Kultura multikulturní smrti vítězí

Je to evidentní a musí to vidět každý. Kultura multikulturní smrti je k nezastavení a vítězí na všech frontách, však taky prorok Mohamed říká, že smrt je procitnutím  

            Osoby: Duše sv. Jana Pavla II.

                            Bůh

(duše Jana Pavla II. přichází před nebeský trůn, na kterém sedí trojjediný bůh, uprostřed Otec, po levé ruce Syn, po pravé Duch svatý)

JAN PAVEL II.: „Pozdrav pánbůh!“

            BŮH: „Amen!“ (bůh odpoví trojhlasem)

            JAN PAVEL II.: „Jak se vede Synu i Duchu svatému, bože?“

            BŮH: „Děkuji za optání, Synu i Duchu svatému se vede dobře.“ (odpoví Otec)

            JAN PAVEL II.: „A jak se vede Otci i Synu, bože?“ (odpovídá Duch svatý)

            BŮH: „Děkuji za optání, Otci i Synu se vede dobře.“

            JAN PAVEL II.: „A jak se vede Duchu svatému i Otci, bože?“ (odpovídá Syn)

            BŮH: „Děkuji za optání, Duchu svatému i Otci se vede dobře. A jak se vede tobě, světče?“ (bůh mluví trojhlasem)

            JAN PAVEL II.: „Děkuji za optání, bože. Vede se mi dobře. Vždyť jsem svatý a stojím zcela nahý před tebou, svým bohem!“

            BŮH: „Já vím, jsem vševědoucí. Co tě ke mně přivádí? Jdeš se zase přimluvit za nějakého kněze, který zneužíval děti, abych učinil zázrak v jeho prospěch a zachránil ho před pozemskou spravedlností?“

            JAN PAVEL II.: „Ne, tentokrát se nejdu přimlouvat za žádného kněze, který, ač zvrhlý chlípník, jediný může vzít do ruky proměněné Tělo Tvého Syna, bože, a tedy i tebe samého.“

            BŮH: „Já vím, jsem vševědoucí. Přišel jsi kvůli něčemu jinému.“

            JAN PAVEL II.: „Ano, kvůli něčemu jinému, bože.“

            BŮH: „Přišel jsi mě poprosit, abych tě nevzkřísil? Máš strach zmrtvýchvstání? Bojíš se toho, až se tvoje duše zase vrátí do tvého ohavného těla, které vyleze z otevřeného hrobu, bojíš se toho víc než smrti, protože teď je ti u mne tak dobře?“

            JAN PAVEL II.: „Ano, bojím se toho! Víc než své smrti se toho bojím! Nechápu, proč se musím vracet zpátky do svého ohavného těla, proč mám být zase slintajícím dědkem!“

            BŮH: „Já vím, že se bojíš, jsem vševědoucí.“

            JAN PAVEL II.: „Ale vlastně ani kvůli tomu jsem nepřišel.“

            BŮH: „Já vím, jsem vševědoucí.“

            JAN PAVEL II.: „Přišel jsem kvůli tomu, že tam, v pozemském světě, vítězí teď kultura smrti! Jakýsi vir tam hubí lidí, živí nestačí pohřbívat mrtvé, ti se vrší na ulicích a v Benátkách, v Benátkách, je, můj bože, dokonce čistá voda, a nejen, že je tam i čistá voda, ale dokonce se tam vrátili delfíni!“

            BŮH: „Já vím, jsem vševědoucí, v moři u Benátek je teď plno delfínů.“

            JAN PAVEL II.: „Přišel jsem za tebou, abych se tě zeptal, jak je to možné?

            Proč dovolíš smrti, aby vítězila kultura smrti?

            Vždyť ty jsi přece život!“

            BŮH: „Já vím, jsem vševědoucí.“

            JAN PAVEL II.: „Bože, učiň zázrak, zastav neviditelnou smrt, co rozežírá plíce kvůli neschopnosti EU!

            Nebo ušetři aspoň křesťany, a když ne křesťany, tak aspoň katolíky, i když je to skoro jedno a totéž, a když ne katolíky, tak aspoň Poláky, i když je to jedno a totéž!“

            BŮH: „Mám zachránit Poláky? Chceš po mně, abych já, trojjediný bůh, zachraňoval Židy?“

            JAN PAVEL II.: „Nejsme, my Poláci, tak docela Židi, jsme my Poláci, maximálně Židi jen z poloviny, věř mi, bože!“

            BŮH: „Já vím, jsem vševědoucí. Ale tvé prosbě nemohu vyhovět, jakkoliv jsi mi ze všech svatých nejmilejší, tvá duše je na omak hebká jako persián z Beránka.“

            JAN PAVEL II.: „Vždyť jsi všemohoucí, bože! Zastav ten virus! Nedovol, ať zvítězí kultura smrti!“

            BŮH: „Vím, jsem vševědoucí, že jsem všemohoucí. A protože jsem všemohoucí, tak virus nezastavím, abych tuto svoji všemohoucnost nepopřel.“

            JAN PAVEL II.: „Tomu nerozumím!“

            BŮH: „Nemůžeš tomu rozumět, protože nejsi bůh, ale jen papež. Neznám papeže, který by něčemu rozuměl. Proč bys měl něčemu rozumět zrovna ty? Protože jsi svatý? Všichni papežové jsou svatí, až na toho posledního, který je Antikrist. Má rohy a ocas, odporně chlupatý ocas. Proč si myslíš, že ho nikdo nikdy neviděl v plavkách?

            Protože by neměl kam schovat ocas, hehe!

            Víš, co je na tom nejlepší?

            Že i ten odporně chlupatý ocas jsem stvořil já a jsem na to docela hrdý, žádný bůh dosud v dějinách nestvořil tak chlupatý ocas jako já, hehe!“

            JAN PAVEL II.: „Když nemůžeš zachránit lidstvo jako Otec, tak ho zachraň aspoň jako Syn, bože!“

            BŮH: „Jako Syn mám zachránit lidstvo?“

            JAN PAVEL II.: „Ano, jako Syn!“

            BŮH: „Já vím, jsem vševědoucí. Ale to nepůjde, milý Jane Pavle II., jakkoliv je tvá duše průzračná jako krev Beránkova.“

            JAN PAVEL II.: „Proč to nejde? Chceš, abych se k tobě modlil? Budu se k tobě modlit! Dělá ti to přece dobře, když se k tobě lidé modlí!“

            BŮH: „Dobře mi to dělá, to je fakt, když se lidé modlí, tak mě to příjemně šimrá tady v podbřišku. Ale tady jde o principy, a když jde o principy, neznám Syna.“

            JAN PAVEL II.: „Právě proto musíš zachránit lidstvo před tím virem, jsi přece z principu milující bůh.“

            BŮH: „Ano, to jsem, jsem milující bůh, i když se hněvám, nepřestávám milovat, vlastně, mám-li být upřímný, jsou v mém podání láska i hněv dvě strany jedné a téže mince, anebo řečeno ještě jinak, tak, že to musí pochopit i polský farář, který si právě zapíná poklopec, čím více se hněvám, tím více miluji.

Rozumíš tomu, co tím chci říct?“

JAN PAVEL II.: „Nerozumím tomu ani trochu!“

BŮH: „Já vím, jsem vševědoucí. Jak bys tomu mohl rozumět, když si papež, jestli někdo nerozumí tomu, co říkám, tak to musí být papež. Protože miluji lidstvo, tak jsem stvořil onen vir.

Řekni sám, jak jinak bys chtěl dostat lidské duše do očistce?

Plynovými komorami?

No, to by mě hnali, to jsem zkusil jednou, ale na co plynové komory, když totéž dokáže i virus?“

JAN PAVEL II.: „Pošli na svět svého Syna, ať uzdraví nemocné!“

BŮH: „Ale ten virus, to je přece něco jako můj Syn!

      Že nevypadá jako člověk?

     Tím se, milý Wojtylo, nenechej zmást, já taky přece, celkem vzato, nevypadám jako člověk, mnohem spíš se podobám právě viru než člověku.“

JAN PAVEL II.: „Co je s tebou, bože? Já tě nepoznávám! Ty nejsi ten bůh, ve kterého jsem věřil a věřím, ty jsi nihilista!“

BŮH: „Já jsem byl vždy nihilista. Kdybys bůh jako já, taky bys byl nihilista. Když jsi bůh, musíš být nihilista, už jen proto, že jsi bůh.“

JAN PAVEL II.: „Ty nejsi bůh, ty jsi Ďábel!“

BŮH: „I Ďábel je bůh, a především Ďábel je bůh, milý Wojtylo.“

JAN PAVEL II.: „Bože, nejsem v nebi, ale v pekle!“

BŮH: „Nemáš to jedno, kde jsi? Jestli v nebi, nebo v pekle, je ti tady špatně? Chybí ti tady něco?“

JAN PAVEL II.: „Chybí mi tady bůh!“

BŮH: „S vámi křesťany je ale práce! Stojíš přede mnou, před mojí tváří, takříkajíc, a tvrdíš, že ti chybím. Co vlastně chceš? Abych se před tebou plazil, olizoval ti vděčně nohy a tak ti dokazoval, že jsem bůh a že tě miluji?“

JAN PAVEL II.: „Nejsi bůh, protože tvoje kultura je kulturou smrti!“

BŮH: „Jejdamane, moje kultura přece byla vždy kulturou smrti!“

JAN PAVEL II.: „To není pravda!“

BŮH: „Chceš říct, že já bůh, nejsem pravda?“

JAN PAVEL II.: „Ty nejsi bůh!“

BŮH: „Jestli já nejsem bůh, tak ty nejsi ani papež, milý Wojtylo. Copak jsi nikdy před spaním nečetl Zjevení?“

JAN PAVEL II.: „Četl.“

BŮH: Já vím, jsem vševědoucí. Potom nevím, o co ti jde, když jsi četl Zjevení.“

JAN PAVEL II.: „Jde mi o to, aby nezvítězila kultura smrti!“

BŮH: „Kam vy, papežové, na tu svoji hloupost chodíte, to bych rád věděl, i když jsem vševědoucí. Takže tobě vadí, že virus zabíjí lidi, že vítězí virus, ale až přijde Kristus podruhé na svět a těch mrtvých bude milionkrát víc, tak budeš kvičet radostí, to už pro tebe nebude vítězství kultury smrti?

Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil víno země a uvrhl jej do velikého lisu božího hněvu. A v lisu za městem byly hrozny stlačeny a vytékající krev dosahovala až po uzdy koní na vzdálenost sto šedesáti mil, neříkej, Wojtylo, že si na to už nepamatuješ!

To snad není kultura smrti?“

JAN PAVEL II.: „Ne, to je boží láska! Kdo si opere roucho v krvi Beránkově, věčně živ bude.“

BŮH: „A ta krev se vezme kde, ty chytrý?

Aby sis mohl vyprat roucho, musíš napřed Beránka hezky podříznout.

Ach, mám já to s vámi lidmi trápení!

Že já vás z toho ráje vyháněl, vždyť to jablko poznání je ve skutečnosti jablko blbosti, mohl jsem vás tam nechat hnít, a měl bych klid, neobtěžovali by mě takoví hlupáci jako ty, neříkali by mi do očí, že nejsem bůh, protože si boha představovali jinak, jako oplatku, kterou může vzít do svých pracek jenom farář.“

JAN PAVEL II.: „Když vezme proměněnou hostii do ruky někdo jiný než farář, je to svatokrádež!“

BŮH: „Neříkal jsem to?

Radši budu dělat, že jsem mrtvý, ať mám od těch svatých hlupáků pokoj.

Kde nic není, ani bůh nebere!“ (bůh se udělá mrtvým, padá opona)