Jak spolu souvisí islám, LGBT-Prague Pride a Petr Hannig, kandidát na pražského primátora?

Všechno souvisí se vším a tak nezbývá konstatovat, že po světě pobíhá spousta komických postaviček a to nejen v duhovém průvodu Prague Pride, či jak se ta Sodoma Gomora jmenuje

            Existoval-li kdy někdo, kdo skutečně mohl ohrozit demokracii v naší zemi, pak to byl bezpochyby Petr H.

            Ten, chlap, ať kandidoval, v jakých chtěl volbách, vždy dostal nejméně 99,9 % hlasů.

            „To je jak za komunistů!“ říkali voliči, ale co mohli dělat, když mu sami dávali svůj hlas ve svobodných a demokratických volbách?

            Nebylo divu, že tam, kde Petr H. ohlásil svou kandidaturu, to všichni ostatní kandidáti okamžitě zabalili.

            „Přece se neztrapníme. Než dostat jen 0,1% hlasů, to raději ani do voleb nepůjdeme! Proti Petrovi H. nemáme ani tu nejmenší šanci,“ říkali znechuceně všichni a tak byl Petr H. nakonec vždy jediným kandidátem, jako kdyby snad ještě existovala Národní fronta.

            I stalo se, že jednoho roku oznámil Petr H. svoji kandidaturu na pražského primátora.

            „Ano, terazky som kandidát na pražského primátora,“ oznámil osobně, aby tím způsobil poprask dosud nevídaný.

            Kandidátky všech ostatních stran se okamžitě vyprázdnili jako střeva při sračce, jejich lídři v pudu sebezáchovy emigrovali do Monaka ze strachu před volebním výpraskem, který by jim Petr H. nepochybně uštědřil. A ač například takový Babiš nabízel například rovný milión každému člověku, který bude ochoten kandidovat za ANO, žádný takový šílenec se mezi pražskými bezdomovci nenašel.

            I komunita LGBT byla pořádně vylekána.

            „Tak, a příští rok nedostaneme od magistrátu na Prague Pride žádné penízky, ani tu blboučkou korunku, když tam bude sedět Petr H.!“ věděli buzeranti a neomarxisté.

            V pražských kavárnách to hučelo jako v úle, všichni tušili, že je konec, že vláda mravního rozvratu se již brzy skončí.

            „Jsme buzeranti!

            Levicoví liberálové!

            Neomarxisti!

            Multikulturní fanatici!

            Nevzdáme se!“ našel se však v pražských kavárnách jakýsi člověk, který ani za nic nechtěl přijít o milióny z pražského magistrátu a tím člověkem nebyl nikdo jiný než jistý profesor, jenž pravidelně přispíval do úterních Lidových novin ,Posledním slovem’ natolik intelektuálským, že není ani divu, že si úterní Lidové noviny nikdo nekupuje.

            „No, jo, ale co chceš dělat?

            Jak chceš porazit Petra H. ve volbách?

            To se ještě nikdy nikomu nepodařilo!

            Proč by se to mělo podařit zrovna nám?

            Ne, prachy na Prague Pride jsou v prdeli, už žádné vrtění zadkem nebude, musíme se s tím smířit!“ lkala LGBT a neomarxistická svoloč.

            „Vzpomeňme na Hitlera!

            Jeho boj byl přece také zpočátku zdánlivě marný!“ zvolala ta katolická buzna, které bylo líto miliónů na Prague Pride, a pokračovala, „já o tom už dlouho přemýšlím.

            Co je hlavní zbraní Petra H.?

            Jeho zdravý rozum!

            Proto vyhrává volby jak na běžícím pásu, protože má rozum!

            Musíme proto najít někoho, kdo má rozum ještě zdravější!“

            „No, jo, ale kde chceš někoho takového najít?

            Vždyť my jsme samý vysokoškolák, samá pseudoelita.

            To spíš projde velbloud uchem jehly, než abys mezi námi našel někoho se zdravým rozumem,“ namítla, celkem oprávněně, LGBT a neomarxsitická verbež.

            „Vím o někom takovém!“ zvolala však katolická buzna.

            „Cože?“ nevěřila pražská kavárna.

            „Ano, vím o někom, kdo bude naším Spasitelem,“ přikývla katolická buzna a poněkud ztlumila hlas, „přemýšlím o tom už hodně dlouho, vlastně už od prezidentských voleb, kdo může být naším Spasitelem, kdo jediný může porazit Petra H.

            A přitom je to naprosto jednoduché, divím se, že nás to nenapadlo dřív.

            Víte, já jsem z Písku a nedaleko je Putim.

            A v Putimi žije Pepek Vyskoč, ten nás spasí!“

            Jako tonoucí stébla, chytla se i pražská kavárna poslední své naděje.

            Obratem přivezla Pepka Vyskoče do té nejhlavnější pražské kavárny, kde se ho sám kníže neomarxistických temnot zeptal: „Víš, co je to demokracie?“

            „Mééé,“ zamečel Pepek Vyskoč.

            „Óóóh, ten má říz!“ vydechli buzeranti obdivně.

            „Chtěl bys být pražským primátorem?“ zeptal se ho opět kníže neomarxistických temnot.

            „Mééé!“ odpověděl Pepek Vyskoč.

            „Chtěl!“ vydechla úlevou pražská kavárna.

            „A umíš zpívat?“ otázal kníže neomarxistických temnot.

            „Mééé!“ přikývl Pepek Vyskoč a spustil, „neposedné tenisky já mám, daroval mi je můj kluk sám, jdou, jdou, tam kde je teď on, neposedné tenisky já mám!“

            „Je boží! Toho člověka nám darovalo samo nebe!“ byli štěstím bez sebe všichni ti buzeranti, lesby, bisexuálové, transky a islámofilové, když Pepek dozpíval.

            „A to není ještě všechno. Pepek umí ještě vyskočit,“ řekla katolická buzna a řekla Pepkovi, „Pepku, vyskoč!“

            Pepek vyskočil a všichni v tu chvíli věděli, že prachy na příští Prague Pride jsou v suchu.

            Samotné volby byly už jen pouhou formalitou.

            Pepek Vyskoč získal 99,99% hlasů a stal se primátorem, pro Petra H. hlasovala pak ona zbývající setina minoritních voličů.

Ale i tak byla tato víc než čestná prohra obrovským úspěchem Petra H., o kterém ovšem média samozřejmě mlčela, protože kdokoliv jiný by proti Pepkovi Vyskoč nezískal ani to málo...