem včera vstoupil do dveří, a já čekal další informaci o tom, co zase provedla.
Ondra Musil
Okno do duše?
Fotoblog z jedné naší procházky, procházky za humny. Kocour je jako páníček, oběma se líbí okna, úplně nejvíc "okno do duše"...
Ondra Musil
O duši, co se lapit nedá... (Anděl Páně 2 - to nejlepší)
"O duši, co se lapit nedá. O tom nám povídej," zpívá Charlotte Ella Gottová v doprovodu svého otce v titulní písni pohádky Anděl Páně 2. Pohádka, která se prostě a jednoduše povedla. Sesbírali jsme to nejlepší, tady to je.
Ondra Musil
Něco málo z takové té sobotní pohody
U nás se žere a loví, někdy nežere a loví jen jako. Ale hlavně si hrajeme (a trochu i fotíme). Prostě pohoda. Takto to vypadá...
Ondra Musil
Proč mám rád tuhle zem? Protože je, byla a bude multikulti. A nikdy jinak
...a teď mě ukamenujte. Ano, bude to i o slavících a jiných zpěváčcích. Vždyť Češi jsou na to prozpěvování, oslavování, vychvalování i pohoršování se experti.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 496x