Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sejmuli polské letadlo ve Smolensku Rusáci?

2. 06. 2017 16:28:41
Exhumace obětí známého leteckého neštěstí má dokázat, že polské letadlo s tzv. elitami sudali Rusové. Pro začátek se podařilo zjistit, že se do jedné rakve vcelku pohodlně vleze víc osob

Byli jste někdy v kryptách pod katedrálou v krakovském Wavelu?

Určitě si tam zajděte.

I v tom nejparnějším létě je tam příjemný chládek.

Aby ne, vždyť tam leží to nejlepší, co polský národ, s pomocí boží samozřejmě, daroval sám sobě.

Pravda, leží to tam všechno už mrtvé.

Ale skutečně mrtvé (je-li duše nesmrtelná)?

Vezměme si třeba kryptu, v níž leží jeden bývalý prezident se svou zákonitou ženou.

V rakvi, v níž spočívá tento, již neúřadující prezident, je ticho.

Nejspíše se tam myslí na státnické záležitosti. Jsou muži, kteří ani po své smrti nepřestávají být velkými státníky. Jejich mysl, ať už v jakékoliv formě, cítí se být povinna načrtávat smělé plány do budoucna, považujíc se vůdčího ducha národa, k němuž z boží vůle přísluší.

Avšak v druhé rakvi, v níž je pohřbena manželka velkého, ačkoliv již mrtvého, státníka, je náramně živo, neboť se z ní ozývají přinejmenším tři hlasy, dva mužské a jeden ženský.

„Je to tak, jak říkám, paní Marie. Chtějí nás exhumovat,“ říká právě mužský hlas.

„To není možné! Můj bože! Proč nás chtějí exhumovat?“ zalká ženský hlas.

Miluji vás, paní Marie! Miluji vás až za hrob,“ zakvílí druhý mužský hlas.

„Mám to ze spolehlivého zdroje.

,Exhumují vás a budou zase pitvat.

Musíme zjistit, jestli to letadlo s vámi nesundali ti zkurvysyni Rusové.

To víš, je to v tom politika, kamaráde,’ řekl mi můj zdroj, já měl za života kontakty všude možně, a mám je i teď, já už jsem prostě takový,“ odpověděl první mužský hlas.

„Bože, co s tím pořád mají?

S tou politikou?

Nebýt toho, co se stalo, nikdy bych nepoznala, co je to skutečná láska.

Člověk žije, vdá se za muže, porodí mu děti, letí s ním do Smolenska, pořád si myslí, že je to láska. A pak se to všechno rozplyne jako sen, člověk procitne a zjistí, že skutečná láska není to, že se vdá za nějakého muže, že mu porodí děti, že s ním letí do Smolenska. Ano, zjistí, že skutečná láska je něco jiného, pozná, že je možné být ženou více mužů, aniž by to byl hřích.

A teď nás exhumují!“ zvolal ženský hlas.

„Jestli nás exhumují a oddělí od sebe, tak to nepřežiju, paní Marie,“ zalká druhý mužský hlas.

„Je jasné, že nás rozdělí. Pro ně to bude strašlivý skandál.

Nu, co žili jsme si tady pěkně na hromádce. Ale s tím je konec. Oni nebudou té dobroty, aby naši idylku nerušili, nenechají nás v jedné rakvi. To bychom po nich chtěli moc,“ řekne první mužský hlas.

„O co jim jde?

Co jim na tom vadí, že jsme tady hezky spolu v rakvi, že se milujeme tou nejčistší láskou, jaká může být?

Ať nás nechají na pokoji!

My se taky nepleteme do jejich věcí!“ vykřikne ženský hlas.

„Nepřežiju tu!“ zakvílí druhý mužský hlas.

Hned na to se ozve první mužský hlas: „Pokusil jsem se samozřejmě v té věci intervenovat.

Ale už jen přece nemám ten vliv, co dřív.

,Státní zájem! Nedá se nic dělat. Pravda se musí zjistit, stůj co, stůj!’ říkali mi všude.

Dřív by stačilo zvednout telefon, a bylo by.

Jenže teď, když je člověk mrtvý, už ho neberou tak vážně.

Obrátil jsem se i na arcibiskupa M., polského primase, byl to vždy chápavý člověk.

,Tak a tak, Vaše eminence, naše situace je poněkud delikátní. Jsme tam tři v jedné rakvi, máme se rádi. To se ví, naše láska je čistá, vždyť jsme mrtví. Jistě chápete, že exhumace v takovém případě, jako je ten náš, by mohla vyvolat nejrůznější dohady, jež by mohly vážně poškodit památku paní Marie.

Mě vem čert, já byl vždycky děvkař. Ale ujišťuji vás, že paní Marie je nejpočestnější žena, hotová světice. Myslím, že by nebylo vhodné, aby se na ní vrhal stín jakéhosi hnusného podezření. Znáte přece lidi, zpovídáte je, Vaše Eminence, hned si myslí, kdo ví co, ...,’ vyložil jsem mu naši situaci.

,Jaká škoda, že jsem v tom letadle neseděl taky, třeba bych taky, jako zpovědník paní Marie ,’ luskl promas prsty, ale pak smutně dodal, ,bohužel, nemohu s tím nic dělat. Je to státní zájem, jistě chápete. A já, já jsem jen duchovní pastýř, služebník boží.

Říkáte, že jste té v rakvi tři?’

,Ano, tři, Vaše Emince, je tam ještě maršálek Sejmu, vcelku inteligentní člověk. Já vím, že při zmrtvýchvstání to bude vypadat trochu divně. Ale muž paní Marie leží přece hned vedle. Není to nic, co by se dělo za jeho zády!

Navíc je hrobka řádně vysvěcena,’ namítl jsem.

,Ano, ano, řádně vysvěcena. Sám jsem ji vysvětil,’ zamlaskal primas a dodal, ,nedáte si se mnou oběd?

Dušenou mrkev?

Za chvíli mi ji přinesou.’

,Ne, děkuji. Za jiných okolností bych s vámi rad poobědval, Vaše Eminence. Ale jsem mrtvý, jak známo. Moje tělesné potřeby jsou nyní omezeny na naprosté minimum.

A moje duše se teď sytí láskou, ne mrkví,’ odmítl jsem pozvání na oběd.

,Ano, láskou, boží láskou syt je člověk především, bůh vám žehnej,’ požehnal mi arcibiskup.

Ale ani on v té věci nic nezmůže.

Jsme ztraceni, paní Marie.

Načapají nás tu a bude konec, na naši lásku zbudou nám jen krásné vzpomínky.“

„Sama prozřetelnost tomu chtěla, že jste si sedl za řídicí páku vy, generále, místo pilota. A sama prozřetelnost tomu chtěla, že byla tak hustá mlha. Už když jsme do ní vlétli, sevřelo se mi srdce slastnou závratí.

,Teď nebo nikdy!’ věděla jsem.

A prozřetelnost vedla vaší ruku na řídící páce.

Napálil jste to přímo země.

Vše se zdálo najednou tak nedůležité.

Modlila jsem se k Bohorodičce, aby mi dali do rakve někoho slušného a galantního.

A bohorodička mojí modlitbu vyslyšela.

Vy, generále, i maršálek sejmu, jste čestní muži, čestní a skuteční muži, i když jste patřili k elitě národa.

Miluji vás a vy milujete mne.

A teď má být všemu konec?

Proč?

Vždyť jste se přece přiznal, generále, že jste to letadlo pilotoval vy, že to byla vaše chyba!“ prohlásí ženský hlas.

„ Nenechám se od vás odloučit, nenechám, budu se bránit právní cestou!“ zakvílí druhý mužský hlas.

Ale ani první mužský hlas nemlčí: „To se ví, že jsem se k tomu přiznal.

,To je pěkné, že jsi čestný muž. Vždy jsem si tě proto vážil. Ale my potřebujeme, dokázat, že vás sundali Rusové, ti zkurvysynové. Je to národní zájem, jistě chápeš,’ řekl mi jistý člověk, který se zná velmi dobře s vaším panem švagrem, dej mu bůh ještě dlouhá léta!

Přiznal jsem se, ale nikdo mě nebral vážně, že prý jsem mrtvý, cosi kdesi.

Už brzy se rozloučíme, paní Marie.

Vy se vrátíte samozřejmě sem. Ale my tady s maršálkem, ne že bychom neměli pěkné hroby, vždyť jsme elita... Chci říct, že ať budu pohřbený kdekoliv, že i kdyby mě pohřbili třeba ve Lvově, mé srdce už bude patřit jen vám, paní Marie!“

„Jestli nás nerozdělí, vykonám děkovnou pěší pouť do Čenstochové, kleknu tam na kolena před Bohorodičkou!“ zvolá ženský hlas zrovna ve chvíli, kdy se otevřelo víko rakve.

„To je konec! Já to nepřežiju,“ stačil ještě zaúpět druhý mužský hlas, ale to už čísi ruce v gumových rukavicích vzali to, co bylo kdysi maršálkem sejmu a položily to na pitevní stůl.

„Podívejte, pane profesore, vypadá to, že se v rakvi paní Marie nalézalo více osob,“ řekl mužský hlas.

„Vypadá to tak. Jako by jela ve výtahu, ve zdviži, do které někdo přistoupil. Ale ať už je to kdokoliv, tak mu závidím. Paní Marie je světice, to je hned vidět,“ řekl druhý mužský hlas, dodávaje, „no nic, tak se do toho pustíme, ať víme, na čem vlastně jsme.“

Slovutný patolog se pustil do odběru vzorků, mrtví se odmlčeli.

Promluví ještě?

Nebo už budou mlčet navěky, odloučeni od sebe?

Autor: Karel Trčálek | pátek 2.6.2017 16:28 | karma článku: 15.99 | přečteno: 1063x

Další články blogera

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 24.68 | Přečteno: 1477 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč reaguji na články jiných blogerů? Protože jsem parazit!

Blog je, alespoň pro mě, především hra. Může-li jistá „ekonomka“ či jistí blogeři své lži a svou propagandu více či méně podařeně prezentovat jako odhalování „skutečné“ pravdy, pak si já můžu z jejich lhaní dělat legraci

23.6.2017 v 16:37 | Karma článku: 18.63 | Přečteno: 566 | Diskuse

Karel Trčálek

Agenti Člověka v tisni, placeni Norskem, hlasi: „Pozor na Větvičku!"

Sakra, už zase si dovoluji polemizovat s poněkud, jako vždy, přepjatým blogerem roku. Můžete se to ještě tady vůbec? Nebo budu taky zlikvidován jako nevhodná osoba? Označen za parazita? Ale proč bych nemohl taky napsat pravdu?

22.6.2017 v 18:39 | Karma článku: 28.47 | Přečteno: 2375 | Diskuse

Karel Trčálek

Cenzura radyjova a ťapy lapy Ladi Kojzičky

Rozmohl se nám tady takový nešvar, cenzura se tomu říká. Jestli chcete znát skutečnou pravdu, tak radši ani nechtějte, nebo skončíte jako Laďa Kojzička. Šijte to do mě! Za svobodu!

21.6.2017 v 17:54 | Karma článku: 20.23 | Přečteno: 816 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Miroslava Pokorná

Poezie v kuchyni

Některé mé kuchařky jsou notně staré. Když říkám notně, tak třeba z roku 1944. Namátkou: Tajemství malochovatelské kuchyně, podle které jsem kdysi připravovala králíka tak, aby nesmrděl.Knížky o koření a bylinkách. Jídla ze soji

26.6.2017 v 1:29 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 5 |

Milan Radek

Budou i Evropanky muset chodit v budoucnu zahalené?

Narazil jsem na video s egyptským presidentem Násirem. Mluví o požadavku člena Muslimského bratrstva aby uzákonil zahalování žen, dole zahřmí smích. Někdo zvolá ať si bratr dá hadr na hlavu sám. Hned se mi vybavil president Bellen

26.6.2017 v 0:28 | Karma článku: 10.21 | Přečteno: 92 | Diskuse

Jana Slaninová

Když jedete na houby, minete Portu a skončíte ve vodě

Původní plán, který ráno uzrál v mé šílené hlavě, voněl hříbky na smetaně, jehličím a troškou stínu. Tak jsme se vypravili za dobrodružstvím. V metru jsem náhle změnila plán. A jelo se úplně jinam.

25.6.2017 v 20:40 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 297 | Diskuse

Eva Drunecká

Soros není Bůh

i když si na něj rád hraje a kupodivu mu v jeho božství mnoho lidí pomáhá a většina neodporuje. Vrtochy tohoto přebohatého staříka odborná veřejnost tituluje jako „kontroverzní názory“. Zní to vzletněji.

25.6.2017 v 19:06 | Karma článku: 34.59 | Přečteno: 892 | Diskuse

Jan Pražák

Naše první myši

Chápu, že je docela ostuda, když kočka uloví svou první myš, až když je víc než rok stará. Ale dřív to mně a Santíkovi dvounožci prostě neumožnili.

25.6.2017 v 17:50 | Karma článku: 19.12 | Přečteno: 294 | Diskuse
VIP
Počet článků 373 Celková karma 17.25 Průměrná čtenost 939

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.