Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bleskově pryč z EU!

15. 06. 2017 17:59:43
Jediná šance, jak ještě zachránit aspoň nějaké naše hodnoty, je útěk z EU. Všichni jistě víme, jaké naše hodnoty mám na mysli, vždyť ani žádné jiné hodnoty nemáme

Zdál se být nádherný letní den, slunný, ne však parný. Čerstvý vítr způsoboval, že se mi košile, před týdnem ještě čistá, právě vypraná, nelepila při každém pohybu, lhostejno jakém, k tělu jako zlý sen.

Seděl jsem v jakémsi parku na lavičce natřené již notně oprýskanou barvou, vedle lavičky byl koš přetékající nejrůznějšími odpadky. Tu a tam přistál na něm pták, chvíli mě pozoroval, nakláněje svoji hlavičku na jednu i druhou stranu, aby pak zase odletěl.

Nezdál jsem se ptákům asi příliš zajímavý.

Park byl pustý a prázdný. Jen odněkud z dálky doléhal temný hukot, to nejspíše někde zahradní traktorky kosily trávu. Hukot se však nepřibližoval, naopak slábl, až to vypadalo, že docela utichl.

„Tak pěkně by mohlo být celé léto. Nepříliš horko, a přece příjemně,“ pomyslil jsem si, dodávaje k této myšlence, „ovšem, občas by i mohlo trochu sprchnout. Kvůli vodě. Někdy v noci by mohla přijít bouřka, aby omyla špínu z našich těl a napojila vláhou tu půdu, která ještě není pod asfaltem.“

Moje idyla trvala asi ještě pět minut, když se v parku objevila skupina hlučných, na první pohled rozjařených lidí. Tito lidé hulákali, smáli se zdáli se být až nepříčetně veselí. Usadili se nedaleko lavičky, na níž jsem vegetoval, a začali piknikovat

Namísto jídla však začali vytahovat z košů, již přinesli si, vytahovat vlajky EU. Za velkého tartasu je všelijak hanobili, pálili, káleli na ně a své výkaly po nich vášnivě rozmazávali, radujíce se z toho jako kojenci z matčina prsu.

Zvedl jsem se ze své lavičky, připraven těmi lidmi o svou samotu, jíž jsem se v parku oddával.

Ušel jsem jen sotva dva kroky, když tu se mi v sluch zaryla slova, vykřiknutá jedním z těch takto se bavících lidí.

„Bleskově pryč z EU!“ vykřikl ten člověk.

Bylo v těch slovech cosi tak nutkavého, že i já jsem, zcela bezděky, tato slova opakoval: „Bleskově pryč z EU!“

A jen jsem tato vyřkl, cosi nestvůrného podťalo mé nohy a praštilo se mnou o zem tak, až jsem procitl ze spánku, do něhož vždy upadám v práci, když odbije poledne a začne se odpočítávat posledních dvanáct hodin stávajícího dne.

Avšak ke svému nemalému údivu neprocitl jsem v práci tak jako jindy, ale právě na té lavičce, ze které jsem před malou chvílí, ještě ve svém snu vstal, vyrušen ve své samotě oněmi lidmi, již radostně hanobili vlajku EU.

„Co tady dělám? Proč nejsem v práci? Usnul jsem v ní přece, na to si dobře vzpomínám!“ podivil jsem se, aniž bych však tuto záhadu dokázal rozluštit, neboť, jak se ukázalo, seděla vedle mne nějaká náramně švitořivá žena.

„Probudil ses?“ zvolala, když si všimla, že jsem se probudil.

„Ano, zdá se, že ano,“ řekl jsem nejistě.

„Šla jsem kolem s nákupem,“ řekla žena a kývla na igelitku, jež stála na zemi u jejich nohou, „a vidím, že spíš na lavičce.

,Musím počkat, až se probudí, abych mu řekla, jak vypadá báječně,’ řekla jsem si a sedla si na lavičku vedle tebe.

Vypadáš opravdu báječně, co jsi vystoupil z EU, jen kveteš do krásy a sílíš na duchu. Vždyť já tě ani skoro nepoznala!“

„Vystoupil z EU?“ nechápal jsem obsah těch slov.

„No, ovšem z EU!

Ta svoboda ti jde evidentně k duhu.

Ani nevím, jak ti závidím, že jsi na to měl koule.

Buď rád, že už tam nejsi!

Je to den ode dne horší!

Jen se podívej na mě!

Už ani make-up mi nepomáhá!“ zvolala ta žena.

Pohlédl jsem na ni a opravdu, skrz její make-up prosakovala cosi děsivá předtucha strašlivého konce, absolutního mravního i duševního rozkladu eurozóny i Schengenu (a možná i NATO a V4!).

„Kde jsem vás jen viděl?“ řekl jsem, protože mi ta žena byla povědomá, připomínala mi jednu europoslankyni, či snad rudou eurokomisařku.

Ale ona nechala moje otázku bez odpovědi, místo toho se dala do pláče: „Vypadám příšerně!

Brusel připravil mne o všechny moje pH hodnoty.

Bože, kolik já měla pH hodnot!

Všechno je pryč, nemám nic.

Byla jsem kdysi svobodná a veselá, ale teď?

Jen v noci se mi někdy zdá, že běžím širou stepí.

Nikde nic, jen nekonečný prostor.

Ale pak se probudím do reality.

Orwell je proti tomu nic!

Kéž bych měla koule jako ty!

Vystoupila z EU, zachránila si svoje pH hodnoty jako ty!“

„To si mně s někým pletete, já nejsem Větvička,“ upozornil jsem tu ženu.

Žena mne však chytla za ruku, rozhlédla se kolem sebe a začala šeptat: „Tobě to můžu říct. Ani nevíš, jak se těším na volby! Neboj se, že nevím, koho volit.

Vím to moc dobře!

Tyto volby budou rozhodující.

Chápeš?

Ony určí naše příští směřování.

Buď budeme mít koule jako ty a vzepřeme se, postavíme do svého čela nebojácné a statečné lidi, nebo, nebo si skutečně nezasloužíme nic jiného!

Bože, to bude krása, až vystoupíme z EU.

Zase si povládneme sami!

Jako za Přemyslovců a Lucemburků!

Nikdo nám nebude nic zakazovat!

Budeme si chtít postavit plot na hranicích s Německem, tak si ho postavíme!

A společná měna?

Jděte se s ní bodnout!

Už nikdy žádný diktát a bruselská totalita!

Už jen svoboda!

Už ji máme na dosah, už jen pár měsíců, bože, zblázním se z toho čekání.

Bleskově pryč z EU!“

Poslední ženina slova zaryla se mi ostře v sluch.

Jejich nutkavost opět mne donutila, abych je po ní opakoval.

„Bleskově pryč s EU!“ zopakoval jsem jako ozvěna a v tu chvíli se probudil.

Ale ke svému údivu, jsem opět seděl na lavičce v parku!

Jenže to už u mne stáli příslušníci městské policie.

„Máme dojem, že jste právě vystoupil z EU. Pojďte, odvezeme vás pro jistotu na záchytku,“ nabídli mi s úsměvem.

„Ano, to bude nejlepší. Odvezte mě na záchytku, asi jsem opravdu právě vystoupil z EU,“ souhlasil jsem.

Policisté mě opatrně vzali podpaží a dovedli ke svému služebnímu autu.

„Co budete dělat, až z toho vystřízlivíte? Stanete se prezidentem a zrušíte zákaz kouření v hospodách? Kdybych měl koule, šel bych do toho taky,“ zeptal se mne cestou jeden z policistů.

„Ještě nevím, co budu dělat, až z toho vystřízlivím,“ přiznal jsem se a zahleděl se z okna auta na krajinu, mrtvou a vyprahlou, která se za ním míhala, a kterou táhli shrbení uprchlíci ve značkovém oblečení.

„Prchají před suchem, protože nejímali dešťovou vodu a teď nemají čím splachovat. Ale přes živý plot na hranicích se nedostanou, popíchají se o trní,“ řekl druhý policista a zatroubil na uprchlíky.

V tu chvíli jsem se opět probudil na lavičce. V ruce jsem měl tentokrát papírovou vlaječku EU, kterou si někdo vytřel svoji prdel.

Jediné, co o tom vím, že já jsem to nebyl.

Ale kdo mi to uvěří?

Ještě dnes mě možná kvůli tomu zvolí prezidentem, nebo mi aspoň odlijí posmrtnou masku a vystaví ji v Národním vedle hned vedle busty Františka Josefa I., jehož největší zásluhou je to, že kdysi začátkem jednoho léta zplodil Masaryka...

Autor: Karel Trčálek | čtvrtek 15.6.2017 17:59 | karma článku: 18.11 | přečteno: 1074x

Další články blogera

Karel Trčálek

Jak jsem se kvůli ČSSD stala nezaměstnatelnou

ČSSD je bezesporu mimo. Ale mimo realitu je bezesporu i paní Šichtařová. Nebo jí snad taky hrozí propuštění kvůli zvýšení minimální mzdy a nahrazení robotem?

18.8.2017 v 18:33 | Karma článku: 23.26 | Přečteno: 1079 | Diskuse

Karel Trčálek

Islamistický teror je jen kouřová clona

Jestliže je islamistický teror zvěstováním soudného dne, pak nemůže nemít svoji cenu. Oddělila se od Homo sapiens sapinens evoluční vývojová větev, kterou jsou muslimové? Čtěte grafomanské bláboly, budete moudřejší!

18.8.2017 v 17:13 | Karma článku: 14.37 | Přečteno: 965 | Diskuse

Karel Trčálek

Rusové se nemají za co stydět, a za Sputnik už vůbec ne

Byla-li zde položena otázka, za co se stydí Rusové, tak na ni odpovídám. Rusové se nemají za co stydět, a za Sputnik už vůbec ne

17.8.2017 v 17:37 | Karma článku: 18.32 | Přečteno: 671 | Diskuse

Karel Trčálek

Církevní restituce Květné zahrady, další katolická zlodějna

Je to jen čtyřiadvacet a něco hodin, co se zde na blogu psalo o Květné zahradě a žádosti církve o její vrácení. A hle, už jsem o Květné zahradě napsal článek i já. Asi jsem opravdu zloděj, stejný jako katolická církev

16.8.2017 v 17:07 | Karma článku: 21.88 | Přečteno: 2917 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Ladislav Jílek

Připomínka 21. srpna 1968 – Hlavně o roli rozhlasu

Pražské jaro začalo v lednu 1968, kdy na zasedání pléna ÚV KSČ slovenští zástupci projevili nespokojenost s prvním tajemníkem (a taky prezidentem) Novotným a odhlasovali jeho sesazení.

19.8.2017 v 18:01 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Rostislav Szeruda

O nemoci a zdraví

Zdraví lidské a zdraví společnosti toho mají spolu hodně společného. Jak se točí byznys kolem nemocného jedince tak o to větší byznys se točí kolem nemocné společnosti. Zdraví se nechce – co na tom, že lidé umírají!

19.8.2017 v 17:27 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 98 | Diskuse

Přemek Čech

O tom, že kdyby hloupost nadnášela..

Opravdu nevím, co si myslet o "chytrých lidech" v ČSSD, kteří vymýšlí, nebo schvalují předvolební hesla. Hlavně to poslední je opravdu hodně "povedené" ..

19.8.2017 v 17:20 | Karma článku: 13.95 | Přečteno: 296 | Diskuse

Beata Krusic

Vendeta jednoho ubohýho táty........

Krevní msta. V životě i umění zastoupena. Svůj blog začnu malým odbočením, abych se pak mohla vrátit k tomu, oč mi dnes jde.

19.8.2017 v 15:32 | Karma článku: 9.56 | Přečteno: 444 | Diskuse

Jan Dvořák

Bruselu už došla s teroristy trpělivost - je čas činů, zavelel

Na mimořádném summitu Velké Dvojky k událostem ve Španělsku se klíčové osobnosti EU, kancléřka Merkelová a předseda Rady lidových komisařů Juncker, zplnomocnily k vydání společného stanoviska členských zemí k teroristickému aktu.

19.8.2017 v 12:24 | Karma článku: 36.14 | Přečteno: 1535 | Diskuse
VIP
Počet článků 424 Celková karma 17.50 Průměrná čtenost 989

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.