Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Najíždějí dodávkou do muslimů taky psychopati?

19. 06. 2017 18:22:33
Důvodů, proč lidé najíždí do jiných lidí dodávkou, může být náramná spousta. O některých už víme, o některých už aspoň něco tušíme a některé teprve na své objevení trpělivě čekají

Všechno to začalo tím snem.

Ano, tím snem to začalo, do té doby byl jsem docela normální člověk.

Ale jak se ten sen ocitl v mé hlavě?

Nevím, prostě se mi najednou zdál...

Celý den jsem měl ovšem takovou divnou předtuchu. Ta předtucha se ale nevyplnila. Myslil jsem si totiž, že se mi bude zdát o Janu Křtiteli, ano, byl jsem s tím docela jist.

Ale když jsem usnul, neocitl jsem na břehu žádného jezera, ani přede mnou netančila Salome, hrajíc si se svou morbidní hračkou, hlavou nebohého světce.

Usnul jsem a namísto toho se ocitl v ráji.

Ale, u všech rohatých, v jakém ráji!?

Nemá smysl popisovat všechnu tu blaženost, jež v mne v jediném okamžiku bezezbytku zalila jako kapka řepkového medu. Stačí, když podtrhnu a zdůrazním jediný fakt, totiž že na mne v tomto ráji čekalo sto čtyřicet a čtyři panny.

Ano, sto čtyřicet a čtyři panny (když toto číslo odmocníme, dostane číslo dvanáct, tedy stejně tolik, kolik bylo apoštolů).

Tyto panny byly nejenže nepředstavitelně panenské a líbezné, ale taky i nepředstavitelně inteligentní.

„Chichichi!“ chichotaly se bez přestání tak inteligentně, jak jsem jaktěživo neslyšel inteligentně se chichotat žádnou ženu, dotýkajíce se mne přitom na nejrůznějších místech.

Nebudu ani popisovat, co se mnou všechno (zachovávajíce si však svoji nevinnost!) prováděly, stejně by mi to nikdo nevěřil. Řeknu pouze tolik, že tento sen se skončil nejen probuzením, ale taky výronem. Není se ovšem za co stydět, neboť něco takového stává se jistě i osobám mnohem duchovněji založeným než já, například katolickým biskupům a arcibiskupům.

Procitl jsem tedy, to druhé už nebudu více rozebírat, aby se i v mém případě potvrdilo to, že když se někdo ocitne, byť i jen na malý okamžik, v ráji, tak už netouží po ničem jiném než jen po návratu do něj.

I já, probuzen, netoužil jsem již po ničem, než jen po oněch pannách, po jejich něžném a přitom nadobyčej inteligentním laskání, po blaženosti, která mne tam zaplavila.

Jenže jak se tam zpátky dostat?

Pohlédl jsem z okna a v tu chvíli již beznadějně blednoucí východní obzor ukázal mi neomylně cestu zpět do ráje.

„Chci zpátky do ráje! A taky se tam dostanu!“ umínil jsem si, a od té chvíle už dělal vše jen proto, aby se moje slova naplnila.

Nemám řidičák, natož abych měl auto, notabene dodávku.

Ale štěstí mi přálo, protože jsem zrovna ten den měl dostat socku, celých tři tisíce čtyři sta korun v hotovosti. Na poště otvírali v osm. Vyzvedl jsem si peníze a okamžitě běžel do nejbližší půjčovny aut, kde otevírali v devět hodin.

„Dodávku!“ vysypal jsem okamžitě na týpka, který to tam měl na povel.

Týpek si mne změřil pohledem a tónem, jenž v něm prozrazoval odborníka na slovo vzatého, se mne zeptal: „Chcete spáchat atentát?“

„Jo! Dnes se mi zdálo o ráji! Sto čtyřicet a čtyři panny mě šimraly svým ochlupím na bradě. Nemám už tady stání,“ horečnatě jsem mu odpověděl.

„Chápu,“ odpověděl maník a vyplivl sirku, kterou žvýkal, „a chcete najet do muslimů, nebo naopak, chcete u toho hulákat Allahu akbar?“

„Nevím. Hlavně chci najet do lidí, dostat se do ráje,“ řekl jsem, ptaje, „záleží na tom nějak?“

„Jo, záleží. Na muslimy jsou nejlepší německá fára. Mercedes nebo Volkswagen. Allahu akbar se nejlíp zase křičí z francouzských dodávek.

Záleží jen na vás.“

„Mně je to jedno,“ pokrčil jsem rameny.

„Rozumím. Vy prostě potřebujete něco univerzálního. Máme tady jeden tranzit, ten by mohl být pro vás jako dělaný. Lidi, co jsou na tom stejně jako vy, si ho často půjčují. Zatím si ještě na něho nikdo nestěžoval. Pojďte, ukážu vám ho,“ řekl týpek a zavedl mě až úplně dozadu.

Tranzit, který mi nabízel, neměl vůbec žádná skla a jeho karosérie byla provrtána dírami po kulkách.

„Vypadá pěkně,“ řekl jsem.

„Jo, je to fešák. Ty díry jsou od hodných lidí, co měli u sebe zrovna zbraň a shodou okolností uměli i jakž takž střílet.

Vzhledem k účelu, k jakému si ho zákazníci půjčují, nemá ani skla, bylo by to zbytečné. Než vás policajti kvůli tomu zastaví, můžete vjet do nějakých lidí aspoň stokrát. Nehledě na to, že bez oken vás nějaký na místě atentátu přítomný ozbrojený člověk snadněji zlikviduje, takže nemusíte čekat, než přijede policie.

Jde vám přece hlavně o to?“

Týpek se na mě zkoumavě pohlédl.

„Ano, jde mi hlavně o to,“ přikývl jsem.

„Fajn,“ přikývl týpek a usmál se, zasvěceně mrkaje přitom levým okem, „pokud jste ovšem ekologicky založený, jistě víte, o čem mluvím, zelená, ne modrá planeta, atd., mohl bych vám nabídnout i elektromobil. Najdou se i tací, co přitom berou ohled na životní prostředí.

Zrovna minulý týden si ho jeden takový půjčil. Běžel se zrovna nějaký maratón, bylo to myslím pak i večer v televizi, jako že ta dodávka byla elektromobil.

Je to ovšem za dvojnásobnou taxu, to víte, každý špás něco stojí.“

„Mám tři tisíce čtyři sta. Je to celá moje socka,“ řekl jsem.

„Hm, tak to vám stačit nebude. V půjčovném je samozřejmě zahrnuto i pojištění. Ale ani ten tranzit, jak říkám, není špatný, i když je to diesel. Ale nebojte, emisní limity splňuje. To si hlídáme, jsme seriózní podnik.

Tak co?“ chtěl vědět týpek.

„Dejte mi ten tranzit,“ přikývl jsem a za pět minut už opatrně vyjížděl z půjčovny, abych předčasně nenaboural do kandelábru.

Ale brzy jsem naštěstí uviděl před sebou zčernalý shluk lidí. Někdo se nejspíše vyvrátil na chodníku a lidé se kolem něj okamžitě shlukli. Moje řidičské umění stačilo právě na to, abych dodávku navedl tím směrem a šlápl na plyn...

...

To bylo v ráji radosti, když jsem se tam opět objevil. Všechny sto čtyřicet a čtyři panny se na mě vrhly tak vášnivě, že mě vmžiku roztrhaly na kusy. Slast, kterou jsem přitom pociťoval byla vskutku rajská....

Autor: Karel Trčálek | pondělí 19.6.2017 18:22 | karma článku: 14.71 | přečteno: 1144x

Další články blogera

Karel Trčálek

Čeští vojáci nemohou být pěšáky plánů NATO!

Jak to, že vysíláme do Pobaltí sto nebo kolik vojáků?! Ztratili havloidi definitivně poslední zbytky zdravého rozumu!?

21.7.2017 v 21:08 | Karma článku: 13.87 | Přečteno: 426 | Diskuse

Karel Trčálek

Hledání ztraceného šílenství

Může mi někdo vysvětlit (rozumně samozřejmě), proč dobrá polovina lidí pod mými blogy mluví stylem, jako by byli z nějaké ujeté maloruské sekty?

20.7.2017 v 17:27 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 336 | Diskuse

Karel Trčálek

Nad lidskými zrůdami můžeme zvítězit! Když budeme taky zrůdami

Ze všech zrůd dosud poznaných a objevených jsou nejzrůdnější, málo platné, zrůdy lidské. Někdy to díky nim vypadá, že náš svět není ani tak světem lidským, jako světem démonů

19.7.2017 v 17:18 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 575 | Diskuse

Karel Trčálek

Bůh je mrtvý! A my taky!

Zase nicotná erekce! Zase dvě A4 trapností! Tady už jsou jen dvě řešení. Buďto zvýšení medikace na maximální možnou míru, nebo konec světa! Další z cyklu „náboženských“ článků. Poslužte si!

18.7.2017 v 16:37 | Karma článku: 9.94 | Přečteno: 437 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Co dokážou zubožené menšiny které emigrují za lepším životem

Poté co Španělé a Portugalci dobyli ty civilizované národy v Americe, a Angláni se museli spokojit s divochy, tak zubožení Evropaně si to našněrovali do Ameriky. Území kde dnes leží USA bývalo obydleno kulturami které neviděly

22.7.2017 v 0:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 | Diskuse

Jana Slaninová

Burácející kina

V době, kdy moje o dva roky mladší ségra byla "mazák", protože už chodila na základce do první třídy, na zahradě u babičky zakopla o skleničku a jak pád nemohla vybrat, ještě na ni dupla.

21.7.2017 v 20:02 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 316 | Diskuse

Pavel Hruban

Blahoslavený Hroznata

V letošním roce uplynulo 800 let od smrti blahoslaveného Hroznaty, člena premonstrátského řádu a patrona plzeňské diecéze.

21.7.2017 v 16:49 | Karma článku: 9.24 | Přečteno: 211 | Diskuse

Lucie Pražáková

Damiánův zápisník

Mívali jsme černého kocoura, říkali jsme mu Damián. Damián již několik let prohání se svojí tříbarevnou kamarádkou Lindou duhové myšky v kočičím nebi, před nedávnem jsem však ve sklepě mezi starými krámy našla jeho zápisník.

21.7.2017 v 15:47 | Karma článku: 11.76 | Přečteno: 159 | Diskuse

Milan Šupa

Jsou Slované méněcenná rasa? Z hlediska západu žel ano!

Pro západ jsou Slované stále cosi méněcenné, co mu má sloužit. Západ totiž vždy byl a stále je vůči Slovanům nepřející a nevraživý.

21.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 37.17 | Přečteno: 1839 | Diskuse
VIP
Počet článků 398 Celková karma 17.67 Průměrná čtenost 973

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.