Unavení prezidenti by se měli likvidovat ohněm a mečem

Druhé volební období Václava Havla bylo hodně tragické. Zeman, zdá se, je to v tomto ohledu už větší tragéd a to ještě není zdaleka všemu konec zvonec  

Náročný program posledních dní se na prezidentovi podepsal tak fascinujícím způsobem, že Hedvábná stezka je proti tomu hadra.

„Hm, nevypadá zrovna nejlíp, asi jsem ho neměl pouštět v zimě na ty lyže,“ podotkl jeho majitel, nejbohatší Čech, když prezidenta konečně naskladnili do vládního letadla a on jej uviděl.

„Pracoval jako kůň. Leckterý mladší politik by při takovém vytížení skončil hospitalizovaný na jednotce intenzivní péče,“ zastal se prezidenta pacholek, který se o něj staral.

„Hm,“ řekl majitel prezidenta a nařídil pacholkovi, „až odstartujeme a nabereme výšku, pořádně ho utřete do sucha věchtem slámy. Staří sedláci to tak dělali v mém rodném kraji, když se vrátili s koňmi z pole. Rodiče mi o tom vyprávěli.“

„Ano, pane,“ přikývl pacholek a připoutal se, protože letadlo už rolovalo na start.

Když vzlétlo a dosáhlo letové hladiny, pacholek se odpoutal, vzal věchet slámy a začal prezidenta pečlivě třít.

„Takový náročný program. To by nevydržel ani norik, ani belgik!“ vykládal si při tom pro sebe, zatímco prezident sotva stál, smutně se dívaje do prázdna, „vůbec tě neměli tahat do toho Libereckého kraje!

Proč tě tam tahali, ukazovali na náměstích?

Úplně zbytečně tě tam tahali!

A už vůbec tě neměli brát sem, do Číny, takovou dálku, přes tolik časových pásem!

Víc jak týden v takovém zápřahu!

A to ještě chtějí, abys dal milost Kájínkovi, až se vrátíš!

Copak si nepotřebuješ odpočinout?

Měli tě nechat hezky na Vysočině.

Každý den bych tě chodil plavit do rybníka!

Ach, můj milý koníčku, vždyť oni tě úplně utahali, uštvali!“

Zdálo se, že pacholek má pravdu. Utřel už prezidenta do sucha, ale bylo vidět, že zápřah posledních dní už je opravdu nad jeho síly.

„Jak to s ním vypadá?“ zeptal se majitel prezidenta, když se zase objevil v té části letadla, kde byl prezident během letu ustájen.

„Mele z posledního, copak to nevidíte!“ vykřikl pacholek.

„Hm, zdá se, že už mu nepomůže ani tradiční čínská medicína,“ řekl majitel prezidenta a zavrtěl hlavou, „a přitom mě ten handlíř, od kterého jsem ho koupil, ujišťoval, že určitě vydrží přinejmenším dvě volební období.

,Je to dobrá ráce, lepší si nemůžete přát, já se v koních vyznám,’ lhal mi ten darebák do očí.

A co vy, vy jste už někdy lhal?“

„Já, proč se ptáte?“ řekl pacholek a rozhodně dodal, „nikdy! Nikdy jsem nelhal!“

„Dobře, věřím vám,“ řekl majitel prezidenta a pak se zadumal, „opravdu už mele z posledního. Asi ho budu muset dát na nutku. Ale co, kšefty v Číně už posichrované mám, celkem vzato, na nic ho už vlastně nepotřebuji.

Jen bych ho musel měsíc živit a pak ještě platit kafilérce za odvoz.

Hned jak přistaneme, pošlu ho na jatka.“

Pacholek, uslyšev to, sepnul ruce a úpěnlivě zvolal: „Milost, pane! Neposílejte ho na jatka! On přece není prase! On je kůň!“

Majitel prezidenta se usmál: „Chápu vás. Máte strach o zaměstnání, proto za něj orodujete. Vy jste přece oficiálně jeho mluvčí, že ano?“

„Mluvčí, pane!“ přikývl pacholek.

„Tak to jistě znáte pohádku o Bajajovi. Ne, jatka jsou to nejlepší, co ho může potkat,“ řekl majitel prezidenta a objal konejšivě mluvčího kolem jeho ramen, „a o práci se bát nemusíte. Moje dcera má ráda koně. Rajtuje na nich od rána do večera. Právě hledá někoho do stáje, na vyvážení hnoje.

Platově si zase o tolik nepohoršíte.

Můžete nastoupit už zítra, v šest ráno.“

Pacholek však vykřikl: „Já ho neopustím! Neopustím ho!“

„Rozumím vám. Je to pro vás asi emočně hodně náročné. Kdybych měl prodat Home Credit, taky bych nejspíše cítil to, co teď vy. Ale máme před sebou ještě dobře sedm hodin klidného letu.

Nemusíte mi odpovědět hned, můžete si to v klidu promyslet,“ navrhl majitel prezidenta a dodal, „jo, abych nezapomněl, jsou k tomu i stravenky a služební mobil zdarma.“

„Neopustím ho! Neopustím ho!“ zopakoval pacholek svůj srdceryvný výkřik.

Ale co zmůže prostý člověk proti panské vůli?

Hned jak letadlo přistálo, naložili prezidenta do přívěsu na přepravu koní, a nejeli s ním už ani do Lán, ani na Hrad, ale rovnou na jatka.

„Ten už je dobrý leda tak do ZOO, nebo do školní jídelny,“ řekli jeho majiteli na jatkách.

„To se náramně hodí. Mám Open Gate, aspoň se děcka jednou pořádně najedí,“ odpověděl prezidentův majitel a tím se celá ta věc uzavřela jednou provždy.