Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já jsem taky zarytý liberální demokrat!

27. 06. 2017 17:30:52
Radostí mi praskla žilka, když jsem se dozvěděl, že nejsem tady na blogu jediným zarytým liberálním demokratem, že je nás tady povícero

Nestejným krokem kráčeli tehdy lidé, kteří mne mlčky, beze slova omluvy, míjeli.

„To jsou obyvatelé jednopokojových bytů, těch těsných klícek na pomezí skutečných snů a mrákotné reality,“ poznal jsem brzy, o koho jde v této podivné hře na docela všední a obyčejný život, „vyšli si na špacír, opustili svoje nory. Ale nestejný krok je prozradil.

Nejsou ze svých garsonek uvyklí otevřenému prostoru.

Mají problém s rytmem, kadencí, tvarem svých kroků a konec konců, mají problém, to především, i se splácením hypotéky.“

Mé postřehy byly naprosto správné.

Napsal jsem o tom následně vcelku slušný esej, který byl otištěn v sobotní příloze jedněch novin.

Jmenoval se: „Obyvatelé garsonek vyšli si na špacír.“

„Název eseje plně vystihuje jeho obsah, tak to má být,“ chválili mne všichni ti, kteří si esej omylem, jsouce pod narkózou, přečetli, dodávajíce, „ne vždy se to takto podaří.

Byly časy, a není to tak dávno, kdy všeobecné pojmy vůbec reálně neexistovaly jako konkrétní věci.

Krušná doba!

Stačilo tehdy málo a člověk zešílel, skončil v blázinci.

,Schizofrenie,’ řekli mu tam a bylo dokonáno.

Ale tobě, tobě se to podařilo, dát konkrétnímu obecný pojem!

Zůstaň však na zemi, skromnost především!

Nezpychni!

To by byl tvůj konec!“

Bral jsem to varování příliš vážně.

Honoráře, který mi za esej obratem poslali, jsem se ani nedotkl.

Abych snad nezpychl!

Já!

Ležel si na účtu, kdežto mne mnohdy sužoval autentický hlad.

Rád bych si něco koupil k jídlu, možná i zašel do nekuřácké restaurace na oběd. Ale neměl jsem čím zaplatit než jen právě tím honorářem, mým jediným poctivým příjmem.

Ale pak se mne naštěstí v této svízelné životní situaci ujala jedna žena, samoživitelka.

Bydlela v garsonce i s kupou dětí, které sama živila.

„O jeden hladový krk víc nebo méně, na tom přece nezáleží,“ řekla srdečně, aby rozptýlila mé pochopitelné rozpaky, jakkoliv jsem nikdy nebýval, co se týče příživnictví, příliš úzkoprsý.

Takto jsem prožil deset let, živen ženou samoživitelkou, zatímco její děti odrůstaly.

Ale ani jednou, za celých těch deset let, jsem se nedotkl těch peněz z mého honoráře.

„Skromnost především. Hlavně nezpychnout, to by byl konec!“ povzbuzoval jsem se.

Po deseti letech se se mnou žena rozloučila, protože její nejstarší děti šly na vysokou.

„Je toho už příliš. Příliš na jednu ženu, která je na všechno sama. Kdyby mi otcové mých děti platili řádně a včas, nechala bych si vás klidně u sebe.

Ale vysoká škola, to je ta nejvyšší samoživitelská liga.

A taky, naše garsonka by už potřebovala znova vymalovat,“ řekla mi jednoho rána.

Můj život se tak vrátil do starých kolejí.

Je to jen lokální trať, zralá na zrušení, žádný vysokorychlostní koridor.

Tu a tam sednu si na lavičku v parku a zadumaně pozoruji špičky svých bot.

Ale moje boty jsou pořád stejné, nejeví žádné známky opotřebení.

„Ještě aby tak byly papírové!“ napadne mne vždy přitom a trochu se té myšlenky zděsím, i když vlastně není proč.

Pak se zase zvednu.

Čekám, že někdo na mne křikne: „Kam bys chodil, člověče blbá! Poseď ještě chvíli, nebuď blb! Kam tak spěcháš jako chuj! Nic ti přece, vole, neuteče! Nemá kam, do prdele, hehe!“

Ale zatím jsem se nedočkal.

Nikdo na mne nic takového nevykřikne a přitom je to jen pár nevinných slov.

Lidé jsou dnes opravdu divní.

Přestávám jim rozumět.

Nejsem sám, kdo to říká.

Všichni to říkají.

Kdo si dnes zatluče hřebík do hlavy bez zbytečných a hlavně hloupých řečí, že je taky zarytý liberální demokrat?

Nikdo!

Ostatně, jsme-li u toho, já jsem taky zarytý liberální demokrat. Člověk se, docela proti své vlastní vůli, tím plíživým hnusem stane, ani pořádně neví jak...

Autor: Karel Trčálek | úterý 27.6.2017 17:30 | karma článku: 12.76 | přečteno: 434x

Další články blogera

Karel Trčálek

Míšení kultur je obohacující, píše se v tomto článku

Kdoví, kdo všechno si tento můj článek přečte, a kdoví, co všechno z toho vyvodí! Možná jsem ho měl nechat rovnou přeložit do němčiny nějakým rodilým mluvčím

20.9.2017 v 18:17 | Karma článku: 10.54 | Přečteno: 668 | Diskuse

Karel Trčálek

Komu je určena propaganda synka z Poruby?

Podle pamětníků býval prý synek z Poruby celkem vtipným pozorovatelem života. On sám nejlíp ví, proč se dal na propagandu, poněkud směšnou ve své předstírané nevážnosti

19.9.2017 v 18:42 | Karma článku: 20.99 | Přečteno: 1325 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 410 | Diskuse

Karel Trčálek

Čeští voliči jako obětní beránci demokracie

Po pravdě řečeno, čím více se blíží parlamentní volby, tím menší je moje naděje, že to dobře dopadne, a tím větší je můj strach, že z nás budou obětní beránci

18.9.2017 v 17:15 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 1113 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Tomáš Králíček

Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich

Reinhard Heydrich. Blonďatá bestie, pražský kat, řezník z Prahy, archanděl zla... Přezdívek měl zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava řadu. Co předcházelo atentátu, jak k němu došlo a jaké měl důsledky?

21.9.2017 v 8:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Obhajoba seznamkového muže

Články o seznamování, co letí internetem, vždycky dost zaujmou. Jejich obsahem jsou strasti, radosti málokdy. Autorkami jsou téměř stoprocentně ženy, co shodně naříkají, že je seznamování tragédie a že si muži často ubírají věk

21.9.2017 v 6:58 | Karma článku: 11.50 | Přečteno: 304 | Diskuse

Helena Vlachová

Když žena muži vyčítá

Znají to snad všichni muži. Chvíle, v níž mají pocit, že jsou k ničemu, protože jejich dominantní partnerka jim to dává velmi často očividně znát

21.9.2017 v 3:49 | Karma článku: 13.81 | Přečteno: 387 | Diskuse

Eva Sádecká

Zamiluj se do života!

Když jsme zamilovaní, vadí nám něco na partnerovi? Ne, je perfektní, dokonalý. Je báječný, úžasný. Pořád o něm mluvíme, je tak zajímavý! Jsme jím opojeni, okouzleni, očarováni. Dokážeme na něj neustále myslet a těšit se.

20.9.2017 v 23:53 | Karma článku: 6.14 | Přečteno: 128 | Diskuse

Libuse Palkova

Na letišti

V předchozím blogu jsem zmínila historku ukazující, jak probíhají letištní transfery. Ztracený turista není to jediné, co se, může stát. Co když se ztratí řidič autobusu nebo rovnou průvodkyně?

20.9.2017 v 20:16 | Karma článku: 15.22 | Přečteno: 629 | Diskuse
VIP
Počet článků 462 Celková karma 15.74 Průměrná čtenost 971

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.