Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých

29. 10. 2019 18:23:20
Co jste dnes dělali celý podzimní den? Já jsem dnes celý den oral. Já vím, je to infantilní celý den orat, leč pro mne typické. Víc než typické

Nikdy jsem neviděl vyděšenějšího člověka, který by dokázal ještě stát na vlastních nohou a nemusel být podpírán z obou stran, třebaže k tomu moc nechybělo.

Chystali jsme se právě někam odjet autem, snad i na několik hodin, už jsme měli otevřené dveře, opravdu nám zbývalo jen pár sekund do usednutí, když se přiřítilo jiné auto, které se strašlivým kvílením zastavilo těsně u našeho.

„Panebože na nebesích!“ vydechli jsme, když auta vyskočil člověk, kterého jsme pro jeho mrtvolnou bledost sotva poznali.

A přece byl ten člověk, nyní vypadající jako dokonalá troska zdevastovaná strachem a děsem, náš soused, kterého jsme poznali však spíše podle jeho auta než podle tváře.

Tento soused bydlel ob několik domů na konci naší ulice a nyní zoufale gestikuloval, ukazuje právě směrem ke svému domu.

„Rychle, tam, to je konec!“ vyrážel ze sebe značně neartikulovaně, přehazuje slabiky, nebo i dokonce celé hlásky, chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, co nám říká, co nám chce sdělit.

„Co se děje, sousede?“ ptali jsme se jej, ale marně.

Nakonec jsme přece jen po několika sekundách pochopili, že máme naskočit do auta a jet za ním, že nám chce něco ukázat.

Skočili jsme tedy do auta, jeli za ním šílenou rychlostí k jeho domu na konci ulice, těch asi padesát metrů jsme urazili tak rychle, že jsme se ani nestačili pořádně připoutat.

Opět zakvílely brzdy a my vyskočili z auta. Soused otevřel branku a posunkem nás vyzval, abychom jej následovali, tentokrát už pěšmo.

Co se dalo dělat?

Běželi jsme tedy za sousedem, který se prosmýkl kolem svého domu, proběhl kolem bazénu s křišťálově čistou vodou a doběhl až k plotu, který dělil jeho zahradu od pustiny, která začínala za jeho domem, kterým se končila i naše ulice.

„Panebože na nebesích!“ vykřikli jsme zas, když jsme spatřili to, co nám soused ukazoval a co jej vyděsilo tak, že mu div nezbělely vlasy, kdyby nějaké měl, kdyby jeho lebka nebyla docela lysá, a z čeho se nám tak podlomily nohy, že klesli jsme docela bezmocně na zem jako se klesá před oltářem v bázni boží.

Pustina, jež rozprostírá se až k obzoru za naší ulicí a jež se dosud zdála bezpečně mrtvou, zničehonic ožila!

Mrtvolné ticho, které z ní dosud vanulo, zmizelo a místo něj k nám vlahý podzimní vítr přinášel hukot dvou nebo tří gigantických traktorů, které lhostejně přejížděly sem a tam.

„Orají!“ rozhodil soused rukama a pokračoval, „ráno jsem vstal a hned mi bylo něco divné. Chvíli mi trvalo, než jsem se odvážil podívat se z okna a to, co jsem spatřil, mne vyděsilo k smrti.

V dálce na obzoru bylo vidět pohybující se tečky.

Napřed jsem se utěšoval, že to jsou jen tanky, jenže když se tečky přiblížily natolik, abych je rozeznal, bylo mi, jako by mne připravil někdo o střechu nad hlavou.

,Panebože na nebesích!

To jsou traktory!‘ nechtěl jsem věřit vlastním očích.

Dlouho jsem pak seděl, nechopen ničeho, omráčen tím, že se k mému domu blíží traktory. Ale nakonec jsem se vzchopil, sedl do auta a jel za vámi, protože vy jste z naší ulice nejodvážnější!“

Soused měl pravdu, byli jsme z naší ulice nejodvážnější, ale tváří v tvář orajícím traktorům, jež se blížily k naší ulici, byla nám naše odvaha stejně k ničemu.

„To je hluboká orba!

Proti tomu jsme bezmocní.

Jestli dojdou až k našim domům, jsme ztraceni!“ věděli jsme, že nemá smysl konejšit se falešnou nadějí.

Pluhy za traktory vskutku zarývaly se tak hluboko do země, že z toho na nás šly mdloby. Brázdy půdy vyvržené z hlubin země leskly na podzimním Slunci jako břitvy, půda, jíž byla tvořena pustina za naší ulicí, byla nečekaně mastná.

Ze všeho nejvíc připomínala nyní pustina vzdouvající se moře, které se nelítostně blížilo k našim domovům, aby je bezezbytku pohltilo.

„Jestli mi zorají i zahradu a budou na ni pěstovat řepku, tak to nepřežiju!“ zaúpěl soused.

„Nikdo to tady nepřežije, jestli budeme mít za domem řepku!“ vykřikli jsme, vydáni zcela napospas orajícím traktorům, jež se stále blížily.

Už bylo možné rozeznat jednotlivé polní ptáky, kteří se za traktory slétávali do brázd jimi vyoraných jako na hostinu.

A bylo už taky možné rozeznat ty, kteří seděli za volanty těchto traktorů.

Byli to lidé s neměnnými tvářemi, s pohledy nanejvýš lhostejnými, jaké mají všichni lidé, již konají svědomitě svoji práci, jež je pro ně zároveň i zábavou. Hukot zesílil tak, že neslyšeli jsme už vlastního slova. Naše pohledy fascinovaně sledovaly radlice, jak se zařezávají do země, aby jí obrátily jejími vnitřnostmi navrch, přepůlených žížal jsme se sotva mohli dopočítat.

„Pryč!“ velel nám pud sebezáchovy, ale náš zrak se nemohl odtrhnout od obrácené půdy, z níž stoupala omamně pradávná vůně, jež mísila se s vůni spálené nafty, rovněž tak omamnou.

Konečně byla pustina zorána až k sousedovu plotu.

„Teď se pustí do nás!“ věděli jsme, že v příštím okamžiku budeme zoráni i my.

Ale k našemu nemalému údivu zvedly traktory jako by na povel nějakého neviditelného všemohoucího boha své pluhy a prorazivší sousedův plot, přejely přes jeho zahradu a rozbořivší mu přitom bazén i grilovací altánek, dostaly se do naší ulice, aby vítězoslavně odjely kamsi pryč, zanechávajíce za sebou zoranou pustinu, v níž nezůstal kámen na kameni, taktak jsme před nimi stačili uskočit, byly by nás jistě přejely.

„Dooráno jest!“ hlesl soused při po hledu na spoušť, kterou za sebou nechaly traktory.

„Ale nikoliv skončeno.

To všechno je teprve začátek konce. Už nikdy nebude život v naší ulici tak poklidný, jak až doteď býval, máme-li nyní hned za svými domovy pole,“ věděli jsme, že to nejhorší nás teprve čeká, že hlubokou orbou se teprve vše začíná.

Autor: Karel Trčálek | úterý 29.10.2019 18:23 | karma článku: 15.69 | přečteno: 419x

Další články blogera

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.88 | Přečteno: 571 | Diskuse

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma článku: 33.37 | Přečteno: 803 | Diskuse

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma článku: 32.18 | Přečteno: 765 | Diskuse

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma článku: 42.95 | Přečteno: 9561 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 19 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 224 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 16.33 | Přečteno: 381 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.02 | Přečteno: 104 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.88 | Přečteno: 571 | Diskuse
Počet článků 2931 Celková karma 24.69 Průměrná čtenost 868

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...