Nějak se nám ti bolševici rozplemenili. Prostě, kdo nehulí a nechlastá s námi, ten jde proti nám, pracujícímu lidu!
Šel starý Magdon z Poruby domů, do knajpy Lidovka na Lenince se stavil.
„Ani tam dovnitř nechoď, bolševici nás, staré havíře, chtějí odnaučit kouřit,“ řeklo mu třicet chlapů na chodníku, kteří hulili, protože hulit museli.
Přišel starý Magdon střízlivý domů, vzal provaz a oběsil se, protože v takovém zkurveném státě nechtěl žít.
Plakal Laďa Haluza po nocích pro ten zmařený život.
Kouřila na chodníku Magdonova vdova, protože s cigárem dovnitř nemohla. Náklaďák plný uhlí zvrátil se na chodník, zhasla pod ním Magdonova vdova, na Starých Hamrech pět vzlykalo sirot.
Všechno to viděl Laďa Haluza.
Kdo se jich ujme, kdo jim dá chleba?
Budeš jim, Laďo, otcem i matkou?
Myslíš, kdo poslanecký mandát má,
má srdce taky, jako ty, Laďo Haluzo?
Bez konce jsou firmy markýze Andreje,
otcové když robili v jeho masokombinátech,
smí si vzít sirotek zadarmo párek,
co pravíš, Laďo Haluzo?
Mrzne a není co jíst,
v popelnicích u supermarketů je spousta žrádla,
kurva z městského gestapa viděla tě
pro sirotky krást,
má mlčet, Laďo Haluzo?
V mrazivé chýši, tam ptáčata zbyla,
kdo se jich ujme, kdo jim dá chleba?
Nedbá pán bídných, co zní ti v srdci,
Laďo Haluzo?
Laďo, tam v Praze je sněmovna,
podle ní kypí a utíká k Labi
divoká Vltava.
Slyšíš ji, rozumíš jí, ty lašský cype,
blogere roku?
Jeden skok nalevo, po všem je, po všem je.
Tlusté tvě tělo už v lavici sedí,
ruce tvé hlasují proti totalitním zákonům,
zdráv buď, Laďo Haluzo!
Tam v Praze, ve sněmovně při zdi,
hlasují pro blaho ti praví demokrati.
Tam na řiti lapí spravedliví,
tam sedí teď Laďa Haluza, polityk.
Je to pěkný pohled.
V místech, kde se před volbami potkávali a žvanili nesmysly hipsteři u okurkové šťávy, maminky s kočárky, manažeři v kvádrech, homosexuální páry a lidé s předělaným pohlavím, se opět perou kriminálníci, rozbíjejíce nábytek.
Chlapi, co mají po šichtě v montovně a stavili se na pivo borovičku, tomu přihlížejí, protože už nemusejí hulit venku.
„Perou se mi tady kriminálníci,“ volá číšnice kurvy z městského gestapa.
„Hned jsme tam,“ zní odpověď z telefonu.
Všecko je rozbité, nábytek i hlavy a městské gestapo pořád nikde, tak sladce chutná svoboda!
