Německé volby, Hitler vstal z mrtvých
Nemoha se dočkav pondělního rána, abych zvěděl výsledky německých voleb, takřka jsem celou noc oka nezamhouřil.
Jen jednou jsem nakrátko usnul, zdál se mi přitom sen, že Zeman nebyl podruhé zvolen prezidentem a do Česka začaly proudit davy syrských lékářů, kterých byly najednou plné nemocnice, ba i porodní sály, na kterých odebíraly děti jejich matkám na převýchovu zrovna tak, jako kdysi Turci křesťanům...
Zbrocen studeným potem, procitl jsem z toho hrůzného snu a už neusnul, byť jen na jednu jedinou sekundu.
Srdce mi bilo stále rychleji vzrušením, které jsem již nedokázal ovládnout. Čas se však stále nesnesitelně vlekl, a já, už nasycen převalováním sem a tam na svém skromném lůžku, vstal jsem a začal nervózně přecházet po pokoji.
Pět kroků ke dveřím, pět kroků k oknu, stále dokola, to byl jediný prostředek proti tomu, abych nedočkavostí nezešílel v hrobovém tichu a v těžké, mlžnou zářijovou nocí udusané tmě.
Ale i tato chůze, v prostoru tak úzkém jako je můj pokoj, přestala záhy ztrácet svoji účinnost, cítil jsem, že pokud bych měl takto chodit sem a tam ještě hodinu, tak nadobro zešílím.
Ale co jiného mi zbývalo?
Tu se mi však zdálo, že po ulici přejelo první ranní auto.
Vrhl jsem se k oknu, rychle jej otevřel a skutečně jsem zaslechl sice už slábnoucí, ale přece jen jasný a zřetelný zvuk motoru, dieselu.
Toto nesporné znamení, že svět znova ožívá, probouzí se ze svého mrákotného spánku do nového pracovního týdne, měl na mě účinek studeného obkladu přiloženého na malarickou horečkou rozpálené čelo.
Rázem jsem se uklidnil, přestal chodit sem a tam, sednuv si za stůl, abych pokojně vyčkal nového jitra, jež nemohlo býti již daleko.
A vskutku, ani ne pět minut na to ozvalo se kohoutí zakokrhání.
„Kykyryký! Kykyryký!“ dával o sobě vědět celému světu pán nějakého dvorku, statný paša, jehož harém čítal možná i patnáct, nádherně kropenatých slípek.
Kohout zakokrhal poprvé, podruhé, potřetí.
Ale to už jsem oblečen opouštěl svůj příbytek, spěchaje do nejbližší, umělým světlem zalité ulice.
Byla ještě tma, ale vzduch už byl nesporně ranní, jedno za druhým se rozsvěcovala okna v předměstských domech, i aut na ulicích valem přibývalo.
Když doběhl jsem do ulic města, byly ty již plné kamelotů se štosem novin přehozených přes ruku.
„Merkelová vyhrála volby v Německu!“ vykřikovaly jejich lhostejně zvučné hlasy.
Uslyšev to, krve by se ve mně nedořezal, musil jsem se opřít o nejbližší domovní zeď.
„Merkelová vyhrála volby! Merkelová vyhrála volby!“ vířily hlasy kamelotů jako noční můry kol plamenů voskovic, jež planou u hlavy nebožtíka.
Sebral jsem všechny své síly a doběhl k nejbližšímu kamelotovi.
Hodiv mu tvrdou dvacetikorunu do jeho natažené dlaně, div jsem mu noviny, vonící tiskařskou černí, nevyrval z ruky a okamžitě s nimi spěchal pod pouliční lampu.
„Vítězství Merkelové je dobrou zprávou i pro Českou republiku!“ četl jsem a ruka mi bezvládně klesla.
Kdoví jak dlouho jsem tak stál, bezmocně hledě před sebe, možná deset sekund, možná i půlminuty.
Pak jsem opět zvedl noviny, chytaje se poslední naděje jako stébla.
Horečnatě jsem listoval novinami, ale informace, ke které jsem se tak zoufale upínal jako ke spáse, byla až na kdovíkolikáté straně vytištěna tím nejmenším možným písmem.
„AfD získalo 12,5 % hlasů,“ četl jsem zlomeným hlasem, snad to bylo víc, mnohem víc, než se čekalo, ale pořád to bylo málo, málo na to, aby byla Evropa zachráněna.
Zmocnila se mne strašlivá beznaděj, vpila se mi do mozku a docela jej zatemnila.
Šel jsem a nevěděl kam, ale i kdybych kamkoliv bych šel, tam bych šel jen vstříc neodvratné zkáze Evropy.
Až konečně jsem došel do jakési hospody, která neměla nikdy zavřeno, plné opilců.
Poručil jsem si velký čaj, drže noviny pořád v ruce.
Od protějšího stolu se zvedl člověk, sice opilý, ale pořád ještě inteligentně vypadající.
„Merkelová vyhrála?“ otázal se mne, ukázav na noviny.
„Ano, vyhrála. Osud Evropy je zpečetěn, na lepší časy se blýskat nezačne. Merkelová dostala od německého národa mandát, k páchání dalšího dobra,“ přikývl jsem.
„Nu, ovšem, to se dalo čekat. V sobotu měl nastat konec světa a podle všeho taky nastal,“ řekl onen člověk a, upiv piva, které si přenes k mému stolu, pokračoval, „Slunce v sobotu vstoupilo do souhvězdí Panny, to všechno odpovídá. Světlem oděná žena, to je Merkelová. Měsíc, co má pod nohama, to jsou muslimové, a dvanáct hvězd, co má kolem hlavy, to je Brusel, a to děcko, co má v sobě, to je euro.
Za chvíli tady máme apokalypsu, jako vyšitou, dejte na mě, člověk nemusí být ani Hájek, aby to pochopil.
Nu, aspoň, se skončí to naše zahnívání a každý bude konečně vědět na čem je, jestli patří mezi spravedlivé, nebo ty druhé, co skončí v pekle.“
To řka, dopil ten člověk jedním rázem své pivo, a kymáceje se, zvedl se a odešel.
Pil jsem ještě dlouho svůj čaj a teprve, když se konečně zcela rozednilo, vyšel jsem i já ven.
Ulice byly už plné aut. Ruch nového pracovního týdne opět pohltil všechny lidské bytosti. Zdálo se, že žádný konec světa nenastal, a přece už bylo o něm právě definitivně rozhodnuto 87 procenty německých voličů, kteří, zaslepeni multikulturním snem, nevolili AfD, stejně jako 87 procent německých voličů nevolilo v roce 1933 komunisty, nemůže být nejmenších pochyb o tom, že jsme hnáni do záhuby!
Karel Trčálek
Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause
Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán zpackal nejen svůj víkendový útok, ale jak nepovedené je prý i íránské pivo...
Karel Trčálek
Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas
Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje
Karel Trčálek
Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?
Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou
Karel Trčálek
Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu
Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“
Karel Trčálek
Má ho Varel Chrčálek taky malého?
Jsou témata, kterým se chtě nechtě, nemůžeme vyhnout. Proto by chtěl tímto článkem rozvířit diskuzi, ze které by vykrystalizovala odpověď na výše položenou otázku...
Karel Trčálek
Soumrak éry válečných štváčů Jirky Paroubka...
Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství válečného štváče ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb
Karel Trčálek
Volební vlak vypravený z České republiky vítězství Korčokovi evidentně nepřivezl
Pokud chce někdo vypravovat ze Slovenska vypravovat vlaky na Ukrajinu plné vojáků, aby měla ruská děla co žrát, nemůže se divit, že není slovenským prezidentem...
Karel Trčálek
Jak se papež František I. stal z Antikrista oslavovaným chcimírem
Není to tak dávno, co naší jedině praví katolíci typu Petra Hájka či Michala Semína označovali Františka I. za Antikrista a naši vlastenci jej bičovali pro jeho velebení migrantů...
Karel Trčálek
Markétka letí do Senátu
A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!
Karel Trčálek
Cože? Jaký „zimní čas“? Polemika s váženým panem Ladislavem Jaklem
Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery a pan Jakl musí chodit z práce ještě za světla. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál...
Karel Trčálek
Putin složil zbraně, morální převaha českých chciválků potvrzena!!! Ať žije mír!
Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat, protože špatný mír je i pro něj pořád lepší, než když umírají lidé....
Karel Trčálek
Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?
Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...
Karel Trčálek
Takže Velký pátek našeho největšího básníka...
Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....
Karel Trčálek
Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!
ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou
Karel Trčálek
Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch
No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....
Karel Trčálek
Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....
Karel Trčálek
Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?
Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...
Karel Trčálek
Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím
Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...
Karel Trčálek
Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!
No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!
Karel Trčálek
Proč všichni mluví jen o válce? Plzeňský koncert Jaromíra Nohavici
Proč všichni mluví o válce? Proč nikdo nemluví o míru jako náš největší Básník, který už zase píše psaní pánům nahoře, maje při tom na své hrudi blyštivou Puškinovu cenu...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2945
- Celková karma 25,15
- Průměrná čtenost 868x