Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Čas žít, radost umírat

Někdy je radost umírat. Nebo si myslíte, že ne? Jak málo toho víte o životě! Ale vlastně se ani není čemu divit, vždyť jste nikdy nebyli dál než na záchodě

Umieram, sám to viem najlepšie.

         Je nepochybné a neodškriepiteľné, že čoskoro zomriem. Smrť vyrve ma z pazúrov života a vrhne moju dušu do zbesilého metafyzického víru, či len prosto prestanem existovať, ako prestáva existovať každé dobytča samo o sebe, keď ho rozštvrtia na jatkách a kusy jeho tela rozvesia v mäsiarskych chrámoch na háky z nerezu.

         Desím sa toho?

         Sám neviem.

         Teším sa na to?

         To rovnako nemôžem s určitosťou povedať.

         Napriek tomu však môžem svoje umieranie považovať za šťastie, ktoré sa na mňa predsa jen usmialo, hoci na sklonku môjho života.

         Ľudia mnou totiž doposiaľ, do tej chvíle, než som začal umierať, nadovšetko pohŕdali.

         Pohrdali mnou ovšem plným právem.

      Vždyť byl jsem člověkem docela nicotným, v mnoha věcech dokonale neobratným a nešikovným, směšným tak, že by i největší nepřítel (kdyby ovšem takový nicotný člověk mohl mít vůbec nějaké nepřátele, neboť nepřítele může mít jen člověk, který něco znamená, v kterém se skrývá nějaké nebezpečí) by se ve chvíli, kdy by mi měl rozbít hubu, musel rozesmát nad tím, že se vůbec zaobírá takovou nickou, jako jsem já.

         „Člověče, já ti chtěl rozbít hubu na cimprcampr, ale vždyť ty mi za to vůbec nestojíš, tak jsi směšný, hahaha!“ smál by se můj nepřítel, až by se za břicho popadal.

         Ovšemže jsem byl směšný a nicotný, protože jsem k tomu všemu neměl ani jedinou vlastní myšlenku. Skutečně, cokoliv jsem vyslovil, cokoliv jsem si pomyslel, všechno to byla cizí slova, všechno to byly cizí myšlenky.

         Celý život jsem nedělal nic jiného, než jen papouškoval slova a myšlenky jiných lidí, jak by pak lidé neměli mnou pohrdat?

         Pohrdali mnou, stranili se mě, neodpovídali mi na pozdravy, na všechny mé pokusy o sblížení reagovali povýšeným mlčením, ne-li rovnou úšklebky, kterými mi jasně říkali: „Snad si nemyslíte, že se s vámi budeme přátelit, nebo že vás dokonce budeme považovat za sobě rovného, vás, člověka tak neobratného, nešikovného a nicotného, člověka, jenž nemá a nikdy neměl jediné vlastní myšlenky!“

         To mi dávali najevo a já je za to nemohl ani nenávidět, protože vlastně měli pravdu, protože byli v právu. Můj život byl tak dokonale pustý a prázdný, neboť nemohl jsem jej vyplnit ani láskou (kdo by miloval takového člověka jako já?), ale ani nenávistí, protože jsem nemohl nenávidět lidi za to, že mnou pohrdají, vždyť toto pohrdání mnou bylo jejich mravní povinností!

         To všechno se však změnilo s mým umíráním.

Prožil-li jsem celý svůj život víceméně v osamění, ať už fyzickém, či duševním (a člověk se přece může, a v mém případě i musí, cítit osamělý i uprostřed duchaplné společnosti, která ho okázale přehlíží), tak nyní si na nezájem a samotu stěžovat rozhodně nemohu.

Již od samotného rozbřesku shlukují se u mého smrtelného lože lidé, aby mi mohli pohlédnout do očí, aby mi mohli stisknout vřele ruku, aby mi pošeptali pár povzbudivých slov. Stane se někdy, že i některá z žen skloní se nade mnou a políbí mne na mé, umírání svraštělé čelo, tak něžně a mazlivě, jako bych byl jejím milencem, se kterým se loučí v hotelovém pokoji.

Nepřestal jsem být tím, kým jsem byl vždy, nicotným, neobratným, nešikovným člověkem bez jediné vlastní myšlenky, avšak mé umírání zcela obrátilo postoj lidí, již mne vždy přehlíželi a pohrdali.

Teď, když umírám, už mne nemohou přehlížet, už mnou nemohou pohrdat, už mne musí vzít na vědomí, neboť umírání vtisklo mé existenci punc čehosi jedinečného, docela neotřelého, něčeho, co stojí rozhodně za pozornost, co si zcela jistě nemohou nechat ujít.

Docela pravděpodobně je jejich zájem o mne tentýž, jaký jeví cirkusové obecenstvo, jež zaplatilo vstupné, o klauna, který pořád zakopává a pořád padá, a tedy lze se mu bez obav srdečně smát.

Ale copak bych nemohl být vděčný aspoň za takovýto zájem po tom všem pohrdání a přehlížení?

Dobře jsem si všiml, že čím víc jsem slabší, tím jsou pohledy lidí stojících u mého smrtelného lože srdečnější, stisky rukou vřelejší a polibky žen mazlivější.

„Tak co, už je vám líp než včera?“ ptají se mne každý den se zájmem, ačkoliv musí vidět, že jsem opět zeslábl.

„Myslím, že už se brzy z toho dostanu,“ odpovídám, usmívaje se vděčně u toho.

„Tak, tak. Všichni tam jednou musíme,“ pokývají lidé hlavami a začnou se mezi sebou rozprávět o svých záležitostech, přátelsky přitom na mne pomrkávajíce, kdežto já ležím na svém smrtelném loži a umírám.

„Krize je nevyhnutelná. Ve světě existuje příliš mnoho paralelních nerovnováh, které se prohlubují,“ řekli třeba, obracejíce se na mne, „a vy si co o tom myslíte?“

„Není otázkou zda, ale kdy to přijde,“ odpověděl jsem sotva slyšitelně.

„Ano, ano, otázka je, kdy to přijde,“ dali mi ochotně za pravdu.

Dnes kdosi z nich ke mně zavolal lékaře, snad pro zvýšení onoho zábavného účinku, kterým na lidi působí moje umírání.

Lékař mne s předstíranou důkladností vyšetřil a pak nahlas vyslovil, co muselo být zřejmé každému: „Na svou čest přísahám, že do tří dnů je po všem!“

Lidmi projelo vzrušení. Ženy po těch slovech div neomdlely, aby se vzápětí na mne vrhly a zasypaly svými polibky.

„Neříkal jsem to, že nejpozději za tři dny je hotovo?“ zaslechl jsem v té houštině polibků jakýsi hlas.

„Já bych se ani nedivil, kdyby bylo hotovo již zítra,“ odpověděl jiný hlas.

„I to je docela možné,“ přitakal jiný hlas, a všechny ty hlasy patřily velmi váženým lidem, kteří tak brali na vědomí moji existenci.

Umieram.

Už len dvakrát či trikrát sa pri mojom smrteľnom lôžku zhromaždia ľudia, aby ma mohli so záujmom pozorovať. Až bude za dva či tri dny skončené (ale možno už aj zajtra), dajú ma do prostej, tej najlacnejšej rakvy a tým to pre nich skončí.

„Keby takto verejne neumieral, nebolo by vskutku na ňom nič, čo by stálo za reč. Azda ani jedinú vlastnú myšlienku nemal, ba dokonca, ani keď umieral, nevyslovil nič svojho, originálneho, i keď sme na to trpezlivo čakali, dali mu šancu.

Načo takí ľudia vlastne existujú?

Eh, škoda o tom vôbec vravieť!“ odpľujú si, rozchádzajúci sa za funebrákmi do svojich domovov.    

 

 

Autor: Karel Trčálek | pátek 15.12.2017 9:12 | karma článku: 10,10 | přečteno: 256x
  • Další články autora

Karel Trčálek

Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause

Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán zpackal nejen svůj víkendový útok, ale jak nepovedené je prý i íránské pivo...

19.4.2024 v 14:06 | Karma: 19,30 | Přečteno: 454x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas

Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje

17.4.2024 v 14:54 | Karma: 20,98 | Přečteno: 597x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?

Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou

15.4.2024 v 16:00 | Karma: 17,31 | Přečteno: 544x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu

Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“

13.4.2024 v 16:40 | Karma: 23,17 | Přečteno: 870x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Má ho Varel Chrčálek taky malého?

Jsou témata, kterým se chtě nechtě, nemůžeme vyhnout. Proto by chtěl tímto článkem rozvířit diskuzi, ze které by vykrystalizovala odpověď na výše položenou otázku...

9.4.2024 v 15:56 | Karma: 27,33 | Přečteno: 890x | Ostatní

Karel Trčálek

Soumrak éry válečných štváčů Jirky Paroubka...

Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství válečného štváče ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb

8.4.2024 v 16:41 | Karma: 28,97 | Přečteno: 773x | Diskuse| Politika

Karel Trčálek

Volební vlak vypravený z České republiky vítězství Korčokovi evidentně nepřivezl

Pokud chce někdo vypravovat ze Slovenska vypravovat vlaky na Ukrajinu plné vojáků, aby měla ruská děla co žrát, nemůže se divit, že není slovenským prezidentem...

7.4.2024 v 9:35 | Karma: 32,56 | Přečteno: 1174x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Jak se papež František I. stal z Antikrista oslavovaným chcimírem

Není to tak dávno, co naší jedině praví katolíci typu Petra Hájka či Michala Semína označovali Františka I. za Antikrista a naši vlastenci jej bičovali pro jeho velebení migrantů...

6.4.2024 v 20:31 | Karma: 28,55 | Přečteno: 674x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Markétka letí do Senátu

A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!

6.4.2024 v 11:29 | Karma: 25,60 | Přečteno: 595x | Diskuse| Ostatní

Karel Trčálek

Cože? Jaký „zimní čas“? Polemika s váženým panem Ladislavem Jaklem

Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery a pan Jakl musí chodit z práce ještě za světla. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál...

3.4.2024 v 14:20 | Karma: 24,36 | Přečteno: 542x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Putin složil zbraně, morální převaha českých chciválků potvrzena!!! Ať žije mír!

Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat, protože špatný mír je i pro něj pořád lepší, než když umírají lidé....

1.4.2024 v 17:09 | Karma: 26,44 | Přečteno: 601x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?

Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...

31.3.2024 v 8:36 | Karma: 30,89 | Přečteno: 742x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Takže Velký pátek našeho největšího básníka...

Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....

29.3.2024 v 17:08 | Karma: 32,44 | Přečteno: 875x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma: 26,23 | Přečteno: 515x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma: 32,08 | Přečteno: 712x | Diskuse| Ostatní

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma: 33,68 | Přečteno: 955x | Diskuse| Ostatní

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma: 32,32 | Přečteno: 892x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma: 43,11 | Přečteno: 9920x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!

No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!

22.3.2024 v 14:16 | Karma: 24,32 | Přečteno: 817x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Proč všichni mluví jen o válce? Plzeňský koncert Jaromíra Nohavici

Proč všichni mluví o válce? Proč nikdo nemluví o míru jako náš největší Básník, který už zase píše psaní pánům nahoře, maje při tom na své hrudi blyštivou Puškinovu cenu...

21.3.2024 v 7:52 | Karma: 33,84 | Přečteno: 1240x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 2945
  • Celková karma 25,16
  • Průměrná čtenost 868x
Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Seznam rubrik