Češtinářky
V oněch tříčtvrtečních dobách, o kterých teď mluvím, ostatně pořád takřka ještě současných, byly češtinářky skutečně postrachem všech inteligentních hlavonožců a v neposlední řadě i lidí. Nebudu jistě nijak přehánět, když je vylíčím jako hysterické, nadevše bezcitné megery, které neměly slitování s nikým.
Snad za to mohly jejich kabinety, ve kterých žily od zvonění ke zvonění. Tyto kabinety byly vždy zásadně velmi světlé, ba dá se říct extrémně slunné místnosti, kde se výtečně daří právě takový hysterickým megerám.
Jaký to byl rozdíl ve srovnání s příjemně tmavými kabinety fyzikálními, chemickými a přírodovědnými, kde měkkoučké příšeří přímo vyzývalo k tomu, aby si člověk lehl na pohodlné kanape, které se vždy zde nějaké našlo a prospal na něm třeba i celý školní rok ve sladké dřímotě a blaženém snění o teorii relativity či kyselinách či zásádách, nebo rovnou o pohlavním rozmnožování!
Ale v kabinetech češtinářek nikdy žádná kanape nebyla a už tento detail dělal z těchto kabinetů místa dokonale děsuplná, jako by nestačilo už to, že se v nich po celý život nacházejí češtinářky. Kdo mohl, ten se samozřejmě těmto místům vyhýbal širokou hyperbolou, protože zde bylo životu docela nebezpečno.
Já sám jsem zažil, jak se jednou jeden můj spolužák odvážil o velké přestávce ven ze třídy. Vsadil se totiž o zdravou svačinu, že proběhne právě kolem dveří vedoucích do kabinetu češtinářek. Když se dlouho nevracel, rostl náš strach o něj až takřka k zešílení. Přestávka již končila, když se do třídy přece jen vrátil.
Všichni jsme tehdy vykřikli úděsem. Místo našeho spolužáka vrátil se totiž do třídy shrbený bělovlasý stařec. Onen nebožák skutečně proběhl kolem kabinetu češtinářek. Ale měl tu smůlu, že přitom zevnitř zaslechl Ortenovy verše a právě ony, respektive jejich procítěný přednes, který byl slyšet zpoza dveří, ho vyděsil natolik, že během jedné jediné sekundy zestárl o sedmdesát let.
I já ještě teď cítím zimničné chvění, když si ty verše přeříkávám: „Padaly slzy mé, padaly do močálů, padaly za živé království běd a žalu...“
Jak říkám, češtinářky byly hysterické megery a do tříd, kde právě vyučovaly, se neodvažovali vstoupit nejen ředitelé škol, jindy sebevědomí bossové, vládnoucí škole železnou rukou, ale i samotní školní inspektoři, kteří se báli shody přísudku s podmětem jako čert kříže a proto radši skákali hlavou dolů ze skal, než aby museli na hospitaci k češtinářkám.
Každá z těchto češtinářek měla v oblibě nějaký jev, na který se s láskou specializovala a ze kterého bez přestání všechny zkoušela.
K nejvíce obávaným patřily češtinářky, jež se specializovaly na epizeuxis. Kdo nevěděl, co je to epizeuxis, ten bez milosti propadl. A kdo nedokázal uvést příklad této brutální básnické manýry, ten propadl taky.
„Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon,“ opakovaly, cvakajíc zuby, celé generace před tabulí, aby stejně nikdy nikdo nedostal lepší známku než trojku, ostatně i podle toho se poznaly češtinářky, že nikdy nikomu nedaly lepší známku než trojku.
Ale i mezi takovými megerami se často našla ještě větší megera, kterou si češtinářky neomylně zvolily za svou předsedkyni.
A vidíte i na takovou megeru si dovedu vzpomenout v dobrém!
Šel jsem jednou po školní chodbě, už se stmívalo. To se ví, že jsem chtěl být ze školy už co nejdřív pryč. Ale co čert nechtěl, vynořila se přede mnou právě ta největší megera ze všech češtinářek. Neměl jsem se už kam schovat, musel jsem ji chtě nechtě minout, ačkoliv se mi z jejího parfému dělalo nevolno ještě větší než z národního obrození.
Už jsem ten její parfém cítil, už se mi dělaly mžitky před očima, ale v tom jsem ji, sám nevím, jak se to mohlo stát, pozdravil.
„Dobrý den, paní učitelko,“ řekl jsem.
„Dobrý den,“ odpověděla mi naprosto proti veškeré přirozenosti ta megera a usmála se!
To bylo poprvé a taky naposledy, co jsem ji viděl, že se usmála. Však se mi taky potom za to mstila, že jsem spatřil to, co nikdy neměl spatřit žádný smrtelník, totiž její úsměv, Ta megera se totiž neusmívala ani když nechávala na místě bez soudu propadávat celé třídy, tehdy se na jejích rtech třpytil vítězoslavný škleb.
Ale v tu chvíli vypadala, přísahám, jako učinění zjevení a já si připadal jako sv. Bernadetta, až na to, že jsem zrovna nemenstruoval jako ona, když se jí zjevila Paní.
Však mi to taky potom nikdo nevěřil stejně tak, jako nikdo Kristovi nevěří, že vstal skutečně z mrtvých až do té nejposlednější chvíle, dokud triumfálně neukáže své rány. Ale to už je jiná kapitola, ačkoliv to nic nemění na tom, že jsem asi jediný člověk, který kdy viděl češtinářku, tu největší megeru, jak se usmívá, jdoucí po mírně klesající hrbolaté školní chodbě a já jen pro úplnost ještě dodávám, že tato megera se kupodivu specializovala na metaforu, dodnes si díky ní pamatuji, co to vlastně je.
Karel Trčálek
Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas
Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje
Karel Trčálek
Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?
Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou
Karel Trčálek
Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu
Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“
Karel Trčálek
Má ho Varel Chrčálek taky malého?
Jsou témata, kterým se chtě nechtě, nemůžeme vyhnout. Proto by chtěl tímto článkem rozvířit diskuzi, ze které by vykrystalizovala odpověď na výše položenou otázku...
Karel Trčálek
Soumrak éry válečných štváčů Jirky Paroubka...
Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství válečného štváče ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb
Karel Trčálek
Volební vlak vypravený z České republiky vítězství Korčokovi evidentně nepřivezl
Pokud chce někdo vypravovat ze Slovenska vypravovat vlaky na Ukrajinu plné vojáků, aby měla ruská děla co žrát, nemůže se divit, že není slovenským prezidentem...
Karel Trčálek
Jak se papež František I. stal z Antikrista oslavovaným chcimírem
Není to tak dávno, co naší jedině praví katolíci typu Petra Hájka či Michala Semína označovali Františka I. za Antikrista a naši vlastenci jej bičovali pro jeho velebení migrantů...
Karel Trčálek
Markétka letí do Senátu
A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!
Karel Trčálek
Cože? Jaký „zimní čas“? Polemika s váženým panem Ladislavem Jaklem
Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery a pan Jakl musí chodit z práce ještě za světla. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál...
Karel Trčálek
Putin složil zbraně, morální převaha českých chciválků potvrzena!!! Ať žije mír!
Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat, protože špatný mír je i pro něj pořád lepší, než když umírají lidé....
Karel Trčálek
Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?
Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...
Karel Trčálek
Takže Velký pátek našeho největšího básníka...
Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....
Karel Trčálek
Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!
ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou
Karel Trčálek
Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch
No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....
Karel Trčálek
Není to velmi nefér vůči ostatním blogerům, že je můj článek pořád ještě na titulce blogu?
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přijde mi to silně nefér vůči panu Nožičkovi (a o jisté kolegyni blogerce ani nemluvě), že je můj článek pořád na titulce, zatímco článek pana Nožičky tam už dávno není....
Karel Trčálek
Kam se poděli Rajchlovi proruští dezoláti? Kdy podá vláda pětihnusu konečně demisi?
Nikdy bych nenazval včerejší účastníky statisícové protivládní a mírové demonstrace za proruské dezoláty, kdyby je tak neoznačil jeden z organizátorů této monstrózní akce, pan JUDr. Michal Hašek...
Karel Trčálek
Lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu rozumím
Pan Nožička Josef se přiznává, že lidem, majícím radost z teroristického útoku v Krasnogorsku, opravdu nerozumí. To já, nechci se chválit, jim rozumím naopak velmi dobře...
Karel Trčálek
Všichni mluví o válce! Jen Jaromír Nohavica, náš největší básník, mluví o míru!
No, tak dobře, abych nepřeháněl, o míru mluví ještě pan Horner a pár učitelek češtiny. Ale jinak všichni mluví už jen o válce!!!
Karel Trčálek
Proč všichni mluví jen o válce? Plzeňský koncert Jaromíra Nohavici
Proč všichni mluví o válce? Proč nikdo nemluví o míru jako náš největší Básník, který už zase píše psaní pánům nahoře, maje při tom na své hrudi blyštivou Puškinovu cenu...
Karel Trčálek
Kateřina Konečná prozradila, že dnešní komunistické názory jsou docela nelidské
O tom, že se komunisté nepolepšili a že jsou pátou kolonou putinovského Ruska, víme už dlouho. Ale že komunisté dnes vyhánějí demokratické politiky z televizních studií, otřáslo námi všemi. Kde se nová komunistická zvůle zastaví?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2944
- Celková karma 25,23
- Průměrná čtenost 868x