Mezi srpnem 1968 a dnešním Afghánistánem je jasná paralela

Dnes už jen naprostý blbec pochybuje o tom, že Tálibán bojuje i za naši trvalou svobodu, stejně jako za ni v roce 1968 bojovali, a taky umírali, Rusové, tedy především Ukrajinci

21. srpna, přesně po třech dnech od zahájení invaze, když předtím Rusko doslova hermeticky obklíčila, stanula konečně spojenecká vojska NATO na předměstí Moskvy.

„Už je máme na lopatě, Putin je kaput. Konečně Rusové ochutnají svobodu jak kdysi za Jelcina, nebo Kerenského. Teda aspoň ti před Uralem, protože Sibiř, na základě Pražské dohody, připadne Číně (což samozřejmě Institut Václava Klause ihned označil za těžký debakl Západu),“ informoval mě velitel dělostřelecké roty „Václav Havel“, když mne přivítal v palebném postavení našich dělostřelců, kterým se dostalo té pocty zahájit poslední fázi invaze přímým ostřelováním Kremlu.

„Dnes to Rusákům splatíme i s úroky. Nešlo nám to sice tak rychle jako Tálibánu, ale kdo si počká, ten se dočká,“ řekl jsem spokojeně a ukázal na samohybné houfnice Caesar, které našim dělostřelcům koupil ze svého Babiš, „vypadají opravdu pěkně.“

Velitel přikývl: „My dělostřelci si je nemůžeme vynachválit, tak dobré samohybné houfnice ještě naše armáda neměla.“

Usmál jsem se a plácl velitele po rameni: „Ale nejste trochu nervózní, člověče? Budou to přece jen vaše první střelby ostrými a hned na Kreml!“

„No tak určitě, trochu nervózní jsme. Ale manuál máme důkladně prostudovaný. Během minuty bychom měli být schopni vystřelit až dvacetkrát,“ řekl velitel dělostřelců.

„No tak to Putinovi zahrajete do skoku pěkně od podlahy,“ uznale jsem přikývl.

„Naštěstí máme, myslím naše spojence, v záloze Tomahawky a Raptory, takže můžeme k tomu přistupovat s čistou hlavou, protož se nemusíme strachovat o výsledek. Ale bylo pěkné, kdybychom vykouřili Putina z jeho hnízda právě my, když máme dnes to výročí,“ řekl velitel dělostřelecké roty.

„Ano, bylo by to pěkné a hlavně symbolické, kruh by se tím hezky uzavřel,“ řekl jsem a zamyšleně dodal, „jen nevím, co si Rusové s tou svobodou počnou. Vždyť i my s ní máme sem tam plné ruce práce, nevíme, kam dřív skočit, aby nás to nerozdrtilo, a co teprve oni?

Ale to už naštěstí není naše věc, my se hlavně musíme pomstít za srpen ´68, to ostatní nás už nemusí zajímat.

V kolik to má vypuknout?“

„V deset hodin washingtonského času,“ odpověděl velitel dělostřelců.

Podíval jsem se na svoje primky na levém zápěstí.

„To máme dvacet minut, ještě bychom mohli vypít čaj. Co myslíte?“ navrhl jsem veliteli.

„Myslím, že ano,“ přikývl velitel, bylo vidět, že i on má na čaj náramnou chuť.

Vypili jsme čaj a pak se naši dělostřelci pustili do svého požehnaného díla. Za tři hodiny měli odpracováno, Kreml byl rozstřílený na cimpr campr a Česká televize mohla vítězoslavně oznámit, že Putin spáchal sebevraždu v chrámu Vasila Blaženého spolu s moskevským patriarchou těsně předtím, než ten byl zničen sprškou dělostřeleckých granátů vypálených naší artilerií.

Rusové mohli si konečně svobodně vydechnout, hlavně pak Matka Vlast, protože on ten její meč taky není nejlehčí, něco váží, letošní 21. srpen se opravdu vyvedl….