Nad lidskými zrůdami můžeme zvítězit! Když budeme taky zrůdami

Ze všech zrůd dosud poznaných a objevených jsou nejzrůdnější, málo platné, zrůdy lidské. Někdy to díky nim vypadá, že náš svět není ani tak světem lidským, jako světem démonů

            Věnuji se intenzivně současným mezinárodním bezpečnostním otázkám a to i včetně sobot a nedělí, i když by se v sobotu, podle židovské, a v neděli, podle křesťanské, tradice pracovat vůbec nemělo.

            Ale v dnešním nejistém a rozkolísaném světě to ani nijak jinak nejde.

            S tím, čím se takto zabývám, se nijak netajím. Není proto divu, že se na mne lidé s důvěrou obracejí, mají-li pocit, že je jejich bezpečnost, ať už mezinárodní či jen národní, ohrožena.

            Zpravidla se tak děje u snídaně. Vstávám velmi brzy a proto i brzy snídám. Strach, jak známo, bují především v noci. Jsou sny, ze kterých lidem mohou zbělet vlasy hrůzou. Sotva se v létě jen trochu rozumně rozední, běží lidé ke mně, strachujíce se o svou bezpečnost.

            I teď jsem byl vyrušen od snídaně, ale to už prostě patří k mému chlebíčku.

            Přišli za mnou manželé, sympatičtí lidé, snubní prsteny měli ze čtyřiadvaceti karátového zlata, to se hned pozná.

            „Víte, my máme rádi všechny lidi bez rozdílu národnosti, klidně to mohou být třeba mimozemšťané,“ řekla žena a podívala se na svého muže.

            Ten přikývl: „Ano, máme rádi všechny lidi bez rozdílu. Zeptejte se, koho chcete!“

            Po těch slovech se rozpačitě usmál a celý zčervenal.

            Ale to už se žena nadechla a zvolala: „Ale lidské zrůdy tady nechceme!“

            „Nechceme! Lidské zrůdy!“ dodal rozhodně muž.

            Slova se ujala opět žena: „Víte, my si včera večer, když už děti spaly, pustili video. Popravu cizoložné ženy lidskými zrůdami.

Ano, i křesťanský bůh sice přikazuje: ,Nezciložíš!‘

Jenže když u nás žena zcizoloží, může jít ke zpovědi, a když svého hříchu lituje, tak dostane rozhřešení, a kamenem po ní navíc může hodit jen ten, kdo je sám bez viny.

A kdo je bez viny?

Jenže tam na tom videu, kdybyste to viděl! Co jí ty lidské zrůdy všechno dělaly, jak ji mučily, kvůli cti rodiny!

Víte, myslím kvůli cti tradiční rodiny, v níž lidé drží pospolu, kdy jsou pevně svázáni pokrevními pouty, kdy o všem rozhoduje muž, jehož vůdčí role je jasná a čitelná, kdy úkolem ženy je jen rodit děti...

Celou noc jsem kvůli tomu nespala!

Když si představím, že by ty lidské zrůdy měly i u nás takto trestat cizoložné ženy!

Ne, lidské zrůdy tady nechceme!“

„Proto jsme přišli, abyste nám poradil, co máme dělat, abychom se těch lidských zrůd nadobro zbavili,“ dodal muž.

„Ano, chápu,“ přikývl jsem a odložil rohlík s máslem a jahodovým džemem, „pokud vám můžu poradit, tak na lidské zrůdy není vůbec špatný sarin.“

„Sarin?“ zeptal se muž.

„Ano, sarin, nervově paralytická chemikálie, báječně účinná. Už jen pouhých několik miligramů vás spolehlivě zbaví života. Kdo jej vdechne daleko od dostupné zdravotní péče, nemá prostě nárok. Do minuty, nebo, řekněme, do minuty a půl je po vás. Stačí tam, kde se lidské zrůdy zdržují, kde páchají svá zvěrstva, rozprášit trochu sarinu, a je po strachu, to vám garantuji.“

„Hm, to zní opravdu nadějně,“ řekl muž, ale pak dodal, „ale nehrozí, že např. při neodborné manipulaci, nebo když se obrátí vítr, můžu sarin vdechnout i já?“

„To riziko samozřejmě hrozí,“ přitakal jsem a nabídl jinou alternativu, „ale špatná není ani atomová bomba. Mám-li být upřímný, neznám lepší pojistku mezinárodní bezpečnosti než atomovou bombu.

Já osobně bych doporučoval na lidské zrůdy odpálit pár, řekněme v řádu stovek kusů, raket s jadernou hlavicí. Byl by to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo, neboť by se tak konečně zbavilo lidských zrůd.

V epicentru výbuchu atomové bomby totiž dosáhne teplota krátkodobě až několika tisíc stupňů Celsia.

To je myslím dosti pádný argument pro použití atomové bomby při likvidaci lidských zrůd.“

„Mně to připadá pořád málo. Myslím, že by lidské zrůdy měly trpět mnohem víc, a ne se během sekundy vypařit. Nic jiného si ani nezaslouží!“ vložila se do toho žena.

„Máte pravdu,“ souhlasil jsem a zatvářil se potutelně, „chcete-li, aby lidské zrůdy opravdu trpěly, nechejte je běhat zcela bosé po strništi!“

„Bosé po strništi?!“ zvolali manželé jako jeden muž.

„Nu, ovšem. Bosé po strništi, klidně i maratón.

Chtěl bych vidět, která lidská zrůda by ho takto uběhla, bosá po strništi, hehe!

Chceme-li zvítězit nad lidskými zrůdami, pak musíme být taky lidskými zrůdami. Jenže zatímco lidské zrůdy jsou lidskými zrůdami apriori, my jsme lidskými zrůdami toliko posteriori.

Likvidace lidských zrůd není pro nás zvrácenou zábavou, ale pouhou životní nutností, kterou si dobře uvědomujeme. Proto, jakmile budou všechny lidské zrůdy zlikvidovány, přestaneme být lidskými zrůdami i my, a opět se staneme tím, kým ve skutečnosti jsme a nikdy jsme nepřestali být, totiž normálními lidmi.

Sarin, atomová bomba, i to strniště, po kterém necháme běhat lidské zrůdy bosé, to všechno jsou jen pouhopouhé prostředky, které jsou posvěceny účelem, tedy bojem proti lidské zrůdnosti.

Tedy mohu-li vám něco doporučit, tak je to určitě bezpečnostní mix sarinu, atomové bomby a souvislých pásů strnišť, jež mohou být konec konců i významným krajinotvorným prvkem,“ řekl jsem.

„Děkujeme, moc jste nám pomohl! Sarin, atomová bomba, strniště, to si určitě zapamatujeme!“ děkovali mi manželé, jejich snubní prsteny se přitom ostře zablyštěly v záři již zcela nad obzor vyšedšího Slunce, div mne to dočasně neoslepilo jako svatého Pavel při cestě do Damašku, nebo třeba Hitlera po konci první světové války.

A pak, že se historie neopakuje!