Černý muž pod bičem otrokáře žil

5. 06. 2020 19:16:08
Jednou budem dál, jednou budem dál,jednou budem dál, já vím,jen víru mít, doufat a jít,jednou budem dál, já vím. Cíl je blízko nás, cíl je blízko nás,cíl je blízko nás, já vím,jen víru mít, doufat a jít,cíl je blízko nás, já vím

Není v naší, jinak vcelku šťastné době, větších nešťastníků a nebožáků, než jsou jižanští plantážníci. Nepochybuji o tom ani trochu, protože sám vím, jak jsou na tom mizerně, mám totiž mezi nimi dobrého známého, ctihodného pana Johna Washigtona, jehož utrpení bych nikomu nepřál, ba ani samotnému Kristu ne.

Znám jen několik mužů, o kterých bych mohl prohlásit, že jsou přinejmenším stejně tak čestní a poctiví, o ovšem i zbožní, jako je můj přítel John Washington.

Jak je tedy možné, že je tento skvělý člověk nejposlednějším z posledních, totiž jižanským plantážníkem?

Důvod jeho neštěstí je tentýž jako u všech těchto nebožáků, i můj přítel pyká za hříchy otců, protože jako jeho po svém otci, tedy Johnovu dědu, i John zdědil po svém otci desetitisíce akrů ten nejlepší půdy v Alabamě a s nimi i samozřejmě otroky, kteří jsou hlavním zdrojem utrpení všech jižanských plantážníků.

Nedávno jsem totiž, jeda kolem do Mississippi, kde jsem se měl ujmout funkce soudce,, u svého přítele a jeho rodiny zastavil. Přítel mě přivítal v záplatovaných, třebaže čistých v šatech, ve kterých jsem poznal tytéž šaty, které měl na sobě i při mé předchozí návštěvě před pěti lety. A stejně tak byla oblečena i Johnova manželka i všechny jejich děti, včetně nejstarší dcery, jejíž ruce již docela zhrubly od práce, kterou musela doma zastávat už od útlého dětství.

John mě srdečně přivítal a pozval do své chatrče, v níž bylo sice taky čisto, ale všudypřítomná skromnost bila tak do očí, že jsem vykřikl údivem nad tím, v jakých, nebojím se to říct nahlas, nuzných podmínkách, musí žít majitel tolika akrů půdy, protože o proti mé minulé návštěvě zmizely ze stěn všechny i obrazy Johnových předků, takže v chatrči nebylo už vůbec nic.

„Bože, Johne, kam zmizely obrazy tvých předků?!“ zvolal jsem udiveně.

John sklopil hlavu a smutně řekl: „Musel jsem je všechny prodat.“

„Prodat? Obrazy předků?“ nechtělo se mi věřit.

„Ano, potřeboval jsem peníze, abych mohl opatřit svým otrokům vířivku,“ vysvětlil mi John.

„Bože, na co je otrokům vířivka? Otroci mají pracovat na poli, ne se válet ve vířivce! Ve vířivce se máš válet ty, Johne, jejich majitel! Vždyť ti tvoji otroci mají wellfare, o kterém se tobě a tvé rodině ani nesní,“ žasl jsem nad slovy svého přítele.

„Co mi zbývá, Charlesi? Oni jsou můj majetek, musím se o něj starat,“ pokrčil bezmocně rameny přítel (jmenuji se skutečně Charles).

„Ano, máš se o ně starat. Ale bičem!“ připomenul jsem Johnovi.

„Tobě se to lehko říká, ty jsi soudce. Ale není dnes nic nemožnějšího než přetáhnout vlastního otroka bičem, člověk má strach, aby ho nepřipravil o duši, a tak sám sebe i o vlastní majetek,“ hlesl bezmocně John.

„Otroci přece žádnou duši nemají, k čertu s nimi!

Tak to přece nejde, Johne, abyste vy žili v chatrči a vaši vlastní otroci se roztahovali ve vašem domě!“ odplivl jsem si.

V tu chvíli se vložila do rozhovoru Johnova žena, kdysi opravdu půvabná bytost, nyní však již docela sedřená matka sedmi, nebo osmi dětí.

„Vy je, Charlesi, vůbec neznáte, ty mouřeníny. Jedině, co je zajímá, je rap, nebo basketbal, v nejlepším případě maximálně tak americký fotbal,“ hlesla a tichým hlasem pokračovala, „my jsme bílí, plantážníci, křesťané, my víme, co se, patří. Každou neděli zveme naše otroky sem k nám na oběd.

Já vím, že jsou všichni tlustí, kdežto my hubení a podvyživení, ale nezapomínejte, že jsme jejich majitelé a taky křesťané, takže je to naše povinnost, která se v našich, plantážnických kruzích, dodržuje od nepaměti.

Tuhle neděli jsme je taky pozvali. Měli jsme kyselo. Nalila jsem jim do talířů, my jsme jedli z jednoho hrnce.

A co si myslíte, že ti mouřenínové udělali?

Nabrali si kyselo na lžíci, ale ani jej nespolkli.

,To kyselo je moc kyselé!‘ vykřikli a nejspíš by nám tady všechno vyrabovali, kdyby ovšem měli ještě co.

Nebo včera!

Jsou mezi našimi mouřeníny i matky, které kojí. Pozvala jsem je tedy na bílou kávu, protože se mi podařilo najít pár zrnek kávy pod postelí, na mléko jsme si pak půjčili v bance.

A víte, co ty černé matky udělaly?

Taky kávu vyplivly a ještě si stěžovaly: ,Ta káva je moc bílá!‘

Nevěřil jsem vlastním uším, docela jsem oněměl nad tím, jak se černí otroci chovají ke svým pánům.

„Víš, Charlesi, něco ti řeknu,“ řekl John a pokračoval, „pro nás, jižanské plantážníky, majitele mnoha tisíců akrů půdy by bylo nejlepší, kdyby se otroctví zrušilo, a hned ti řeknu proč.

Totiž kdyby se otroctví zrušilo, to bychom se pak už nemuseli starat o otroky s péčí dobrého hospodáře, protože by už nebyli náš majetek. Vyhodili bychom je z našeho domu a vůbec se na ně vykašlali. Najali bychom si bílé dělníky, kteří by nám za těch pár dolarů, které bychom jim dávali za den, utrhli ruce a vyšlo by nás to mnohem levněji, než ta všechna péče o naše otroky. Anebo bychom si sem rovnou zavolat Frankieho Dlouhána, ten za práci nechce vůbec nic.“

„Jo, Frankie, to je dříč,“ přikývl jsem, rozloučil se podáním ruky a zase pokračoval ve své cestě.

Obávám se však, že John Washington, čestný a zbožný muž, splnění svého přání nedožil. Tento náš rozhovor se odehrál v roce 1835, kdy zbývalo do zrušení otroctví ještě dlouhých třicet let. Já sám jsem zemřel čtyři roky na to, ve stejném roce jako zemřel i A.E. Poe, který byla však, na rozdíl ode mě, magor a opilec.

Obávám se, a nejspíše právem, že Johna jeho otroci utýrali dřív, než je mohl všechny do jednoho vyházet, protože už nebyli jeho majetkem, a to si tento zbožný a čestný muž, majitel mnoha tisíců akrů půdy, věru nezasloužil!

Autor: Karel Trčálek | pátek 5.6.2020 19:16 | karma článku: 21.69 | přečteno: 839x

Další články blogera

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.88 | Přečteno: 575 | Diskuse

Karel Trčálek

Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....

26.3.2024 v 9:19 | Karma článku: 33.37 | Přečteno: 804 | Diskuse

Karel Trčálek

Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?

Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...

24.3.2024 v 17:28 | Karma článku: 32.18 | Přečteno: 765 | Diskuse

Karel Trčálek

Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím

Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...

23.3.2024 v 18:01 | Karma článku: 42.96 | Přečteno: 9567 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 19 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 229 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 17.06 | Přečteno: 395 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.02 | Přečteno: 104 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.88 | Přečteno: 575 | Diskuse
Počet článků 2931 Celková karma 24.69 Průměrná čtenost 868

Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...