Tak už i Hamáčka vezli moskevským ulicemi v pohodlném autě, stejně jako kdysi moskevskými ulicemi vozili Zdenka Fielringer, a po něm Dubčeka a jeho partu, nebo docela nedávno, jen před pár dny Nejedlého.
Za okny se míhaly moskevské bulváry, ať Hamáček natahoval krk sebevíc, nezahlédl z auta žádné opoziční živly, což ho docela příjemně naladilo.
„To se hned pozná silný stát!“ pomyslel si jako správný levicový politik a nechal se unášet představou, že takový silný, od kořenů zdravý stát je i v Česku.
Z tohoto snění ho probralo zabrždění.
„Jsme na místě, gospodin Hamáček,“ informoval ho jeho průvodce s typicky ruským obličejem.
A opravdu stáli před poněkud omšelou halou kdesi na předměstí Moskvy. Hamáček vystoupil a jeho průvodce dal pokyn svalnatým chlapíkům, kteří halu zřejmě hlídali, aby otevřeli její vrata.
„Nebojte, jsou to hodní hoši, ani kuřeti by hlavu neutrhli, vždyť jezdí na dovolenou na Donbas,“ prohodil Hamáčkův průvodce směrem k hochům a postrčil Hamáčka do haly, „tak tady to máme. Kolik toho chcete?“
Hamáček se rozhlédl po hale, která byla skutečně plná bedýnek se Sputnikem, Rusové nelhali.
„Potřeboval bych nejmíň deset miliónů dávek. Když přivezu vakcínu, tak vyhraju volby. Všechny naočkuji a všichni mě budou volit!“ vyhrkl ze sebe Hamáček.
„Jasně, deset miliónů dávek, hned je naložíme,“ přikývl Hamáčkův průvodce a křikl na hochy, „naložte deset miliónů dávek Sputniku na tanky a dovozte to do Prahy!“
Hoši se dali do práce a začali bedny se Sputnikem na tanky, které, jak se ukázalo, byly už připraveny.
„Co jsem dlužen?“ zeptal se vděčný Hamáček ruského průvodce.
„Nic. Jsme přátelé. Snad jedině, mohli bychom si nechat u vás zaparkované naše tanky?“ odvětil Rus.
„Jakpak by ne! Takové pěkné tanky!“ zvolal Hamáček a dodal, „a opravdu vám ty vakcíny nebudou chybět?“
„Kdepak, kdepak, nebudou nám chybět, nás mnogo!“ ujistil Rus Hamáčka a dodal, „a když k tomu připočítáme ještě Číňany na Sibiři, kteří tam všechno drancují stejně jako my, tak je nás ještě pětkrát tolik!“
Hamáčkovi spadl po těch slovech kámen ze srdce. Teď už se nebál, že by nevyhrál volby a nezachránil sociální demokracii jako Fierlinger. Díky Sputniku vyhraje i volby i zachrání sociální demokracii, vejde do dějin, a aby toho nebylo málo, vyhlásí nouzový stav na věčné časy.
„Pojďte, gospodin Hamáček, ještě vám ukážu Lefortovo, to se vám jako ministru vnitra bude určitě líbit!“ vzal ruský průvodce Hamáčka lehce za loket a posadil ho do pohodlného auta, které se zase rozjelo, zatímco deset miliónů dávek Sputniku se mělo brzy vydat pod velením maršála Koněva opačným směrem do České republiky, která už je toužebně vyhlížela a nemohla se jich dočkat, a nebýt Hamáčka, tak bych se jich ani nedočkala.
Čest jeho památce!