Proč má paní Š. logický problém s loupáním banánu?

Každý z nás se dnes a denně ocitá před otázkou jak oloupat banán. Někdo s tím logický problém nemá, někdo zase ano

            Jmenuji se Frčálek, vážně!

            „Frčálek, to je ale legrační příjmení, hehe!“ nemůžete se teď nesmát.

            „Hehehe!“ nemůžu se teď nesmát s vámi, protože moje příjmení je opravdu legrační, „nomen omen, hehe!“

            Ano, nomen omen, hehe!

            Jmenuji se Frčálek a pořád na něčem frčím. To už přece není náhoda, to už je osud. Leda by snad osud byl tvořen náhodami, ovšemže náhodami logicky jen zdánlivými, domnělými, protože vlastně o náhody v pravém smyslu slova nemůže jít, je-li zde cosi jako předurčení, čili predestinace.

            Jmenuji-li se Frčálek, tak musí, v rámci této predestinace, v souladu s ní, na něčem frčet. A frčím-li pořád na něčem, pak se musím zákonitě jmenovat Frčálek.

            Slovo zákonitě podtrhuji, neboť existuje spousta fyzikálních, přírodních, chemických a kdoví jakých zákonů, nemluvě o zákonech metafyzických, či chce-li, někdo božích.

            Nevřela-li by voda při určitém tlaku a určité teplotě, tak jak to určuje příslušný fyzikální zákon, bylo by to bezesporu nezákonné chování ze strany vody.

          Zkrátka a dobře, kam se člověk podívá, ba dokonce i do svého nitra, tam je nějaký zákon. Zákony jsou všude, bez nich byl by kosmos, a stejně tak i bůh, jen absolutním chaosem. Leda snad, že by absolutní chaos byl zákonem nejvyšším, a tedy to, co se nám zdá být zákonitým, je ve skutečnosti jen nepatrným výsekem tohoto absolutního chaosu, který nám naše omezené lidské poznání, nedovoluje zřít v celé jeho slávě.

           Ostatně i ten pitomý kategorický imperativ je zákonem, ale jakápak mravnost v kosmickém měřítku?

            Kam až daleko sahá, například, platnost takového občanského zákoníku, platí ten například i ve vzdálenosti tisíce světelných od naší planety, nebo už tam neplatí, neboť v takové vzdálenosti, jež je vlastně ještě pořád zanedbatelná, musí se jevit všechno pozemské směšným?

            Jsem však přesvědčen, že ať už tak, nebo tak, frčel bych kdekoliv na něčem, protože jsem Frčálek, i třeba sto tisíc světelných let od naší směšně modré planety.

            Existuje-li nějaký univerzální, vpravdě všekosmický zákon, pak je to jistě ten zákon, že musím, jako Frčálek, na něčem frčet.

            „No tak dobře, Frčálku. Raději nám ale už řekni, na čem frčíš teď, náš milý génie?“ jste už možná poněkud unaveni sáhodlouhým úvodem, a proto mne upozorňujete, že jsem ještě neřekl, na čem frčím.

            „Teď frčím, moji milí, když už mám takové legrační jméno (kdybych se jmenoval třeba Jiroušek, určitě by to taková legrace nebyla), na paní Š.,“ snažím se vám odpovědět co nejvíce celou větou a proto pro jistotu dodávám, „respektive, frčím na zkoumání karmických zákonů, platících pro její články.

            Frčím na tom, protože je to velmi vzrušující, být vědcem.

            Otázka, kterou si přitom kladu, je ovšem jednoduchá: ,Jak je to možné, že takové, povětšinou demagogické, mnohdy samy sobě si odporující bláboly, mohou mít takovou karmu?‘

            Ano, jsou zde nepochybně nějaké zákony, které určují, že bláboly paní Š. musejí mít za všech okolností vysokou karmu. Rozkrytí těchto karmických zákonů bylo by jistě krokem vpřed už jen proto, že bychom opět o něco víc pochopili tento svět, to jak ve skutečnosti funguje.

            Moje metoda je prostá, dá se říct, experimentální. Snažím se paradovat články paní Š. a pak analogickým srovnáním karmy jejich a karmy mých parodií vyvodit příslušné závěry. Jde samozřejmě o projekt dlouhodobý, který bude trvat nejspíše do té doby, než budou mít moje parodie stejnou karmu jako články paní Š., to bude znamenat, že jsem tyto zákony odhalil, a že je dovedu využívat.“

            „To je pěkné, milý génie, aspoň máš co dělat,“ chválíte můj záměr a unisono se ptáte, „a na co jsi přišel teď?“

            „Teď jsem nepřišel na nic,“ přiznávám se.

            „Jak je to možné?“ divíte.

            „Nepřišel jsem na nic, protože mě předběhl Trčálek,“ odpovídám po pravdě.

            „Trčálek? To je ale hrozné jméno! Ten člověk musí pořád odněkud trčet,“ hrozíte se toho jména, dodávajíce, „jak tě Frčálku, takového génia, mohl předběhnout nějaký pitomý Trčálek?“

            „Stalo se to dřív, než jsem tomu mohl zabránit,“ vysvětlím a než by řekl švec, pokračuji, „tento Trčálek, veden nejspíše nějakou zákonitostí, napsal komusi dopis z blázince, kde je, z důvodů zcela pochopitelných, umístěn.

            Ten dopis se mi jakousi shodou okolností dostal do rukou.

            Trčálek v něm píše: ,Článek paní Š. o loupání banánu je příšerný jako vždy. Je v něm opět spousta polopravd, frází, tvrzení tak hloupých až k smíchu, kterým bych se nejspíše opravdu smál, kdybych nebyl pod medikací.

            Paní Š. například tvrdí, že pamlsková vyhláška nám přikazuje, co kdy a kde máme sníst. Nikdo tady u nás, ani pacienti, ani samotní psychiatři (na každého z nás připadají dva až tři) nepochybuje o tom, že kdyby tato vyhláška neexistovala, nic by se nestalo, ostatně my si tady mlsáme, jak chceme.

            Jde však o typickou manipulaci paní Š. Pamlsková vyhláška nepřikazuje, co kdy a kde máme sníst. Pamlsková vyhláška, toliko nařizuje, jaký sortiment mají prodávat školní bufety, to jest, nenařizuje nikomu, co a kdy má konzumovat, protože je to tak správné.

            Proč to ta paní Š. dělá?

            Proč si tak vymýšlí?

            Zeptal jsem se dnes na to pana primáře a on jen pokrčil rameny, sám nevěděl.

            Jediné, co řekl, bylo: ,Nějaká bláznivá ženská!‘

            Asi opravdu bude bláznivá, protože ještě zamíchala do pamlskové vyhlášky sóju a mléko.

            Nesmyslné, jsou jako vždy, i ostatní její vývody.

            Tvrdí, že jelikož se nemůžeme znát všechny právní normy, kterých je ke dvěma miliónům, musí se z nás stát nutně zločinci.

            Má snad ta ženská IQ houpacího koně?

            Dejme tomu, že nemalou část z těchto právních norem tvoří obecní vyhlášky, vyhlášky jednotlivých ministerstev, tedy předpisy, které z nikoho zločince nedělají, gros zákonů, jež z člověka zločince dělají (trestní zákon apod), je pořád stejné, respektive objem těchto zákonů se nezvyšuje tak dramaticky, jak se lidem s IQ houpacího koně snaží vsugerovat paní Š..

            Zcela nepochopitelný je její závěr, že při současné legislativní agilitě státu za posledních 69 let (proč právě 69?) budeme v roce 2089 (proč právě 2089?) tam, kde jsme byli v roce, kdy se komunisté chopili moci.

            Dlouho jsme všichni u nás na pokoji dumali, co je za tímto výrokem skryto, až jsme dospěli k názoru, který nás sice ne zcela uspokojil, ale který byl ze všech nejpřijatelnější, totiž že se jedná o šifru paní Š.

            Vždyť například sbírka zákonů z roku 1962 nemá snad ani sto stran, takže to asi bude opravdu nějaká šifra...

            Takových nesmyslů je v tom článku spousta a nemohu je všechny vyjmenovat, protože mám povolen jen určitý počet slov. Musel bych každé třetí slovo vynechávat, jak to ostatně navrhuje paní Š. při tvorbě nových zákonů (???).

            Celkově na mě tento článek působí tradičně zmateným dojmem. Ostatně o této problematice pojednával i Pavel Kohout ve svém článku ,Západ v agónii‘. Tento článek, jak si jistě dobře vzpomínáš, vyšel v Lidových Novinách 1. února 2015. Pavel Kohout v něm označil legislativní smog za zhoubu Západu.

            Vzpomínám si, že už tehdy jsem v něm mnohém nesouhlasil.

Totiž považoval-li tento ekonom (ekonomie je vůbec směšná věda) nadprodukci právních norem za jednu z příčin zhouby Západu, která se dá snad zastavit tím, že sníží počet právních předpisů a razantně omezí jejich tvorba.

Já ovšem považuji tento proces zhouby, včetně nadprodukce zákonů, za zcela přirozený, svým způsobem i zdravý, protože vše, co je zákonité, je i zdravé a to, že Západ, respektive svět spěje k zániku, je zcela zákonité (i na to existuje zákon!).

Operovat s tím, že před sto, dvěma sty, tři sta lety, bylo méně zákonů, a proto byl tehdy ještě Západ zdravý, rozuměj konkurenceschopný, je nesmysl. Proces zvaný pokrok není ničím jiným než tím, že se z jednoduššího stává složitější, že mohutní a sílí tok informací mezi jednotlivými prvky systému, až se nakonec systém těmito informacemi zahltí a sám se zhroutí.

Vrcholné stádium se v případě ekosystému nazývá klimaxem, následné zhroucení není ničími jiným než jen očistou ,softvéru‘ od všech zbytečností, návratem k velkému třesku.

Paní Š. má ovšem hned jasno.

Za všechno můžou jen úředníci!

Oni produkují zákony!

Oni jsou ti zlí!

Já jsem ta spravedlivá...

Paní Š. se úporně snaží navodit dojem, že každý úředník produkuje právní normy, že to jeho bytostná činnost. Člověk, aby se pomalu bál být státním úředníkem a zajít do Next Finance, aby mu poradili, jak investovat. Paní Š. by ho jistě hnala jako Galén Maršála...

Nu, ovšem je to pravda, už dávno formulovaná před paní Š, že počet právních norem bez přestání roste, viz Stanislaw Lem a jeho více než jasnozřivá Pračková tragédie. Dnešek není středověk, kdy lidé chodili spát se slepicemi, a na každém rohu nebyla herna, všechno souvisí se vším, to je taky zákonitost.

A nechce-li Š. domýšlet, co by to pro naše životy znamenalo, kdyby to byla pravda (proč potom ale o tom píše?), rád to domyslím za ni.

Neznamenalo by to vůbec nic, respektive by to znamenalo to, co vždy totiž, že tak jako tak, nehledě na množství právních norem, nakonec všichni zdechneme...

Co by jiní za to dali, třeba první i mnozí další křesťané, být tak blízko konci světa, jako jsme mu blízko my...

Moc a moc pozdravuji Máničku.

Už konečně porodila?

Napiš mi, prosím, jestli rodila doma, nebo v porodnici. Jestli ještě nerodila, připomeň ji, prosím, pokud bude rodit doma na seně, aby určitě nezdvihala dítě výš než placentu, mohlo by totiž (to dítě) vykrvácet!

Tvůj Trčálek.“

A jelikož to píše Trčálek, nemusím to už psát já, Frčálek.

Tak já frčím, v kýblu jsem přišel na svět, a v kýblu ze světa odejdu, frčím a frčím, a bůh frčí se mnou, má mysl otevřenou a taky brány vnímání, je to bůh národů, které teprve přijdou, geneticky modifikované, geneticky upravené, proto vám říkám: „Nechlastejte tolik kravské mléko, nežerte tolik sóju, budete intolerantní!“