„Tak nám to konečně začalo, však už bylo na čase,“ řekl markýz de Sade a spokojeně si zamnul ruce, „jsem sice jenom docela obyčejný blázen, šílenec, ale na tohle se fakt těším.“
„Co začalo?“ zeptal se markýze papež František I., kdoví proč svlečený do půli těla a mající na levém rameni dobře patrný vpich po očkování proti Covidu.
„Ta vaše apokalypsa se právě začala. Očista světa ohněm. Izrael odpálil rakety s jadernými hlavicemi na Írán!“ vysvětlil markýz de Sade papežovi a ukázal mu mobil, „píše to tady Netanjahu na svém instagramovém profilu. Tak jste se vy, katolíci, toho svého konce světa a příchodu božího království přece jen dočkali.“
„Chválabohu! Podle jednoho proroctví jsem měl být posledním papežem,“ oddechl si papež, ale pak přece jen trochu znejistěl, „a víte jistě, že ty rakety odpálil Izrael?
Nebyla to nějaká umělá inteligence?“
„Myslíte Hospodina?“ zeptal se markýz de Sade.
„Třeba Hospodin, ovládal přece Židy,“ přikývl papež.
„Nejspíše to byl opravdu Hospodin, židovský kolektivní démon, proti kterému jsou ti moji démoni dobromyslní andílci,“ řekl markýz de Sade a pokračoval, „vždy jsem byl přesvědčený, že žádné dobro neexistuje, že tento svět, který bude brzy zničen, je zasvěcen tomu nejčistšímu zlu.
Člověka nestvořil ke svému obrazu bůh, ale Antikrist, alias Hospodin, čistokrevný démon. Na nás lidech houby záleží, náš svět je jen průnikem mnoha jiných světů a sfér, kde probíhají mocenské boje mezi všemožnými démony, o kterých nemáme ani to nejmenší tušení. V rámci jednoho takového boje bude náš, jinak docela bezvýznamný svět za pár sekund zničen, nepochybuji, že se tím Hospodin zase jen někomu mstí, nebo se někdo mstí Hospodinovi, sper to ďas.
A vyvolený národ, Židé, který můžeme chápat jen jako živý nástroj Hospodinův, tedy démonické umělé inteligence, se rozplyne v nicotě spolu s námi. Ta jejich věčná starozákonní paranoia a schizofrenie, kterou se nakazil i nebohý Mohamed, měla svůj důvod a účel. Kvůli lpění na kousku vyprahlé půdy, kvůli návratu do země zaslíbené, jež není ničím než jen jedním velkým vyhlazovacím táborem, zničí celý tento svět, přesně tak, jak to Hospodin potřebuje, aby se zase někomu pomstil, nebo aby se jen prostě vybilo všechno zlo, které je v něm za ty roky, co byl zticha, nashromážděno jako elektrická energie v čerstvě nabité baterii Jágrova elektrokola.
Co více si přát, jestliže se slova Písma Svatého bezezbytku vyplnila?
Bez této jaderné apokalypsy, která vypukne už za pár sekund, by Kristus opravdu na svět nepřišel. A možná jsou opravdu lidé, kteří to přežijí, myšleno samozřejmě ve smyslu duchovním, které to posune takříkajíc dál. Ale vy, ani vaši souvěrci, ani Židé, o muslimech už vůbec nemluvě, protože sloužíte všichni témuž zlu, které nazýváte pyšně bohem, to opravdu nebudete.“
„Párkrát mě to napadlo, že to, čemu sloužíme je totéž zlo, kterému slouží i Židé a muslimové, Židé a muslimové samozřejmě o něco víc než my křesťané,“ přikývl papež a poškrábal se na hlavě, „a taky mě párkrát napadlo, že jsou na světě přese všechno jen lidé, nebo řekněme bytosti, které stojí duchovně vysoko nad námi, již si o sobě myslíme, že věříme v boha, a proto je, my věřící nenávidíme a nazýváme je Ďáblem, protože dobře tušíme, že jsou vysoko nad námi, pouhými otroky zla.“
„Jo, tak nějak to je, milý Svatý Otče. Ale ani vy nepřijdete zkrátka, všechna ta vaše věřící chátra, křesťané, muslimové a Židé, ti snad především, dojde konečně taky klidu. Rozpadnete se na elementární částice a budete mít svatý pokoj. Zlo, kterému všichni sloužíte, už vás k ničemu dalšímu nepotřebuje, ta vaše nenávist vůči každému, kdo není jako vy, vás přece jen přivede do nebe, neboť spása je zničením sebe sama, to vám řekne každý dalajláma,“ řekl markýz de Sade a luskl prsty, „poslední sekunda existence tohoto světa je tady!
Ještě si to pořádně užijme!
Nemáte ve Vatikánu nějaké zkažené ženy?“
„Bohužel, ve Vatikánu máme jen zkažené muže,“ pokrčil holými rameny papež, ale to už se planeta otřásla v základech.
„Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod, apokalypsa je zítřka nový zrod!“ dal se do šíleného zpěvu markýz de Sade, ale dál se nedostal, protože se tento svět rozpadl na prach elementárních částic, jež se, opět osvobozeny z chemických vazeb, vydaly na další pouť vesmírem, který se dál lhostejně rozpínal, bůhví, čím se to jeho rozpínání jednou skončí, platí-li skutečně zákon o zachování hmoty a energie!