„Zločin a trest“ by dnes už nikdo nevydal

14. 12. 2017 9:33:59
Aby dnes někdo vydal Dostojevskému „Zločin a trest“, nesmělo by se to jmenovat „Zločin a trest“, ale třeba „Těhotenství a trest“, musel by to být strašlivý blábol, a Dostojevský by musel být ženská a ne chlap

Duněčka i Roděnka usnuli hned, sotva je Soňa uložila do postýlky, tiskli se k sobě jako se k sobě tisknou kosti mrtvých v masových hrobech.

„Celý Roďa,“ pomyslela si Soňa, hledíc na své děti, a potichu vyšla z dětského pokoje.

Sedla si v kuchyni na židli a čekala na svého muže, Raskolnikova. Ale Raskolnikov pořád nešel, Soni se zmocnilo jakési zlé tušení.

Sáhla po bibli pro děti a nalistovala kapitolu o vzkříšení Lazara, kterou četla vždy, když se Raskolnikov dlouho nevracel.

„Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. Ten nemocný byl jejich bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: ,Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.‛,“ četla a ani nevěděla jak, usnula ještě dřív, než Ježíš zvolal mocným hlasem, „Lazare, pojď ven!“

Zdál se jí zase ten podivný sen. Raskolnikov byl v tom snu Ježíšem, který vzkřísil Lazara. Ale místo Lazara se z hrobu vybelhala stařena s hlavou rozmlácenou sekerou...

Ve chvíli, kdy stařena vyšla vzkříšená z hrobu, se Soňa s hrůzou probudila.

„Bože, nedovol, aby Roďa...“ zašeptala, ale v tom se konečně v předsíni ozvaly Raskolnikovovy kroky.

Soňa vyskočila a běžela přivítat svého muže.

„Dobrý večer, Soňo, tak jsem zase přišel domů,“ řekl Raskolnikov, křivě se usmívaje, když Soňa vběhla do předsíně.

Soňa, spatřivší ho, najednou celá ztuhla.

„Co je, Soňo? Ani mne nepolíbíš na přivítanou?“ zeptal se jí smutně Raskolnikov.

„Roďo!“ zasténala Soňa.

„Děti už spí? Nezlobily?“ přistoupil Raskolnikov k manželce.

„Roďo, zase máš na sobě ten dlouhý kabát,“ zašeptala Soňa vyděšeně a jako se Tomáš nevěřícně dotýkal Kristových ran, dotkla se ona rukávu kabátu, který měl Raskolnikov na sobě a celá zoufalá vykřikla, „kde jsi v něm byl? Roďo, kde jsi v něm byl?“

„Tiše, ať neprobudíš Duněčku a Roděnku,“ napomenul ji Raskolnikov.

Připomínka dětí na Soňu nejspíše zapůsobila, protože opět už jen zašeptala: „Roďo, ty jsi zase...“

„Jo, zase!“ zkřivila se Raskolnikovi tvář.

„Jak jsi mohl, Roďo?“ zasténala Soňa, chtějíc obejmout Raskolnikova.

Raskolnikov však před Soňou ustoupil o krok dozadu.

„Byla to lidská veš!“ zasténal Raskolnikov a chytil se za hlavu, „lidská veš!

Proč má taková veš právo páchat zlo, a já nemám právo tuto veš rozmáčknout!?“

Chvilku tak Soňa a Raskolnikov na sebe vytřeštěně zírali.

„Chtěl jsem jen vědět, jestli to zase dokážu, jestli překonám i další překážku, když jsem překonal ty předchozí. Ano, chtěl jsem vědět, jestli ve mně ještě všechno docela neumřelo.

Proto jsem ji zabil, tu lidskou veš.

Sekerou jí rozmlátil hlavu, abych se dostal dál, abych překonal limity.

Víš přece, co se, Soňo, říká!

Říká se, že limity neexistují!

Pokud je to tak, pokud skutečně limity neexistují, tak jsem ji musel zabít, abych se přesvědčil, že nejsem otrokem!“

Raskolnikov ztěžka dýchal, chtěje Soňu obejmout.

Ale byla to nyní Soňa, která před ním ustoupila.

„Ta veš, ta byla přece taky člověkem!“ zaúpěla.

„Já vím, že byla člověkem. Zlým, odporným, ale přesto člověkem,“ přikývl Raskolnikov a, celý se chvěje, pronesl, „ale proto jsem tu veš nezabil.

Já ji zabil proto, abych zabil sám sebe!

Ano, abych zabil sám sebe, jako sám sebe zabil Kristus, když vzal na sebe všechny lidské hříchy!

A jako jsem dnes zabil tuto veš, půjdu a příští týden zabiju jinou veš, svět je naštěstí plný lidských vší.

Když se pro tyto lidské vši obětoval Kristus, proč bych se nemohl zabíjet stejně jako on, jenž přišel na svět, aby nás spasil, jako on, který vzkřísil Lazara, když u jeho hrobu zvolal mocným hlasem: ,Lazare, pojď ven!‛

Já jsem dnes taky, když jsem rozmačkával tu lidskou veš mocným hlasem, zvolal: ,Lazare, pojď ven!‛

Jen jsem měl u toho, na rozdíl od Krista, sekeru v ruce, hehe!“

Raskolnikov se krátce chorobně zasmál.

„Co to říkáš, Roďo?! Kristus se sekerou v ruce!“ zalomila Soňa rukama.

„Dost té sebelítosti, Soňo! Není nic ohavnějšího a ponižujícího než sebelítost, zvlášť když se vydává za upřímné pokání,“ pravil rázně Raskolnikov, rozepnul si kabát a vylovil zpod něho zakrvavenou profesionální vrhací sekeru, „pořádné ji umyj, vydrhni místečko vedle místečka.“

Soňa vzala sekeru a začala ji v dřezu umývat, krev na ní ještě docela nezaschla, šla dobře dolů.

Raskolnikov si sedl za stůl a vytáhl z kapsy zlatý řetízek s křížkem: „To měla ta veš na krku. Vzal jsem jí to, a taky nějaké peníze, aby to vypadalo jako loupežné přepadení.

Eh, co!?

Stejně bude jednou vzkříšena a bude se u posledního soudu zpovídat ze všech svinstev a špinavostí, kterých se dopustila!

Kolik lidí se jen kvůli ní oběsilo, když je obvinila ze sexuálního obtěžování!

A byli mezi nimi i studenti!

Chudí studenti, kteří nic neměli, kteří živořili, snili celé dny a noci o prvním kroku jako já kdysi, a pak se oběsili kvůli té lidské vši!

A tohle měla na krku!

Nasrat na to všechno!

Co je na večeři, Soňo?

Nějak mi vyhládlo.“

„Žemlovka,“ odpověděla Soňa, leštíc sekeru útěrkou.

„Žemlovka je taky jídlo, i když v ní není maso,“ řekl Raskolnikov a úlevně se protáhl, „jsem rád, že to mám tento týden za sebou.

Víš, co mne napadlo, Soňo, když jsem ji mlátil sekerou do hlavy?

Napadlo, že bůh má pořád ještě sedmý den, že pořád ještě odpočívá, protože stále nenastal den osmý, kdy to všechno, co vytvořil za šest dní, šmahem zničí, rozmlátí sekerou, hehe!“

Raskolnikov se rozesmál tak, až vzbudil děti.

„Vzbudil jsi Duněčku a Roděnku!“ vyčetla mu Soňa, pokládajíc vydrhnutou sekeru na kuchyňskou linku.

„Však oni zase usnou. Děti nemají se spánkem problémy, proto je Kristus nechává přijít k sobě. Jdi je uspat. Já si jídlo naložím sám,“ řekl Raskolnikov a vstal od stolu, konečně si svléknuv svůj dlouhý kabát s vnitřním poutkem, na které se dala pověsit sekera tak, že nikdo nic nepoznal.

Autor: Karel Trčálek | čtvrtek 14.12.2017 9:33 | karma článku: 11.70 | přečteno: 349x

Další články blogera

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.58 | Přečteno: 613 | Diskuse

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 812 | Diskuse

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma článku: 32.18 | Přečteno: 766 | Diskuse

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma článku: 43.02 | Přečteno: 9625 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 328 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.13 | Přečteno: 288 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 505 | Diskuse
Počet článků 2931 Celková karma 24.72 Průměrná čtenost 868

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...