Koronavirová pandemie ukázala naprostou nepotřebnost katolické církve

13. 05. 2020 17:33:19
Nezbývá než se podívat Pravdě do očí. Církev, pro kterou je důležitější pravdivost jejího dogmatického učení či její rituály než bůh, takovou církev bůh opravdu nepotřebuje. Takovou církev potřebuje leda Ďábel

Nouzový stav jako takový i samotné nošení roušek sekretáři biskupské konference P. Stanislavu P. evidentně prospělo, jeho už tak dost oduševnělý výraz se stal ještě oduševnělejším a zpěvavý hlas ještě zpěvavějším.

„Víte, na co jsem přišel v této těžké době?“ zeptal se, hostě mě ve svém nanejvýš skromném kněžském příbytku, „přišel jsem na to, že my kněží jsme vlastně docela zbyteční a vlastně i všechna naše církev je taky docela zbytečná.“

„Hrome, to snad nemyslíte vážně!

Varuji vás, zahráváte si s ohněm!

Važte pečlivěji svá slova, myslete aspoň na svou spásu, když už ne na dosahování vyššího dobra, které poskytuje lidem církev!“ chtěl jsem zvolat, ale sám generální sekretář biskupské konference mne umlčel rozhodným gestem.

„Vím, co mi chcete říct.

Chápu, že takové slova od někoho takového, jako jsem já, jsou velmi nečekaná,“ nepustil mne nebohý kněz ke slovu a pokračoval, „ale proč by jednou i skrze mne nemohl mluvit duch Svatý, i když jsem k tomu osoba ta nejnepovolanější, totiž katolický kněz?“

„To je fakt,“ uznal jsem a dodal, „ostatně bude jistě zajímavé slyšet od vás i něco jiného než jen mnohahodinové proslovy o boží lásce a Kristově oběti.“

„Přesně tak. Taky to tak cítím,“ přikývl nebožák a pokračoval, „tento nouzový stav přišel jako na zavolanou. Odvažuji se říct, že pandemie, která to všechno způsobila, byla nikoliv božím trestem, ale božím požehnáním. Nevím jak na vás, ale na mě má rouška silně inspirativní účinek. Sotva jsem si ji nasadil, začal jsem přemýšlet jinak, totiž hlavně jsem začal přemýšlet a taky vidět svět takříkajíc v souvislostech.

Vysvětluji si to tím, že mi to změnilo rytmus dýchání a to bylo právě to, změněné dýchání, co mne přivedlo na jiné myšlenky.

Ale pojďme k věci, která vás tak vyděsila a vystrašila, k vašemu strachu o moji spásu, jež je nyní ohrožena tím, jak mluvím. Když byl vyhlášen nouzový stav, tak byly i, jak víte, zavřeny kostely z toho prostého důvodu, že se v nich srocovali lidé a stačí jeden nakažený, aby se vir rozšířil po celé farnosti, usídlil se v lidských organismech a tam se nekontrolovatelně množil stejně jako hřích.

To víte, že zprvu jsem se tím vyrovnával velmi ztěžka, ostatně na Velikonoce jsem se vždy těšil jako malý kluk a teď byly najednou kostely prázdné, jako by nikdo nevěřil, že Kristus vstal z mrtvých a proto nás zachránil pro život věčný než jen my, faráři. To, co prožívám, když vkládám proměněnou hostii na vlhký lidský jazyk, jenž se mne dotýká svou špičkou, to se nedá popsat, vězte však, že ten pocit je velmi slastný.

A to všechno teď bylo pryč.

Je pochopitelné, že jsem všechny své myšlenky ještě více upřel k bohu, problém ovšem byl, že jsem si přitom jednou zapomněl sundat roušku a malér byl na světě.

,Co teď dělá bůh, když jsou kostely prázdné, když se mu nedostává našeho každodenního velebení v jeho chrámech?̒ položil jsem si tu nešťastnou otázku a ještě nešťastněji si na ni odpověděl, ,dělá to, co vždy, protože by jinak nebyl bohem, dělá to, co jedině dělá bůh, totiž je za všech okolností bohem!̒

A když jsem si na tuto nešťastnou otázku takto nešťastně odpověděl, nezbývalo mi, než si přiznat tu holou pravdu, že to všechno chození do kostela je docela zbytečné, jako je docela zbytečné i to, co děláme my, faráři.

Vezměte si jen ty nešťastné on-line přenosy bohoslužeb!

Co kdybychom je nedávali ve skutečnosti on-line a pouštěli jen ze záznamu?

Nikdo to nepozná a přece všichni budou přesvědčeni, že jsou účastni bohoslužby, ačkoliv by se jen dívali na její záznam a ačkoliv by se dívali na její záznam, byli by přesvědčeni o tom, že budou žít věčně, protože se účastní bohoslužby!

Můžete říct, že je to příklad hodně přitažený za vlasy, ale pokud jsme vysílali bohoslužby on-line tak, jsme tím vlastně přiznali, že není třeba chodit do kostela, že kostel není místo nijak výjimečné, což je ostatně pravda, proč by měl být bůh přítomen zrovna v kostele, a nikde jinde ne?

A tak je to u nás v církvi se vším, oslavujeme a velebíme boha, ale jak ho oslavujeme a velebíme?

Neustálým omíláním jednoho a téhož, proudem slov, jejichž smysl už nechápeme, protože ta slova už dávno ani žádný smysl nemají.

Řeknu vám teď jedno, bůh buď je, nebo není, Kristus se pro nás obětoval, nebo neobětoval, buď budeme díky tomu žít věčně, nebo nebudeme žít věčně, a buď v to všechno věříme, anebo v to všechno nevěříme, a pokud v to věříme, tak se o tom nepotřebujeme každodenně ujišťovat, tak si nepotřebujeme hrát na věřící v kostelech.

Tak je to, milý pane!

Chození do kostela není projevem víry, ale naopak nevíry, nechodíme tam kvůli bohu, a my faráři už vůbec ne, ale proto abychom ukazovali, jak jsem dobří a spravedliví právě proto, že chodíme do kostela!

Bůh vidí do našich srdcí. Ví, jací jsme a nějakým chozením do kostela, nějakým svatým přijímáním ho neoblafnemeE existuje-li bůh a věříme-li v něj, pak v něj musíme věřit jednou provždy a nějaké bohoslužby musí být pro nás tím nejohavnějším rouháním, které boha, jeho lásku, naprosto popírají, kterou jsou jeho čirým nepochopením.

Zdají se vám moje slova příliš odvážná?

Tak se na mě podívejte!

Co jsem?

Jsem katolický kněz, který recituje pořád jedno a totéž dokola.

Ale o bohu není třeba mluvit pořád dokola!

Čím víc bůh existuje, tím méně potřeba je o něm mluvit, kdo o bohu pořád mluví, jako třeba já, má k bohu nekonečně daleko!

A víte, co si taky myslím?

Myslím si to, že vy, ano právě vy, máte k bohu mnohem blíž než já, že promlouvá-li k nám bůh, tak nám promlouvá vašimi ústy, nikoliv mými, ačkoliv na první pohled se to musí jevit docela opačně.

A víte, o čem jsem ještě přesvědčen?

Že je-li někdo svatý, myslím svatý u boha, tak jste to vy a ne všichni ti Wojtylové a svatí Petři!“

Poslední věty, které nebožák vyslovil, byly samozřejmě už hodně přes čáru. Nešlo samozřejmě o mě, ale o nebožáka, jeho duši a jeho spásu, i jen za setinu toho co řekl, mohl být bez mrknutí oka zatracen, neboť to všechno ve všem odporovala učení církve.

„To už přeháníte,“ řekl jsem proto.

„Nepřeháním ani trochu!

Vy máte k bohu mnohem blíž než my všichni faráři dohromady, vy jste u boha svatý!“ vykřikl znova ten nebožák, znova si koledující o věčné zatracení.

„Přeháníte,“ řekl jsem zas.

„Nepřeháním!“ trval na svém.

„Přeháníte, uvažte sám. Jako farář nevíte o bohu nic, třebaže učení církve znáte nazpaměť, a jelikož o bohu nevíte nic, nemůžete ani tvrdit, že jsem u boha svatý, protože v tom případě by i skrze vás mluvil bůh, což je ovšem naprosto vyloučeno, právě proto, že jste farář,“ vysvětlil jsem mu.

„Jenže teď nemluvím jako farář, tedy musí ze mne mluvit bůh!“ nedal se však oblafnout nebožák.

Bylo mi ho, to se ví, líto, škoda každého člověka, který nebude žít věčně a nechat se zatratit jen kvůli nějakému nouzovému stavu, notabene kvůli tomu, že mě prohlásil za svatého, to si ten nebožák, přese všechno, přece jen nezasloužil.

„Říká se, že se vás bůh brzy povolá na biskupský stolec, takže si budete moct opřít nejen záda, ale i horní končetiny,“ převedl jsem proto téma našeho rozhovoru do klidnějších, ne tak svatokrádežných vod.

„Ano, říká se to, už v semináři se to o mně říkalo, jsem ten typ, co by udělal kariéru všude, “ přikývl smutně sekretář biskupské konference a zahleděl se nepřítomně kamsi do dáli, čehož jsem využil k tomu, abych se nenapádně vzdálil, vystoupil k nebi, kde mě zakryl mrak, jako už tolikrát.

Autor: Karel Trčálek | středa 13.5.2020 17:33 | karma článku: 19.42 | přečteno: 1218x

Další články blogera

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.58 | Přečteno: 614 | Diskuse

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 812 | Diskuse

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma článku: 32.18 | Přečteno: 766 | Diskuse

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma článku: 43.02 | Přečteno: 9626 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 688 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 30.74 | Přečteno: 2510 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.31 | Přečteno: 309 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 220 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 284 | Diskuse
Počet článků 2931 Celková karma 24.72 Průměrná čtenost 868

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...