Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsem na tom stejně jako B. Sobotka, odloučen od stolu i lože

12. 06. 2017 18:13:52
Asi byste to měli vědět jako první. Ano, bude lepší, když se to dozvíte ode mne než kdoví z kolikáté ruky. Před několika málo okamžiky jsem prodělal odluku od stolu i od lože

Když se naše kopulace, tentokrát velmi, až nadobyčej důkladná, skončila, řekl jsem: „Rád bych ti něco řekl. Už delší dobu. Myslím, že je na to teď ta nejvhodnější chvíle.

Co mi na to řekneš?“

Chvíli, přibližně za, bez několika, v tento okamžik ne zase až tak důležitých setin (které by jindy třeba rozhodovaly o osudu celého lidstva, např. měla-li by se naše planeta srazit s nějakým asteroidem, jak to někteří somnabulní jedinci předpovídají) celou sekundu, řekla: „Taky bych ti ráda něco řekla. Už delší dobu. Čekala jsem jen na vhodný okamžik.“

„Výborně! Můžeme si to říct navzájem!“ zajásal jsem, ale nejspíše tím i lehkovážně předčasně vystřílel všechnu naši konverzační munici.

Najednou mlčela, docela se do svého mlčení zahalila tak, že z ní zpod toho příkrovu nevyčuhoval ani kousek, a já jsem taky najednou mlčel.

„Proč mlčí? Tak najednou! Chtěla mi přece něco říct!“ myslel jsem si pořád dokola, aniž bych to ovšem dokázal říct nahlas, aniž bych dokázal dát těmto svým myšlenkám podobu zvuku, to jest, mechanického vlnění, jež by rozvibrovalo naše ušní bubínky.

Zdálo se, že se do tohoto mlčení propadáme stále hlouběji. Jako by onen nadějný začátek našeho rozhoru, bez vší pochybnosti vcelku vážného (na naše poměry určitě) byl jen obsahem snu, ze kterého jsme náhle, bez jakéhokoliv předchozího varování, surově procitli.

A skutečně mě napadlo: „Snad se mi to jen nezdálo! Snad to nebyl všechno jen chorobný, skrz naskrz delirický sen!“

A jen co mě to napadlo, řekla: „Nechtěl jsi mi něco říct? Proč mlčíme, jako bychom právě procitli z nějakého snu a nevěděli docela, kde jsme?

Jestli ještě tam, nebo už tady?“

„Ale stejně tak docela dobře jsme mohli mlčet i proto, že jsme se zničehonic ocitli ve snu a nevěděli, jestli jsme už tam, nebo ještě tady,“ řekl jsem to, co mi náhle naskočilo v hlavě jako taky možné vysvětlení, proč jsme mlčeli, ačkoliv jsme si chtěli něco říct.

Nebděli jsme, ale snili, jak už se to po kopulaci, jestli je tato skutečná, nezřídka stává.

„Ano, i to je možné. Mlčeli jsme, protože snili. Vše proměnilo se v sen, jehož konec je v nedohlednu. Ubíráme se snovou krajinou, přitom však stále ležíme na místě a mlčíme, mrtví to taky dělají,“ řekla.

„Ano, mrtví to taky dělají.

Nevíme sice s naprostou jistotou, zda to mrtví tak dělají vždy a zda to tak dělají bez výjimky všichni mrtví. Ale podle toho, co o tom všem víme, máme právo se domnívat, že mrtví nic jiného nedělají, než jen leží na místě a mlčí,“ souhlasil jsem se a tak se automaticky, neboť zcela evidentně podvědomě, přiblížil k tématu našeho rozhovoru, který již nebylo lze odkládat, jak se nyní, byť oklikou, ukázalo v plné nahotě.

Však taky řekla: „To jsem chtěla říct.“

„Co jsi chtěla říct?“ řekl jsem, ačkoliv mi bylo zcela jasné, co chtěla říct.

„Jsem mrtvá,“ vypadlo z ní vůbec ne jak z chlupaté deky.

„Duchovně?“ zeptal jsem se čistě formálně, jen proto, aby byl dodržen požadovaný scénář.

„Ano, duchovně,“ přikývla.

„Já jsem chtěl říct totéž,“ řekl jsem a co možná nejvážnějším tónem dodal, „i já jsem mrtvý.“

„Duchovně?“ zeptala se rovněž čistě formálně.

„Duchovně!“ stačil jsem ze sebe vysypat snad ještě dřív, než stihla dokončit svou kratičkou otázku, a pak, už na nic nečekaje, ze sebe vychrlil, „je toho už na mě moc! Ten tlak, vnitřní i vnější, je už nesnesitelný. Drtí mě to na prach, rozežírá zevnitř. Bránil jsem se tomu soucitem se všemi, kdo trpí mnohem víc než já. Ale nejde to dělat do nekonečna, nejde!“

„I na mě je už toho moc. Ten tlak vnitřní i vnější. I mě to drtí na prach, rozežírá zevnitř. Bránila jsem se tomu soucitem se všemi, kteří se nedostali tak daleko jako, já, kteří zůstali nepoznaní. Ale ani to nejde dělat do nekonečna!“

„Duchovní smrt je pro nás vysvobozením,“ konstatoval jsem holý fakt, zjevný a nepopiratelný.

„Odloučíme se?“ zeptala se.

„Je to jediné rozumné řešení,“ přikývl jsem a dodal, „od stolu a od lože.“

„Od stolu a od lože,“ opakovala po mně jako ozvěna.

„Na půl roku, to je ideální doba,“ upřesnil jsem.

„Na půl roku,“ opakovala po mně jako ozvěna.

„Souhlasíš se vším?“ zeptal jsem se.

„Souhlasím se vším,“ souhlasila se vším.

V tu chvíli pocítil jsem strašlivou úlevu. Jako bych vstal z mrtvých, pokud je ovšem skutečné zmrtvýchvstání skutečnou výhrou a ne naopak. V každém případě se mi lehčeji dýchalo. Rovněž jsem si všiml, že se jí do obličeje rychle vrátila zdravá barva, už nebyla tak bledá jako několik posledních týdnů.

Už nebylo na co čekat, vstal jsem.

„Kam jdeš?“ zeptala se klidný a vyrovnaným hlasem.

„Vařit čaj. Dáš si taky?“ řekl jsem.

„Ano, taky si dám,“ řekla.

V kuchyni jsem vzal rychlovarnou konvici, nabral do ní vodu a zapnul. Voda se rozhučela.

„Všechno vypadá úplně stejně jako dřív, když jsme nebyli ještě odloučení. Ale to je jen pouhé zdání, ve skutečnosti je to už docela jiné,“ uvědomil jsem si a zavolal do ložnice, „čaj je hotový!“

Ale v ložnici bylo ticho.

Neozvalo se vrzání postele, ze které někdo vstává, neozvalo se šustění hedvábného županu, které si někdo navléká na své nahé tělo, neozvaly se ani šouravé kroky jako pokaždé v tento čas, v tuto denní hodinu.

Autor: Karel Trčálek | pondělí 12.6.2017 18:13 | karma článku: 12.20 | přečteno: 724x

Další články blogera

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 24.68 | Přečteno: 1477 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč reaguji na články jiných blogerů? Protože jsem parazit!

Blog je, alespoň pro mě, především hra. Může-li jistá „ekonomka“ či jistí blogeři své lži a svou propagandu více či méně podařeně prezentovat jako odhalování „skutečné“ pravdy, pak si já můžu z jejich lhaní dělat legraci

23.6.2017 v 16:37 | Karma článku: 18.63 | Přečteno: 566 | Diskuse

Karel Trčálek

Agenti Člověka v tisni, placeni Norskem, hlasi: „Pozor na Větvičku!"

Sakra, už zase si dovoluji polemizovat s poněkud, jako vždy, přepjatým blogerem roku. Můžete se to ještě tady vůbec? Nebo budu taky zlikvidován jako nevhodná osoba? Označen za parazita? Ale proč bych nemohl taky napsat pravdu?

22.6.2017 v 18:39 | Karma článku: 28.47 | Přečteno: 2375 | Diskuse

Karel Trčálek

Cenzura radyjova a ťapy lapy Ladi Kojzičky

Rozmohl se nám tady takový nešvar, cenzura se tomu říká. Jestli chcete znát skutečnou pravdu, tak radši ani nechtějte, nebo skončíte jako Laďa Kojzička. Šijte to do mě! Za svobodu!

21.6.2017 v 17:54 | Karma článku: 20.23 | Přečteno: 816 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Miroslava Pokorná

Poezie v kuchyni

Některé mé kuchařky jsou notně staré. Když říkám notně, tak třeba z roku 1944. Namátkou: Tajemství malochovatelské kuchyně, podle které jsem kdysi připravovala králíka tak, aby nesmrděl.Knížky o koření a bylinkách. Jídla ze soji

26.6.2017 v 1:29 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 5 |

Milan Radek

Budou i Evropanky muset chodit v budoucnu zahalené?

Narazil jsem na video s egyptským presidentem Násirem. Mluví o požadavku člena Muslimského bratrstva aby uzákonil zahalování žen, dole zahřmí smích. Někdo zvolá ať si bratr dá hadr na hlavu sám. Hned se mi vybavil president Bellen

26.6.2017 v 0:28 | Karma článku: 10.21 | Přečteno: 92 | Diskuse

Jana Slaninová

Když jedete na houby, minete Portu a skončíte ve vodě

Původní plán, který ráno uzrál v mé šílené hlavě, voněl hříbky na smetaně, jehličím a troškou stínu. Tak jsme se vypravili za dobrodružstvím. V metru jsem náhle změnila plán. A jelo se úplně jinam.

25.6.2017 v 20:40 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 297 | Diskuse

Eva Drunecká

Soros není Bůh

i když si na něj rád hraje a kupodivu mu v jeho božství mnoho lidí pomáhá a většina neodporuje. Vrtochy tohoto přebohatého staříka odborná veřejnost tituluje jako „kontroverzní názory“. Zní to vzletněji.

25.6.2017 v 19:06 | Karma článku: 34.59 | Přečteno: 892 | Diskuse

Jan Pražák

Naše první myši

Chápu, že je docela ostuda, když kočka uloví svou první myš, až když je víc než rok stará. Ale dřív to mně a Santíkovi dvounožci prostě neumožnili.

25.6.2017 v 17:50 | Karma článku: 19.12 | Přečteno: 294 | Diskuse
VIP
Počet článků 373 Celková karma 17.25 Průměrná čtenost 939

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.