Už si můžete k tomu pivu sednout. Ale jen na mraze, prašiví psi. Polemika s L. Větvičkou

Pan Větvička se domnívá, že nouzový stav a restrikce s ním spojené, byly jen zpupným projevem multikulturní vrchnosti, která se k nám zachovala jako k prašivým psům. Myslíte si to taky?

                Při četbě článku Ladislava Větvičky „Už se možete k temu pivu sednut. Ale jen na mraze, prašivi psi!“ z kterého dýchá vskutku mráz jako z Moskvy, musí nutně člověk nabýt ten dojem, že jediným smyslem života starých havířů je každý den se pořádně ožrat, ovšem pokud možno kulturně, to znamená ožrat se hezky v sedě a v teple, to znamená např. v porubské Lidovce, kam jsme měli tu možnost, a taky velkou čest, díky panu Větvičkovi několikrát zavítat.

            Jda ve stopách jiného slezského barda, Emila Vaška, údajného autora Slezských písní, bojuje rovněž pan Větvička  i dnes v době, kdy se k nám, a ke starým havířům obzvláště, chová vrchnost jako k prašivým psům, za lepší život starých havířů, což je dáno především tím, že se můžou válet na zemi a chcát si do kalhot až hezky na cestě domů, jako starý Magdon, a ne už před výdejním okénkem, což je bezesporu chvályhodné.

            Jistě hospody teď byly zavřené ze známých důvodů, což ovšem Ladislav Větvička nemůže naší multikulturní vrchnosti prominout právě s ohledem na staré havíře, kteří doteď museli kvůli tomu, močit do keřů, při čemž pan Větvička evidentně trpí, což je vcelku pochopitelné, uvážíme-li, že keře se zazelenaly celkem nedávno.

            Zajímavé ovšem je, že epidemiolog Rastislav Maďar, působí taky v Ostravě stejně jako náš druhý Bezruč i staří havíři, ale ani tomu nebrání, aby už, abychom citovali pana Větvičku, ani nehledal formulace, jak skrývat svoji namyšlenou zpupnost a otevřeně přiznával, že světovládci a epidemiologové, kteří sežrali všechen rozum a kteří všude vidí jen možnost nákazy, jsou vlastně jedno a totéž.

            To není Maďarovi ani trochu líto starých havířů, kteří musí chlastat ve stoje v zimě a močit do keřů jako prašiví psi, že zavřel, kromě jiného, všechny hospody?

           A přitom ve Švédsku, v rodné zemi idolu všech greténů, v zemi multikulturních fanatiků, se nic nezakazovalo. Myslím proto, že pro pana Větvičku a staré havíře by bylo za těchto časů Švédsko učiněným, třebaže multikulturním rájem, tam by se k nim nechovali jako tady u nás, jako k prašivým psům, tam by jim v ničem nebránili, tam by je nechali v klidu se každý den ožrat hezky v teple a v sedě, jak se sluší a patří na člověka, který celý život prožil kdesi na šachtě...