Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na horizontu událostí už svítá

7. 06. 2017 14:06:19
Nesmíme udělat žádnou chybu, jako udělali západní politici. Musíme být bezchybní. Čistí a upravení. Abychom se neměli po smrti za co stydět

Zúčastnil jsem se nedávno, ve svém zcela volném čase, vymítání Ďábla v malé vesnici bez vlastní hospody i bez smíšeného zboží, vzdálené asi půlhodiny chůze od vlakové zastávky, o jejímž zrušení se velmi vážně uvažovalo.

Exorcista byl zkušený profesionál. Celé to netrvalo snad ani ne pět hodin, které uběhly jako voda.

Když byl z posedlé osoby, vesnické ženy docela obyčejné, Ďábel úspěšně vyhnán, vydal jsem se s exorcistou zpátky na vlak.

Šli jsme borovým lesem a já se exorcisty zeptal: „Co dělá Ďábel teď, když jste ho vyhnal?

Vstoupil do někoho jiného, nebo se dočasně stáhnul mimo tento svět?

Zajímalo by mne, zda Ďábel může existovat v tomto hmotném světě i sám o sobě, či musí být bezpodmínečně do někoho vtělený.

Vždyť i bůh nesestoupil na tento svět jinak než jako bohočlověk, v osobě Ježíše, aspoň se to říká. Tedy i on byl vázaný na lidské tělo, jež pak zahynulo na kříži, a následně vstalo z mrtvých.

Totiž, jestli jste vyhnal Ďábla z oné ženy, nepřemístil se jen Ďábel obratem do někoho jiného, třeba do nějakého novorozence, aby se v něm opět zhmotnil?

Anebo, co kdyby vstoupil do více lidí, nebo rovnou vstoupil do lidí všech, tedy mne i vás?“

Exorcista už upravený a docela svěží, takže jen málokdo by hádal, že má za sebou skoro pětihodinovou vymítací šichtu, se omluvně usmál: „Chápu váš zájem o tyto věci.

Omluvte mne však, že vám na vaše otázky neodpovím.“

„Neodpovíte?“ neubránil jsem se zklamání.

„Ne, nenávidím totiž své povolání. Je to ve skutečnosti strašlivá řezničina. Nejvíce jsem šťasten, když to mám celé konečně za sebou a mohu myslet na něco jiného. Mám pro tu věc nadání, ale to neznamená, že chci mluvit pořád dokola jen o tom. Popravdě řečeno, nechci o tom mluvit vůbec.

Jistě mne chápete.“

„Ano, chápu,“ přikývl jsem, ale pak přece jen lačně dodal, „dal bych za to nevím co, kdybych teď mohl vidět Ďábla, určitě vypadá jako zpráskaný pes!“

Ale exorcista už se k tomu nevracel, převedl téma našeho hovoru na úplně jiné téma.

„Slyšel jsem, že budete kandidovat na prezidenta,“ řekl.

„Ano, mé okolí mne nakonec přemluvilo,“ přikývl jsem.

„Těšíte se na kampaň?“ zeptal se exorcista.

„Vlastně ani nevím,“ pokrčil jsem rameny.

„Bude s tím asi spousta drobné, doslova mravenčí práce,“ prohodil exorcista.

„Asi ano,“ přikývl jsem.

„Už máte nějaký volební program, pár bodů, o které byste opřel svoji kampaň?“ zajímalo exorcistu.

„Zatím ne, na to je ještě dost času,“ odpověděl jsem.

„Hm,“ přikývl exorcista a dodal, „víte, já těmto věcem zase až tak nerozumím. Ale co jsem vypozoroval, zdá se mi, že lidé na politicích oceňují především realismus.“

„Myslíte?“ opáčil jsem.

„Ano, i když se samozřejmě mohu mýlit. Ale na druhou stranu, co jiného by měli lidé na politicích oceňovat než realismus?

Vezměte si například uprchlické kvóty,“ řekl exorcista.

„Uprchlické kvóty? Co je s nimi?“ zeptal jsem se.

„Vidíte, na to jsem se chtěl zeptat já vás,“ opáčil exorcista.

„Mě?“ podivil jsem se.

„Vás,“ přikývl exorcista a ukázal si prstem na čelo, „kandidujete přece na prezidenta.“

„Ano, přemluvili mne,“ přikývl jsem a taky si ukázal na čelo, „chcete říct, že uprchlické kvóty nejsou kolektivní sebevraždou evropské civilizace?“

„Nevím, a ani nemohu vědět, já jsem jen exorcista. Ale jsou tady určité, řekněme, vnitřní signály...,“ odmlčel se exorcista.

Zpozorněl jsem: „Chcete říct, že jste si při své práci všiml nějakých vnitřních signálů ohledně té věci?“

Exorcista učinil odmítavé gesto: „O mé práci nemluvme. Prosím.“

„Dobře, nebudeme mluvit o vaší práci, když si to nepřejete,“ souhlasil jsem.

„Děkuji vám,“ poděkoval mi exorcista.

„Není zač,“ odvětil jsem.

„Spousta lidí se mě na moji práci ptá, a nedokážou pochopit, že ji nenávidím,“ smutně pronesl exorcista.

„Nemusím přece vědět všechno,“ mávl jsem rukou a ukázal si opět na čelo, „takže říkáte realismus?“

„Ano, realismus,“ přikývl exorcista a i on ukázal si zase na čelo, „jestli Ďábel něco nenávidí, tak je to boží realismus.“

„To je zajímavé,“ řekl jsem.

„Kdyby si to všichni lidé uvědomili, mohl bych se živit něčím jiným. Nemusel bych pořád sebou nosit tu pitomou igelitku,“ zvedl exorcista do výše svých ramen igelitku, v níž si nosil své vymítačské propriety.

„Igelitka za to nemůže,“ řekl jsem chlácholivě.

„Já vím, to je na tom to nejhorší,“ přikývl exorcista.

S tím jsme se rozloučili, ocitnuvší se na vlakové zastávce.

Vlak přijel velmi brzy. Exorcista do něj nasedl, já jsem šel dál pěšky.

Louky kolem kvetly, luční kvítí opalizovalo na Slunci jako blyštivé drahokamy. Když pak přišla zčernalá noc, lehl jsem si do kupky sena, kde mne zastihl i úsvit na horizontu událostí.

„Na horizontu událostí už svítá, to je divné,“ stačil jsem si ještě pomyslit, než mě rozdrtila mohutná gravitační vlna nevídané síly.

To se někde hodně blízko, blizoučko musily jistě srazit dvě černé díry!!!

Autor: Karel Trčálek | středa 7.6.2017 14:06 | karma článku: 10.98 | přečteno: 464x

Další články blogera

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 24.68 | Přečteno: 1477 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč reaguji na články jiných blogerů? Protože jsem parazit!

Blog je, alespoň pro mě, především hra. Může-li jistá „ekonomka“ či jistí blogeři své lži a svou propagandu více či méně podařeně prezentovat jako odhalování „skutečné“ pravdy, pak si já můžu z jejich lhaní dělat legraci

23.6.2017 v 16:37 | Karma článku: 18.63 | Přečteno: 566 | Diskuse

Karel Trčálek

Agenti Člověka v tisni, placeni Norskem, hlasi: „Pozor na Větvičku!"

Sakra, už zase si dovoluji polemizovat s poněkud, jako vždy, přepjatým blogerem roku. Můžete se to ještě tady vůbec? Nebo budu taky zlikvidován jako nevhodná osoba? Označen za parazita? Ale proč bych nemohl taky napsat pravdu?

22.6.2017 v 18:39 | Karma článku: 28.47 | Přečteno: 2375 | Diskuse

Karel Trčálek

Cenzura radyjova a ťapy lapy Ladi Kojzičky

Rozmohl se nám tady takový nešvar, cenzura se tomu říká. Jestli chcete znát skutečnou pravdu, tak radši ani nechtějte, nebo skončíte jako Laďa Kojzička. Šijte to do mě! Za svobodu!

21.6.2017 v 17:54 | Karma článku: 20.23 | Přečteno: 816 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Miroslava Pokorná

Poezie v kuchyni

Některé mé kuchařky jsou notně staré. Když říkám notně, tak třeba z roku 1944. Namátkou: Tajemství malochovatelské kuchyně, podle které jsem kdysi připravovala králíka tak, aby nesmrděl.Knížky o koření a bylinkách. Jídla ze soji

26.6.2017 v 1:29 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 5 |

Milan Radek

Budou i Evropanky muset chodit v budoucnu zahalené?

Narazil jsem na video s egyptským presidentem Násirem. Mluví o požadavku člena Muslimského bratrstva aby uzákonil zahalování žen, dole zahřmí smích. Někdo zvolá ať si bratr dá hadr na hlavu sám. Hned se mi vybavil president Bellen

26.6.2017 v 0:28 | Karma článku: 10.21 | Přečteno: 92 | Diskuse

Jana Slaninová

Když jedete na houby, minete Portu a skončíte ve vodě

Původní plán, který ráno uzrál v mé šílené hlavě, voněl hříbky na smetaně, jehličím a troškou stínu. Tak jsme se vypravili za dobrodružstvím. V metru jsem náhle změnila plán. A jelo se úplně jinam.

25.6.2017 v 20:40 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 297 | Diskuse

Eva Drunecká

Soros není Bůh

i když si na něj rád hraje a kupodivu mu v jeho božství mnoho lidí pomáhá a většina neodporuje. Vrtochy tohoto přebohatého staříka odborná veřejnost tituluje jako „kontroverzní názory“. Zní to vzletněji.

25.6.2017 v 19:06 | Karma článku: 34.59 | Přečteno: 892 | Diskuse

Jan Pražák

Naše první myši

Chápu, že je docela ostuda, když kočka uloví svou první myš, až když je víc než rok stará. Ale dřív to mně a Santíkovi dvounožci prostě neumožnili.

25.6.2017 v 17:50 | Karma článku: 19.12 | Přečteno: 294 | Diskuse
VIP
Počet článků 373 Celková karma 17.25 Průměrná čtenost 939

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.