Mýlí se paní Šichtařová, nebo se šeredně mýlí Václav Klaus?

Ona je naše nejcitovanější ekonomka, on je náš nejcitovanější ekonom. Přesto se však jeden z nich šeredně mýlí. Nebo, že by snad mýlili oba?

            Je známo, že články paní Šichtařové oplývají kromě pečlivých, do detailů propracovaných analýz, kvant dat a pečlivě cizelovaných argumentů, i pořádnou náloží emocí, takže si mnohdy člověk, ale nejen člověk, ale třeba i takový drozd, připadá po jejich přečtení, chtě nechtě, jako spráskaný pes, jako by někdo právě natankoval jen tak pro nic za nic přímo výstavní pravý hák.

            Nejinak je tomu i v článku z minulého týdne, v němž paní Šichtařové opět nešetří emocemi, spílajíc levicovým ekonomům (bohužel však nejmenovaným), jejichž cílem není nic jiného než zničit naši nádhernou zemi a její ještě nádhernější, doslova čarokrásnou ekonomiku.

            V tomto svém suprovním čuprčlánku, v samotném jeho úvodu paní Šichtařová píše: „Lidé už se nebojí jen o životy. Už se bojí i o peníze. Ti ekonomové, kteří ještě nedávno tvrdili, že TAKOVÁ krize jako v roce 2008 nemůže přijít, a že o krizi mluví jen ti, kdo chtějí být zajímaví, se předhánějí s černými výhledy.

Řídí se heslem, že je lepší mýlit se v davu než mít pravdu sám.

JPMorgan Chase předpovídá, že ve druhém kvartále poklesne americká ekonomika meziročně o 14 %. Goldman Sachs mluví dokonce o 24 %. A všem to natřeli pánové z Morgan Stanley, kteří mluví o pádu o 30 %. I centrální bankéři si přihřívají svou polívčičku pesimismu. Šéf centrální banky v St. Louis J. Bullard očekává ve druhém kvartále americkou nezaměstnanost kolem 30 % a pokles HDP o 50 %.

Američané prostě propadli panice, mnozí čekají apokalypsu. Média referují o frontách před americkými obchody se zbraněmi a střelivem.

Lidé nechtějí slyšet katastrofické scénáře. Ovšem už i ti největší optimisté chápou, že nemohou tvrdit, že ekonomika nepoklesne.

Já se ovšem řídím heslem raději být sám, než lhát v davu jen proto, že to chtějí masy slyšet. Propad o 50 i 30 %, který hlásí velké americké banky, považuju za pitomost.“

            Ano, je to samozřejmě naprostá pitomost. Totiž myslím, je-li člověku jeho předkus drahý, vytýkat článkům paní Šichtařové nějaké nedostatky, protože by pak pravý hák mohl přijít i docela nečekaně z levé strany.

            Nemám však jinou možnost, než riskovat svůj chrup, protože včera jsem měl tu smůlu, že jsem natrefil na rozhovor s Václavem Klausem (jen pro úplnost připomínám, že jde o bývalého českého prezidenta a našeho nejcitovanějšího ekonoma), ve kterém si nebohý Václav Klaus nad sebou sám vynáší rozsudek naprosté pitomosti, když říká: „Odhady jsou v tuto chvíli nesmyslné. Na to nemáme dostatek informací. Ale nevěřil jsem svým očím, když jsem spatřil předpověď několika ekonomů, kteří v souvislosti s koronavirovou krizí hovořili o poklesu růstu ekonomiky z dvou na jedno procento.“

V tomto okamžiku jde o hloupost a nafoukanost vynášet podobné soudy. Osobně jsem nejprve hovořil o několikaprocentním poklesu, pak o poklesu o 15 až 20 procent a teď si říkám, abych nakonec ještě s těmi dvaceti procenty nebyl přílišným optimistou.“

Je tedy Václav Klaus lhář a pitomost, když považuje dvacetiprocentní pokles za příliš optimistický?

Nebo je naopak paní Šichtařová hloupá a nafoukaná, když naznačuje, že i Václav Klaus je pitomec?

Kdo má pravdu, a kdo se mýlí? j

Jak závidím Hamletovi tu jeho lehkost bytí, když se ve srovnání s tím ptal jen takovou banální věc zda být, či nebýt!

Teď, Pikoro, raď!

Pikoro raď, hahaha, Pikoro, raď!