Konec léta, zpátky v Užhorodu

12. 09. 2017 17:12:36
Trocha vzpomínek a trocha propagandy snad nikomu na konci tohoto léta neuškodí, neudělá z něho naivního troubu, který hned všemu věří

Byl konec léta a já seděl v ostravské kavárně Pasáž, pevně rozhodnut toto proklaté město plné přežraných a zpanštělých havířů jednou provždy opustit. V kapse, respektive smartpohonu, jsem už měl lístek na vlak, Pendolino, do Prahy, koupil jsem ho přes internet.

Tam, Praze, chtěl jsem se nechat najmout nějakou nadnárodní korporací, pracovat pro ni v jedné z těch mnoha prosklených, a jak se povídá, i dobře klimatizovaných budov.

Dopíjel jsem kávu, vlak odjížděl za patnáct minut. Bezděky jsem pohlédl do okna a zahlédl na kratičký okamžik muže v černém nátělníku, an se mihl v okně.

Tento zdánlivě nenápadný moment měl však pro mne dalekosáhlé důsledky, neboť on byl nejspíše tím kamínkem, jenž měl zapadnout do celkové mozaiky mého vědomí.

„Seru na Prahu! Co tam pojedu do Užhorodu! Vždyť je to stejně daleko!“ vzplálo mi od toho mysteriózního výjevu světlo v hlavě a skutečně pocítil jsem neodolatelné nutkání zmizet z tohoto proklatého města nikoliv do Prahy, ale směrem zcela opačným, do Užhorodu (jak zní jeho správný ukrajinský název).

Rozběhl jsem se na nádraží a měl nápadné štěstí, o třicet minut zpožděný rychlík do Košic právě přijížděl.

Rychle jsem koupil jízdenku a na poslední chvíli do něj skočil.

Z Košic jsem pokračoval do Humenného a z Humenného do Sniny. něco mi říkalo, že bude lepší, když se to vezmu přes hraniční přechod v Ubľe, ostatně na hraničním přechodu Užhorodu se nedá přejít pěšky. Autobus mě ale dovezl jen do Ubľy, k hranici jsem musel jít ještě necelé tři kilometry pěšky.

S chutí jsem se vydal na cestu, a opravdu, za půlhodiny už jsem předkládal pas ke kontrole.

Ukrajinští i pohraničníci (nacházely ovšem mezi nimi i ženy) byli nad pomyšlení úslužní a usměvaví.

Když mi z pasu vypadla deseti eurová bankovka (peníze, české koruny, vyměnil jsem si ještě ve Snině), hbitě ji zvedli ze země a podali mi ji s tím, abych si dal pozor, že peníze nejsou smetí, aby vypadávaly z kapes, či, v mém případě, z pasu.

Rozloučil jsem se s těmi milými a příjemnými lidmi přáním všeho dobrého. Od hlavní silnice na Užhorod mně v tu chvíli dělila opět jen slabá půlhodina rychlé chůze. Šlápl jsem do toho a byl v Malém Berezinu dokonce za dvacet tři minut. Nestačil jsem se ještě ani pořádně někoho zeptat, kdy jede maršutka do Užhorodu, když se maršutka objevila jako by sama od sebe.

Mávl jsem na ni, vysolil řidiči tři hřivny (eura, ale jen to nejnutnější množství, jsem vyměnil ještě na přechodu, kde je ovšem kurs, jak známo, zásadně vždy nevýhodný) a pohodlně se uvelebil na sedadle, kde už seděl jeden muž a taky jedna žena.

„Budeme brzy v Užhorodu?“ zeptal jsem se.

„Brzy, to se ví,“ odpověděl muž, který se, když seznal, že jsem z Česka, představil jako Oleh a pokračoval, „eh, ej to ale svinstvo!

Za tři roky ode dne revoluce na Maidanu, Ukrajina ztratila 25 miliard dolarů spory s Ruskem a ztratila permanentně i trhy SNS.

Kdybych věděl, že nás to bude tolik stát, tak tam nelezu ani za nic.

Byl jsem tam, křičel, pryč s Janukovyčem, pryč s oligarchy, řval jako najatý, že chci říct v normální zemi, ale oni mě zneužili, a já, blbec, se nechal zneužít, jel tam vlakem z Užhorodu celou noc.

Dvacet pět miliard dolarů, když si představím, kolik by se za to postavilo jaderných elektráren, tak se musím mlátit do hlavy.

Já blbec, já hlupák, kvůli mé blbosti jsme přišli o dvacet pět miliard dolarů!“

Oleh se opravdu udeřil rukou do hlavy.

„Agresor, byl dříve závislý na nás,“ řekla žena, která se představila jako Oksana, „všechny lodi ruských flotil závisely na výrobcích města Nikolaeva. Vše jsme ztratili, ztratili jsme raketový průmysl, motory pro helikoptéry, letecký průmysl. To vše jsme ztratili vinou mojí blbosti, protože já na Maidanu byla taky, ošetřovala jsem tam zraněné, vařila čaj.

Hned jak to vypuklo, sedla jsem na vlak a celou noc tam jela, bylo nás takových blbců spousta. Průvodčí ani nechtěli lístek, stačilo říct jen, že jedeš na Maidan, lidi spali po dvou na ne jednom lehátku!

Já hloupá, jak jsem tomu všemu mohla jen uvěřit!“

Oksana začala tlouct hlavou o okno.

„Ztratili jsme nejen Rusko, ale také Kazachstán, Ázerbajdžán, Uzbestikán-obrovské trhy,“ obrátila se ke mně asi osmnáctiletá dívka, která seděla vedle řidiče, a doteď cosi kutila na mobilu, „to vše jsme ztratili naší vinou, díky naší blbosti.

Já tam taky chtěla jet, na Maidan, ale naši mě tam nechtěli pustit, měli strach, že mě sejmou odstřelovači.

Nebýt toho, mlátila bych teď taky hlavou do zdi a nadávala si, jak jsem mohla připravit Ukrajinu o tak obrovské trhy.“

Dívka se jmenovala Julie a měla ladnou chůzi jako všechny Ukrajinky. V Užhorodě už na ni čekal její chlapec, učesaný mladík v košili a dlouhých kalhotách, zamilovaně se políbili a odběhli směrem k trhu, aniž by se Julia se mnou rozloučila.

Oksana i Oleh se však se mnou rozloučili, a mně se tu chvíli, kdoví proč vynořila v hlavě tato slova: „Tuž, nemusi nas to zajimat, neni to naše země, ale vzpomeňte si na naše polityky, jak vitali odtrženi Ukrajiny od Ruska a přiklon k EuroSajuzu. Ti sami vitali svrženi Kaddafiho a těšili se, až bude podobně zavražděny mlady Asad!“

„Mladý Asad je kanón, fajn člověk, vlastně demokrat, ne jak Porošenko, ale něco jako Zeman!“ řekl jsem proto nahlas.

„To se ví! Teď už to taky víme!“ přitakali Oleh a Oksana a vydali se každý svou cestu.

I já jsem se vydal svou cestou.

Proběhl jsem centrem, nehledě do výkladů obchodů, za nimiž skvěly se tytéž flákoty jako začátkem léta na festivalu české kultury v Koločavě, přeběhl po mostě přes Už a posadil se na nejbližší volné lavičce.

Byl podzim, Už poklidně plynula, její vody byly příjemně šedivé, ve větvích stromů houfovali se špačci, před kterými si nemůže být jistá žádná vinice.

Ó, jak lehko a sladko mi bylo na duši!

Takového stavu bych v Praze jistě nedosáhl!

Vše bylo mi nápadně povědomé, důvěrné známé, každou ženu, která kolem mne prošla, jako bych už odněkud znal.

„Jistě jsem už tady někdy musel být!“ bylo mi jasné a, rozhlédnuv se šťastně a spokojeně kolem sebe, spatřil jsem, jak se ke mně z jedné i druhé strany blíží příslušníci milice s nepřehlédnutelně velkými čepicemi a rozesmátými obličeji, jak je něco nadmíru rozveselilo.

Autor: Karel Trčálek | úterý 12.9.2017 17:12 | karma článku: 17.19 | přečteno: 650x

Další články blogera

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 16.78 | Přečteno: 187 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.66 | Přečteno: 619 | Diskuse

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 815 | Diskuse

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma článku: 32.18 | Přečteno: 766 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 495 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 234 | Diskuse
Počet článků 2932 Celková karma 24.60 Průměrná čtenost 868

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...