Promiskuita cti netratí
Tamara měla celý život štěstí na své milence. Byli to vždy slušní lidé, vůbec si tajně nesundávali prezervativ, ani nedělali jiné vylomeniny. Byli-li ženatí, pak o svých rodinách mluvili jen na požádání, ale i tak nepříliš ochotně, nezabíhali do zbytečných podrobností.
A když bylo potřeba, aby odešli, tak odešli, nedělajíce žádné scény, dobře chápajíce, že jsou v Tamařině životě jen epizodou mezi mnoha jinými epizodami.
„Neměli bychom už vstávat? Vypadá to, že už je poledne,“ zeptala se Tamara dalšího svého milence, když ji probudila neplánovaná zkouška sirén.
„Ne, ještě je brzy, Tamaro. Moc brzy na to, abychom vstávali,“ odpověděl její milenec.
Leželi v čisté posteli, které se říká manželská, protože se do ní pohodlně uloží dva, někdy ovšem i tři, dospělí lidé. Manželská postel patřila manželům, kteří ji Tamaře ochotně pronajímali. Vyznačovala se tím, že vůbec nevrzala, ačkoliv již nebyla tak docela nejnovější.
„Dobře, jak myslíš,“ řekla Tamara.
Tak proleželi celý den.
Když však do pokoje pronikly paprsky zapadajícího Slunce, ozvala se Tamara znovu.
„Teď už bychom mohli vstát, co myslíš?“ zeptala se svého milence.
„Ne, ještě musíme chvilku počkat, Tamaro,“ odpověděl její milenec.
„Na co máme ještě čekat? Vždyť jsme proleželi celý den. Je večer,“ namítla Tamara.
„Počkej, sama uvidíš, Tamaro. Ještě chvilku, nebudeš litovat,“ řekl její milenec.
„Chvilku ještě počkám,“ souhlasila Tamara, protože mohla ještě opravdu chvilku počkat.
Uplynulo pár minut, během nichž vyprávěla Tamara o svém dětství v jakémsi dalekém kraji, kde se lidem v noci nic nezdálo, ale vůbec si z toho nic nedělali.
„,Pan bůh dal, panbůh zase vzal,’ říkalo se tam u nás o lidech, kteří se zbláznili, přišli o rozum, nedokázali rozeznat skutečnost od výplodů svého chorého mozku,“ vykládala Tamara svému milenci.
Ten však zničehonic vyskočil z postele.
„Už jsou tady! Mí nejlepší kamarádi! Vstávej, Tamaro!“ vykřikl a hnal se ke dveřím.
Když je otevřel, vhrnuli se opravdu dovnitř nejlepší kamarádi Tamařina milence.
Tamara vstala, jediná žena mezi tolika muži v nepříliš velké ložnici.
Její dlouhé plavé vlasy byly poněkud pocuchány.
„Nevěděla jsem, že přijdete. Jinak by se učesala,“ omlouvala se Tamara nejlepším kamarádům svého milence.
„Jsi krásná i neučesaná, Tamaro. Jsi nejkrásnější ze všech žen, jaké jsem kdy měl. Mí nejlepší kamarádi ti to dosvědčí na svoji čest. Proto jsem čekal, až přijdou,“ řekl její milenec.
„To se ví. Nejkrásnější ze všech ženských, které kdy měl. My to musíme vědět! Jsme jeho nejlepší kamarádi! Jednou se chtěl i ženit! Ale tak dlouho s námi zapíjel svobodu, až nakonec propásl i svatbu,“ přitakali nejlepší kamarádi Tamařina milence, načež jeden z nich řekl, „neudělala byste nám čaj?
Ať vám tady neusneme.“
„Černý?“ zeptala se Tamara.
„Ano, černý,“ přitakal kamarád jejího milence.
Tamara odešla do kuchyně, ve které seděli manželé, kterým patřila postel, v níž Tamara se svým milencem proležela celý den.
„Co je to za lidi?“ zeptali se manželé, držíce se za ruce.
„To jsou nejlepší kamarádi mého milence. Chtějí uvařit čaj, aby nám tam neusnuli,“ odpověděla Tamara.
„Hm, zdá se, že to jsou slušní lidé, když nechtějí usnout na návštěvě,“ řekla žena.
„Usnout na návštěvě je velmi neslušné. Jednou se mi to stalo. Usnul jsem na návštěvě, prostě mě to zničehonic vzalo a od té doby jsem v invalidním důchodu. Nebýt toho, nikdy by mi ho nepřiznali, pořád by se vykrucovali, že mi nic není,“ podotkl muž.
„Poslyšte, paní Tamaro. Myslím, že ve spíži je ještě jeden balíček sušenek.
Nechcete ho vzít nejlepším kamarádům svého milence?
Ať mají něco k čaji?
Je to slušnost, nabídnout návštěvě něco k čaji,“ řekla žena.
„Nenabídnout návštěvě něco k čaji je velmi neslušné. Každého slušného člověka, který přijde na návštěvu, to musí hluboce ranit.
Jak by bylo třeba mně, kdybych přišel někam na návštěvu, požádal si slušně o čaj, ale už nic k němu nedostal?
,Nestojím jim ani za zlámaný keks!’ napadlo by mne a vzápětí na to by mne ještě napadlo, ,ale co když mají, u všech hromů, pravdu? Co když ve skutečnosti nestojím ani za ten zlámaný keks?
Co když se strašlivě přeceňuji?’
Jednou se mi to návštěvě opravdu stalo. A od té doby, škoda mluvit, vůbec si nevěřím, ani trochu si nevěřím!“ povzdechl si muž.
Tamara uvařila čaj, vzala sušenky a vrátila se do ložnice.
Její milenec a jeho nejlepší kamarádi bavili se právě o ní.
Když však vešla, okamžitě se všichni vrhli na čaj a na sušenky.
Tamara si vlezla zase zpátky do postele.
Když nejlepší kamarádi dopili čaj a snědli všechny sušenky, což netrvalo dlouho, pokračovali opět v rozhovoru o ní, a pak taky o jiných ženách, které s Tamarou srovnávali.
„Víš, koho mi ta tvoje Tamara postavou trochu připomíná?“ slyšela, jak říká jeden z nejlepších kamarádů jejího milence, „trochu mi postavou připomíná Bereniku.“
„Bereniku?“ podivil se její milenec.
„Jo, Bereniku! Už si nepamatuješ? Pařil jsi si s ní loni. Na jaře, těsně před velikonoci, jste se rozešli,“ připomněl mu jeden z nejlepších kamarádů.
„To se pleteš, kamaráde.
To nebyla Berenika, ale Jenůfa,“ namítl Tamařin milenec, s tou jsem se rozešel loni na jaře.
„Ne, ne s Jenůfou ses rozešel rok předtím. A ne na jaře, ale těsně před vánoci. Ta se tady té Tamaře vůbec ničím nepodobala,“ přel se jeden z nejlepších kamarádů.
„S Jenůfou jsem se nemohl rozejít před vánoci, protože jsem ji sbalil na Silvestra u tebe na chatě. Byla to nejlepší kámoška ženské, s kterou jsem tam byl. Už nevím, jak se jmenovala,“ řekl na to Tamařin milenec.
„Nebyla to Filoména? Měla takové velké prsní dvorce, jako kola od traktoru,“ řekl jiný nejlepší kamarád.
„Jo, Filoména. Vzala nejlepší kámošku a já ji sbalil! Rozešli jsme se těsně před Hromnicemi, “ přitakal Tamařin milenec.
Tamara nakonec usnula.
Nic se jí nezdálo, jako všem lidem z kraje, odkud pocházela.
Když procitla, byla v ložnici sama. Její milenec zmizel i se svými nejlepšími kamarády.
Ale ještě bylo brzy na to, aby vstávala.
To jí nikdo nemusel říkat, to poznala i sama, nebyl z těch žen, které si samy na sebe pletou bič planýc nadějí. Obrátila se proto na bok a spala dál s ústy lehce pootevřenými.
Karel Trčálek
Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause
Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán zpackal nejen svůj víkendový útok, ale jak nepovedené je prý i íránské pivo...
Karel Trčálek
Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas
Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje
Karel Trčálek
Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?
Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou
Karel Trčálek
Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu
Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“
Karel Trčálek
Má ho Varel Chrčálek taky malého?
Jsou témata, kterým se chtě nechtě, nemůžeme vyhnout. Proto by chtěl tímto článkem rozvířit diskuzi, ze které by vykrystalizovala odpověď na výše položenou otázku...
Karel Trčálek
Soumrak éry válečných štváčů Jirky Paroubka...
Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství válečného štváče ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb
Karel Trčálek
Volební vlak vypravený z České republiky vítězství Korčokovi evidentně nepřivezl
Pokud chce někdo vypravovat ze Slovenska vypravovat vlaky na Ukrajinu plné vojáků, aby měla ruská děla co žrát, nemůže se divit, že není slovenským prezidentem...
Karel Trčálek
Jak se papež František I. stal z Antikrista oslavovaným chcimírem
Není to tak dávno, co naší jedině praví katolíci typu Petra Hájka či Michala Semína označovali Františka I. za Antikrista a naši vlastenci jej bičovali pro jeho velebení migrantů...
Karel Trčálek
Markétka letí do Senátu
A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!
Karel Trčálek
Cože? Jaký „zimní čas“? Polemika s váženým panem Ladislavem Jaklem
Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery a pan Jakl musí chodit z práce ještě za světla. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál...
Karel Trčálek
Putin složil zbraně, morální převaha českých chciválků potvrzena!!! Ať žije mír!
Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat, protože špatný mír je i pro něj pořád lepší, než když umírají lidé....
Karel Trčálek
Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?
Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...
Karel Trčálek
Takže Velký pátek našeho největšího básníka...
Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....
Karel Trčálek
Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!
ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou
Karel Trčálek
Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch
No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....
Karel Trčálek
Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....
Karel Trčálek
Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?
Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...
Karel Trčálek
Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím
Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...
Karel Trčálek
Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!
No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!
Karel Trčálek
Proč všichni mluví jen o válce? Plzeňský koncert Jaromíra Nohavici
Proč všichni mluví o válce? Proč nikdo nemluví o míru jako náš největší Básník, který už zase píše psaní pánům nahoře, maje při tom na své hrudi blyštivou Puškinovu cenu...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2945
- Celková karma 25,18
- Průměrná čtenost 868x