Seznamy nepohodlných osob? Paní Valíková by si měla zamést před vlastním katolickým prahem

Paní Valíková  se rozhořčuje nad tím, že se u nás vytváří seznamy nepohodlných osob, takže nám paní Lipovskou asi vyhodí z práce, rozuměj z IVK. Pokud je ovšem někdo skutečně mistrem v zakazování, pak je to její katolická církev

            Byl den prvý a zároveň poslední, všude pusto a tma, ale kam oko v té tmě dohlédlo, tam se vznášel duch Boží, a aby ne, neboť jsme byli v božím království, já a Kristus.

            Tleli jsme a tím i zároveň dleli v božím království a srkali boží čaj z poháru, který byl kdys svatým grálem.

            Nevím, kolik bylo hodin, když se Kristus podíval na hodinky a řekl: „Nu, abych už pomalu šel, podruhé se vrátit tam na zem. Nu, moc se mi nechce, ale synovská povinnost je synovská povinnost. Už abych měl tu trapnou a ohavnou záležitost za sebou a byl zase zpátky.“

            Bylo vidět, že se Kristovi zpátky mezi lidi moc nechce a já se mu ani příliš nedivil, kdo by se chtěl mačkat jako šílený v tlačenici před skladem, v němž se vydávají dýchací roušky?

            Ale byl jsem dalek toho, abych ho přemlouval, aby nikam nechodil, aby se vysral na lidi, kteří za to nestojí, aby se kvůli nim trmácel éterem do té jejich slavné tramtárie, kterou si docela vybydleli, protože bych se takovým přemlouváním rouhal, stavěl se proti božímu plánu spásy lidských hovad.

            A tak jsem jenom řekl: „To ti nezávidím, že musíš takto pykat za prvotní hřích svého otce, jež vyhnal lidi z ráje, pak je nepředloženě odsoudil k smrti, zapomínaje v hněvu, že je stvořil k obrazu svému, načež toho trpce litoval tak, že se na usmíření sebe sama rozhodl obětovat tebe, svého jednorozeného Syna, pročež jsi se vtělil do Slova, jež bylo ukřižováno, avšak následně vstalo z mrtvých, aby se mohlo odebrat sem zpátky, do království svého otce, ale ovšem jen proto, aby se pak zase vrátilo na zem, definitivně ji zničilo a soudilo živé i mrtvé.

            Je to vskutku bláznivý scénář, ale copak i etapy na Tour de France nejsou stejně tak bláznivé, nebo i bláznivější, jestliže o nich referuje Tomáš Macek z iDNES?

            ,It’s crazy,‘ jak říkáme my, kteří jsme o sobě skálopevně přesvědčeni, že je naše angličtina mírně pokročilá, čehož je důkazem, že se anglicky v pohodě domluvíme v Polsku.

            Ale hlavně si nezapomeň vzít Knihu života.“

            Po mé zmínce o Knize života se Kristus zakabonil: „Zase nějaký seznam!

            Jak já ty otcovy seznamy nenávidím!

            Jasně, táta je nekonečně milosrdný, proto mě taky obětoval, ale ty jeho seznamy mě ale fakt serou.

            Jen si to vezmi!

            Březen 1939 a gestapácké seznamy nepohodlných osob!

            Únor 1948 a komunistické seznamy nepohodlných osob!

            Srpen 1968 a normalizační seznamy nepohodlných osob!

            A s každým tím seznamem přišly i seznamy nepohodlných, nevhodných a škodlivých tiskovin!

            Nemluvě o tom, že katolická církev zakázala v Irsku promítání filmu Brianův život a premiéra Wildeovy Salome se musela uskutečnit v Paříži, protože v Anglii platil zákaz ztvárnění biblických postav na jevišti.

            Kam se podíváš jen samé seznamy a zákazy, a teď ještě Kniha života!“

            Kristus si ale samozřejmě pletl hrušky s jablky, což jsem mu taky hned upřímně řekl.

            „Pleteš si hrušky s jablky, milý Kriste,“ řekl jsem tedy a pokračoval, „on totiž není zákaz, jako zákaz. Zakazuje-li církev něco, jako například reiki, nebo jógu, je-li na jejím seznamu nepohodlných osob například indiánské bohyně Pačanama, jejíž sošku skupinka pravověrných katolíků hodila do Tibery a ještě k tomu iniciovala protestní petici proti hříchu modloslužby, která není v souladu s evangeliem, pak tak činí výhradně pro spásu člověka, tudíž pro jeho dobro.

            Je tedy pochopitelné, že církev zakazuje knihy, jejíž četba by mohla spásu člověka ohrozit, že všechno, co je mimo ni, považuje církev za zlo, stejně jako považuje jakoukoliv svou kritiku za atak Antikrista, který se tak snaží zabránit, aby byl člověk spasen a proto každé takové zlo musí být upáleno, věčně zahubeno, aby katolíky nikdo neohrožoval svobodným myšlením.

            Řekni, kdo by to mohl znevažovat tuto obrannou reakci církve, tuto čirou a proto svatou nenávist ke všemu nejkatolickému, a co hůř, nejen znevažovat, ale i třeba srovnávat s postojem senátorů a prof. Halíka, již se ohradili proti jakési ženské, která chce zrušit veřejnoprávní televizi, a která byla navržena právě církví právě do rady veřejnoprávní televize?

                  Jen ten, kdo si nezaslouží nic jiného než jen věčné zatracení, věčné odloučení od boha!

                  Pokud katolická církev všechny své nepřátele označuje za Ďáblovy pohůnky, které je třeba zneškodnit, je to nanejvýš chvályhodné, iniciují-li katolíci petice proti modloslužbě, je to rovněž chvályhodné, protože přece nemůžeme trpět hřích modloslužebnictví, no, kam bychom s tím došli?

            A Kniha živých?

            To opravdu není, milý Kriste, seznam nepohodlných osob, ale právě naopak, to je seznam osob nanejvýš pohodlných!

            Je to seznam osob, jež jsou odsouzeny nikoliv k věčné záhubě, ale k věčnému životu v nebi, je to seznam osob bohu nikoliv nemilých, ale milých, protože tyto osob nikdy nezpochybňovaly pravdy hlásané církví, ba právě naopak, byly těchto pravd vždy poslušné a vyvarovaly se jakéhokoliv svobodného úsudku, protože, kde je svobodný úsudek, tam nejsou dogmata, ergo, svobodný úsudek pochází od Ďábla.

            Můžu se mrknout, kdo tam je, jen tak z prdele?“

            „Mrkni,“ podal mi Kristus Knihu živých.

            „Hm, tak Hájek Petr tam je, to se dalo, čekat, Halík Tomáš tam není, to se taky dalo čekat, a třeba Valíková Veronika tam je, to se taky dalo čekat, je to poctivá katolička, to vypadá v božím království na fakt silnou sestavu,“ vrátil jsem Knihu živých Kristovi, který ji vzal a s největším přemáháním se opravdu vypravil do pozemského světa, aby tam soudil živé i mrtvé podle seznamů vedených na příslušných farních úřádech.