ČT zrušilo „To se ví“. Jak teď my vidláci, senioři a nevzdělanci poznáme henty fejkňůse?

Naštěstí aspoň víme, že například na takovém Protiproudu žádné fejkňůse zcela jistě nenajdeme a víc toho vědět ani vlastně nepotřebujeme

            Byl jsem dnes mezi lidmi, vyšel ven ze svého ze svého podzemí. Ze všech stran valily se na mne informace, všechny stejně důležité, totiž nejdůležitější, a všechny stejně pravdivé, totiž nejpravdivější.

            „ČT zrušilo To se ví!

            Jak my vidláci a nevzdělanci poznáme hen ty fejkňůse?

            Co na to bonzáci elfové?

            Údernici ze jsmetu?

            Svazáci z Jandových pornohodnot?

            Co demoblok s politickým eunuchem Petrem Potterem Fialou nebo hysterický pozdní disidentka Mirka?

            Co vrchniíčučkař vedený drátky ze CIA pan Koudelka?

            Koho budou svými prvoplánově lacinými vtipy bez pont bavit permanentní kapitáni HA+HÁ, Halina a Háma?

            A co se zástupem pravověrných umělců a umělkyň, kteří se chtěli chopit příležitosti a přidat svou špetkou do mlýna?“ sděloval mi a zároveň se mě ptal jakýsi mladý muž s horečnatě zasněným pohledem, tak typickým pro básníky, jež bez přestání chrlí ze sebe čarokrásné elegie.

            Hleděl na mne svým zasněným pohledem a v břichu mu přitom kručelo jako všem poetům, včetně Puškina, ne nadarmo se říká, že hlad je nejlepším básníkem.

            Rád bych mu, už jen proto, aby se mu ulevilo, odpověděl na jeho otázky, ale nemohl jsem, protože to nebylo v mých silách.

            Řekl jsem mu jen to jediné, co jsem mu mohl říct: „O tom, na co se mne ptáte, nic nevím. Nedívám se, na rozdíl do vás, na ČT, nemám tam u sebe v podzemí žádný signál. Bylo by mi snad lehčeji, kdybych se na ni díval, abych ji pak mohl, jako vy, kritizovat.

             Žil bych, jako vy, v domnění že kritikou České televize, že přispívám co nejpříznivěji k nápravě světa, domníval bych se, že stojím na straně nevzdělaných proti vzdělaným, na straně starých proti mladým, na straně zamlčované pravdy proto manipulativní lži, věděl, bych stejně jako vy, který kritizujete Českou televizi, jak o čem smýšlet, co nenávidět, čeho nedbat.

            Místo toho jsem tady jako nahý v trní, s holýma rukama, nekryt žádnou doktrínou, cítě svou bezmocnost a nevěda často, jak chránit své svědomí, nekritizuji-li Českou televizi, ale nemohu kritizovat to, na co se nedívám.

            Je-li mé srdce na straně pravdy, proč všeho všudy nesleduji Českou televizi, abych mohl odhalovat její lži jako vy?

            Snad proto, že vaše morálka není morálkou pomoci, cílem vaší morálky je vládnout, nikoliv bránit pravdu.

            Lži, manipulace nejsou vám nesnesitelnou bolestí a hanbou, stejně jako nevzdělanost, nýbrž vítanou rezervou temných sil, kvasící hromadou zuřivosti a odporu.

            Nejdivnější a nejnelidštější na vaši morálce je její zvláštní pochmurnost. Čím lépe, tím hůře, porazí-li cyklista babičku, může za to čučkař Koudelka ovládaný CIA, je to, dle vás, důkaz zpuchřelosti dnešního, jak vy říkáte, režimu.

            Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je váš psychický svět, se svou nenávistí a vzteklostí, chcete z člověka učinit žumpu, i když snad právě takového ponížení, a jedině takového ponížení si zasluhují ti, kteří vám tleskají.

            Omlouvám se vám za svá slova, jež snad raní vaši duši básníka, vždyť duše básníků jsou tak křehké, oni jsou přece svědomím národa!

            Je možné, že se docela pletu, že mluvím tak jen proto, že jsem si dnes vyšel mezi lidi, protože jinak žiji v podzemí.

            Ano, možná se pletu, protože dnešnímu člověku už dávno není třeba ochoty, shody, dobré vůle a spolupráce, ale je mu třeba právě nenávisti, je mu třeba právě takového morálního klimatu, který dělá ze společnosti žumpu a z vás uctívaného básníka, jenž drží svůj lyrický prst na tepu doby.

            Ano, určitě se mýlím, a proto bude lepší, když mne svážete do kozelce a zavřete do nějakého temné a vlhké místnosti, protože já jsem člověk, kterého dříve či později musíte k smrti nenávidět, nesjem-li už teď na prvním místě vašeho seznamu, tak proč to neskoncovat hned?“

            Mladý muž se zasněným pohledem mé prosbě s pomocí několika velmi ochotných lidí laskavě vyhověl, inu tihle apoštolové nového bytí dobře vědí, že opravdová láska buď je anebo není. Nic mezi. Uprostřed jen ticho.