S Beátou je svět veselejší
Když jsem svou ženou poprvé spatřil, byla již spoutaná.
Šel jsem tehdy po ulici v cizím městě a rozvázala se mi tkanička. Sehnuv se k zemi, abych si ji zavázal, nahlédl jsem do sklepního okénka a spatřil, ke svému nemalému úžasu, spoutanou ženu ležící na shnilé slámě.
Oznámil jsem to okamžitě na nejbližší policejní stanici přívětivým lidem, již tam konali službu.
Následné vyšetřování však ukázalo, že žena byla zavřená a spoutaná ve sklepě docela dobrovolně, na své vlastní přání, přičemž soudně nařízené přezkoumání jejího duševního stavu ukázalo, že je zcela při smyslech, že na jejím přání trávit svůj život právě takto, není nic nenormálního.
To mne zaujalo natolik, že jsem ji, se svolením jejích rodičů, neboť to byli oni, kdo ji na její přání spoutávali, začal navštěvovat. Ukázalo se velmi záhy, že je nejen inteligentní, ale i půvabná, a tato inteligence a půvab vynikal právě nejvíc, když byla spoutaná.
Zamiloval jsem se do ní, ani jsem nevěděl jak, a tak mi nezbývalo, než požádat její rodiče, ostatně taky velmi inteligentní lidi, o její ruku.
„Zdá se, že jste slušný člověk, a že to s naší dcerou myslíte vážně, proti vašemu sňatku můžeme sotva něco namítnout,“ souhlasili s tím, abych si ji vzal, dodávajíce, „jo a jmenuje se Beáta.“
Ukázalo se však, že během svatebního obřadu nemůže být moje nastávající žena spoutaná, neboť nad právoplatnosti našeho sňatku vznášely by se mnohé otazníky.
A tak se svatba stala nejtěžší zkouškou naší lásky.
Když jsem se dostavil toho rána, jsa ženichem, do příbytku své nevěsty, nevěřil jsem svým očím.
Nespoutaná a nastrojená ve svatebních šatech stála tu přede mnou docela nezajímavá žena, jakých na svatbách potkáte tisíce.
„Bože!“ zasténal jsem a sednul si na židli, nevěda, co si s nyní počít, představa, že bych s takovou ženou měl strávit celý život, nebyla věru lákavá.
Žena hned vytušila, co se ve mně děje.
Poslala jediným gestem všechny přítomné ven a chytla mě za ruku, konejšíc mne: „Nevěř tomu, co vidíš, to nejsem já!
Hned jak budeme navěky svoji, můžeš mne zase celou spoutat a zavřít do sklepa, po ničem jiném netoužím, než abys mne spoutal právě ty, můj muž!
Předtím však musíme učinit za dost všem těm formalitám, jsou směšné, já vím, ale za chvíli už budeme svoji!“
Pohlédl jsem na svoji ženu a div se neotřásl odporem, jak byla obyčejná a všední ve svých svatebních šatech.
„Já už tě nemiluji!
Nemůžu si tě vzít,“ vydralo se mi odkudsi z nitra.
„Miluješ mne, jen tomu teď nevěříš.
Věř však tomu, co ti říkám!
Jen co si řekneme ano, jen co budeme oddáni, spoutáš mne a pochopíš, jak ses teď šeredně mýlil!“ povzbuzovala mne žena.
Ale já se cítil dokonale prázdný.
„Nedokážu to!
Aspoň sám ne!
Mé pochyby o lásce k tobě jsou stále větší a větší, sílí každým okamžikem, a to jsme ještě ani nevyšli z domu. Někdo mne musí popadnout, pevně sevřít a takto mne dotáhnout před oddávajícího nás úředníka.
Jinak se s tebou neožením!“ vykřikl jsem již takořka šílený.
Po těchto mých slovech přivolala žena zpět svatebčany, šlo vesměs o její rodinu, neboť z mé strany se svatby nikdo neúčastnil.
Nevěstin otec a ještě jeden muž, tchánův kolega z práce, mne chytili každý z jedné strany a takto jsme se vydali na skalní ostroh, kde se měla naše svatba konat.
Dlouho předlouho mi trvalo, než jsem ze sebe dostal ano, kterým jsem stvrzoval svůj vstup do manželství, sám nevím, jak jsem to dokázal.
Svatební hostina byla krátká, snědlo se na ní a popilo jen to nejnutnější. Jakmile skončila, spěchali jsme domů, do bytu ženiných rodičů, kteří nám přenechali jeden celý pokoj, aby oni sami bydleli v kuchyni, kde si stlali na zemi.
„Rychle!“ podávala mi žena provaz, abych ji spoutal.
Třesoucíma rukama jsem ji svázal tak, jak mne to učil tchán, uzel se mi podařilo zavázat až napodruhé.
A sotva jsem jej utáhl, pocítil jsem tak prudký příliv lásky ke své ženě, že jsem si musel sednout na manželskou postel, na které ještě do včerejška spávali ženiny rodiče.
„Tak co, už je to lepší?“ zeptala se mne žena.
„Je.
Je to mnohem lepší.
Skutečně tě miluji,“ přikývl jsem, rukou něžně přejížděje po provaze, kterou byla moje žena svázána.
„A teď mne ještě odnes do sklepa. Řekni tátovi, aby ti pomohl, neboj, síly má pořád dost,“ požádala mne žena.
„Neboj, hned to bude, zlato!“ řekl jsem a běžel do kuchyně.
Tchán si četl noviny, ale na moji prosbu je hned odložil.
„Už jdu.
Neboj, ve dvou ji uneseme, vždyť jsi chlap.
Co my jsme se jí s mámou dřív tak sami nanosili,“ řekl tchán a nazul si pantofle.
„Než se vrátíte, udělám vám kávu.
Chceš turka, nebo instantní?“ zeptala se mne tchyně.
„Instantní.
Ať vám nepřidělávám hned první den práci s lógrem,“ řekl jsem.
„Jakápak práce?“ mávla rukou tchyně a začala napouštět vodu do rychlovarné konvice.
Popadli jsme s tchánem ženu a odnesli ji do sklepa a tam položili na trochu shnilé slámy.
„Jen vypiju kávu a zase přijdu,“ řekl jsem ženě a dodal, „leží se ti dobře?“
„Leží,“ usmála se žena.
„Hned jsem zpátky, dám si do kávy schválně víc mléka, aby nebyla tak horká,“ usmál jsem se taky a šel za tchánem, pro kterého bylo ve sklepě příliš vlhko, už asi pět roků ho trápilo revma, ale to jsem v tu chvíli ještě nevěděl.
Karel Trčálek
Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause
Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán zpackal nejen svůj víkendový útok, ale jak nepovedené je prý i íránské pivo...
Karel Trčálek
Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas
Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje
Karel Trčálek
Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?
Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou
Karel Trčálek
Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu
Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“
Karel Trčálek
Má ho Varel Chrčálek taky malého?
Jsou témata, kterým se chtě nechtě, nemůžeme vyhnout. Proto by chtěl tímto článkem rozvířit diskuzi, ze které by vykrystalizovala odpověď na výše položenou otázku...
Karel Trčálek
Soumrak éry válečných štváčů Jirky Paroubka...
Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství válečného štváče ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb
Karel Trčálek
Volební vlak vypravený z České republiky vítězství Korčokovi evidentně nepřivezl
Pokud chce někdo vypravovat ze Slovenska vypravovat vlaky na Ukrajinu plné vojáků, aby měla ruská děla co žrát, nemůže se divit, že není slovenským prezidentem...
Karel Trčálek
Jak se papež František I. stal z Antikrista oslavovaným chcimírem
Není to tak dávno, co naší jedině praví katolíci typu Petra Hájka či Michala Semína označovali Františka I. za Antikrista a naši vlastenci jej bičovali pro jeho velebení migrantů...
Karel Trčálek
Markétka letí do Senátu
A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!
Karel Trčálek
Cože? Jaký „zimní čas“? Polemika s váženým panem Ladislavem Jaklem
Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery a pan Jakl musí chodit z práce ještě za světla. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál...
Karel Trčálek
Putin složil zbraně, morální převaha českých chciválků potvrzena!!! Ať žije mír!
Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat, protože špatný mír je i pro něj pořád lepší, než když umírají lidé....
Karel Trčálek
Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?
Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...
Karel Trčálek
Takže Velký pátek našeho největšího básníka...
Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....
Karel Trčálek
Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!
ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou
Karel Trčálek
Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch
No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....
Karel Trčálek
Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....
Karel Trčálek
Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?
Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...
Karel Trčálek
Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím
Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...
Karel Trčálek
Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!
No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!
Karel Trčálek
Proč všichni mluví jen o válce? Plzeňský koncert Jaromíra Nohavici
Proč všichni mluví o válce? Proč nikdo nemluví o míru jako náš největší Básník, který už zase píše psaní pánům nahoře, maje při tom na své hrudi blyštivou Puškinovu cenu...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2945
- Celková karma 25,15
- Průměrná čtenost 868x