Kdy nám M. Šichtařová konečně prozradí, jak nepřijít o peníze?
Nebál jsem se ani tak Covidu, všichni přece jednou musíme skončit na jipce, připojení na ventilátor, jako jsem se mnohem víc bál toho, že přijdu o své peníze. Všudypřítomné mediální strašení zápornými úroky a frontálním útokem na peníze obyčejných lidí, jako jsem já, zaselo ve mně semínko strachu, které klíčilo a klíčilo, až z něho vyrostlo bující jedovaté býlí, plné druhů snad ještě víc invazních než migranti.
Peníze, které jsem měl, mi tak nepřinášely žádnou radost, byl jsem z nich doslova nešťastný. Nejenže mě stály nervy při všech těch drobných daňových podvodech, kterých jsem se kvůli nim dopouštěl, ale teď jsem kvůli nim nespal podruhé ze strachu, že ráno, až vstanu, budou pryč, že mi je záporné úroky, nebo nějaká fatální krize, nebo nějací centrální bankéři, sežerou jako kostižer kosti.
„Peníze nejsou všechno, máte se na ně vyprdnout,“ myslíte si možná, že si za to všechno můžu sám, protože nemyslím na nic jiného než na peníze.
Člověk snad nemusí žít jen pro peníze.
Ale nemůže žít bez peněz, jak bych pak neměl myslet neustále na peníze, když tady bylo to věčné strašení zápornými úroky, tím, že o své peníze přijdu, ani nebudu vědět jak, že se mne stane žebrák a ještě navíc ke všemu o ty peníze, které vysomruju, stejně taky nakonec přijdu!
Proto jsem nevěřil svým očím, když jsem, jda docela bezmyšlenkovitě po ulici, zcela ponořen do absolutní beznaděje, docela náhodou zvedl zrak od kalné dlažby a pohlédl do výlohy knihkupectví, jež byla plná výtisků knihy, která se jmenovala, věřte, nebo ne, „Jak nepřijít o peníze“!
„Sním, či bdím?“ ptal jsem se sám sebe a klonil se spíše k té první možnosti, protože knihkupectví bylo, opět věřte, nebo ne, přes všechny vládní restrikce otevřené, což definitivně posunovalo celou věc do fantaskní, ne-li rovnou metafyzické roviny.
Nevěřícně jsem vešel do knihkupectví a zeptal se knihkupce, který tam tupě stál za pultem: „Prosím vás, o čem je ta kniha, kterou máte ve výloze?“
„Kterou knihu myslíte?“ optal se mne knihkupec, ačkoliv žádnou jinou knihu ve výloze neměl.
Za jiných okolností by mi to přišlo divné, ale vzhledem k nouzovému stavu jsem se tomu nijak nedivil, takže jsem poslušně odpověděl: „Jak nepřijít o peníze.“
„Už vím, kterou knihu myslíte. Ta kniha je o tom, jak nepřijít o peníze,“ odpověděl knihkupec a já přitom polknul naprázdno od samé radosti.
„Mohl bych se, prosím vás, na tu knihu podívat?“ požádal jsem knihkupce.
„Samozřejmě,“ řekl knihkupec, otočil se a vytáhl z regálu za sebou tu spásnou knihu, přičemž jsem si všiml, že ani v regálu nejsou žádné jiné knihy, než jen „Jak nepřijít o peníze“:
„Děkuji,“ poděkoval jsem a knihu otevřel.
Otevřu knihu přibližně uprostřed, a jako by do mne hrom bacil, protože hledím na pětitisícovku, která je do knihy vložená.
„Panebože, peníze!“ vykřiknu a, jak jsem v šoku, otočím stránku a tam, tam zase pětitisícovka!
„V té knize jsou peníze!“ informuji knihkupce.
Ale toho moje informace kupodivu nevzruší.
„Samozřejmě, že jsou v té knize peníze. Vždyť se taky tak jmenuje. Jak nepřijít o peníze. Na každé stránce je pětitisícovka,“ odvětí klidně knihkupec.
Prolistuji chvatně celou knihu a chlap skutečně nelže, na každé stránce je pětitisícovka.
„Nevíte, kolik má kniha stran?“ ptám se, celý z toho tumpachový, protože to bych si samozřejmě mohl zjistit sám.
„To vám nepovím. Já se do knih, které prodávám, zásadně nedívám, abych zůstal objektivní a nad věcí,“ odvětí knihkupec.
„Ani odhadem to nevíte?“ ptám se znova.
„No, tak odhadem by takových dvě stě stránek, podle toho, jak je tlustá, mohla mít,“ odvětí knihkupec.
Neváhám ani chvilku a řeknu: „Beru ji!“
„Tak to bude tři sta korunek. Mám vám ji zabalit?“ ptá se knihkupec.
„Ano, zabalte mi ji,“ přikývnu.
„Mám nádherný balící papír, vánoční, bude se vám určitě líbit,“ řekne knihkupec a pustí se balení knihy, je to hotový rituál.
„Poslyšte, kde berou ta ženská a ten chlap, co tu knížku napsali, vlastě prachy? To makají v nějaké montovně na tři směny, nebo ten chlap dělá načerno instalatéra, že jsou v balíku?“ ptám se knihkupce.
„Jo, to vám neřeknu. Ale možná ty peníze tisknou,“ odpoví knihkupec.
„A to jim nevadí, že ty peníze, co tisknou, nejsou kryté, že to jsou vlastně jen potištěné papírky?“ řeknu.
„Jejich věc! Hloupý kdo dává, hloupější, kdo nebere! Prostě chcou (chcou, panebože, to je výraz!), aby lidi nepřišli o peníze, tak je dávají do knížky, která se jmenuje ,Jak nepřijít o peníze‘, aby si lidi tu knihu koupili a tak o ty peníze skutečně nepřišli. Já tomu celkem rozumím,“ odpoví knihkupec.
Chvílí přemýšlím o jeho slovech a pak řeknu: „A prodává se ta kniha dobře?“
„Ale jo. Tento měsíc jste už druhý, kdo si ji koupil, jenže nezapomínejme, že byl taky státní svátek,“ řekne knihkupec a podá mi knihu, „tak tady ji máte.“
Vezmu zabalenou knihu, poděkuji, vyjdu před krám, podívám se na výlohu plnou „Jak nepřijít o peníze“, něco mě napadne a tak se vrátím zpátky do knihkupectví.
„Ještě nějaké přání?“ ptá se knihkupec.
„Poslyšte, kolik tady máte těch knih?“ chci vědět.
„Jakých knih, prosím?“ ptá se knihkupec, jako kdyby měl ještě nějaké jiné knihy.
„Jak nepřijít o peníze,“ řeknu.
„Tak těch mám asi tisíc,“ odpoví knihkupec.
„A v každé je na každé stránce pětitisícovka?“ zeptám se jako by náhodou.
„Samozřejmě, my jsme poctivá firma,“ odpoví knihkupec.
„A víte co? Já si je všechny vezmu!“ vybafnu na něj.
„Tak to bude plus mínus tři sta tisíc korunek. Přejete si je zabalit?“ je reakce knihkupce skutečně profesionální.
Knihkupec balí knihy do fajnového papíru a já poprvé za dlouho dobu nemám strach, že přijdu o své peníze. Člověk by řekl, že je to jen blbá kniha, že. Ale když je něco neracionální a hloupé, ještě to neznamená, že k tomu nedojde. Ale můj strach je pryč, teď už nepochybuji ani trochu, že o tyto peníze opravdu nikdy nepřijdu. Nechám je totiž všechny hezky tam, kde jsou, v knize, tam jsou v naprostém bezpečí, tam je opravdu nikdo hledat nebude, aby mi je záporně úročil.
Že pak bude pod svícnem ještě větší tma-to už je věc jiná.
Karel Trčálek
Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause
Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán zpackal nejen svůj víkendový útok, ale jak nepovedené je prý i íránské pivo...
Karel Trčálek
Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas
Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje
Karel Trčálek
Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?
Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou
Karel Trčálek
Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu
Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“
Karel Trčálek
Má ho Varel Chrčálek taky malého?
Jsou témata, kterým se chtě nechtě, nemůžeme vyhnout. Proto by chtěl tímto článkem rozvířit diskuzi, ze které by vykrystalizovala odpověď na výše položenou otázku...
Karel Trčálek
Soumrak éry válečných štváčů Jirky Paroubka...
Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství válečného štváče ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb
Karel Trčálek
Volební vlak vypravený z České republiky vítězství Korčokovi evidentně nepřivezl
Pokud chce někdo vypravovat ze Slovenska vypravovat vlaky na Ukrajinu plné vojáků, aby měla ruská děla co žrát, nemůže se divit, že není slovenským prezidentem...
Karel Trčálek
Jak se papež František I. stal z Antikrista oslavovaným chcimírem
Není to tak dávno, co naší jedině praví katolíci typu Petra Hájka či Michala Semína označovali Františka I. za Antikrista a naši vlastenci jej bičovali pro jeho velebení migrantů...
Karel Trčálek
Markétka letí do Senátu
A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!
Karel Trčálek
Cože? Jaký „zimní čas“? Polemika s váženým panem Ladislavem Jaklem
Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery a pan Jakl musí chodit z práce ještě za světla. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál...
Karel Trčálek
Putin složil zbraně, morální převaha českých chciválků potvrzena!!! Ať žije mír!
Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat, protože špatný mír je i pro něj pořád lepší, než když umírají lidé....
Karel Trčálek
Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?
Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...
Karel Trčálek
Takže Velký pátek našeho největšího básníka...
Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....
Karel Trčálek
Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!
ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou
Karel Trčálek
Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch
No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....
Karel Trčálek
Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....
Karel Trčálek
Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?
Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...
Karel Trčálek
Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím
Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...
Karel Trčálek
Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!
No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!
Karel Trčálek
Proč všichni mluví jen o válce? Plzeňský koncert Jaromíra Nohavici
Proč všichni mluví o válce? Proč nikdo nemluví o míru jako náš největší Básník, který už zase píše psaní pánům nahoře, maje při tom na své hrudi blyštivou Puškinovu cenu...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2945
- Celková karma 25,13
- Průměrná čtenost 868x