Rusové se nemají za co stydět, a za Sputnik už vůbec ne

17. 08. 2017 17:37:43
Byla-li zde položena otázka, za co se stydí Rusové, tak na ni odpovídám. Rusové se nemají za co stydět, a za Sputnik už vůbec ne

Z prázdninových zápisků veleváženého filosofa, prof. Alexandra Geljeviče D.-ina

Náš, to jest, ruský venkov, to je hotová studnice moudrosti. Nekonečná široširost stepí, nepolapitelnost březových hájů (o tajze ani nemluvě!), to vše má na moudrost našeho lidu evidentně blahodárné účinky.

A co teprve naše ruská zima prožitá hezky v chalupě u rozpálené pece!

Při mínus dvaceti je i ten největší hlupák moudrým člověkem, moudrým tak, až je to k neuvěření.

Tím vším nechci říct, že v Moskvě, v Nižním Novgorodu, nebo i konec konců v Pitěru nenatrefíte při troše štěstí aspoň jednou za den taky na moudrého člověka, při nejhorším, tedy aspoň v Moskvě, můžete zajít do Leninova mauzolea, nebo k nám, na Lomonosovu univerzitu.

Avšak na venkově o moudré lidi doslova zakopáváte na každém své kroku. Ať se podíváte, kam chcete, třeba i pod postel, i tam narazíte na moudrého člověka.

Já osobně jsem učinil takový závěr, že vůbec nejmoudřejší lidé jsou tam, v těch našich vesnicích a vískách, kde dosud nebyla vybudována obecní kanalizace a ani obecní vodovod, což je ovšem většina našich vesnic.

„Před zavedením elektřiny byli tady u nás lidé ještě mnohem moudřejší, protože se nedívali na televizi,“ řekl mi onehdá jeden moudrý člověk, dodávaje, „to proto, že elektřina nepochází od boha, ale od Ďábla!“

Tento postřeh byl tak typický ruský, že jsem se neudržel a nadšeně jsem zavýskl, uslyšev ho na vlastní uši.

Dokud budou lidé stát u obecních studní, dokud budou u nich nabírat vodu do věder a v nich ji odnášet domů, dotud nemám o moudrost našeho venkovského lidu žádné obavy, neboť sotva něco víc podporuje vzájemnou pospolitost, a právě v této pospolitosti tkví naše, nebojím se říct, ruská, vpravdě euroasijská síla.

Ježto moudrosti není nikdy dost, snažím se co nejvíce pobývat na našem venkově. V létě mi to jde trochu líp, v zimě trochu hůř, ale tak už to bývá.

I letos v létě uchýlil jsem na venkov, do jedné z těch našich vesnic, jejíž jméno, kdyby vám jej někdo řekl v Moskvě, Nižním Novgorodu, nebo koneckonců i v Pitěru, okamžitě zapomenete, třebaže je typicky ruské.

To si mnohem spíše budete pamatovat názvy všech stanic moskevského metra, což je ovšem pro vás, žijete-li v Moskvě a jednou za týden se vypravíte na návštěvu Losího ostrova, nadýchat se čerstvého vzduchu, (předloni loni na podzim tam umrzl jeden významný ruský vědec, skvělý matematik) pochopitelně důležitější.

Ale dejte mi teď pokoj s moskevským metrem, vlezte mi s ním na hrb!

Jsem na venkově a nemůžu si to vynachválit.

Vřele bych doporučoval každému západnímu člověku, který má pro Rusko jen slova pohrdání, ne-li rovnou opovržení, aspoň měsíc pobytu na takové naší vesnici. Garantuji vám, že by se z něj stal, neupil-li by se ovšem mezitím, fanatický rusofil, obdivující možná až nekriticky všechno ruské, včetně matrjošek a našeho prezidenta.

Kochám se moudrostí našeho lidu, bloumám po okolních lesích, hledím na oblohu, po které táhnou mraky, tu a tam vylovím z místní říčky nějakou rybu, většinou kardinální plotici, bělici či pražmu, nevynechám samosebou ani bohoslužbu v kostelíku nakloněném na stranu, vždyť pravoslaví, jeho zpívané mše, to je to, co nám může svět jen tiše závidět.

Dnes ráno jsem si však všiml, že jsou místní lidé rozrušeni, že mají obličeje červené trochu víc než jindy, jedním slovem, že se jich zmocnilo jakési vzrušení.

Ještě než jsem se stačil zeptat, usedaje ke snídani, co se děje, sama moje bytná, ruská takřka již bezzubá babka, bez přehánění naše bezzubá ruská madona, jež ve svém životě zažila a přetrpěla tolik, že sedm bolestí tamté druhé, skutečné madony, je proti tomu docela nic, madona držící u svých vyschlých prsů umučené Rusko, Krista národů, mi sama hlásí: „Medvěd v noci strhl starostovu jalovici. Byla to nejpěknější jalovice v celé vesnici. Příští týden už měla jít k býkovi.“

„To je nepříjemné. To je mi opravdu líto,“ poznamenám a beru do ruky jeden z blinů, jejichž mísu přede mnou babka postavila.

„Starosta už jel do (sousední vesnice) pro Trofima Trofimoviče,“ sděluje mi babka, Trofim Trofimovič je zdejší vyhlášený lovec medvědů.

A skutečně k polednímu přiváží starosta ve svém mercedesu Trofima Trofimoviče, drobného človíčka, snad ještě menšího než kulovnice, kterou má přehozenou přes rameno.

Trofim Trofimovič vzbudí pochopitelně moji zvědavost.

Pokud je náš venkovský lid moudrý, pak právě tito lovci jsou ze všech moudrých lidí nejmoudřejší, takřka až zenově nejmoudřejší.

Trofim Trofimovič je hned obklopen hloučkem venkovanů, kteří znalecky hodnotí jeho kulovnici. Je to vlastně docela obyčejná puška Mosin, vz. 91, kterou měli za občanské války ve své výzbroji jak bílí, tak rudí, kterou ve své ruce třímal i slavný ruský partyzán, a kterou nyní Trofim Trofimovič zastřelí medvěda, jenž strhl nejlepší jalovici.

Využiji samozřejmě příležitosti a požádám Trofima Trofimoviče, zda se mohu lovu medvěda, této tradiční ruské činnosti, zúčastnit s ním.

Trofim Trofimovič moji prosbu samozřejmě neodmítne a tak se před soumrakem spolu s ním vydávám na pastvinu, kde leží stržené dobytče, jsou to čtyři verstvy od vesnice.

Jdu a čekám, co mi Trofim Trofimovič řekne.

První verstvu ovšem Trofim Trofimovič mlčí.

Moudrý člověk, a obzvláště ten ruský, vždy ze začátku mlčí. To je, abych tak řekl, jeho spolehlivé poznávací znamení.

Sotva však ujdeme jednu verstvu, nadhodí si Trofim Trofimovič svoji pušku a řekne: „My, Rusové, se nemáme za co stydět. Ani před sebou, ani před světem.

My nechceme válku, proč bychom ji chtěli?

Ale západ, to je medvěd, a Ukrajina, to je stržená jalovice.“

Víc Trofim Trofimovič neřekne.

A přece jeho slova, slova prostého ruského člověka, lovce medvědů ozbrojeného puškou Mosin vz.91, vydají za všechny moje knihy a články!

Jdeme, mlčíme a přece moje srdce jásá.

„Dobře to Trofim Trofimovič řekl! My Rusové se nemáme za co stydět!“ opakuji si v duchu pořád dokola ta slova prostého ruského člověka.

Ale to už přicházíme ke stržené jalovici, medvěd ji opravdu zle zřídil. Oči dobytčete jsou skelné, ale ještě i teď je vidět, jak bylo mrtvé zvíře statné, i naprostý laik musí tušit, jak výborná dojnice by to byla, že by jistě dávala dobré tři tisíce mléka ročně!

„Byla to medvědice s mladými,“ řekne Trofim Trofimovič, když prozkoumá okolí zdechliny a už mlčky ukáže na křoví vzdálené asi šedesát sáhů.

Tam se schováme a budeme čekat medvěda.

Přikývnu a za chvíli jsem už uveleben ve křoví, zatímco Trofim Trofimovič odjišťuje svoji pušku.

Až bude po všem, poprosím ho, jestli by mi nedaroval houni jednoho z medvíďat. Dám si ji do své univerzitní pracovny a v přestávkách mezi přednáškami, či vždy, když dopíšu další kapitolu své nové knihy, nebo článek, (a tuším, že napíšu ještě hodně knih a hodně článků!), zabořím do medvědího kožíšku svou tvář.

Mému svědomí se to ovšem, to se ví, líbit nebude.

Už jej slyším, jak mi říká: „Co to je? Chováte se jak nějaký západní dekadent, milý Alexandře Geljeviči!“

Ale k čertu se svědomím, když jde o věc čistě osobní, takříkajíc soukormou!

V tom se ozve hromová rána.

Svítá.

Prosnil jsem celou noc.

„Je po ní!“ sděluje mi Trofim Trofimovič, který si balí cigaretu, „teď ještě medvíďata, budou někde na stromě. Houni staré si nechám, kůže z medvíďat je vaše.“

Je to ale pašák tento Trofim Trofimovič!

Nejenže dostal medvědici jedinou ranou, ale ještě mi sám nabídl kůži medvíďat!

Je-li všechen náš lid takový, pak se my Rusové, nemáme opravdu za co stydět!

Autor: Karel Trčálek | čtvrtek 17.8.2017 17:37 | karma článku: 19.83 | přečteno: 792x

Další články blogera

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 15.72 | Přečteno: 162 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.66 | Přečteno: 619 | Diskuse

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 815 | Diskuse

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma článku: 32.18 | Přečteno: 766 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 7.47 | Přečteno: 85 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 15.72 | Přečteno: 162 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 135 |
Počet článků 2932 Celková karma 24.57 Průměrná čtenost 868

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...