Blíží se doba, kdy zkrotíme coronavirus. A pak samozřejmě i klimatickou změnu

Ale napřed coronavirus. Naděje pro lidstvo stále žije. Pokroky při vývoji vakcíny jsou značné, počítám ještě tak týden, dva a Bill Gates ji, spolu s novuu aktualizací Windows 10, pustí do oběhu

            Osoby: Nadlesní

                         Farář

                         Lékárníková

            Hájovna, u stolu sedí pan nadlesní a pan farář s rouškami na obličeji, u zdi je manželská postel)

FARÁŘ: „Myslíte, že to již brzy skončí, pane nadlesní? To omezení volného pohybu mi nedělá vůbec dobře. Jen se podívejte, jak se mi třesou ruce od toho nicnedělání, nebýt těch vycházek sem k vám, do boží přírody, tak se načisto zblázním a rozdám všechno chudým.“

            NADLESNÍ: „Těžko říct, pane faráři. Všechny nás to tak nějak zasáhlo. Ale tuhle mi volal pan lékárník, a říkal, že již brzy bude mít na to lék.“

            FARÁŘ: „Kéž by, modlím se za to ve dne noci. Milosrdný bože, smiluj se nad námi, osviť naši smysl, vnukni nám návod na výrobu léku, nebo to rovnou celé ukonči zásahem své boží moci!“

            NADLESNÍ: „On to ten bůh s námi taky nemá lehké. Na jednu stranu nás miluje, ale na druhou stranu nás musí i potrestat, abychom mu nezparchantěli. Vezměte si třeba jen ty církevní restituce!“

            FARÁŘ: „Byl to omyl, přiznávám. Klidně nám stačilo o miliardu míň. Sám jsem říkal arcibiskupovi, ať tím nedráždí boha, že tu miliardu klidně věnuji církvi ze svého.“

            NADLESNÍ: „On tím bůh taky musí trpět, možná ještě víc než my, jako každý milující rodič, když trestá nezdárné dítě. Nebo si vezměte to vyloučení ruských sportovců z olympiády. To taky volalo přímo do nebe!“

            FARÁŘ: „To byla sviňárna, to je fakt. To jako by nám řekli, že sice můžeme sloužit mše svaté, ale že je můžeme sloužit jen jako evangelíci. To by taky bůh tak nenechal!“

            NADLESNÍ: „A takových věcí je spousta, za které nás bůh musí potrestat, i když nás miluje. Pláčeme, naříkáme, ale o tom ten trest je. Boží trest bez pláče a nářku, to je jako hájovna bez parohů, taky jí něco bude chybět.“

            FARÁŘ: „Nebo jako kostel bez kříže.“

            NADLESNÍ: „Přesně tak.“

            FARÁŘ: „Kostel bez kříže, to už je poloviční mešita.“

            NADLESNÍ: „Nebo synagoga.“

            FARÁŘ: „Přesně tak.

            NADLESNÍ: „To už bychom mohli rovnou udělat z bazénů, co máme u baráků, mikve. Co si o tom myslíte, pane faráři?“

            FARÁŘ: „To bychom mohli.“

            NADLESNÍ: „A ty mikve by mohly být plné svěcené vody.“

            FARÁŘ: „To by mohly.“

            NADLESNÍ: „Tak vidíte, kam až jsme se to dostali! Takové svatokrádežné řeči, pane faráři.“

            FARÁŘ: „Ale co nám zbývá? Kostely jsou prázdné, jak chcete někoho zpovídat a dát mu rozhřešení, když musíte dodržovat bezpečnou vzdálenost? A tak už nám zbyly, jako jediná útěcha, svatokrádežné řeči.“

            NADLESNÍ: „Vám teď musí být hodně těžko, pane faráři.“

            FARÁŘ: „Na mně nezáleží, já jsem ten nejposlednější z posledních. Ale jak vám musí být vám, pane nadlesní? Kůrovec řádí a vy musíte sedět doma!“

            NADLESNÍ: „Už jsem se s tím smířil. Že už smrkové monokultury nikdy nebudou. Hlavně, abychom to všechno přežili, my lidé, lidé jako vy nebo já.“

            FARÁŘ: „Modlím se za to každý den. Ale vy přece ještě nejste tak starý, aby vás to dostalo.“

            NADLESNÍ: „Ještě ne, ale jeden nikdy neví. A co vy? Jste něčím oslabený?“

            FARÁŘ: „Ne, ne nejsem! To se vám jistě něco jen zdá! Kdepak já, a oslabený, vždyť jsem vysvěcený.“

            NADLESNÍ: „Máte pravdu. Úplně jsem na to zapomněl, že jste vysvěcený. Už mi z toho všeho taky přeskakuje. A jak jste k tomu přišel?“

            FARÁŘ: „Jako všichni ostatní. Zavřel jsem oči, a když jsem je zase otevřel, byl jsem už vysvěcený. Jen kdyby se mi ty ruce tak netřásly!“

            NADLESNÍ: „Víte, co já teď udělám, pane faráři? Zavolám panu lékárníkovi, jak je na tom s tím lékem. Ať víme, na čem jsme.“

            FARÁŘ: „Ano, zavolejte mu. Budu se za vás modlit.“

            (otevírají se dveře do hájovny, nadlesní popadne brokovnici, namíří ji na dveře, kterými vchází dovnitř paní lékárníková s rouškou na obličeji a s igelitkou z Lidlu v ruce)

            NADLESNÍ: „Hrome, kdo to je, aby byl tak ještě nakažený a zavlekl mi to sem, do hájovny! A to jste vy, paní lékárníková! My o vlku a vlčice za dveřmi. Pěkně vítám!“

            FARÁŘ: „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Neruším? Jste tady jen přece sami samí muži.“

            NADLESNÍ: „Kdepak, kdepak. Právě jsme chtěli volat panu lékárníkovi.“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „To on mě sem posílá.“

            FARÁŘ: „A taky bůh!“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Samozřejmě taky bůh. Nesu lék.“

            NADLESNÍ: „Lék?!“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Ano, lék. Manžel ho sotva před hodinou vyvinul, je úplně čerstvý, voní novotou.“

            FARÁŘ: „Co je to hodina proti věčnosti, kterou budeme okoušet v království božím?“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „To jsem mu taky říkala.“

            NADLESNÍ: „A co on na to?“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Abych se okamžitě sebrala a ten jeho slavný lék vám donesla.“ (lékárníková vytahuje z igelitky lahvičku s lékem)

            FARÁŘ: „Správně bych ten lék neměl užívat, protože je velký půst.“

            NADLESNÍ: „Pro jednou se snad nic nestane. A pak, vám přece nic není, vy ten lék užívat nemusíte.“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Manžel chce, abyste mu to zkontrolovali. Tady je k tomu veškerá dokumentace a návod k výrobě.“ (lékárníkova vytahuje z igelitky přeložený list papíru).

            NADLESNÍ: „Ukažte, zdá se, že je všechno v pořádku. Podívejte se, pane faráři.“

            FARÁŘ: „Vypadá to, že se váš manžel při vývoji tohoto léku skutečně nedopustil ničeho, co by odporovalo učení církve svaté.“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „To je to, co ho nejvíc trápilo. Lék funguje na principu toho, že oklame vir, a ten se na něj naváže, nebo tak nějak. Ale přitom ho neustále trýznila palčivá věroučná otázka, jestli to může udělat, protože pokud je tento vir božím trestem, tak tím oklame vlastně boha, přičemž navíc ještě ke všemu boha nelze oklamat. Byly chvíle, kdy toho ze strachu o svůj věčný život chtěl všeho nechat, a jen láska ke mně mu v tom zabránila.“

            NADLESNÍ: „Jste statečná žena. Nebýt vás, nikdy by lidstvo nezískalo tento lék. Zastřelím vám jelena.“

            FARÁŘ: „Pokud se k tomu mohu vyjádřit ze své pozice duchovní osoby, tak v tom nevidím, pokud to zase vrátí lidi do kostelů, žádný problém. Nemyslete na to, myslete na spásu své duše.“

            NADLESNÍ: „A jak se vlastně ten lék jmenuje?“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Jsem to ale husa hloupá, já vám to ještě neřekla! Jmenuje se mRNA-1273. To jméno manžel vymyslel jako první. Bylo přece na počátku Slovo, až pak se pustil do vývoje..“

            FARÁŘ: „To je fakt, to bylo.“

            NADLESNÍ: „Nádherné jméno. mRNA-1273! Určitě pěknější než třeba Ad5-nCoV. Do smrti mi bude znít v uších jako rajská hudba, jako šumění lesa sekundu před tím, než se do něj pustí motorové pily.“

            FARÁŘ: „Takové jméno může vymyslet jen světec!“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Svatořečíte mi manžela?“

            FARÁŘ: „Nejspíše ano. Ale nejdřív musí umřít.“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Umře! Nebojte! Všichni jednou umřeme!“

            NADLESNÍ: „Já bych chtěl umřít tak, že mě někdo trefí přímo na komoru. To musí být nádherná smrt!“

            FARÁŘ: „A já bych chtěl umřít v náruči boží. Jen si to představte tu slast! Co je proti tomu onanie!?

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „A proto manžel ten lék vyvinul. Aby všichni mohli umřít, jak chtějí, a ne jak chce nějaký blbý vir.“

            NADLESNÍ: „No tak je pravda, že ten vir je opravdu hodně blbý.“

            FARÁŘ: „I já, ač kněz, musím přiznat, že ten vir se bohu moc nepovedl.“

            NADLESNÍ: „Co je to za vir, který se dá tak snadno oklamat? To mi řekněte!“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Manžel taky říkal, že se diví, že ten lék nevyvinul už někdo dřív, říkal, že i namíchat borovou vodu dá větší práci.“

            NADLESNÍ: „A tak je to dneska se vším! Kdybychom zavčasu pokáceli všechny stromy, nemusela být žádná kůrovcová kalamita!“

            FARÁŘ: „Sám to vidím a slyším ve zpovědnici. To jsou hříšky, naprosto nevinné a neškodné, a ne smrtelné hříchy, co mi tam lidi vykládají! Skutečné smilstvo, abys dnes pohledal!

            A cizoložství? Na to dnes raději zapomeňte!“

            NADLESNÍ: „Nezdržíte se na noc, paní lékárníková? Kam byste chodila, uznejte sama? Za pět hodin už bude tma, nezapomínejme, že už máme zase letní čas.“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Měla bych ten lék ještě zanést ministru zdravotnictví. Asi co nejdřív, ať už má tu ošklivou věc konečně z krku.“

            FARÁŘ: „Opravdu, kam byste spěchala? Nebojte, konec světa ještě nepřijde, to bych musel o tom něco vědět.“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „A nevadí vám, že jsem žena?“

            NADLESNÍ: „Každý si neseme kříž svého pohlaví od kolébky až do hrobu.“

            FARÁŘ: „Ale nezoufejme, jednoho soudného dne budeme vzkříšeni k životu věčnému.“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Když říkáte.“

            NADLESNÍ: „Jenom si pěkně odložte, paní lékárníkova, hřebíků, na které si své svršky můžete pověsit, je tady víc než dost.“

            FARÁŘ: „Chcete-li, půjdu vám příkladem. Copak má sutana nepřipomíná sukni? A co vy víte, třeba mám pod ní taky kalhotky, zrovna jako vy.“ (sundává si sutanu, pod kterou nic nemá a věší ji na hřebík, lékarníková se taky začne vysvlékat, ale když si rozepíná podprsenku, zarazí se)

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Jejda, já si zrovna vzpomněla na ty nemocné, co ten lék potřebují.“

            NADLESNÍ: „Tomu se říká mravní dilema, zůstat na noc, nebo zachránit stovky nemocných, hrome!“

            FARÁŘ: „Bůh je milosrdný, odpustí vám.“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Ale taky jde o manžela, aby ho někdo nepředběhl a netvrdil, že vyvinul lék jako první.“

            NADLESNÍ: „Dosvědčíme, že váš muž byl první. Natočíme video, a tam to místopřísežně prohlásíme.“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „To by šlo.“ (lékarníková si rozepne podprsenku a sundá si kalhotky)

            FARÁŘ: „Všechno jde, když se chce s pomocí boží.“ (farář si lehá do postele)

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Ale ráno mě vzbuďte co nejdřív, ještě za tmy.“ (lékárníková si lehá vedle faráře)

            NADLESNÍ: „Já to slíbit nemohu, ale tady pan farář vás jistě probudí.“ (nadlesní si taky lehá vedle lékarníkové)

            FARÁŘ: „Ďábel nikdy nespí, nespím tedy ani já.“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „To budete moc hodný, pane faráři.“

            NADLESNÍ: „Ale už dost řečí, jde se spát. Ráno se brzy vstává.“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Nevadí vám, že budu spát nahá, že si nechám jen roušku na obličeji?“

            FARÁŘ: „A stvořil bůh člověka k obrazu svému. Všichni jsme před bohem nazí, já, i vy, i tady pan nadlesní, i když máme roušky!“

            NADLESNÍ: „To se ví. A kdybych chrápal, normálně mě odpráskněte jako škodnou.“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Mně to nevadí, muž taky chrápe.“

            FARÁŘ: „A budete spolu navěky v dobrém i ve zlém!“

            LÉKÁRNÍKOVÁ: „Tak dobrou!“

            NADLESNÍ: „Dobrou. Až se ráno lidé zase probudí, nebudou už ani plakat, ani naříkat.“

            FARÁŘ: „A mně už se nebudou třást ruce, až se lidé zase probudí a vláda věcí jejich ztracených se jim zase navrátí, ó navrátí!“

            LÉKARNÍKOVÁ: „To jste vystihl moc pěkně, velebný pane!“

            NADLESNÍ: „Musíte furt žvanit, kurva? Ticho! Spí se! ((všichni usnou, padá opona)