Tak jsem prý hypersluníčkář pod vlivem drog, který podporuje terorismus!

Stačilo napsat jeden článek a hned mají mnozí jasno. Ale co když jsem opravdu sluníčkář pod vlivem drog a proto se mi zdá, že vidím, co ostatní, ti islamofobové, hehe, nevidí? Nebo taky naopak samozřejmě

            Vypravili jsme se dnes s naším toulavým blokem a tužkou (samozřejmě jen pomyslnými) za Karlem Trčálkem.

            „Teď už se nám, rádoby umělec, neschová za žádnou fiktivní postavu, hehe!“ smáli jsme celou cestu a spokojeně si mnuli ruce.

            Cesta k němu vedla lesem. Ale žádné houby jsme nenašli, asi proto, že jsem šli pořád do kopce.

            Houby jsme sice nenašli, ale Karla Trčálka ano.

            Nutno však říct, že se žádné překvapení nekonalo.

            Čekali jsme zhuleného hypersluníčkaře a našli jsme, nu ano, zhuleného hypersluníčkaře!

            A aby toho nebylo málo, visel mu v kuchyni i svatý obrázek Dostojevského (jak to velmi správně odhadl pan Jaroš, komu čest tomu čest!)

            To bylo i na nás moc, museli jsme Karla Trčálka požádat o nějaké pořádně hulení.

            Ochotně nám vyhověl a my to přece jen nakonec po několika pořádných šlucích rozdýchali a tak mohl vzniknout i následující rozvor, kde vystupujeme my jako MY a Karel Trčálek jako ON.

            Přejeme vám příjemné počtení.

            MY: „Zdá se, že jste si zašprýmoval.“

            ON: „Ano, zašprýmoval.“

            MY: „A zdá se, že se šprým vydařil.“

            ON: „Bezesporu vydařil. Například ta poznámka o zahalování sexuálních orgánů u muslimských žen byla opsaná z nějakého protiislámského webu.“

            MY: „Velký kus práce ovšem odvedl už samotný nadpis.“

            ON: „Nadpis to byla sázka na jistotu. Na absolutní jistotu. Bylo nemožné, aby se na to lidé nechytli. Stačilo se zmínit o islamofobním stádu a stádo ukázalo, že je opravdu stádem, tolik legračních diskusních příspěvků jsem pod svým článkem ještě nikdy neměl. Stačilo by napsat stejnou hovadinu, ale v protiislámském duchu, a titíž lidé by mě vynášeli do nebes.

Ti, co nadávají na neomarxisty, na sluníčkaře se vyjadřovali stejně jako oni, ovšem s tím pocitem, že oni jsou ti spravedliví a správní lidé, a já jen zoufalý člověk, islamofilní blbeček, atd.“

            MY: „O vás je ale známo, že nejste svobodomyslný, ale hlupák.“

            ON: „Ano, hlupák. Blb. Jako Švejk.“

            MY: „Šlo vám proto jako blbovi o to, pokochat se lidskou tragikomedií, kterou váš článek nemohl nerozpoutat?“

            ON: „Máte naprostou, pravdu o to mi šlo. O lidskou tragikomedii. “

            MY: „Lidé, kterým se takto blbě vysmíváte, vás ale například obviňují z toho, že obhajujete islámskou fašistickou ideologii.“

            ON: „Takové příspěvky mě těší nejvíce. Ten článek je v jistém smyslu hovadinou, ale v tomto ohledu je, mám-li být neskromný,  geniální, neboť ukazuje jací hlupáci někteří lidé dokážou být, i když samozřejmě menší než já, hlupáci dokonale uhnětěni v lidské bláto.“

            MY: „To ovšem nezní pěkně.“

            ON: „Co je mi potom!“

            MY: „Takže vás ty příspěvky, o tom, že jste zoufalý člověk atd., blaží.“

            ON: „Blaží mě náramně.“

            MY: „Dobře, a obhajujete islamistickou fašistickou ideologii?“

            ON: „Pokud něco takového v tom článku najdete, tak asi ano. Ale předpokládám, že jste čtenářsky gramotní.“

            MY: „Jsme čtenářsky gramotní. V článku například píšete, a v diskuzi je to dost často zmiňováno:  „Ale dokáže-li islamista, či muslim, vraždit ve jménu boha, je to vlastně svým způsobem záviděníhodné, neboť takový člověk našel smysl života...“

            ON: „A pro co jiného by vraždil, respektive spáchal sebevražedný atentát než proto, že v tom našel smysl svého života? A co jiného by mělo být smyslem života než najít smysl života?“

            MY: „To zní ale velmi cynicky.“

            ON: „Proč cynicky? Kolik lidí frčí na antidepresivech, protože nemůže najít smysl života?“

            MY: „Ale toto nalezení smyslu života zaplatila svým životem spousta jiných lidí.“

            ON: „To přece nepopírám. To bychom ovšem museli prohlásit za největší teroristku smrt samotnou. Ani nijak netvrdím, že by se měl páchat teror. Jenom se dostávám nad rámec obvyklého hodnocení osoby takového atentátníka: ,Byl to muslim, a proto vraždil! My to víme, proto jsme chytří! Všichni muslimové jsou vrazi!’

            Ano, atentátník byl muslim a proto i možná, nebo chce-li někdo, i určitě vraždil.

            Ale mě zajímá, co přitom cítil, co prožíval, jaký hukot měl v hlavě, v co věřil, a dost možná věřil v to, že právě takto naplní svůj život, a dostane se do ráje, protože mu to slibuje korán.

            Jistě, byl to vrah, sprostý a zákeřný, a přece jen jeho pohnutky nelze odbýt pouhým: ,Byl to muslim a proto vraždil.’

            MY: „Hm, to zní zajímavě, ale nepochopitelně.“

            ON: „Samozřejmě, že nepochopitelně. Kdybychom to chápali, tak to možná uděláme taky...

            Ne, vážně, to co nutí tyto lidi dělat to, co dělají, stojí za prozkoumání, mnohem důkladnější než je ono paušální, je to muslim, tak to udělal...

            Udělal to proto, že mu to přikazuje Korán?

            Pokud ano, tak proč má Korán, jež se na první pohled jeví jako soubor nesmyslných zákazů a příkazů, tuto, řekněme, moc?

            Jistě, dá se říct, že to normální člověk by to nikdy neudělal, ale tím se vlastně nic nevysvětluje.

            To je to, spoustě lidí, všem těm, co mě mají za fanatického sluníčkaře, uniká, samozřejmě proto, že oni se považují za ty normální lidi, rozuměj nadřazené Arabům a jiné verbeži.

            Jistě bylo by pěkné, kdyby se Mohamedovi nezjevil anděl a žádný korán, potažmo islám by neexistoval. Jenže on se mu zjevil a islám existuje.

            Proč, když je to fašistická ideologie?

            Ano, existuje zde velká, nijak nezanedbatelná masa lidí, kteří jsou muslimové. Tento fakt, podle mého blbého mínění ti, kteří mě tak vehementně odsuzují, nevnímají, nebo nejsou schopni pojmout v jeho celé, bezesporu fatální šíři. Pořád žijí v představě, že nás ochrání jakási naše civilizační vyspělost a převaha nad muslimy, respektive, že nás tato, ostatně už neexistují vyspělost opravňuje považovat muslimy za cosi méněcenného, něco, co zdaleka nedosahuje naší, jak už jsem řekl, dávno domnělé nadřazenosti.“

            MY: „Za to vás islamofobové nepochválí.“

            ON: „V tom případě si budou kálet do vlastního hnízda.“

            MY: „Ještě v souvislosti s vašimi předchozími slovy. Dalo by se říct, že kdyby bůh nestvořil člověka, tak by neexistoval ani islám, protože by neexistoval ani Mohamed.

            ON: „Vidím, že už jste taky dobře zhulení.“

            MY: „Dobrý matroš. Ale pojďme dál. Jeden z diskutujících  předpokládá, že budete souhlasit s tím, že zaviděníhodné bude i vraždění muslimů. Asi si myslí, že budete muslimy zuřivě bránit, a tím mu dokážete, že vy jste opravdu sluníčkář, a on je ten moudrý.“

            ON: „Vraždění muslimů?

O to mi přece jde!

Ukázat to, jak jsou všechny diskuze směšné a tragikomické!

Ten člověk, co to napsal, by měl jako první jít někam do mešity a tam se vyhodit.

Copak bych ho za to mohl soudit?

Ale samozřejmě, mnohem pohodlnější je nadávat na elity a napsat, že jsem sluníčkář, než se opásat výbušninou a jít se vyhodit do mešity.

V kontextu všech těch diskuzí a protiislámských, pořád totéž dokola omílajících článků, by to bylo nejen záviděníhodné, ale i obdivuhodné.“

            MY: „Hm. Třeba mu v tom brání humanistické ohledy.“

            ON: „Humanistické ohledy, hehe?

Není to třeba bloger Větvička, jehož akční rádius nesahá dál než k věčnému brblání, kdo ve svých článcích tak vehementně brojí proti pseudohumánním ohledům?

            Proč tento, i přes své věčně brblání, spokojeně vegetující člověk, nespáchá konečně atentát na Sobotku, který, jak známo, a mnohokrát dokázáno, podporuje terorismus, nebo na Babiše, kvůli kterému zmizeli stánkaři v Porubě?

            To už měl udělat dávno, aby dokázal, že vražda na zločinci není zločinem!

            Proč se dávno nevykašlal na nějaké politiky, kteří mají vyměnit ty stávající, a kteří pořád nepřicházejí, a nedokázal rozhodným činem, že změna je možná?

            Tím svým brbláním se neliší, jako všichni ti, co mě mají za sluníčkáře, od evropských elit, na které nadávají, že nic nedělají.

            Ano, evropské elity nic nedělají.

            Ale co udělali oni?

            Napsali, že jsem sluníčkář a že obhajuji fašistickou ideologii!

            Takové hrdinství, taková oběť!“

            MY: „Napsal jste ale taky, že pokud bude Evropa muslimská, tak se nic nestane.“

            ON: „A co by se mělo stát?

            Z perspektivy věčnosti, vesmíru, nebo jen z té nejpitomější perspektivy toho,  že všichni jednou zdechneme?

            Jak se změní například rozložení politických sil v božím království, jestliže Evropa bude muslimská?

            Bude boží sláva v božím království menší a blaženost těch, co tam budou, taky, protože Evropa bude muslimská?“

            MY: „Ovšem každý nedokáže nahlížet na svět a existenci z těchto metafyzických, respektive zhulených perspektiv.“

            ON: „To je jeho problém.“

            MY: „Dobře. Zeptáme se tedy přímo. Chcete, aby byla Evropa muslimská?“

            ON: „Nejsem ředitel státního podniku, natož Soros, abych o něčem rozhodoval. Existuje však cosi jako geologické epochy, mluví o tom Ivan Karamazov. Ano, jsou zde jisté geologické procesy, které s klidným svědomím můžeme nazvat dějinami. Těm je jedno, jestli jsem zhulený sluníčkář nebo ne.

            To je vlastně hlavní sdělení mého článku, i když možná příliš umně zakuklené. Tektonika smetla z povrchu zemského už i jiné sekáče, než je nějaká naše slavná civilizace.

V rámci těchto dějin může být klidně Evropa muslimská, proč ne?

Po krátkém období klidu bruselské zahnívající totality dávají se hlubiny podvědomí opět do pohybu, jeho pevninské desky se brzy srazí, kvanta lidí se vydají na pochod a žádný plot je nezastaví.

Kam třeba potáhneme my až nás odtud vyžene sucho?

Co bude, se uvidí.

Kataklysma, už jsem o tom psal, se blíží.

            Ostatně, nejen já, ale i lidstvo je už ve vrcholném stádiu svého rozkladu. Islám, to je možná to nejmenší. Mám-li se držet židovsko-křesťanských kořenů, dříve či později musí Ježíš přijít po druhé. Osobně si ale myslím, že konec lidstva nebude tak bombastický, že se to obejde i bez Ježíše, že se lidé stanou jen tím, čím jsou a čím vždy byli, totiž jen zvířaty, jež velmi rychle vyhynou.

            MY: „O vizionářích, kterým nikdo nenaslouchal, psala nedávno moc pěkně i paní Šichtařová, taky vizionářka, které nikdo nenaslouchá. Ale co když se mýlíte? Co když žádný konec nebude?“

            ON: „Pokud se mýlím, tak lidstvo bude vesele kvasit na této planetě, nebo nějakých jiných planetách milióny dalších let, a děcka se budou učit ve školách, které se ale samozřejmě nebudou nijak podobat dnešním státním školám, že se počátkem třetího tisíciletí letopočtu, který bude pořád náš, podařilo nejen zlikvidovat islámský, respektive neomarxistický mor, ale taky zrušit EET a zachránit tradiční rodinu.

            MY: „Děkujeme za rozhovor.“

            ON: Rádo se stalo. Zahulíme ještě?“

Bohužel jsme museli tuto velkorysou nabídku odmítnout.

Bylo by toho kvalitního matroše přece jen na nás moc. A pak taky, přece jen nám bylo jasné, že se tímto rozhovorem dopouštíme jasného trestného činu schvalování a napomáhání terorismu, navíc ve formě sdílení na mediální úrovni, a kdyby nám ještě našli v krvi THC...

Ne, to už by bylo na náš toulavý blok s tužkou přece jen příliš mnoho egyptských ran najednou!