Když jsem stopoval na Jižní spojce (stanice metra Roztyly) nezřídka mi zastavil kamión. Jednou i o půl druhé v noci. A s tím je teď konec!
Bylo před volbami.
Sic parlamentními, ale přesto bylo potřeba s tím něco dělat.
Toho si byli vědomi i rudo-zelení sociální inženýři z pražského magistrátu.
Sešli se proto v jedné, obzvláště tiché čajovně, kdesi v centru města, kde bylo na ulicích pusto a prázdno, jen nějaká lehká holka prošla občas kolem, klapajíc vysokými podpatky, špulící své rty i zadnici.
Objednali si čaj a dali hlavy dohromady.
Napadaly je všemožné věci, jako že by třeba mohli rozdávat koblihy, které by však byly napuštěné jedem.
„Voliči jsou blbí a souvislost mezi otravou a koblihou si neuvědomí. Když takto otrávíme všechny voliče, tak se pak můžeme zvolit sami.
Nejlépe, když použijeme stejný jed, kterým se hubí hlodavci,“ navrhoval třeba kdosi.
Už chtěli o tom demokraticky hlasovat, když se zvedla nějaká žena, asi primátorka.
„Zakážeme vjezd kamionům!“ vykřikla.
Nikdo jí na to neodpověděl.
„Lidi! Hlasujme o zákazu vjezdu kamionů!“ opakovala primátorka.
Tu se ze svého pohodlného polštáře, na němž seděl, zvedl jakýsi muž, dost možná náměstek primátorky a zvolal: „Vítám ideu paní primátorky! Pojďme zakázat vjezd kamiónům!“
Ale to už se zvedal jiný muž ze svého, rovněž pohodlného, polštáře.
Vlastně to nebyl muž, i když měl pod nosem legrační knírek, ale spíše takový klučík.
Ano, klučík to byl (myslím, že se o něm, říkalo, že je synem nějakého herce, nebo tak něco)!
Vypadalo to, že ten klučík chce něco říct, a to něco, že je strašně důležitého, a vy vlastně pořád nevíte, co chtěl ten klučík říct.
No co myslíte?
Ale já vlastně tomu klučíkovi rozumím, protože řekl: „Já pro zákaz kamionů hlasovat nebudu!“
Nastalo mlčení.
Přítomní se podívali na primátorku.
Ta se však tvářila jako sfinga, nikdo netušil co si tak žena vlastně myslí.
Čas plynul a všichni pořád mlčeli.
Konečně si po patnácti minutách všeobecného klučík odkašlal a, stoje na špičkách, opět promluvil.
„Já pro zákaz vjezdu kamionů hlasovat nebudu!“ řekl rozhodně, vypnuv se na špičkách ještě víc, takže vypadal skoro jako baletka převlečená za muže, „jestli nemáte rádi lidi, tak si hlasujte pro zákaz kamiónů.
Ale já mám lidi rád, a proto jsem proti tomu, abychom zakázali vjezd kamiónům, protože příště už můžeme, tipuji, zakázat vjezd všem autům.
Já mám lidi a lidi mají rádi auta!
Proto žijí tam, kde je plno aut, kde se tvoří zácpy, kde se kolony posouvají pomalu vpřed, kde kolabuje doprava, kde je nepřetržitý hluk, randál, kravál a rambajs, kde jsou všude kolem auta a nic než auta!
Automobilový provoz, to je génius loci každého živého města!
Zakažme auta, a město vykrvácí, odumře jako svalová tkáň na ruce, kterou jsme ovázali škrtidlem!
Copak jste nikdy neviděli kamión!
Jak dokáže nádherně ucpat ulici, jak nádherně hlučí!
A kolik toho uveze, takový kamión, kolik se na něho vejde!
Ze všeho nejraději mám, když ráno vstanu, otevřu okno a slyším auta, vdechuji do sebe čerstvé, čistým vzduchem nijak nezkažené, exhaláty!
To zbožňuji, to miluji!
Zakažte vjezd kamiónům a zabijete tím celé město!
Lidé se vám vykašlou na ticho a čistý vzduch!
Lidé nepotřebují ticho, ani čistý vzduch, ani volný prostor, lidé potřebují sedět v autě, dostat se ním všude, třeba i na Petřín!
Ne, já pro zákaz vjezdu kamiónů hlasovat nebudu!
Nechci si, aby se nám lidé z Prahy stěhovali, aby utíkali k dálnicím, k výpadovkám, aby se cítili šťastní ne v tiché a mrtvé Praze, ale všude tam, ve všech těch satalitech, kde nepřežitě kolabuje doprava.
Vždyť i já jezdím na chalupu k dálnici, mám ji na Vysočině, kousek od benzinky u sjezdu na Humpolec!“
Snad by klučík řečnil ještě další půlhodiny, kdyby se nestalo něco docela zvláštního.
„Já už to nevydržím!“ skočil do klučíkovy ódy na auta jakýsi muž, nejspíše taky rudozelený sociální inženýr, načež mu, přímo za bílého dne odtekla z útrob plodová voda rovnou, věřte nebo ne, do koflíků s čajem, takže ten se mohl vyšplíchnout rovnou do nějakého pražského tunelu!
Že to tento rudo- zelený sociální inženýr přehnal s plodovou vodou ad absurdum?
Popravdě, mně to spíš připadá, že absurdní divadlo tady předvádím já (mám vůbec, krom sebe, ještě rád i vás...?)...
