Volím rozumného p. Hanniga, nechci, aby senioři přišli o své řidičáky!

20. 05. 2019 17:07:24
Pan Hannig neodvratně spěje k dalšímu svému drtivému volebnímu veleúspěchu. Je mi ctí, že i mojí, byť nepatrnou zásluhou

Nejbrutálnější a nejsurovější lidská bytost, se kterou jsem se kdy setkal, byl staříček Pagáčů.

Dalo-li se něco o něm s jistotou něco říct, pak to, že čím je starší, tím je brutálnější a surovější. Jeho brutalita a surovost stupňovala se nezadržitelně s tím, jak se mu nezadržitelně zvyšoval důchod. Každé jeho zvýšení jako by tohoto starého muže nutilo k tomu, aby osobně zkoumal, kam až je možné v tomto směru zajít a zůstat při tom ještě při smyslech.

Přes všechnu jeho brutalitu a surovost totiž nemohlo být ani pochyb, že staříček Pagáčů je zcela při smyslech, čili jinak řečeno, že hlavu má dobrou, zcela v pořádku. Avšak personálu domu pro seniory, kde bydlel, to sotva mohlo být útěchou, nedá se slovy popsat, co všechno od staříčka Pagáče zažil.

„To bude zase staříček Pagáč běsnit!“ zoufali si lidé, již se o něj starali, kdykoliv se měly zvyšovat důchody, „to si jistě pořídí nový bič, a bude nás jim mlátit hlava nehlava, řvát, jak nás všechny nenávidí!“

Nutno však podotknout, že mlácení bičem, to bylo to nejmenší. Výčet všech těch brutálních a surových zvěrstev, jež patřila do repertoáru staříčka Pagáče, vydal by dobře na celý odstavec, o který by byl ovšem tento článek delší, a proto jej raději vynecháme s ohledem na čtenáře, kteří na tom nejsou s časem zrovna nejlíp.

Za sebe však mohu říct, že od prvního okamžiku považoval jsem staříčka Pagáče za docela zajímavý fenomén, který je hoden důkladného prozkoumání, už jen proto, že by se dal z něj vytěžit docela slušný materiál na úvahu o tom, co je to vlastně lidské stáří (a jaký smysl má vlastně život obecně).

Onen domov pro seniory stál na dosti příkrém kopci, viditelný ze všech stran. Jediná přístupová cesta tam vedla po žebříku. Zásobování ovšem probíhalo prostřednictvím lanovky, kterou se dalo, v případě potřeby, taky svézt, ať už nahoru, nebo dolů, ačkoliv nebyla primárně určena pro přepravu osob, její otevřená kabina byla prostá jakéhokoliv vybavení, jež by činila cestu jen trochu pohodlnou.

Já jsem ovšem použil žebřík jako všichni slušní lidé, kteří dobře chápou, že nejen rozdělovat společnost, ale i např. zneužívat nákladní lanovku pro účely přepravy osob je prostě nemravné. V recepci uvítala mne usměvavá žena, usměvavá snad proto, že její denní mzda nijak se nelišila svou výší od denní mzdy jejich mužských kolegů.

„Rád bych si promluvil se staříčkem Pagáčem.

Ten člověk mne, hrome, opravdu zajímá!

Je to možné?“ vyslovil jsem své přání.

„Je to možné.

Jen je nutné zaplatit manipulační poplatek,“ odpověděla žena a dodala, „nejste první, ani poslední, kdo se o staříčka Pagáče zajímá. Nechtějte však po mne, abych vás k němu dovedla. Zrovna nedávno mi vyrazil všechny zuby, musela jsem si nechat udělat nové.

A víte proč?

Protože jsem žena.

,Ty kurvo, já ti dám, abys byla stejná jako já!

Vyrazím ti všechny zuby! ́ řval na mě a svou hrozbu skutečně splnil.

Ani za nic vás k němu nedovedu!“

„Všechny zuby. To je velmi zajímavé,“ řekl jsem a uklidnil ženu, „půjdu k němu sám. Jen mi řekněte, kde ho najdu.“

„Jedenácté patro, úplně poslední dveře vlevo. Poznáte je hned, je na nich mříž,“ vysvětlila mi žena.

Poděkoval jsem a po zaplacení manipulačního poplatku vypravil se za staříčkem Pagáčem, ovšemže po schodech, jelikož výtah zde nebyl. Za snad ani ne deset minut jsem tak vstupoval do místnosti o rozměrech čtyři krát tři metry, jež byla staříčkovi Pagáčovi domovem.

Vstoupil jsem, pravda, bez zaklepání a tak nebylo divu, že se na mě staříček Pagáč vyřítil se železnou tyčí v ruce, kterou splašil kdoví kde.

„Zadržte, staříčku!

Nemám nic společného s personálem tohoto domova pro seniory!“ upozornil jsem ho na tuto skutečnost.

Staříčkovi klesla ruka s železnou tyčí, dokonce se usmál a řekl, ukazuje na postel, jediný kus nábytku v pokoji: „Posaďte se!“

Posadil jsem se a řekl: „Velmi mne, staříčku, zajímá vaše brutalita a surovost. Je to pravda, že jste utýral tři ženy?“

„Je,“ přikývl staříček Pagáč, přičemž dal vyniknout vráskám ve své tváři, „ale všechny až už když jsem byl v důchodu.

Ostatně takto brutálním a surovým stal jsem se až na stará kolena.“

„Opravdu?“ podivil jsem se, jako by se tomu na mém místě podivil každý.

„Opravdu,“ opět přikývl staříček a opatrně položil železnou tyč na zem, „nebýval jsem vždy brutálním a surovým člověkem. Ve svém mládí jsem byl dokonce velmi přecitlivělý. Přecitlivělost však sama zmizela, když jsem nastoupil do práce a začal si vydělávat na důchod.

Byl jsem po celý svůj produktivní věk dokonce dáván za příklad dobrého člověka.

Vše se však změnilo odchodem do důchodu, já jsem do něj odcházel v sedmašedesáti, bylo to na podzim. Tři roky se nic ovšem nedělo. Ale pak mi, v sedmdesáti, zničehonic vzali řidičák a já stal brutálním seniorem. Do roka jsem utýral svoji ženu, do zlaté svatby nám zbývalo již jen pouhá tři léta. A stejně tak jsem utýral další dvě své ženy, vdovy, se kterými jsem nechal sezdat jen právě proto, abych je utýral.

Nedovedu si tuto změnu své povahy nijak biochemicky, ani neurologicky vysvětlit. Jisto však je, že nějak souvisí s tím, že mi vzali řidičák. To byl ten moment, který nastartoval v mé povaze nevratné změny, jejichž výsledkem je právě tato brutalita a surovost, už to bude letos na podzim jářku dvacet dvacet a jeden rok.

A jisto taky je, že si svoji brutalitu a surovost užívám, že se díky ní ani chvíli nenudím, že mi zpestřuje, takříkajíc podzim života, vidíte, už podruhé jsem použil slovo podzim!“

„Možná to bude klíčové slovo,“ podotkl jsem.

„Snad,“ přikývl staříček Pagáč a vzal do ruky železnou tyč, kterou mě začal mlátit.

Nečekal jsem na nic a vyběhl z jeho pokoje, měl jsem štěstí, staříček Pagáč mne nepronásledoval, na nohy byl přece už jen trochu špatný, chválabohu, všechny moje kosti zůstaly celé!

Autor: Karel Trčálek | pondělí 20.5.2019 17:07 | karma článku: 13.72 | přečteno: 352x

Další články blogera

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.70 | Přečteno: 560 | Diskuse

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma článku: 33.37 | Přečteno: 802 | Diskuse

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma článku: 32.18 | Přečteno: 765 | Diskuse

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma článku: 42.94 | Přečteno: 9552 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 24.95 | Přečteno: 491 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 463 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2303 | Diskuse

Bohumír Šimek

Je Babiš bezpečnostní riziko?

Mimořádná schůze sněmovny, tentokrát svolaná vládní pětikoalicí, které přetekl kalich trpělivosti, a která zvažuje riziková chování opozice, a opozice obviňující z bezpečnostního rizika vládu. Kdo má pravdu?

25.3.2024 v 18:15 | Karma článku: 22.86 | Přečteno: 649 | Diskuse
Počet článků 2931 Celková karma 24.69 Průměrná čtenost 868

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...